Potřebuji psychologa

Od: Datum: 03.09.16 11:57 odpovědí: 17 změna: 04.09.16 13:04

Ahoj,

jmenuji se K. a je mi čtrnáct let. Bydlím v malém městě, kde není žádný psycholog a dojíždět nemůžu, já bych tam vlastně nemohla ani kdyby byl u nás. Bojím se rychlého pohybu, když něco udělám. Když jsem byla menší a něco jsem neuměla, dostale jsem přes zadek, nebo pohlavek, často když něco udělám ještě dnes, taky dotanu. Bojím se říct svůj názor, protože když je jiný a možná trochu divný, nebo já nevím jaký, vždy se na mě táta tak zle podívá a já se bojím, že mi dá zase facku, jako když něco udělám nebo řeknu. Někdy prostě za různé kecy dostanu. Jednou jsem se smála, když bratr něco udělal, co tátu naštvalo a dostala jsem takovou facku... když chci odejít, tak po mě začne řvát, že nikam nejdu. Několikrát mě kdysi zmlátil vařechou, nebo deskou, papučem... Když jsem něco neřekla, taky jsem dostala. Když jsem něco neudělala, zase jsem dostala. Když jsem byla malá a lhala o známce, místo aby mi vysvětlili že se nemám bát říct, že jsem dostala pětku, nebo čtyřku, mám to normálně říct. Ne, oni mě za to museli zmlátit a já pak musela ještě hodinu-dvě klečet. Já chápu, že tak byl táta možná vychováván taky a teďto používá, ale já mám prostě strach. Brácha je taky vychováván takhle, ale on se v jedenácti letech nemrká a neuhýbá, když něco řekne, nebo když mu chce někdo dát facku, já ano. Ve škole, když něco řeknu takhle, nebo nevím stránku a učitel ke mě jde, začnu si dávat ruce nad hlavu a mrkat. Je to trapné, sakra jsem v deváté třídě a děcka se mi za to smějou. Často dělají, jakože mě mlátí, protože z toho mají srandu. posmívají se mi, uráží mě, nadávají mi...
V podstatě se bojím cokoliv komukoliv říct, když to dořeknu a oni se na ěm dívají, začnu mrkat a když se přiblíží, uhýbám a bráním se rukama na hlavě a obličeji.
Myslím si, že se potřebuji vyzvopídat psychologovi. Chci se toho zbavit, jenže tady je další problém. Řekla jsem rodičům, že chci k psychologovi a oni na mě, že ne. A proč? Vždyť jsi normální, jen občas ječíš jako z mariánu a blá blá blá... Že nejsem až takový debil abych potřebovala psychologa. Chtěla jsem tam jít teda sama, protože oni by mě tam nepustili, jenže se všude okolo platí, kde bych prakticky mohla, aniž by bylo podezřelé, že jsem dlouho pryč... vymluvila bych se na kamarádku, popřípadě telefonicky že jsme ve vedlejším městě pěšky a rychle se domů nedostanu... Jenže za necelou hodinu 1x se platí přibližně 500 to mám já tak na 4 schůzky. A toho si rodiče všimnou, navíc šetřím si do budoucna. Já nevím co mám dělat. Jsem troska, bojím se a zároveň jsem, zrovna držka, co to všechno řekne a pak se bojí. Jsem přidrzlý a mám ostrý jazyk a pak všeho lituji, při těch pohledech. Rodiče po mě řvou, nedokážou to říct normálně, když je nepochopím nebo neuslyším, prostě začnou řvát a to jim teprve nejde tou rychlostí rozumět...

Ke školnímu výchovnému poradci nejdu. Je to starý úchyl, o kterém to celá škola ví. Jak jsem na to přišla? Už dlouho se říká, jak podvádí svou manželku a osahává osmačky-deváťačky, prý jim kdysi lezl i do šatny, že už mají jít... což i mě se stalo, když jsme s holkama měli s ním tělocvik, přišel že si máme pohnout. Dospělé ženy (momentálně kolem čtyřiceti let) říkají, že i za nich byl takový, na všechny šahal, lezl do šatny, ale učit neuměl... Do jedné místnosti s ním sama nevlezu.
Nevíte, jak se z toho dostat? Zkoušela jsem na sobě hypnózu, trochu to na chvíli pomohlo, uvolnila jsem se, ale že by jsem se přestala bát a chránit, to ne.


