Co vy a 21 srpen 1968

Sice jsem rok 1968 nezažil, ale rád poslouchám lidi co vyprávějí o minulosti.

Je mi hodně líto těch, kteří padli proto abychom my žili.

Tak to si asi pleteš s úplně jiným rokem.

Ani se mi nechce psát. Jsem dnes bez nálady, ten den na mě stále leží. Byl to jeden z nejstrašnějších dnů v životě. Ještě dnes mě z toho mrazí. Město na hranicích s Polskem, tříměsíční dítě, manžel na studijní cestě v Anglii. Tanky už večer 20.8. se valily z Polska. Ještě jsme je neviděli, ale slyšeli. Strašné!

Dobrý den, chtěl jsem podobnou otázku vložit již ráno, ale potom jsem si to rozmyslel - mám dojem, že už to možná mnoho lidí ani nezajímá (možná hlavně ty mladé, kteří nemají vlastní zkušenost). Ano, vzpomínám každý rok, srpen je tímto dnem poznamenán v mé mysli navždy a nikdy to okupantům neodpustím. Byl to den, kdy na dlouhou dobu skončila naděje pro mé rodiče na lepší budoucnost a den, který poznamenal i další generaci (zvláště následná normalizace a "dočasná" přítomnost sovětských vojsk na našem území). Takže, je to opravdu nehezká vzpomínka a bylo by dobré pamatovat si, kdo to způsobil. Zdravím!

sebod - nedělejte, že to nevíte. Nebo jste ztratila paměť? Ano, hodně lidí ztratilo paměť a to je smutné.

sebod - ano, já v tom mám naprosto jasno již od svých devíti let (více nehodlám vysvětlovat - bylo by to zbytečné).

Bene. Kdo to způsobil?

Bene. Neztratila jsem paměť. Ale zajímalo by mě, kdo to způsobil? Vy to víte?

Bene. Neztratila jsem paměť. Ale zajímalo by mě, kdo to způsobil? Vy to víte?

Vzpomínám. Mně bylo 9 a u nás v Prostějově taky byli 3 mrtví. Rozstřílené fasády domů na Poděbradově náměstí, teprve teď se opravuje omítka Komerční banky, doteď byly díry vidět. Můj otec, natrénovaný z váky, okamžitě z vlněné deky vyrobil zatemnění na okno a nikdy jsme nerozsvítili, dokud na okně nevisela deka. A ten marasmus na školách, na základce neustálé soutěže Děti mír umění, na střední (maturita ve svazáckém, byli jsme holt pažštější než papež, ušité šaty zůstaly ve skříni) i na vysoké - státnice z marxismu a z dějin MDH (není to městská hromadná doprava, ale mezinárodní dělnické hnutí) jako nejdůležitější na světě... kolik lidí na to vyletělo...

Naším městem projížděla kolona, zdála se mi nekonečná. Spousta lidí stála kolem silnice... můj tatínek taky, za jednu ruku držel mě, za druhou bráchu. Měla jsem pocit, že mi tu ruku rozdrtí, podívala jsem se nahoru na něj a viděla jsem, že mu po tváři tečou slzy. Tehdy jsem poprvé a naposled viděla mého otce plakat, nechápala jsem, proč a strašně mne to vyděsilo. Byly mi čtyři, bráchovi dva.

Až jsme chodili do školy, pamatuju si větu, kterou jsme doma slýchávali velice často : "nikdy nikde nikomu nevykládej o tom, o čem se doma mluví, maminku by vyhodili z práce (učitelka) a tatínka by zavřeli".

za komunistu se nesmela rikat pravde a jsem se dobre dnes se muze rikat pravda a dobre se nemame v hodne oblasti mame nejistotu -ceny duchody vzrahy mezi lidmi aj.

Copak může někdo někomu zajistit jistotu? To ani KSČ nedokázala, když SSSR řekl dost, ropa, plyn aj. budou za světové ceny.

Sami mleli z posledního. Proto to všechno začalo. Dnešní Venezuela ukazuje, jak to dopadne, když státu šéfují socialisti.

