Zpověď z vlastní blbosti

Od: Datum: 12.09.16 20:50 odpovědí: 11 změna: 13.09.16 22:52

Omlouvám se za anonymní dotaz. Potřebuju se trochu vyzpovídat.

Je mi 36 let a žiju sám. Přemýšlím nad vlastní povahou. V některých věcech jsem na sebe opatrný a v jiných naopak lajdák. Když se mi to lajdáctví pak vymstí, obecně když udělám nějakou chybu, děsně si to vyčítám a trápím.

Chodím pravidelně na kontroly zubaři. Jednou za půl roku až rok. Žádné kazy, žádné zásahy, všechno v pořádku. Začal jsem (asi z lenosti) zanedbávat zubní hygienu, vynechával jsem i několik dní, později i týdnů v řadě (stydím se), začal jsem se spoléhat na to, že mám zubní sklovinu odolnou. Trvalo to několik let, ale u zubaře bylo vždy vše v pořádku. Zubařka nevěděla, jak málo si je čistím. Kdyby se zeptala, řekl bych jí to, ale nezeptala se.

Naposledy mi ale udělala rengen a všimla si mírného ústupu dásně (sám jsem si ničeho nevšiml). Paradentoza to prý "ještě" není, vyčistila mi zubní kámen a doporučila mezizubní kartáčky. Načetl jsem si, co je paradentoza a zhrozil jsem se. Do té doby jsem si myslel, že čištění je kvůli kazům a paradentoza je dědičná a celkem se proti ní nedá nic dělat (to se týká jen malého počtu případů, většina je ze špatného čištění). Navštívil jsem zubní hygienistku a dozvěděl jsem se, že ještě není pozdě, žádné tzv. parodontické choboty nemám a mám dobrou šanci se paradentoze vyhnout.

Ale stejně mě to užírá. Samozřejmě jsem věděl, že zuby je potřeba čistit a učili mě to od dětství, ale přesto jsem to nedělal. Neměl jsem motivaci, chyběl ten správný strašák. Začalo to "projednou se nic nestane" a pokračovalo to. Ústup dásní je relativně malý, krčky se neodhalily, ale je zřejmě již nevratný. A tu nevratnost si právě vyčítám. Teď z toho nemůžu spát. A podobně jsem si vyčítal i jiné nevratné chyby, které jsem v životě udělal.

Vím, že mnoho lidí má zuby v horším stavu i přesto, že o ně pečují důkladně. To mě ale neuklidňuje, naopak paradoxně cítím určitou vinu, že jsem se nestaral a dopadl (zatím) lépe. A přitom jsem rád, že jsem vlastně tak dopadl, že mi asi Bůh pomohl (nebyl jsem nikdy moc věřící, ale děkuju mu).

Připomíná mi to situaci kuřáka, který kouří a pak si to vyčítá, když dostane rakovinu. Jen s tím rozdílem, že on o rakovině dopředu ví, já jsem toho o paradentoze moc nevěděl (ale asi taky vlastní vinou).

Probém asi nejsou ty zuby, ale spíš to jak se vyrovnat s vlastními chybami. Už jsem sem psal podobný dotaz, jiný problém a dost podobné výčitky. Možná bych měl podstoupit nějakou psychoterapii.

Nevím co chci slyšet. Asi nějaké povzbuzení. Nechci slyšet, že dobře mi tak, nebo že nečistit je prasárna. To slyším ve své hlavě dostatečně. Potřeboval jsem se prostě nějak svěřit.