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 03.09.16 12:02
avatar
Jak se z toho dostat? Zkus vydržet do pondělka, pak už definitivně začne škola a přestaneš se nudit. ;)
doplněno 03.09.16 12:28:

Rozepiš se trochu o té hypnóze, kterou jsi na sobě jako čtrnáctiletá zkoušela. I poradci mají dlouhou chvíli.

Od: psycho
Datum: 03.09.16 12:13

Jasně, že se člověk vlastně vůbec ptá, když potřebuje radu. Dozví se jen to, že má počkat na školu a všechno ho přejde, ale třeba rada, co a jak, to ne. Tak teda díky. Asi jste v životě nezažil co já, no, aspoň to nemusíte řešit. Docela vám to závidím, že se můžete smát mému dotazu. Tleskám a velká poklona. Velice mi to pomohlo, díky.


doplněno 03.09.16 12:33:

Četla jsem, že si mám lehnout dát nohy a ruce k sobě a mám soustředit na jeden bod a pomalu odpočítávat od deseti do nuly a zavírat oči. Potom se mám uvolnit od čelisti, nosu, hlavy, ... až budu mít uvolněné celé tělo. Potom si představit, že jdu na jezdící schody a jedu dolů do nějakých hlubin, představovat si své nitro a potom vystoupit a představit si sebe, na nějakém harmonickém a pěkném místě. Představit si jaká chci být, nebo když chce někdo hubnout jak by chtěl vypadat. Představit si prostě sám sebe jinak (povahově nebo fyzicky...) Až budu chtít, mám zase jít k těm schodům, co mě odvezou zpět. Mám vnímat sama sebe. Pak zase odpočítávat od deseti k nule a pomalu otevírat oči.


doplněno 03.09.16 12:35:

Tohle je stránka, na které jsem to našla. Vždy, když mám nějaký problém, tak to udělám, nevím, jestli to dělám správně, ale vnitřně mi to pomáhá a uklidním se. http://www.hypnoza.minipage.c…utohypnoza-metoda-fixace-oci/

Od: nikc®
Datum: 03.09.16 13:46

Kéž by se tazatelka jenom nudila. Proč to rodičům vadí? Protože vědí moc dobře, že se k tobě nechovají, jak by měli. A bojí se, že to budeš někomu vykládat a bude stopnuto jejich "chování". To rodičům ani neříkej, že chceš jít k psychologovi.

Datum: 03.09.16 12:40
avatar

V první řadě to řekni matce, pak promluvte společně s otcem a když to nepomůže, hledej toho psychologa. Tomu co kdo říká o vašem poradci zas tak moc nevěř a zkus zajít i za ním, bude-li tě obtěžovat, odejdi a nahlas to vedení školy. Pokud ti ubližují spolužáci, řeš to s tř. učitelem. Pokud i tak budeš potřebovat psychologa stejně k němu musíš jít se svým rodičem.Neříkej si "psycho" to bych pak musela souhlasit s příspěvkem výše! Omlouvám se za tykání.

Od: k
Datum: 03.09.16 12:55

To tykání nevadí.
Já říkala oběma rodičům, že potřebuji psychologa, učitelka na nižším stupni vypozorovala, že když se přiblížila, já se začala bránit a taky se na to rodičů zeptala, ti jen řekli, že mě něbijou a neví z t´čeho to mám. Ne, nebijou mě jen tak, ale za každou blbost, co se stane mě pořádně seřvou, nebo mi dají facku. A jak to tak dělali od mala, tak jsem se prostě začala bát.

O tom poradci, vidím, jak se chová v hodině, spolužáčku dokonce chytl za zadek, ale omluvil se, všichni se akorát smáli, ale dotyčná mu pak o přestávce nadávala, když odešel...

Od: damandys
Datum: 03.09.16 12:52

Bezplatné linky důvěry už v dnešní době nefungují? Stačí zjistit tel. číslo a zavolat, dokážou poradit a třeba najdou i bezplatného psychologa v okolí.