Kdo způsobil napadení ČSSR státy východního bloku? V první řadě Brežněv, který si dodatečně nechal vystavit tzv. zvací dopis od některých funkcionářů KSČ. Že by je někdo k tomu ve volbách zmocnil?

Jistě že to bylo špatně, dneska to je ještě horší. Možná by bylo na čase začít znovu a poučit se z chyb minulých.

- a co bylo dál?

mám dojem, že dnešní Evropa okupanty naopak vítá - i přesto, že už dobře víme, co bude dál... ale ani dnes , stejně jako tehdy ještě nenastal čas, aby se politická a mocenská situace změnila. A pokud by můj příspěvek patřil do kategorie "blábolů" - byla bych jen ráda !

ostatně - nechystá se k nám právě na "přátelskou návštěvu" paní Merkelová? (- nějak mi to připomíná Brežněva)

Dobrý den, diskuze je volná, tak si můžeme blábolit. Ovšem, Váš příspěvek mně přijde poněkud netaktní až cynický vhledem k události, kterou si zde připomínáme. Snad jste chtěla hlavně provokovat, což se Vám povedlo (viz má reakce). Zdravím!

sebod - já např, podobnost se státní návštěvou a vpádem okupantů nevidím. Navíc, celá tato minulost je stále pro řadu lidí bolestná, tak ani já (který si zde rád zažertuje) momentálně nevidím prostor na žerty či zbytečné provokace (a ještě "zamotat" migranty do všeho). Opravdu Vašemu postoji nerozumím, resp.

snad je podobný oněm názorům a postojům kolaborantským z dob normalizace, kdy lidi, kteří dostali od Rusáka přes hubu mu následně lezli do zadnice.

sebod - já jsem četl dobře, ale Vám to asi moc nejde, resp. s pochopením psaného textu (a kdo na koho a na co reaguje) to bude u Vás horší. No, nic - stane se.

Bene. proč by měla Culda provokovat? Já to vidím stejně jako ona. A aby nedošlo k mýlce : V sedmdesátých letech jsem nemohla studovat, kde jsem chtěla. Jako rodina jsme měli dost problémy s režimem (nikoliv s režimem doma, ale s tím státním) atd. A právě proto jsem se ptala, kdo to způsobil tehdá a kdo nyní. Já v tom vidím obrovskou podobnost. A proč to nepřipomenout právě v den výročí jedné z okupací.

Bene, já ale nemluvím o migrantech. To asi hodně blbě čtete. A jestli někomu lezete do zadku je Vaše věc (viz rčení: Podle sebe, soudím Tebe).

Od Rusáka? Brežněv byl Ukrajinec, Biľak taky ..

bene

- pokud jsem nesouhlasila s okupací r. 1968 - což jsem nesouhlasila, protože i já jsem byla nadšena z "Pražského jara" - proč bych měla nyní souhlasit s invazí islámu do Evropy a de facto s okupací Evropy Američany?

A pokud se týká piety - nezaslouží si snad oběti teroristů z Francie, Belgie, Nemecka .. stejné úcty, jako oběti r. 1968 - a to už vůbec nemluvím o milionech obětí sovětských vojáků v r.1945 ! Nevím, proč to vidite tak jednostranně - skoro bych řekla, že jste schopen jásat, i kdyby Vám muslimové řezali hlavu. Nezlobte se, ale prostě Vám nerozumím.

Dobrý den, Vy jste se ve svém prvním příspěvku "naivně" zeptala, co bylo dál. Když nikdo nereagoval, tak jste si "přihodila" a když ani to nevyvolalo reakci, tak jste pokračovala srovnáním paní Merkelové s panem Brežněvem. A to už jsem očekával, že někdo reagovat bude. No, věděl jsem, že to skončí islámem, ale šel jsem do toho - myslím, že můžete být spokojená, protože se Vám tato provokace povedla. Zdravím!

P.S. Škoda, původně to bylo důstojné a vážné téma. Nyní už vím (jak píše kolega), že Brežněv byl Ukrajinec, tak to tu okupaci hodně zmírnilo (možná ani žádná nebyla) .