Díky


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Od: janm
Datum: 12.09.16 21:29

Zdravím

O zubech jak říká můj kolega raději nemluvit, není snad rok abych si s nimi něco "nevytrpěl" u zubaře jsem častým hostem:)

Co se týká toho "užírání se" kvůli vlastním chybám, svět ve kterém žijeme není "dokonalý" ať se podíváte kamkoliv, "neživou" přírodou počínaje a jakýmikoliv formami života konče všude lze nalézt "chyby" "nedokonalosti", žel my lidé z toho nejsme vyjmuti, ačkoli chybovat nechceme, je zcela zákonité že přez veškeré naše úsilí "chybovat budeme" kdo to nepřipouští tak to pouze "nevidí" nebo nechce vidět, chyba je ale realitou. Snad není dne kdy by "člověk"něco nezkazil platí to pro všechny obory a činnosti, to že se o něčem říká "je to bez chybné" většinou znamená jen tolik že jde o "dílo" kde je "pochybení" eliminováno na nejnižší možnou mez a riziko je tudíž "minimální" nicméně je vždy stále a všude a není činnosti díla nebo čehokoliv na tomto světě co by nebylo "chybou zatíženo" většinou "skrytě". Neexistuje zde nic 100% vůbec nic.------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Jak se s tím vyrovnat? Existuje jeden velmi krásný verš v Bhagavadgítě (dovětek k devátému dílu části, eposu Mahabhárata, Indie) který si dovolím parafrázovat (nechce se mi teď hledat) takto:

"Konej svou povinnost vyrovnaně, a nelpi na úspěchu a neúspěchu".

A to je myslím alfa a omega řešení nejen vašeho problému. Zkrátka snažme se dělat vše co nejlépe dovedeme snažme se vše dělat na 100% pokud na tom skutečně záleží ovšem mějmě na paměti že tam bude vždy "laps" vždy tam bude chyba nebo jinými slovy můžeme udělat dílo na 99,9999999% ale nikdy NIKDY to nebude dokonalé protože na tomto světě dokonalé věci neexistují, pokud se nám totiž jeví že je něco dokonalé pak je to proto že ve skutečnosti neznáme vnitřní a skutečnou povahu dané věci, jak se pak divíme když 100% věc selže, jak se to mohlo stát? Jak mohlo dojít k havárii? Tak dokonalé technické dílo !, například.

Pak existuje ještě jeden hezký citát volně řečeno: Udělej co udělat můžeš a ostatní přenechej Bohu, což je jinými slovy téměř totéž.

Vždy když uděláte něco dle vás "špatně" položte si otázku jde-li to změnit a stojí-li to za to to měnit, pokud ano pokuste se to zlepšit, pokud ne, připomeňte si výše napsané a snažte se příště udělat "lépe" ovšem nevyčítejte si co bylo, co bylo bylo, už na to nemyslete, příště to můžete udělat lépe ovšem nikdy to nebude 100%, protože tak to tady na tom světě zkrátka je, i naše tělo které dnes pokládáme za "bezchybný stroj" jednoho dne "selže" a bude příčinou našeho odchodu z tohoto světa.:)


doplněno 12.09.16 21:43:

Tuto "lidskou tragédii" kdy se člověk po celé dějiny neustále snaží tento svět i sám sebe "zlepšit" ale většinou se setkává s pravým opakem a nabývá hořkého poznání že i úspěchy které se časem dostaví v sobě nesou velké stinné stránky můžeme nalézt zapracovánu v různých literárních "dílech". Krásně se to promítá např. do "legendy o Faustovi" která byla zpracována mimo jiné velmi dobře např. právě v tom "Goethově Faustovi". Netřeba představovat "co" je vlastně do postavy Fausta "projektováno". Jednoduše řečeno veškeré úsilí člověka směřované ke "štěstí" " k dobru" byť v tomto případě za užití "nečistých sil" vede na tomto světě neodvratně k "pravému opaku". Vydal-li by se pak Faust cestou "pravého náboženství" a obrátil se k Bohu, pak se sice vysvobodí a vykoupí leč tento svět se mu stále nepodaří "změnit" ten bude "stále" stejný, "vadný" včera jako dnes...pochopitelně jde o látku "hlubokou" takže nazírat se dá z různých úhlů...

Od: anonym912
Datum: 12.09.16 22:53

Ještě jedna věc je trápí. Bojím se, že diagnoza není správná a že se tam nějaká paradentoza přecijen vytvořila. Jsem z toho trochu jakoby v panice a stresu.