Datum: 03.09.16 12:53
avatar

Zajdi za třídní učitelkou, ovšem naznač jí, že za výchovným poradcem nechceš. Jinak bohužel to, co popisuješ, je poměrně časté... *plac* Já jsem měla hned několik spolužaček, které byly doma doslova bité "jako žito" za každý nesmysl (řemenem, holí a podobnými předměty), jedné máčeli i hlavu ve špinavé vodě. Nikdo s tím nic nedělal, asi hl. proto že ony samy nechtěly. Akorát nechápu, že si nikdo, ani lékař, nevšiml těch modřin, co měly neustále na zádech. Co se týče psychologa - nech si napsat od obvodního lékaře doporučení ke (klinickému) psychologovi. Musí mít smlouvu s tvou pojišťovnou a potom se to neplatí.

Od: lecitel
Datum: 03.09.16 13:16

Takovym rodicum by se mely deti odebirat, jak potom ma spolecnost vypadat, kdyz tyto deti dospeji a zustava v nich trauma z rodicovske vychovy ! Mela by funvovat specialni "zpovednice" pro fyzicky a psychicky tyrane deti pod zakonem a pro jejich rodice konecne patricne tresty ! Spatna vychova spatne vychovanymi jedinci je trestuhodna!

Datum: 03.09.16 13:23
avatar

Jo, jo. Dneska jsou samy ve věku, kdy si pořizují děti nebo se na to chystají. Zrovna nedávno mi jedna z nich tvrdila, že dítě se musí pořádně řezat, aby mělo z rodičů skutečně strach a nedovolovalo si.

Od: nikc®
Datum: 03.09.16 13:54

Bojí se pak nejen rodičů, ale i lidí jim podobným. Například šéfů, kolegů, spolužaček.

Od: k
Datum: 03.09.16 13:14

Bezplatné linky existují... jenže nevím, jak bych komunikovala po telefonu, nejspíše bych hodně koktala, ale to asi i u psychologa, no. Kouknu na nějaké čísla
Jak si mám nechat napsat doporučení k psychologovi? To by mi ho musela doktorka napsat po tom, co by měla podezření že ho potřebuji, nebo ne?

Datum: 03.09.16 13:19
avatar

Zkus za doktorkou zajít a normálně jí to říct. Asi by to ale mělo být tak, že za psychologem byste měli jít spolu s rodiči.


doplněno 03.09.16 13:42:

Já jsem také ve škole potřebovala konzultace u psychologa (šikana) - lékař mi to normálně napsal a mamka tam jela se mnou, nic se neplatilo. Počítej s tím, že psycholog řekne rodičům všechno, co mu předneseš; nicméně nic nezatajuj, protože oni sami se musejí dozvědět, co přesně prožíváš a jak se k tomu mají postavit. *palec*

Od: k
Datum: 03.09.16 13:33

Kdyby to doporučila doktorka, rodiče by tam se mnou šli, ale když to řeknu já, je to prostě zbytečné a blbost. Děkuji :}

 

Od: uska®
Datum: 03.09.16 13:52

Když sama o sobě píšeš, že jsi drzý spratek, tak co potom o tobě musí říkat rodiče? Uvědomuješ si, že pro nic za nic nemáš tresty, jen píšeš, že za kraviny a to není pravda. Nesouhlasím s mlácením, ale škoda každé facky, která ... atd.

Co s tím chceš udělat sama, aby z tebe nebyl drzý spratek? I rodiče by chtěli normální holku, za kterou se nepovažuješ ani ty. Píšeš samá negativa o svých rodičích ( vytahuješ věci deset let staré) a teď o nich napiš něco pozitivního. Není nic v rodině dobré? Pak se obrať na sociálku a požádej o umístění do dětského domova.

Kdybys hned našla 50 psychologů, tak je to k ničemu, pokuď ihned nezačneš pracovat sama na svém chování.

