Co si přeju/myslím se stává

Od: Datum: 22.08.16 15:41 odpovědí: 7 změna: 23.08.16 07:42

Ahoj, je to už několik let, ale postupem času si začínám uvědomovat, co se děje. Začalo to tím, když jsme v druhé třídě četli nějakou básničku autora, když jsem se o autora začala více zajímat, druhý den o něm byla v televizi řeč. Později, když jsem si přála, (protože se měl psát test) aby učitelka nepřišla do školy, nebo byla nemocná, tak nám v hodině přišel supl, protože ona učitelka jela do nemocnice se svou rodinou. ednou šel zrovna jeden učitel na pohřeb, když jsme měla psát ze zeměpisu. No, to ještě zase tak hrozné není, horší je to, že když jsem byla na dovolené s rodiči, zmínila jsem se o jedné paní a jak se k ní vnučka chová hnusně a přeje jí smrt. Víte co se stalo? Když jsme si volali s prarodiči a já se ptala co je u nás nového, řekli mi, že večer umřela ta paní, o které jsem mluvila minulý den! Mamka mi řekla, že to jsou jen náhody, když jsem se jí s tím smířila, ake ono to pokračovalo dál. V noci jsem se probudila po snu, kde se mi z ničeho nic pustila televize a počítač, i když byl vyplý prou a po probuzení a chvilky sledování televize, se ta zatracená televize rožnula! Proud byl sice zapnutý, ale i tak, ovladače byli u televize, takže nebyla jediná možnost, že bych ji zapla sama. Nedávno jsem si zase hledala informace o knize Rozum a cit, večer jsem zjistila, že hraje filmové zpracování na nově! Mimochodem, na televizi se už pěkně dlouho nedívám, maximálně na óčko... A neměla jsem sebemenší potuchy!
Jednou jsem si z mamky dělala s touhle věsí srandu a řekla jí, že na mě má být hodná, nebo si budu přát, aby si prdla na veřejnosti. Dostaly jsme výbuch smíchu, protože mamka je taková, co se taky směje všemu a mě to tenkrát vtipné připadalo. Paradoxem je, nebo už by to takový paradox být neměl... že se to stalo, jen ne mamce, ale mému bratrovi.
Často na něco myslím, a později (ten den, nebo ten druhý) na to narazím a když si něco přeji, občas se to stává.
Jednou jsem si přála vidět film, který nešel tenkrát stáhnout. Viděla jsem ho před x lety a chtěla se na něj kouknout znovu, za dvě hodiny jsem zjistila, že na nějakém programu, který jsme tou dobou neměli my, ale babička ano, too má za nějakých čtrnáct dní hrát, tak mi to samozřejmě musela nahrát :D
Dneska zrovna, jsem si vzala čokoládu s obalem, na kterém je žirafa a řekla si, že uvnitř bude určite nálepka žirafi. Otevřu čokoládu, vyndám ji a otočím obrázek, hádejte co tam bylo za zvíře. Samozřejmě že žirafa! U druhého, jsem zase tvrdila že brouk, byl to lev, otevřu to ze zvědavosti a on tam je nějaký tvor podobný hmyzu.
Lidi, nevíte co s tím? Některé věci mi jsou sice užitečné, ale něco je prostě hnusný, už jen budu čekat, kdy si řeknu, aby mi umřel pes po tom, co mě naštve a já to prostě jen z kletí prohodím a na druhý den opravdu umře. Možná to zveličuju, ale oprabdu mi to není vždy příjemné!
ěkuji za odpovědi.


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Od: axus®
Datum: 22.08.16 15:54
avatar

Drive takove upalovali, pozdeji vystupovaly v cirkusech a dnes maji v nocnich hodinach vlastni TV programy.

Zkus s tim jit do X faktoru nebo jak se ta talentova soutez jmenuje.