Bene, něco je asi také tím, že si ten rok pamatují lidé v různém věku. Někdo byl dítě, tak mu to moc neřeklo. Jiný měl třeba už rodinu a malé děti, tak měl obavy z budoucnosti. V některých městech se nic nedělo, tak to šlo také mimo lidi. Samozřejmě, že jsme jen obyvatelstvo do počtu a ten kdo tahá za nitky, či je politicky činný, je někdo jiný, ale jde o to, že lidi nic nevěděli a ten strach měli. Vzpomínám na babičku a na tetu, které prožily obě světové války a tak měly strach, teta přijela z Prahy, bylo to z úterka na středu, vždy se na pár ní zdržela a pokaždé nám upekla dort. Tentokrát prvním vlakem jela zpět do Prahy a z nádraží šla pěšky až do Holešovic, co viděla po cestě nebylo nic pěkného. Prostě byl velký strach, co bude. Naštěstí žádná válka.

Vzpomínám si, když byla dcera málá, tak do školy pozvali člověka, který přežil koncentrák. Třídy se sešly v tělocvičně a děti poslouchaly, co ten člověk v koncentráku prožil. A co myslíte, děti se smály, když říkal, co všechno jedli z hladu, asi nevěřily, prostě děti. Jak, ale asi bylo tomu člověku? Jak se cítil? Zřejmě by si rád takové vyprávění nechal pro sebe nebo pro jiné. Mladá generece už neměla ten strach a prožitek z války a vyprávění jim nedalo, jen se ulily z vyučování.

Dobrý den, máte pravdu, ale jen částečně. Také jsem byl dítě a stejně jsem to vše vnímal. Stačilo se podívat na rodiče a i dítě pozná, že jde o něco hodně ošklivého - a ztrácí jistotu. A následky se nedaly přehlédnout ani ve společnosti ani v rodině a ani např. ve škole (kde se z oslovení paní učitelko zase přešlo na oslovení soudružko učitelko). Takže, tvrdit, že o nic mimořádného nešlo, je cynické a snad srovnatelné s popíráním holokaustu. S tou Vaší poznámkou o školních besedách souhlasím - děti jsou v jistém věku bezcitné a cynické. Jinak, rozumím tomu, že když někdo vyrůstal v rodině komunistického funkcionáře, tak to vnímal jinak, než dítě z rodiny nekomunistické, resp. někdo okupaci uvítal, ale většina národa byla zoufalá. Proto nechápu (a ani nechci pochopit) některé názory zde již uvedené. Zdravím!

No, co si budeme namlouvat, okupaci nejvíc odnesly rodiny komunistů. Těch, kteří nesouhlasili s bratrskou pomocí.

Také vzpomínám. Byla jsem dítě, na táboře - vybavuju si, jak stojíme všichni nastoupení kolem totemu, nad námi vrčejí letadla, nikdo nevěděl co se děje, všichni brečeli a já si myslela, že vypukla válka... pak jsem se vrátila do Prahy k rodičům, máma pracovala v továrně, kde vyráběli odznáčky s vlajkou a placky se jmény Dubček a Svoboda, měli jsme jich doma plno... pracovala přes řeku a jednou se nemohla dostat z práce domů, most byl obsazený Rusy s tanky a kulomety a nikdo nesměl projet - kolega z práce ji vzal na motorku a projeli - myslím, že to bylo docela hrdinství... pak si vzpomínám, že asi už za "normalizace" u nás někdo tajně přespával na balkóně, asi se musel schovávat, ale detaily nevím, rodiče nás drželi od všeho stranou... taky si pamatuju, že starší brácha šel přes celou Prahu pěšky z tajného koncertu Marty Kubišové a šel celou noc... všemu jsem začala rozumět až po letech...

Pro mou rodinu byla nejhorší sedumdesátá leta, tehdy jsme zvažovali o emigraci do německa. Nakonec z toho sešlo a v roce 78 mě přišla od mých přátel daší nabídka. To už jsem měla tři děti , moje matka byla po infarktu a vůbec bylo to dost nepravděpodobné že se s třemi dětmi záměr podaří.Měli jsmé německé přátelé , kteří nám

nabídli pomoc ale neměla jsem odvahu. Kdo ví jaká by byla situace dnes?to slovíčko KDYBY...