Od: janm
Datum: 12.09.16 23:09

Co se týká zubů, zatím vycházíte z toho že jsou v podstatě dobré, to u mně tomu tak není, zuby jsou z mého pohledu tak trochu "sázka do loterie". Proč, měl jsem mimo jiné například dvě krásně spravené stoličky, sloužily by minimálně deset let, ne-li víc, najednou z ničeho nic "zánět", zubař se na to díval a zvláště u jedné i dle snímků byla " vpořádku" a z jeho pohledu bylo trochu záhadou jak mohlo k zanícení dojít, protože byť dobře spravený ale již "několikrát" (a donekonečna to nejde) byly pouze dvě cesty, antibiotika která by prodloužila životnost max. o rok (dle něj) , nebo vytržení. Hned na to se mi to samé opakovalo u druhé o tu jsem taktéž přišel (v rámci ostatních zubů lepší se vzdát) a "riziko" z toho vyplývající bylo i pro "přilehlé" . Zubař prohlásil že je to podobné jako u paradontozy ačkoliv se o ni nejednalo. Já to z laického pohledu vidím tak že zkrátka z nějakého důvodu tělo ty zuby "odmítlo", kdyby to ale takto pokračovalo dál následky budou nedozírné, co chcete dělat? Můžete léčit spravovat, mám několikrát spravované zuby (plomby, korunky apod.) esteticky i funkčně výborné leta bez problému sloužily a přijde den kdy řešení zkrátka "není", respektive vše co se dá ještě podniknout povede pouze k nepatrnému oddálení ztráty zubu, a té bolesti s tím spojené, ne u zubaře tam je to pod anestetiky ale doma ! A to nebylo poprvé ani naposled.


doplněno 12.09.16 23:18:

Ještě k těm zubům, většinou se mi "problém" (jakýkoliv) se zubem projeví ukrutnou bolestí, je to ten druh bolesti který vás donutí lézt po čtyřech a běžné léky na bolest nepomáhají. Pochopitelně následuje návštěva zubaře, problém se vyřeší = roky je pokoj, jenže mezi tím se mi objeví něco jiného na jiném zubu, opět ukrutná bolest=oprava a tak dále a tak dále, rok co rok nějaký problém, rok co rok bolest a bolest. Přiznám se že už ty zuby pomalu začínám "nenávidět" neboť "daň" kterou platím za to že je mám je vysoká u zubaře jsem téměř stále, přistihl jsem se dokonce při tom že když nebylo zbytí a zub mi byl navržen na vytržení byl jsem za to rád, protože jsem se zbavil dalších let "poruch bolestí a oprav", možná to zní někomu divně ale já si zažil se zuby opravdu dost.

Od: janm
Datum: 12.09.16 23:30

Čili pokud takové problémy zatím nemáte buďte za to rád, děkujte Bohu :) Na druhou stranu ale s věkem se celkově stav organismu zhoršuje, pomalu postupně neznatelně ale je tomu tak, zuby umí napáchat pěknou neplechu, ve srovnání s jinými vážnými nemocemi je to ale stále "legrace". Starejte se tedy o ně ale počítejte s tím, že se časem nějaký ten problém může objevit, nemusí to ale být nic "fatálního" zuby dle mně hodně záleží na genetice, mohu to posoudit, staral jsem se a kazí se, v rodině co se nestarali jsou na tom skoro stejně, a znám lidi co na ně úplně kašlou a jsou na tom lépe čili tak.

