Do kdy se dá o člověku říct, že je mladý?

Každý je mladý dokud se tak cítí.

Znám velmi mladého sedmdesátníka...

No, řekněme že do takových 40 - 50 let je to bez diskuse jasné. Pak už to je těžko definovatelné, je to relativní..

Záleží také na tom, proč onen nešťastník zemřel. Pokud někdo zemře na infarkt v 45, není to obvyklé, byl na to mladý a všichni se diví. Pokud ho přejede traktor, nikdo to o něm asi neřekne (i když v podstatě na umření mladý byl). Pokud na ten samý infarkt zemře v 80+, je to přirozené a nikdo o něm neřekne "...on zemřel tak mladý?", i když by se možná bez toho ifarktu dožil 100, takže relativně mladý byl.

mně připadá docela výstižné i logické toto rozdělení :

studium-psychologie.cz/...

mrgandy

- ze stárnutí máte strach celkem oprávněně - já tento stav destrukce organismu přímo nenávidím !

No, je to jednoduché. Přečtete-li si na parte, že zemřel člověk mladší než vy, uvědomíte si, že zemřel někdo mladý. S věkem pak se tento názor mění... Když pak zaslechnete větu, že dnes nám na sále zemřel mladý člověk, bylo mu jen 43, uvědomíte si, že v třinácti (tehdy jsem to doma slyšel já od pětačtyřicetileté mámy), je to smrt starce... Dnes, kdy se tomuto věku neodvratně blížím, uvědomuji si, že tehdy opravdu zemřel mladý člověk. Tedy je to pojem raltivní!

(Werich a Horníček ve svých forbínách to velmi dobře formuluje)

Podle toho, kolik Vám je. Když někdo umře pod Váš věk, tak umřel relativně mladej.

Ono se to v posledních letech posouvá, zrovna nedávno o tom mluvila sousedka, která je v pohodě a blíží se jí 90. Dnes se pomalu považuje za předčasnou smrt, když je člověku 70 a za jejích mladých let nebylo nic neobvyklého, že se člověk nedožil 60 a přitom už byl brán za starého.