Datum: 22.08.16 16:41
avatar

Dokážete to použít i k prospěšným věcem? Třeba Klokánek by určitě ocenil pár "tutových" tiketů na výhru. Tohle je mrhání energie, komu pomůže žirafa v čokoládě nebo chcíplý virtuální čokl? *uf*

Datum: 22.08.16 16:43
avatar
Věk?
To co popisujes dokáže velké mnozstvi lidí po celém světě. Někdo říká ze je komunikace s vesmírem, a ze pokud pošleš myšlenku, vrátí se ti co si přejes. U mě to funguje jen trochu jinak. No a nebo to je shoda okolností. Náhody které se dějí a jen si je člověk někdy ani neuvědomí.
Od: tenebris
Datum: 22.08.16 17:06

Je mi čtrnáct let a taky jsem si kolikrát dělala srandu z toho, že koupíme tikety a já předpovím čísla. Samozřejmě že takhle to nefunguje. Není to vždy, ale docela často se mi to stává. Moc prospěšných věcí jsem u sebe teda nesledovala. Vždy je to něco, co by bylo lepší kdyby se nestalo, nebo naprosto zbytečné. Pozitivní jsou asi jen ty filmy, že je můžu nahrát, nebo se na ně kouknout hned.

Datum: 22.08.16 17:25

Štastný to člověče, rozvíjej svoji schopnost i pro dobro druhých. Jsi asi křiš´tálové dítě a to má za úkol posunout lidstvo dál. Já už jsem starší kus a mně se to děje právě naopak, Co nechci a z čeho mám obavy mě spolehlivě přijde do života.. Neustále potkávám lidi, o které nestojím a ty milé často nevidím půl roku. Když umřela loni naše zlá sousedka, které na mě neustále pořvávala sprostě ohledně našeho postiženého syna, předtím jsme 15 let k tomu poslouchali dva nevychované psy - hloupoučká jsem si myslela, že soused alkoholik se brzy uchlastá a bude klid. Jo, prdlajs, má nového psa, chudák někdy štěká i 16 hodin denně, ožrala věčně rádio na zahradě nahlas, tahá si domů jemu podobné... No u mě má ten život podobu spíš podle bible - čeho jsem se nejvíc obával, to mě postihlo.

Datum: 22.08.16 23:47
avatar

Myslím, že obojí je stejné - síla myšlenky. Náhody neexistují. Já zase, jelikož jsem přecitlivělá na bacily, tak jsem měla vždycky ve své blízkosti jediného člověka, který kašlal např. v kině, v divadle a všude. Vždycky někdo kýchal vedle mně atp. Nebylo to tím, že bych registrovala jen ty lidi okolo, kteří mně mohou nakazit, prostě opravdu třeba nikde nikdo nekašlal, ale ten člověk s kašlem musel sedět v mé těsné blízkosti. Protože už do toho kina jsem šla s obavou, že to tak skončí, že tam zas něco chytím. Musíš si opravdu dávat pozor na co myslíš. Naučit se, co si smíš a nesmíš myslet. Taky jsem se to musela naučit a šlo o horší myšlenky. Dost let mi trvalo, než jsem pochopila, že to skutečně dělám já. Ne, že bych byla zlá, ale ve chvíli velké křivdy, nebo ublížení mi proběhlo hlavou: " Abys nedopadla ještě hůř..." A ono se to plnilo. Třeba šlo o bývalou švagrovou, která mi častokrát moc ublížila a 3 x už přes míru, pak se jí přihodilo to samé, co mně, ale ještě v horším provedení. Např mně ve dvaceti zesměšňovala, že jsem si musela nechat obrousit zuby na korunky přednich dvou zubů (úraz na ledě) a dost těžko jsem to tehdy nesla. Zanedlouho chytla v laboratoři infekci do zubů a přišla o všechny nervy. Od tédoby měla korunky snad na všech, ale ošklivě udělané, ty moje byly jak mé vlastní zuby. To jen jeden příklad ze všech. Stávalo se to i s jinými lidmi. Nejdřív jsem měla pocit zadostiučinění, ale pak, když mi to později došlo, jsem z toho radost neměla a začala si dávat pozor na vlastní myšlenky. Někdy se mi taky stává, že na něco myslím a najednou to je, V TV, na ulici, v životě.

Datum: 23.08.16 07:42
avatar

Tohle se myslím nějak jmenuje. Selektivní paměť nebo uvědomění nebo tak. Je to stejné jako "vždycky když se podívám na hodiny, je 22:22 nebo 13:13 atd.". Není to pravda. Podíváte se na hodiny 1000x (1000x si něco přejete/myslíte na to) a 999x se nic nestane (bude čas 14:10/předpověď se vám nesplní), ale po 1000. se trefíte (11:11/žirafa) a to si budete pamatovat. Ten zbytek vypustíte a možná ani vědomě nezaznamenáte, ale u toho "povedeného" pokusu si to vryjete do paměti. No a když se vám to takhle přihodí víckrát, tak z toho vznikají takovéto napínavé příběhy.

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.