Taky vás někdy vyčerpává kontakt s lidmi?

Však ta hodinka, dvě, úplně stačí. Mám to tak, jako vy, když někdo příjde ke mně domů. Když já jsem na návštěvě, tak taky po hodince začnu být netrpělivá a směřuji k domovu. Ale venku, když jdu s psinečkou, se zastavím na chvilku s mnoha lidmi a klidně ty dvě hoďky jsou pryč. Možná, že to bude i tím, že za tu hoďku všichni povykládáme, co je nového, pochválíme kafe a buchtu, ale pak příjde na pořad, jak je všecko drahé a jak je všecko špatně a jak Oni "zase" něco "vymysleli". A u toho já už nemusím být.

Vyčerpávají, ale jenom někteří, říká se jim energetičtí upíři, takže jak to zjistím, okamžitě si energii začnu doplnovat.

Také jsem měla zaměstnání kde jsem musela být v kontaktu s lidmi. Někdy jsem byla tak vyčerpaná, že jsem toužila po tom být tím mnichem co bydlí v nějaké skalní ďouře úplně sám a v klidu si tam žvejká kořínky a na ohýnku peče co kde v lese vyšťourá, kouká do nebe a poslouchá švitoření ptáčků. Hlavně žádné lidi. No a dočkala jsem se. Teď jsem v důchodu už deset let a hezky jsem se odřízla od společnosti hmatatelné. Mám tuhle virtuální a to mi naprosto vyhovuje. Jdu sem pouze když se mi chce, zůstanu tak dlouho jak se mi chce. Po lidech stále netoužím. Mám sice známé a i přátele, ale ti mne znají a znají mé vrtochy. Tak nejsou vůbec překvapení, když mi zavolají a já jim řeknu, že na ně nemám náladu . Hodinu mluvit s člověkem, který by mne vyčerpával, tak to bych nezvládla. Nebo jenom jednou bych to vydržela z nějaké nutnosti, ale víc bych ho vidět nechtěla a to bych mu dala najevo než by odešel, aby se příště neobtěžoval.

Takže to znám a smutná z toho nejsem ani náhodou. Ale třeba jste jiná a kontakt s lidmi Vám vlastně chybí. Píšete, že máte ráda lidi. Já je mám ráda také, ale jenom ty co neznám...

Ta poslední věta je napsána v určité nadsázce, to jistě chápete. Ale je to asi tak, že prostě vystačím s tím co už znám a mám a rozhodně nemám potřebu anebo touhu po seznamování se s novými lidmi.

Mám ráda lidi,se kterými si mám co říct,,ale jako ženské si vždy něco najdeme,,Ale na zahradě nesnesu nikoho.Buď pracuji ,nebo relaxuji.Mám psa a ten mi plně zaplňuje "samotu",,,,,myslím na zahradě,,Ale mám známé,se kterými si volám i hodinu a máme pořád --vždy se něco vymyslí.

- já myslím, že to je celkem normální - nemusí být každý tzv. "povídací".

Starší lidé - hlavně ženy, si většinou sice rády povídají "u kafíčka" - ale tyto rozhovory se pak nakonec stočí na nemoci, vnoučata, zahrádku, vaření atd... a koho to má pořád bavit ! Tím chci říct, že je každý člověk jiný - někteří si rádi povídají o všem možném - jiní ne - a nemusí být nutně hned vyhořelí - prostě mají svůj svět a svůj životní rytmus. V mládí je to holt zase jinak - to Vás baví každá blbost.

- babkazov

- to sice jo - máte pravdu - ale za mlada člověka holt baví i ty slaboduché "pindy".

Alespoň já to tak mám - sice si s lidmi umím (snad) povídat - ale dlouho mne to nebaví. Ale mne nebaví ani koukat na různé reality šou ze života, nebo tzv. "životní" moudra v TV - každý to opravdu má jinak - a je mi jedno, jestli mne někdo vysává, nebo nabíjí - ale myslím, že opravdu "nabít" dokáže člověka kontakt se zvířaty.

Vřelé díky za takovou otázku! Já to mám zrovna tak a čím jsem starší, tím je to horší. Každou chvíli sem píšu - rychle - jsem doma s postiženým synem a za těch 30 let toho mám plné zuby, sousedi na nic...No, k věci. Já jsem si také všimla, že po některých návštěvách jsem úplně zničená, tak jsem si toho začala všímat. Někteří lidi, myslím si, že i já, přehnaně reagují na energie ostaních lidí - ti je prostě vycucnou a pokud se člověk neumí bránit, tak mu je i fyzicky špatně. Mně se nedávno stalo, že jsem šla do Kauflandu, víceméně jsem prchla z baráku, protože manžel byl doma se synem a vedle soused zase dělal rambajs, tak si to tam projíždím, ani jsem nic nechtěla a ejhle - jedna paní od nás, která tam chodí na brigádu mimo zaměstnání, protože má manžela v invalidním důchodě a potřebují peníze. No, paní je celkem fajn, tak jsem se s ní zastavila a ona mlela, mlela...nemohla jsem se jií zbavit. Výsledek byl, že jsem přišla úplně vyplivlá, večer mi bylo blbě a pak jsem dokonce zvracela...Nebylo to poprvé, ale tady u mě vidíte extrémní případ nesnášenlivosti. Kdysi jsem to říkala doktorovi a ten mi na to řekl, že jsem moc citlivá a že je to vrozené a bude se tp léty zhoršovat. No to mám teda radost.