Vzpomněli jsme si s manželem, byl také na vojně v základní voj. službě, když to hlásili v rádiu, jako když se kolem mně zatáhly černé mraky. Babička s tetou byly nakoupit, nic nevěděly a přinesly už akorát štryclu chleba...všude tanky, obrněné transportéry, pro mladou holku něco děsivého, nikdo nevěděl co bude...

A to se něco převratného stalo? Bylo mi 7 let, ve městě kde jsem žila, byla velká vojenská posádka a fakt jsem si ani pozděj nevšimla, že by se něco dělo. Teď je to jiné, amíci se tam prodůcírují, dokonce i 2 bordely tu pro ně jsou, chovají se jako hovada...Ale ani to mě netíží a žiju si svůj život jako dřív. Perlička: když tu opět cvičili, vystrčil na ně jeden člověk holý zadek, dostal podmínku 8 měsíců na dva roky. Ono zas tolik nezměnilo, jedni nebo druzí, ani jedni tu nemají co dělat.

Můj děda má názor, Dubček byl mluvka, fanatik, slibotechna, studoval několik let komunismus v Moskvě a s několika kumpány pobláznil většinu národa a chtěl budovat komunismus s lidskou tváří, jako vrchní tajemník ÚVKSČ si musel být vědom, že jsme součástí Varšavské smlouvy se všemi závazky / jakpak by na př. dopadl podobný dobrodruh nýní, když jsme součástí kvalitního NATA /. Poté když byl odvezen do Moskvy podepsal vše co mu Brežněv předložil, včetně dočasného úmístění Sovětské armády v Československu, největší desiluzi nepřivezly tanky s přátelených armád, ale totální selhání politických elit. / Občas se toto v české kotlině opakuje /. Ruská KGB odtajnila různý archív, / lze dohledat, ale je to v Ruštině / , v srpnu 1968 před invazí volal Brežněž vrchnímu Amíkovi Lyndonu Johnsonovi, jaký má názor při příp. obsazení Československa, jeho odpověď zněla, pokud by to byla Jugoslávie, tak bychom diskutovali. Děda dodává, mluvkové dovedou pobláznit v každé době od Lenina, Ady, Stalina, Klémy až po sametovou revoluci a někdy postačí i koblihy.

Ahoj Čecháčku.

Ty jsi zvláštní týpek, ale s tím co jsi tu napsal musím souhlasit. Sice mi tenkrát bylo rovných 9 let(20týho) a rusáky jsem viděl později pouze v automobilových kolonách co jezdily od Turnova, kolem Trosek, Ktovou a Libuň na Jičín. V Liberci už byl ,,klid,, , když mě táta přivezl z prázdnin od babičky v Českým Ráji.

Parchant Dubček měl být po převratu vypráskanej svinským krokem a ne ho udělat předsedou federálu. Proč? Protože, počátkem sedmdesátých let podepsal Pendrekový zákon. Nemusel! Ale udělal to. Kolaborant.

Já jsem v tu dobu ještě koukal z nebe, takže nemohu tu dobu nijak posoudit, ovšem nutno podotknout, že každá okupace cizího státu je špatná! Např. jak se všude v rámci demokracie serou do každého Amíci.

Jen ve zkratkách. Mladík 17,5 roku.Raní dělnický vlak, plno pláče. Písek náměstí před jedenáctou, první nezvaní návštěvnící, zavíráme mříže u hotelu, nic jim nedáme. Odpoledne už se valí jedna nepřetržitá kolona od Tábora do města.Zakopané kanony nad městem, míří na kasárna. Nejezděte k Semickému lomu, okradou vás o vše. Zuboželí chudáci na křižovatkách bez jídla a pití. Cesta večer po službě přes město na vlak, 2 km, ulice liduprázdná , jen obrněné vozidlo, na něm voják s nataženým samopalem pomalu se mnou jede. Zakopnout a je po mě. K tomu zprávy z rozhlasu, tady svobodný legální vysílač, zprávy o mrtvých a raněných. Hrozná doba, ale národ držel pohromadě jak nikdy, až časem někteří Čechové přestali být Čechy. Nakonec totéž, ale rozsáhlejším se zopakovalo v roce 1989.

