Jsou staří lidé méně moudří než by měli být?

Nějak tak?

Vždy, když mi rodiče nebo prarodiče určitým způsobem komplikovali život a tak jako mne trápili, říkala jsem si často, kde jsou ti moudří stařečci a stařenky, kteří by nám měli předávat moudra do života a jít nám mladým příkladem. A nyní, kdy sama mám vnoučata, říkám si, přece jenom dřív byla větší úcta ke starému člověku, oproti dnešní době...to myslím obecně, protože naše děti a vnoučata se chovají moc hezky ke starému člověku, naoplátku já je svým věkěm nevydírám, naopak kde to jde, tak pomohu.

Dobrý den, moc pěkná otázka. Doporučuji si přečíst rozhovory s Jiřinou Šiklovou. Stručně - dnes se dožije díky zdravotní péči vysokého věku každý blbec a potom to tak vypadá. Musím jít chystat oběd, tak budu stručná, prostě mezi námi je spousta infantilních nebo částečně dementních důchodců, kteří akorát dělají ostudu těm, kteří se ve stáří dopracovali k jakés takés moudrosti. Příhoda - mám syna autistu a nedávno u pokladny v Bille jsem s pobavením sledovala, jak se tam doslova přetahoval se starou babou o zarážku mezi nákupy - jednalo se o pár cm, ale fakt to byl zážitek - a takových lidí si máme jako vážit? Prostě doba to nese s sebou, vše je překroucené, všude se říká opak toho, co většina vidí. Škoda mluvit.

Ne každý získává s věkem zkušenosti, ne vždy jsou to dobré či správné zkušenosti a ne vždy se tyto zkušenosti přetaví v "moudrost".

Komu není s hůry dáno, v apatyce nekoupí. Z mladého blba bude na stáří jen starý blb, nic víc.

A bylo to tak vždy a všude. Na jednoho starého moudrého indiánského šamana taky připadal zbytek starých nevrlých dementních dědků.

- pokud je někdo mladej blbec - proč by měl být ve stáří moudrej? - bude z něj jenom starej blbec a ještě netolerantní a sobeckej, tak jak to už stáří přináší.

Stáří zřejmě neudělá z člověka někoho moudřejšího. Myslim si ale, že to celkově vidíte moc černě. Možná je to taky jenom můj subjektivní pohled, ale byla jsem teď dva dny na takové veřejné akci a přicházelo tam plno důchodců a tak nějak odpovídali tomu rozložení, co jsem čekala. Protože jsem se s nima musela bavit, tak jsem se s nima seznámila blíž- několik vyloženě nepříjemných jedinců, nejvíc průměrných lidí bez nějaké zvláštní osobnosti, ale taky spousta úžasných lidí, laskavých, důchodci nad 80 let, co byli zvědaví se smyslem pro humor...měla jsem z toho dobrý pocit. Stejně jako nemůžete házet "mladé" do jednoho pytle (a třeba tady na poradně to dělá spousta lidí), tak tam nemůžete házet důchodce.

Asi bych souhlasil se speciálním agentem Gibbsem, tedy uživatelem Jethro. Jsou lidé takoví i makoví, věk s tím mnoho nezmůže. Mnoho důchodců podvědomě koncipuje své chování vůči mladším ročníkům jako pomstu za listopad 89, který jim rozvrátil jistoty a zničil život (těm důchodcům). Samozřejmě to nikdo z nich nepřizná. Dalším důvodem může být středoevropský společenský prostor, který uctívání předců příliš nepřeje, v příkrém kontrastu s vysoce respektovanými staroušky například ve Středomoří. Tady se prostě dávají děti do jeslí a dožívající důchodci do LDNky. To je konstatování faktického stavu, nikoliv jeho hodnocení, nedejbože pozitivní. Ale rozhodně nevidím důvod v čirém zoufalství ulehnout do vany a otevřít si žíly. Potkal jsem mnoho úžasných penzistů, v jejichž věku bych chtěl být jako oni...a bojím se, že nebudu.

P. S. Kniha Babička je beletrie, nikoliv zjevená pravda.

Jsme ve volné diskuzi, tak připojím pár otázek do diskuze: Kdo určí, jak moudří by měli staří lidé být? Tazatelka, pokladní v Kauflandu, někteří odpovídající, či nám to snad přijde direktivně z Bruselu?

A od kolika let se to bude sledovat (od kolika let jsou lidé staří)? Důchodce prozatím ponechám stranou, mladí invalidní důchodci a děti pobírající sirotčí a jejich matky pobírající vdovské důchody by nám to mohli zkreslovat...

