Cikáni a arabáči

Ahoj.

Tak jsem se zase vypravil do Teplic. N´, že by se mi nějak stýskalo po lázeňských hostech tam, ale vykonali jsme návštěvu. Naložil jsem dceru kamarádů s její malou dcerkou a vyrazili za mojí dcerkou a mojí vnučkou. malá snášela cestu líp jak vokopiště dospělých. Celou cestu prospala. Holky si hezky pokecaly, protože se viděly naposled vloni, když byly obě ještě těhotné. Pak jsme vyrazili do víru lázeňské částí města. Zase tam bylo dost těch více či méně zahalených lidí. Mnozí, hlavně jejich děti tam byli s nějakými tělesnými nedostatky, kůli kterým jsou v právě v těch lázních. Nevěřili by ste, jak ty zahalený jejich holky mají krásný oči. Nějak mi je jich i líto, že musí snášet tu jejich Šáriu a debilitu chlapů k tomu. Je možné, že jim to třeba až tak už nevadí, když v tom žijí vlastně furt. Celý život. Jen u nás vidí jiný život. Pak jsme dali něco malého v cukrárně, povozil jsem si obě malé holčičky a dali se na cestu k domovu. Po cestě jsme potkali tmavou rodinku a tak jsem se dcerky zeptal, proč ta žena není ve svém věku už zahalená. A to dobré dítě mi řeklo, to jsou cikáni, kteří si hrajou na Arabáče. Neuvěřitelné! Neuvěřitelné? Nějak jsem se nemohl rozhodnout, jestli se mám smát nebo co. Smáli by jste se, nebo zdvihli obočí jako T´ok z Hvězdné brány?