V té době jsem bydlela také v Poděbradech, bylo mi dvacet let. tanky tu neprojížděly, ale probudil nás hrozný rachot nad hlavou, jak lítaly letadla. Přiběhl děda s očima navrch hlavy, on si totiž pustil rádio a křičel, "je okupace, vstávejte..." A on byl zapřísáhlý komunista. Byl to otec mého manžela. Nic víc se zrovna tady v Poděbradech nedělo. Teda myslím tím tanky a tak. Ale pak se dělo ve sklárně a všude jinde to, že jsme chodili povinně "hlasovat" pro to, že s tou hrůzou souhlasíme. Jiná možnost nebyla. Prostě jsme dostali předtištěný papír k podpisu, kde jsme se jeden po druhém podepisovali jako ovce. Ostatní jsem viděla jenom v televizi, pokud to šlo. Měla jsem novorozeně a do Prahy jsme teda nejeli. Takže na vlastní oči, kromě těch letadel jsem nic neviděla. Ale musela to být hrůza.

Bydleli jsme v Mostě, ale byl jsem u babičky na prázdninách ve Slezsku. Druhý den za mnou přijela máma a jeli jsme domů. V Praze až večer a dál nic nejelo. Poprosila někoho na ÚRO, aby nás nechali přespat. Měli tam nějakou hotelovou ubytovnu. Nebyl to problém. Lidi drželi úžasně při sobě jako později v 89. Viděl jsem dětskýma očima tu Prahu rozrytou tankama a taky to mám v sobě dodnes.

21. srpen jsem byla u kamarádky na prázdninách. Její otec byl členem České nár. rady a tu noc jezdila černá volha a zatýkala. V rádiu komentovali, kudy a kam jede. Rodiče kamarádky celou noc nespali a klepali se u okna, my pozdě v noci usnuly. Rodiče mně přivezli domů a už jen vyprávěli, co se v našem městě, kde byla ruská posádka, dělo. Barikády, ohně, tanky, střílení, děs a zmatek. Pro mého otce to byla poslední kapka a položil stranickou knížku. Celý život věřil, že je to dobrá myšlenka, ale tohle ho zbavilo iluzí. Rodinná katastrofa nás postihla o rok déle, zasáhla nás všechny, ale profesní život zkazila jen mně. Cestou z plesu, ve skvělé náladě, napadlo mamku zpívat "Běž domů Ivane", protože to hráli na plese. Než ji stačil otec zastavit, tak zaslechli, se známými, hrubé urážky na její adresu. Pak ze stínu domu vystoupil soused se ženou z protějšího domu, tajný, s nějakým ruským pplk a dělal jak dobytek. Vrhl se na tátu a začal se s ním prát, ten rusák ne, ten jen koukal. Pak jelo kolem auto rusáků a jak viděli rusáka a melu, vyskákali z auta, na nic se neptali a skopali tátu bagančaty vleže, po těle, do břicha i do hlavy. To jsme už s mým přítelem dorazili na místo i my, doprovázeli jsme jeho matku domů. Tím to neskončilo. Doma nás posbírala policie, i ty známé rodičů, kteří jen náhodně koupili lístky na ples od přátel rodičů a do té doby se neznali. Do ničeho se nemíchali, jen stáli a koukali, Byli i svědci, např. vrátný z protějšího podniku. Výsledek? Výslechy, překroucené výpovědi, lživá svědectví, pokaždé jiné variantry svědků (aktérů). Táta i známý ve vazbě, mně i mého kluka vyhodili ze školy, otec dostal 8 let kriminálu, já měla jít do kárného zařízení, protože by mně rodiče politicky špatně vychovávali, máma a ta známá měly jít na rok sedět a její muž na dva. Já dostala zákaz za tohoto režimu studovat na jakékoliv škole a bylo po kariéře. Můj kluk, nejlepší student fakulty vyhozen a rok byl ve vazbě. Tátovi hodně uškodilo, že položil legitku KSČ. Odvolávali jsme se, ale na okrese, kde ruka ruku myla a samý komunista, to bylo stále stejné. Až po roce to dostal kraj ,tam nad tím soudkyně kroutila hlavou , protože na nás navlíkli, že jsme tam na ulici připravovali kontrarevoluci! Nic nesedělo, tak tátovi dala rok, který už strávil ve vazbě a osta.tním podmínku. Nakonec jsem se po třech letech rozešla i s tím klukem, protože maminka na něj tlačila, že se spíš dostane zpátky na školu a on nevěděl, jak se zachovat, tak to jsem nevydýchala a po roce čekání na něj, jsem se s ním rozešla. S novou známostí jsem se co nejrychleji vdala a odstěhovala se z města na Slovensko, kde studoval VŠ, ale ani tam jsem se jich nezbavila. S nejdelší podmínkou, jsem se musela pravidelně hlásit na MÚ ke kontrole, všude to šlo se mnou v papírech, vyhazovali mně proto z práce, když to prasklo. O profesi lékařky jsem si mohla nechat jen zdát. Celý život jsem měla nižší platové ohodnocení, za stejnou práci, jako lidi s ukončeným vzděláním a já nakonec neměla nic, nejen maturitu, ale ani výuční list. Tomu odpovídá dneska i můj důchod. Svinská doba, svinský režim, prozradí i svinské charaktery...