To nelpění se nevztahuje jen na pocity viny jak jsem psal výše nýbrž na celý život, o všechno totiž jednou přijdeme, je to tak, nic tu není zárukou, a když vám něco zůstane pak smrt sebere zbytek včetně těla, je to velice těžké toto přijmout ale je to tak, pak je tu druhá cesta kterou volí většina a to "začít si lhát", celá společnost si lže, jsou to takové ty lži o "nekonečném životě" jak si každý představuje že ve sto letech běhá maraton, pomocí léků bude mít nekonečnou erekci a nekonečnou sílu, to jsou takové společné společenské "lži"


doplněno 12.09.16 23:37:

Čili doporučení s těmi zuby, čistěte si je starejte se o ně jak vám lékař hygienista či jiný "odborník" doporučí ale "co by kdyby" neřešte, vůbec se tím nezabývejte, čas který tady máme vymezený není nekonečný věnujte se co nejvíce tomu co vás baví a naplňuje máte-li co..., hlavně na to nemyslete, protože pokud by člověk měl myslet na to co ho v životě čeká navíc pokud by věděl co ho potká zbláznil by se z toho :)

Od: ria®
Datum: 12.09.16 23:37
avatar

Všechny tyto fóbie, úzkostný stavy, obsese, vtíravé, nutkavé myšlenky si člověk z nějakýho počátečního zvládnutelného stavu dokáže s úspěchem vypěstovat sám až do extrémů.. Když to přeženu, teď jsou to zuby, za rok můžete chodit s rouškou, aby jste se nenakazil rýmy, za dva roky projistotu už nevyjdete z domu.. Je dobré, že si to uvědomujete a být Vámi bych opravdu vyhledala psycho-loga, terapeuta..

Datum: 13.09.16 08:31
avatar

V určitém věku začnou dásně ustupovat některým lidem, ač pečovali o chrup velmi pečlivě. Je to tak, nic s tím neuděláte. ;) Z toho vašeho povídání mám pocit, nejspíše úplně mylný, že máte potřebu se zpovídat někomu, kdo stojí za vašimi zády. Vy sice víte, že je to váš život, vaše zodpovědnost, ale stále někomu něco vysvětlujete, obhajujete se. Mamince? Tátovi? Kdo vám "kouká" přes rameno?

Od: anonym912
Datum: 13.09.16 09:49

Máte celkem pravdu, potřebuju se vyzpovídat někomu, kdo mi stojí za zády, bohužel teď zrovna tu nikdo takový není a maminka to znovu slyšet nechce.

Od: axus®
Datum: 13.09.16 09:27
avatar

Tak Te holt vypadaji zuby a budes jist kasicky.

Stejnak ses sam a pokud si nikdo v Tvem okoli nevsiml, ze si cele tydny necistis zuby, tak si ani nikdo nevsimne, ze zadne nemas.

Tak o co jde?*nevi*

Od: anonym912
Datum: 13.09.16 09:50

Ano, tohle jsem nepotřeboval slyšet, to ve své hlavě už částečně mám.

Od: janm
Datum: 13.09.16 10:22

Zdravím :)

Já to vidím tak, že by jste se měl od svých problémů "odreagovat", když totiž má člověk nějaký "problém" a stále na něj myslí pak ten se začne "zvětšovat" člověka to úplně pohltí a pak má co dělat "aby se z toho nezbláznil" (s nadsázkou) Čili zpovídáte se vpořádku, to člověk čas od času potřebuje, ale myslím že by jste se měl začít více věnovat něčemu co vás opravdu baví, to je velmi dobrý lék na mnoho "neduhů", měl by jste se do té činnosti úplně ponořit úplně se v ní ztratit a uvidíte že problémy se zuby se začnou pomaloučku ale jistě zmenšovat a vy budete spokojenější...Co vás baví? Máte nějakého koníčka? Četba, sport, zahradničení, práce na chatce, turistika cyklistika cokoliv to je velmi důležité. Možná vám chybí něco v čem by jste se mohl "realizovat" třeba nějaká "tvůrčí činnost" zkrátka cokoliv z čeho budete mít radost co vás naplní, zkuste hledat nějaké takové "slunce" které ty černé mraky nakonec prozáří...

 

 

 

Poslední otázky Poradny volná diskuze
Nejnavštěvovanější otázky v rubrice

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.