Ztracený předmět pro Vás významný

Táta mi dal jako talisman malého medvídka co dostal od své učitelky po maturitě.Já ho ztratil na pláži v Řecku když jsme tam byli se školou v 5. třídě.2 dny jsem ho tam hledal a den probrečel.

Taky mám za sebou takovou ztrátu, přívěsek zlatého delfínka od babičky, dostala jsem ho k deseti-nám, ztratila ve 20-ti po denním nošením, ale na plno mě ta ztráta bolela až když babička zemřela a mrzet mě to už nikdy nepřestane

mně se před lety podařilo utopit v moři při plavání prstýnek od mého milého - moc mě to mrzelo, prstýnek nebyl z drahého kovu, ale pro mě cenný, originální a měla jsem ho ráda - žádný jiný mi ho nedokázal nahradit...

Manžel, tehdy tedy můj chlapec, mi v roce 1974 dal k maturitě krásný zlatý prstýnek. Takový jemný, něžný, s tmavě růžovým malým kamínkem. Měla jsem ho moc ráda. Byl to můj první zlatý šperk, nic jiného ze zlata jsem tehdy neměla. Prstýnku jsem si moc vážila a nosila ho často /ne stále/ i v pozdějším věku. Vydržel mi 41 let.

Loni v srpnu jsme přijeli z Havl. Brodu. Měla jsem na rukou 2 zlaté prstýnky, oba jsem večer sundala a položila na noční stolek. No a ráno tam ležel jen jeden, právě ten milý maturitní byl pryč. Postupně jsme prohledali kde co. Zásuvky noč. stolku, postele, proklepala jsem cíchy, nakonec jsme i postele odtahali, hledali pod nimi a pod kobercem. Nenašli jsme. Je to záhada, nikdo u nás nebyl. A i kdyby byl, určitě by nevzal jenom jeden a druhý tam nechal.

I když na různé věštkyně nevěřím, už jsem uvažovala i o tom, že se nějaké zeptám, kam ten prstýnek mohl zmizet. Je to hloupost, vím, ale moc by mě to zajímalo a je mi ho strašně líto. Že právě ten první, maturitní...

Kdybych jej ztratila třeba v řece při koupání, pochopím to, ale tahle ztráta byla tak zvláštní, nepochopitelná a tajemná, že z ní až mrazí.

Co bych za to dala, kdyby se mi vrátil. Jaga.

DÁREK Z LÁSKY /F. L. Čelakovský/

Když jsem šel přes lávky, našel jsem korálky

na pěti šňůrečkách zavěšené.

Dal-li je děvčátku milý na památku,

bude mít srdéčko zarmoucené.

Každý to dobře ví, že i ten nejmenší

dáreček z lásky je nejmilejší.

Přijde-li k ztracení, nikdy potom není

stříbrem ani zlatem k nahrazení.

babojago, to je opravdová záhada...

stalo se mi něco podobného - jako malá holka jsem si ráda hrála se šperky mé maminky a moc se mi líbil jeden prstýnek, tak mi ho slíbila k 17.narozeninám - konečně mi bylo 17 a pyšně si ho navlékla... za několik dní jsme s mámou šily šaty a najednou jsem prstýnek neměla - prohrabaly jsme odstřižky, šití, prohledaly podlahy, celý byt, ale prstýnek zmizel navždy... taky mi to od té doby leží v hlavě...a dlouho mě to opravdu moc a moc mrzelo

Babojago a nemohla to být straka obecná?Jsou to zloději důvtipní a šikovní a pokud je odhrnutá záclona vletí i na stůl,

Babojago tak už jedině to musel být ten škodolibý skřítek, nic už mě nenapadá

Jako malá holka,jsem si půjčila od mamky zlatý náramek a šla si hrát ven s dětmi na ulici,samozřejmě, že jsem jej ztratila. Dodnes mě to mrzí a divím se, že na to mamka nepřišla, protože kdyby ano, tak to by byl sekec mazec