Přesto chci věřit, že po rozpadu SSSR už se jejich politika změnila k lepšímu.

"blesik", to je mně upřímně líto. To máte vážně ošklivou zkušenost...

pt - Já toi dodnes nepovažuji za ukušenost, ale tragédii. Zkušenost je velmi slabé slovo. Ale děkuji Vám za účast, rozumím, co jste mi chtěla sdělit.

Blešíku, tož to je! Nevíte, co se stalo s tím sousedem po sametu?

Jak je vidět poznamenalo nás to hodně a to plno lidí sem nepsalo. Díky za upřímné odpovědi. Je mi z toho smutno , pár lidí si něco vymyslí a mnohonásobně lidí to poznamená na celý život.

Nevím, rodiče byli pořád otřeseni, takže se v tom nechtěli babrat, vyhodili i všechny dokumenty, aby jim to nepřipomínaly, ale hojilo se to snad 30 let. Já na to vzpomínám, kdykoliv mi přijde důchod, nebo mi ročně přidají 40 Kč! Pardon, špatně jsem četla, myslela jsem s tím soudem. Se sousedem? Vůbec nic, jen lidi je nemohli vystát. Když celé město Rusáky nenávidělo, tak oni za nimi, celá rodina, lezli až do kasáren, kamarádili se s nimi, když byl nedostatek uhlí, tak jim ho Rusáci sami skládali okýnkem do sklepa. Když jeho žena při tom incidentu nadávala mojí slušné mamce do k,,,v, tak jsem to nevydržela a křikla jsem na ni, že moje máma žádná k...a není, že do kasáren nechodí, ani mně tam neposílá (jako ona své dospívající dcery) a ona se na mně vrhla a škrtila mně na tou bílou, dlouhou šálou, co se tehdy nosily, že samotný Rusák ji ode mně odtrhával. Na chirurgii mně dali potvrzení o následcích škrcení, ale soud řekl jen: " "Tak jdeme k dalšímu bodu!" Mně jedinou totiž pustili, byla jsem nezletilá, ostatní tam drželi celou noc. Napadlo mně mít to na papíře, když jsem viděla, jak to pokračuje, ale k ničemu to nebylo. Bylo to všechno otočeno, jak jsme se pak dozvěděli, potřebovali nějaký odstrašující případ pro ostatní, protože se to u nás s Rusy stále mlelo, tak aby si lidi dali majzla. SNB bylo v budově Okresu a všichni chodili společně na obědy, zrovna tam, kde v bufetu začala pracovat mamka, když tátu zavřeli. Ta si s nimi nužila, co si musela vyslechnout, jaké naschvály jí dělali a ona musela sklopit hlavu a mlčet. A jak zacházeli s tátou ve vazbě? Měl silikózu plic a v těch vedrech nesměl otevřít okno, špatně se mu dýchalo, tak musel oficiálně, písemně požádat, vyřízení trvalo měsíc, Pak mu to museli povolit, ale druhý den ho dali na jinou celu, kde museln žádat znovu. O zacházení ani nemluvím. Táta byl hrdý člověk, který se nikoho nebál, ale když přišel domů, byla z něj hubená troska, bál se říct i nejlepšímu kamarádovi cokoliv, co zažil. Město ho vítalo, zdravili ho a zastavovali i úplně cizí lidé, ani se nemohl včas dostat domů. Ty sympatie byly hezké, ale to ostatní děs. Dlouho jsem pak měla psychický blok před soudem. Když jsem se rozváděla, tak jsem se klepala jak osika a nemohla jsem přestat. To bylo ještě 22 let po události. Jo, děly se věci...