(Ne)zlobte se na mne, ale ten, kdo je schopen se takhle zeptat, zaměnit nevychovanost s moudrostí, vymezit se s despektem vůči určité skupině obyvatel, či podle pár případů odsoudit celou generaci, se podle mne s moudrostí také míjí (=nebude mít co rozdávat).

Mnoho starých lidí vypadá nerudně, bezohledně, nespokojeně. Jen si myslím, že nejsou takoví, jen se brání, jen chtějí přežít. Musíte si uvědomit, že na moudrosti starých lidí, nikdo nemá čas. Nemáte čas na to, co vám chce říci vaše babička a vlastně, možná, že ani nevíte, jak vypadala a co dělala vaše prababička a pradědeček. Co o nich víte? A pak, hodně starých lidí vypadá jako dementi, kteří ani moudří být snad ani nemohou. Vypadají, ale nejsou. Nikdo nemá ani čas, ani chuť si s nimi popovídat, vyslechnout je. Mnohdy ani vlastní děti. Každý si myslí, co by ten starý člověk měl říci? Čemu on rozumí? Narodil se do jiného světa a dnešnímu světu vůbec nerozumí. Nerozumí technologiím, nerozumí vztahům, nerozumí muzice, nerozumí politice. O čem by si mladí s takovým člověkem povídali? Navíc, když ten staroch všude jen překáží, zavazí a pořád něco chce. A nic si nedá vysvětlit, nic nechápe. Každý hodnotí podle letmého setkání. Nikdo neví, co v tom člověku je. Příjde mi, že nejmoudřejší, co starý člověk může udělat, je, že se klidí z cesty.

Suzy, nechápu, proč se hněváš, proč se cítíš, že mluvím o tobě. Nevztahuj na sebe to, co myslím obecně. Jen si uvědom, že každý nejsme v kondici a že je i několik lidí, kteří nás nemusí. Není třeba se čílit. Kolik lidí je ochotno poslouchat naše moudra, naše historky, o kterých mluví tazatelka? Kolik cizích i těch, které jsou naše krev?!

Budu oponovat.

Senioři jsou ve valné většině úžasní a taky většinou mají co předat. Chce to jen vnímat, poslouchat a chtít jim porozumět. Jistě, najdou se i výjimky, na vině pak bývá nejčastěji nemoc, osamělost, špatné zkušenosti. Ale někdy i ten nejnerudnější a nejnedůvěřivější senior dokáže časem "rozkvést", chce to jen trpělivost a správný přístup.

Taky s nimi denně pracuju a mám je ráda, všechny, i ty, co nemají "solidní životní filozofii", nejsou "vyzrálí", mají "špatný duchovní stav" nebo jsou "neosobití".

Ono za tenhle stav může do jisté míry hodně dnešní prudce se rozvíjející doba. Zatímco třeba ten zmiňovaný indiánský stařešina,nebo i důchodci dříve,kdy se život po staletí prakticky neměnil opravdu za život nasbírali plno cenných zkušeností,byli respektovaní a oproti mladým i moudří. Dnes se tempo rozvoje prudce zvyšuje a důchodci si připadají jak na jiné planetě. To co je dnes už je hodně mimo ně a připadají si odstrčení a prakticky že jim ujel vlak. Mladí mají přístup ke kvalitnímu vzdělání a zkušenosti důchodců nasbírané v minulé době nepotřebují,protože jsou dnes téměř k ničemu(na pár vyjímek)

Můj děda má názor, v případě, že by zlověstný ruský mužík napadl kyberneticky internet a mobilní sítě, tak mnoho mladých bude bloudit a loudit informace u starších. Tyto perfektní zbraně vlastní USA, Rusko, Francie, Izrael a Čína, v řadě zemí patří kritická infrastruktura soukromým subjektům a tyto subjekty obtížně spolupracují s vládou. Není vůbec propracována obrana proti útokům z internetu, tímto lze narušit a vyřadit el. sítě, vodo-systém, dopravu, telekomunikace a.t.d., poté by možná také nastala bitva o žvanec.

Nedá mi, abych sem znovu nenapsala. Jistě, každý, kdo sem přispěl, má svoji pravdu. Ale všimli jste si, kolik je důchodců, kteří defacto jsou v lepší kondici než jejich děti? Tito odpočatí 80sátníci mají spoustu času na všechno, za komunistů se nepředřeli a jejich potomci v permanentním stresu jsou v ... No, tak to napíšu, můj švagr v 55 má rakovinu, švagrová je na práškách a 84letá tchyně kolem nich běhá, kope brambory na zahradě apod. Sousedka v ulici zařizuje vše kolem fasády na baráku a její 60letá dcera je v invalidním důchodě s nervama. Myslíte si, že to takhle v minulosti někde bylo?