Dáte na rady svých rodičů, při výchově dětí?

Babko, myslím, že bude hrozně moc záležet na způsobu podání rady a na to, jak se v tomto ohledu nese rodinná tradice - jestli i dospělé děti vyslyší rad rodičů, nebo jestli si do ničeho nenechají kecat, vice versa samozřejmě ještě jsou rodiče zvyklí kecat do věcí mladých.

Ale ten způsob "ty si to tady ošéfuj sama" mi připadá dobrý - i ve škole jsem si mnohdy říkala, že bychom řešili méně výchovných problémů, kdyby si každý učitel vyřešil pořádek ve své třídě v té hodině a netahal to ke třídnímu, za rodiči nebo za ředitelem.

tak rady rodičů (ostatně jako jakékoli jiné rady) jsou na zvážení. to zvážení se asi bude odvíjet od toho, jak moc budou mít snahu radu radit a jestli se bude jednat o radu vyžádanou nebo nevyžádanou. ale když tak nad tím přemýšlím, nemám pocit, že bych se radami mojí mámy (táta mi je kupodivu nedává, ačkoli měl k vnoučatům vždycky hodně blízko) řídila. konečně, rodiče už vychovali mne a i když z ranného dětství si jejich výchovu nepamatuji, tak na pozdější dobu si vzpomínám a sama vím, co jim tak nějak nefungovalo a buď mělo opačný účinek nebo vedlo k zatajování skutečnosti

a, samozřejmě, pokud dítě u prarodičů dělá něco, co doma nedělá, tak moc nevím, jak bych tomu mohla zabránit. ale možná to bude tím, že u nás byly problémy takového rázu, který si moji rodiče zavinili sami a bylo na nich, jestli své chování k dětem změní nebo ne. nevím, třeba mámy učení na nočník proti mé vůli dopadnul tak, že doma (u tchýně, u hlídací slečny, venku) byla holka v pohodě a sama si chodila (na nočník, na záchod, za keříček), u našich než by nočník použila, pouštěla to do spoďárů. nebo "nářky" nad rozmlsaností dětí - ono když babička vaří k obědu třeba tři různá jídla, aby si všechna vnoučátka (má jich pět a občas se u ní sejdou všechna) mohla vybrat, tak je pak zbytečné stěžovat si na jejich rozmlsanost, když doma ani moje děti, ani bráchovy děti to nedělají, protože prostě dostanou to, co je a buď to snědí nebo mají hlad.

Kdyz se na zacatku zacalo schylovat k dobre minenym nevyzadanym radam - coz je asi prirozena lidska vlastnost, razne jsem to utali, ze na vychovu jsou tady rodice a babi s dedou maji radit pouze pokud jsou o radu zadani. Zamezilo se tak vzajemne nastvanosti, otaceni oci v sloup, omezovani navstev a podobne.

Zavedli jsme to tak u vsech prarodicu. Dnes to funguje tak, ze pokud prarodice v nejake situaci citi, ze by se rada hodila, tak se nas bud prvne zeptaji, ze k tomu maji co rict nebo musi podat radu jako navrh, jak by se neco dalo resit. Ne, ze zacnou mentorovat a vychovavat. My to zvazime a pak se zaridime, jak uzname za vhodne.

Stejne tak, kdyz jsou deti s babickou a dedou sami, at si je vychovavaji jak chteji, stejne si to budou delat po svem, i kdyby sme trvali na necem jinem, ale ve chvili kdy jsme s nima i my, tak vychovavame my a nikdo jiny. A nebojim se to dat jasne najevo.

-

Prilis podobnych situaci ale nastesti nevznika. Jedna babicka je hlavne pres zdravi, tak ma porad starost a chtela by radit o zdravotnich vecech a spravne vyzive, tak tam se obcas dobra rada hodi, kdyz jsou deti nemocne, druha babicka je vice autoritativni a vsechno musi byt po jejim, ale ta ma proste jednoduse zakano nam do vychovy kecat a dedove na rady nejsou, spis na blbinky vseho druhu.

Pokud by mi prarodiče do výchovy mluvili denodenně, tak by mě to určitě štvalo. Na druhou stranu se budu snažit vychovat malou tak, aby se u nich chovala slušně a poslouchala je.

Já myslím, že to nezmění nikdo. Mladí budou dotčeni, že se jim něco ve výchově vytýká a stejně pojedou po svém, možná někdo poslechne, nevím. Mně také někdy ujede "huba" a "poradím" a mladí řeknou, že si to udělají po svým a je to, tak zmlknu. Když máme děti u nás děláme si to s dědou také po svým...

Proč radit mladým? Jsou to rodiče ,a´t si rozhodnou co a jak.

.. Nedá mi, nevzpomenout mojí zlatou tchýni, která nás loni opustila. Poctivá, obyčejná ženská, katolička, která šla sice do kostela jen o Vánocích, ale ona tu víru skutečně žila. Nepomlouvala, o nikom nic špatného neřekla,( maximálně, že se nezachoval člověk hezky) a když měla jiný názor, tak ho říct musela, protože to byla paní energická, ale řekla ho tak, že to člověka nepopudilo, ale fakt donutilo k zamyšlení. Vždycky řekla:" Podle mně by to mělo být tak a tak, ale udělejte si to jak chcete Vy, je to Vaše starost, Vaše dítě atd". Řekla slušně, co si myslela a nikdy se necítila dotčená, že jsme něco neudělali podle ní. Vždycky říkala, že každý člověk musí sám nejlíp vědět, proč co a jak dělá. U nás funguje, že dcera zastane můj názor před dětmi a já zase ten její. Prostě mamka to řekla a hotovo a dcera řekne u babičky budeš dělat, co řekne babička. K žádnému střetu nikdy nedošlo. A já bych se pro vnoučata rozkrájela, ale skákat po hlavě si nenechám, musej poslouchat, abych vůbec přežila, že?

V jedné nedaleké hospůdce je nápis, některém dětem vstup zakázán, ale pokud tady již jsou musí se chovat slušně, pokud se slušně nechovají jsou špatně vychování a tudíž rodiče zde nemají co pohledávat