,

"blesiku", už Vám nikdy nenapíšu nic příkrého, nezasloužíte si to. Byla jste mladá holka a za nic jste nemohla...

Blesiku, můj prastrýc si v roce 1970 v době normalizace, / kdy hordy spoluobčanů se drápali na volná místečka, kde byl slušný občan vyhozen / v hospůdce pravil, ještě jednu rundu na Brežněva, má tu makovici jak prasečí hlavu /. U stolu čtyři štamgasti, za pípou šenkýř, jeden udavač a tři štamgasti svědčili u soudu a potvrdili prasečí hlavu, pouze šenkýř do protokolu uvedl, hrálo rádio, kumpáni se hádali já méně slyším nic jsem neslyšel. Prastrýs dostal pouze dva roky, soudce u Krajského soudu třískal dokumenty o stůl a ječel, co jste si to dovolil pomlouvat nejvyššího představitele socialistických států při budování komunismu a.p. Po taškařici nebo co to bylo v roce 1989 soudce běhal s plackou OF, vyvolával slávu Vašíkovi ženáči slibotechně, budoucímu kapitalismu, amíkům. Sloužil věrně ještě dvacet let v demokratické společnosti, kde láska a pravda zvítězila nad lží a nenávistí, možná si říkal nejsme jako oni, děda dodává, po každé revoluci se dostanou nový prasata ke korytům.

cechacek - A děda má pravdu. Většina lidí si zachovala lidskou důstojnost a čest, ale bylo dost i těch, co převlékli kabáty a ani se u toho nezačervenali. Ale budiž. Ti nejhorší z nejhorších to nedělali ze strachu, nebo proto, aby děti mohly studovat a mít se líp, nebo že když budou v KSČ, dostanou byt, nevyhodí je z práce. Oni to dělali, aby se někam vydrápali přes cizí záda, aby získali moc nad lidmi, aby jim ty nuly konečně ukázaly, že taky něco znamenají a pro tu podlézavostí získanou "moc", byli schopni zvěrstev. Jak se říká: "Poturčenec horší Turka...

pt - Vy mně dojímáte! To jsem teda zvědavá, ale je to od Vás milé. Děkuju. nVidíte, ani bych do Vás neřekla, že jste tak citlivá. Potěšila jste mně.

Dobrý den, dnes je v TV na ČT2 celý večer věnován těmto událostem. Bohužel, sledovanost nebude asi vysoká - mladší to nezajímá a ti starší si to nechtějí připomínat. Zdravím!

jh - rozumím tomu tak, že se (alespoň na něco) podíváte jako já. No, budeme dva .

Já tu nízkou sledovanost podpořím.

bene, ne na něco, na všechno. A to i přesto, že vím, že mne to zase rozhodí a sakra fest připomene věci, které se později odehrávaly v naší rodině...

Já vyhlásila bojkot, v zájmu zachování duševního zdraví. Jednou stačilo. Jednou a dost!

