Zpověď z vlastní blbosti

Zdravím

O zubech jak říká můj kolega raději nemluvit, není snad rok abych si s nimi něco "nevytrpěl" u zubaře jsem častým hostem

Co se týká toho "užírání se" kvůli vlastním chybám, svět ve kterém žijeme není "dokonalý" ať se podíváte kamkoliv, "neživou" přírodou počínaje a jakýmikoliv formami života konče všude lze nalézt "chyby" "nedokonalosti", žel my lidé z toho nejsme vyjmuti, ačkoli chybovat nechceme, je zcela zákonité že přez veškeré naše úsilí "chybovat budeme" kdo to nepřipouští tak to pouze "nevidí" nebo nechce vidět, chyba je ale realitou. Snad není dne kdy by "člověk"něco nezkazil platí to pro všechny obory a činnosti, to že se o něčem říká "je to bez chybné" většinou znamená jen tolik že jde o "dílo" kde je "pochybení" eliminováno na nejnižší možnou mez a riziko je tudíž "minimální" nicméně je vždy stále a všude a není činnosti díla nebo čehokoliv na tomto světě co by nebylo "chybou zatíženo" většinou "skrytě". Neexistuje zde nic 100% vůbec nic.------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Jak se s tím vyrovnat? Existuje jeden velmi krásný verš v Bhagavadgítě (dovětek k devátému dílu části, eposu Mahabhárata, Indie) který si dovolím parafrázovat (nechce se mi teď hledat) takto:

"Konej svou povinnost vyrovnaně, a nelpi na úspěchu a neúspěchu".

A to je myslím alfa a omega řešení nejen vašeho problému. Zkrátka snažme se dělat vše co nejlépe dovedeme snažme se vše dělat na 100% pokud na tom skutečně záleží ovšem mějmě na paměti že tam bude vždy "laps" vždy tam bude chyba nebo jinými slovy můžeme udělat dílo na 99,9999999% ale nikdy NIKDY to nebude dokonalé protože na tomto světě dokonalé věci neexistují, pokud se nám totiž jeví že je něco dokonalé pak je to proto že ve skutečnosti neznáme vnitřní a skutečnou povahu dané věci, jak se pak divíme když 100% věc selže, jak se to mohlo stát? Jak mohlo dojít k havárii? Tak dokonalé technické dílo !, například.

Pak existuje ještě jeden hezký citát volně řečeno: Udělej co udělat můžeš a ostatní přenechej Bohu, což je jinými slovy téměř totéž.

Vždy když uděláte něco dle vás "špatně" položte si otázku jde-li to změnit a stojí-li to za to to měnit, pokud ano pokuste se to zlepšit, pokud ne, připomeňte si výše napsané a snažte se příště udělat "lépe" ovšem nevyčítejte si co bylo, co bylo bylo, už na to nemyslete, příště to můžete udělat lépe ovšem nikdy to nebude 100%, protože tak to tady na tom světě zkrátka je, i naše tělo které dnes pokládáme za "bezchybný stroj" jednoho dne "selže" a bude příčinou našeho odchodu z tohoto světa.

Tuto "lidskou tragédii" kdy se člověk po celé dějiny neustále snaží tento svět i sám sebe "zlepšit" ale většinou se setkává s pravým opakem a nabývá hořkého poznání že i úspěchy které se časem dostaví v sobě nesou velké stinné stránky můžeme nalézt zapracovánu v různých literárních "dílech". Krásně se to promítá např. do "legendy o Faustovi" která byla zpracována mimo jiné velmi dobře např. právě v tom "Goethově Faustovi". Netřeba představovat "co" je vlastně do postavy Fausta "projektováno". Jednoduše řečeno veškeré úsilí člověka směřované ke "štěstí" " k dobru" byť v tomto případě za užití "nečistých sil" vede na tomto světě neodvratně k "pravému opaku". Vydal-li by se pak Faust cestou "pravého náboženství" a obrátil se k Bohu, pak se sice vysvobodí a vykoupí leč tento svět se mu stále nepodaří "změnit" ten bude "stále" stejný, "vadný" včera jako dnes...pochopitelně jde o látku "hlubokou" takže nazírat se dá z různých úhlů...

Ještě jedna věc je trápí. Bojím se, že diagnoza není správná a že se tam nějaká paradentoza přecijen vytvořila. Jsem z toho trochu jakoby v panice a stresu.

Co se týká zubů, zatím vycházíte z toho že jsou v podstatě dobré, to u mně tomu tak není, zuby jsou z mého pohledu tak trochu "sázka do loterie". Proč, měl jsem mimo jiné například dvě krásně spravené stoličky, sloužily by minimálně deset let, ne-li víc, najednou z ničeho nic "zánět", zubař se na to díval a zvláště u jedné i dle snímků byla " vpořádku" a z jeho pohledu bylo trochu záhadou jak mohlo k zanícení dojít, protože byť dobře spravený ale již "několikrát" (a donekonečna to nejde) byly pouze dvě cesty, antibiotika která by prodloužila životnost max. o rok (dle něj) , nebo vytržení. Hned na to se mi to samé opakovalo u druhé o tu jsem taktéž přišel (v rámci ostatních zubů lepší se vzdát) a "riziko" z toho vyplývající bylo i pro "přilehlé" . Zubař prohlásil že je to podobné jako u paradontozy ačkoliv se o ni nejednalo. Já to z laického pohledu vidím tak že zkrátka z nějakého důvodu tělo ty zuby "odmítlo", kdyby to ale takto pokračovalo dál následky budou nedozírné, co chcete dělat? Můžete léčit spravovat, mám několikrát spravované zuby (plomby, korunky apod.) esteticky i funkčně výborné leta bez problému sloužily a přijde den kdy řešení zkrátka "není", respektive vše co se dá ještě podniknout povede pouze k nepatrnému oddálení ztráty zubu, a té bolesti s tím spojené, ne u zubaře tam je to pod anestetiky ale doma ! A to nebylo poprvé ani naposled.