Datum: 03.09.16 13:56
avatar

Uško, dospělí jsou tady rodiče a v prvé řadě by se oni měli chovat správně. Oni jsou zodpovědni za své dítě, za jeho vývoj, ne tazatelka za ně. Tím rozhodně neříkám, že schvaluju nějaké drzé chování, ale mlácením a zastrašováním se v žádném případě nic nevyřeší!


doplněno 03.09.16 14:33:

Nikc, často to tak bývá, ale také ne vždycky. Já jsem znala dívku (svého věku), jejíž matka byla silně nevyrovnaná a doslova agresivní osoba. Svoje tři starší děti neuvěřitelně řezala i kvůli maličkostem, třískala s nimi o kamenné schody, kopala do nich, sprostě na ně řvala. Přitom to byla vážená úřednice, a kdo neviděl, jak se chová doma, nikdy by to do ní neřekl. Dívka, o které mluvím, si to vybíjela ve škole, kde byla neuvěřitelně drzá, vulgární i na učitele. Byla to premiantka, a proto jí učitelé nechtěli kazit vysvědčení špatnými známkami z chování. Po škole nastoupila na prestižní gymnázium, odkud ji za neodpustitelné chování vyhodili. Později, co vím, skončila na psychiatrii, protože měla záchvaty nepředvídatelného chování. Její sourozenci v 15letech utekli z domu a stali se z nich neuvěřitelní...gauneři. Lupiči, mafiáni - několik let je hledala policie. Až poslední syn, který se narodil o hodně později, než jeho starší sourozenci, byl vychováván normálně a sám se také normálně chová.


doplněno 03.09.16 14:39:

*třískala jimi

Od: nikc®
Datum: 03.09.16 14:17

Právě že ti drzí a seběvědomí, úspěšní, co mají ostré lokty jsou děti rodičů, kteří se k nim takto nechovají. Jsou spokojení a proto nemají potřebu psát do poradny a hledat psychologa. Rodiče se k nim chovají líp. Možná mnohem líp.


doplněno 03.09.16 14:25:

Být věčně připosraná z rodičů není ani zdravé. Bude mít v budoucnu střevní gastro potíže a léčit se.

Od: k
Datum: 03.09.16 13:58

Rodiče a já jsme jediní, kdo tvrdí, že jsem drzá. Od učitelů, nebo lidí, co mě znají, tohle nikdo neuslyší. Učitelé mě dokonce údajně vychvalují a nevěří rodičům, že jsem drzá. A drzá v tom smyslu, že když mě pro něco pošlou, potom mi řeknou že tam mám jít pro něco znova a potom zase, tak jim řeknu, že mi to měli říct najendou, že nejsem debil abych tam chodila deset krát... Nebo když donesu něco jiného, co nechtějí, tak si proto mají zajít sami, nebo mi říct přesně jak to vypadá.
Něco pozitivního na ně? Když něco chci, tak se na to se mnou alespoň podívají, řešili s učiteli mou šikanu, pomáhají mi, snaží se mě vést k dobrému životu...
Neříkám, že je zlé, že mě bijou, když něco udělám, ale aby mě mlátili a řvali po mě za vše, co udělám špatně? Víte, jaké to je, se bát sebemenšího pohybu, za vámi i před vámi? Víte jaké to je psát písemku a když se na ni dívají učitelé a pak se pohnou, co to pro mě je? Kolikrát se u toho skrčím a začnu mrkat a očekávám ránu? Není to příjemné, bát se všeho, u čeho si myslíte, že vás flákne po hlavě.


doplněno 03.09.16 14:03:

A pokaždé slýchavat, jak jsou moji přátelé úžasní, lepší než já, co oni umí... Jednak jsou všichni mí přátelé starší, jelikož z vrstevníky si nerozumím, takže je jasné, že toho budou znát a umět víc, když jim je sedmnáct...
A navíc, to že jsou slušnější... jo, jen na návštěvě. Jedna je u táty, protože vynadala mámě do očí, druhá u mámy, ale táta jí dává alkohol a cigarety, zároveň nadává na mámu... Další kamarádka se řeže, holčina z vedlejší třídy už na nižším stupni kouřila a do školy donesla nedávno alkohol, ale učitelé na to nepřišli...

Vadí mi, když mě srovnávají s ostatními a tvrdí, jak jsou všichni lépe vychovaní, když jsou na návštěvě a o tom, jak se chovají doma nic neví. Taky neví, jak se chovám na návštěvě já. Asi si myslí, že stejně jako doma, jenže ne, je víc lidí co jim řeklo, že působím rozumně, to zase nevěří rodiče jim.

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.