Ještě k těm zubům, většinou se mi "problém" (jakýkoliv) se zubem projeví ukrutnou bolestí, je to ten druh bolesti který vás donutí lézt po čtyřech a běžné léky na bolest nepomáhají. Pochopitelně následuje návštěva zubaře, problém se vyřeší = roky je pokoj, jenže mezi tím se mi objeví něco jiného na jiném zubu, opět ukrutná bolest=oprava a tak dále a tak dále, rok co rok nějaký problém, rok co rok bolest a bolest. Přiznám se že už ty zuby pomalu začínám "nenávidět" neboť "daň" kterou platím za to že je mám je vysoká u zubaře jsem téměř stále, přistihl jsem se dokonce při tom že když nebylo zbytí a zub mi byl navržen na vytržení byl jsem za to rád, protože jsem se zbavil dalších let "poruch bolestí a oprav", možná to zní někomu divně ale já si zažil se zuby opravdu dost.

Čili pokud takové problémy zatím nemáte buďte za to rád, děkujte Bohu Na druhou stranu ale s věkem se celkově stav organismu zhoršuje, pomalu postupně neznatelně ale je tomu tak, zuby umí napáchat pěknou neplechu, ve srovnání s jinými vážnými nemocemi je to ale stále "legrace". Starejte se tedy o ně ale počítejte s tím, že se časem nějaký ten problém může objevit, nemusí to ale být nic "fatálního" zuby dle mně hodně záleží na genetice, mohu to posoudit, staral jsem se a kazí se, v rodině co se nestarali jsou na tom skoro stejně, a znám lidi co na ně úplně kašlou a jsou na tom lépe čili tak.

To nelpění se nevztahuje jen na pocity viny jak jsem psal výše nýbrž na celý život, o všechno totiž jednou přijdeme, je to tak, nic tu není zárukou, a když vám něco zůstane pak smrt sebere zbytek včetně těla, je to velice těžké toto přijmout ale je to tak, pak je tu druhá cesta kterou volí většina a to "začít si lhát", celá společnost si lže, jsou to takové ty lži o "nekonečném životě" jak si každý představuje že ve sto letech běhá maraton, pomocí léků bude mít nekonečnou erekci a nekonečnou sílu, to jsou takové společné společenské "lži"

Čili doporučení s těmi zuby, čistěte si je starejte se o ně jak vám lékař hygienista či jiný "odborník" doporučí ale "co by kdyby" neřešte, vůbec se tím nezabývejte, čas který tady máme vymezený není nekonečný věnujte se co nejvíce tomu co vás baví a naplňuje máte-li co..., hlavně na to nemyslete, protože pokud by člověk měl myslet na to co ho v životě čeká navíc pokud by věděl co ho potká zbláznil by se z toho

Všechny tyto fóbie, úzkostný stavy, obsese, vtíravé, nutkavé myšlenky si člověk z nějakýho počátečního zvládnutelného stavu dokáže s úspěchem vypěstovat sám až do extrémů.. Když to přeženu, teď jsou to zuby, za rok můžete chodit s rouškou, aby jste se nenakazil rýmy, za dva roky projistotu už nevyjdete z domu.. Je dobré, že si to uvědomujete a být Vámi bych opravdu vyhledala psycho-loga, terapeuta..

V určitém věku začnou dásně ustupovat některým lidem, ač pečovali o chrup velmi pečlivě. Je to tak, nic s tím neuděláte. Z toho vašeho povídání mám pocit, nejspíše úplně mylný, že máte potřebu se zpovídat někomu, kdo stojí za vašimi zády. Vy sice víte, že je to váš život, vaše zodpovědnost, ale stále někomu něco vysvětlujete, obhajujete se. Mamince? Tátovi? Kdo vám "kouká" přes rameno?

Máte celkem pravdu, potřebuju se vyzpovídat někomu, kdo mi stojí za zády, bohužel teď zrovna tu nikdo takový není a maminka to znovu slyšet nechce.

Tak Te holt vypadaji zuby a budes jist kasicky.

Stejnak ses sam a pokud si nikdo v Tvem okoli nevsiml, ze si cele tydny necistis zuby, tak si ani nikdo nevsimne, ze zadne nemas.

Tak o co jde?

Ano, tohle jsem nepotřeboval slyšet, to ve své hlavě už částečně mám.

Zdravím

Já to vidím tak, že by jste se měl od svých problémů "odreagovat", když totiž má člověk nějaký "problém" a stále na něj myslí pak ten se začne "zvětšovat" člověka to úplně pohltí a pak má co dělat "aby se z toho nezbláznil" (s nadsázkou) Čili zpovídáte se vpořádku, to člověk čas od času potřebuje, ale myslím že by jste se měl začít více věnovat něčemu co vás opravdu baví, to je velmi dobrý lék na mnoho "neduhů", měl by jste se do té činnosti úplně ponořit úplně se v ní ztratit a uvidíte že problémy se zuby se začnou pomaloučku ale jistě zmenšovat a vy budete spokojenější...Co vás baví? Máte nějakého koníčka? Četba, sport, zahradničení, práce na chatce, turistika cyklistika cokoliv to je velmi důležité. Možná vám chybí něco v čem by jste se mohl "realizovat" třeba nějaká "tvůrčí činnost" zkrátka cokoliv z čeho budete mít radost co vás naplní, zkuste hledat nějaké takové "slunce" které ty černé mraky nakonec prozáří...

axus

-