Já taky. Stačí, co v sobě nosím doposud. Přes rok ani ne. To dovedu povídat, jakoby se to stalo někomu jinému, ale ten den, ten je vždycky jiný. Obrovská tíseň. Nevysvětlitelné, nepochopitelné. Až se sama divím.

- ve světle toho, co za zvěrstva se dnes a denně ve světě děje je nějakej srpen 1968 - úplný PRD !

Vnímají to jenom ti, které to nějak tragicky postihlo (anebo ti, kterým se to hodí k propagandě) - ti ostatní vnímají spíše to, co nás čeká dnes - a to je sakra něco jiného !

- Abychom ještě "prstíčkem nehrabali"

- to je pořád kolem dokola - jakobychom nebyli skoro o 50 let někde jinde a v jiných podmínkách ! Nemá cenu se o tom vůbec bavit !

- zajímalo by mne, co byste dělali v takové Lybii, nebo Syrii, nebo kde ... - my jsme si žili i nyní žijeme jako "prasata v žitě" a já jsem moc ráda, že žiju tam, kde žiju, i když tady byl ten "komunismus" . Lidi jsou moc "rozmazlení" .

culdabulda. Nesouhlasím s Vámi, že je to (byl) úplný PRD ve srovnání s dnešní dobou ve světě. Asi nemáte tušení k jaké obrovské tragedii mohlo dojít, pokud by došlo k ozbrojenému střetu mezi naší a sovětskou armádou. Byl jsem v tu dobu na vojně a vím, jak stačilo málo k rozkazům našich velitelů k obraně. a takových "fanatiků" nebylo málo. Naštěstí se tak nestalo a došlo k "hanebné" dohodě. Další vývoj je znám.

Těch pošuků s prstíčkem na knoflíku je na světě pořád dost. Takže KDYBY BYLY... Ostatní si doplň

Po tom všem, co do té doby bylo, ještě okupace PRD? Asi to tak někdo vnímá, ale to neznamená, že to tak vnímali ostatní. Když jsem se seznámila se svým mužem a později slyšela z jeho úst, že se vlastně nic nedělo, že za dobu totality bylo všechno normální, uvažovala jsem, jesatli mám s takovým člověkem vůbec žít. Pak jsem pochopila, že byl mladý introvert, který se o svět vůbec nezajímal, vnímal jen svou atletiku a další zájmy. Nic z toho, co se dělo fakt nevnímal a u nich v městě byl klid, žádná posádka, žil si jak chtěl, prostě je to neskutečné, ale on vůbec nekoukal na TV a nevěděl, co se děje. Zauvažovala jsem, jestli není náhodou totální blbec, ale nešlo mi to k němu, protože je jinak velmi chytrý. Prostě byl před okolním světem uzavřený do své ulity a slepý.

Myslím si, že každý snášíme různé situace jinak. Někdo se ani neohlédne a pro někoho je to takové trauma, že si to nese dlouho, velmi dlouho v sobě. Pro mě to trauma bylo, ať srovnávám s čím chci. Když si na ten den vzpomenu, zase cítím tu hrůzu, jako tenkrát.

Už by mohli přiject zase, začíná tu být neskutečný bordel.

sdkfz5116c, ty vůbec nevíš, o čem je řeč.Že?

Ještě že ty prázdniny a nuda děcek, končí!

Jsem ročník 1949 a když srovnám rok 68 a 2016, tak bohužel rok 2016 a vše související, je větší hrůza než ten 68.

Moc mě takový závěr mrzí ,ale je to tvrdá realita,pro normální lidi.

Jo a nebyl jsem komunista!

Dobrý den, až budete mít chvilku času, tak nám prozraďte, jaká hrůza postihla Vaše bydliště v srpnu 2016. Děkuji Vám za další informaci. Zdravím!

P.S. Stále máte možnost státi se komunistou dodatečně.

lidus - také Vás zdravím a o našich rozdílných názorech na politiku vím. Ovšem, oceňuji, že to nevede k nenávisti a můžeme se shodnout v jiných otázkách. Já jsem se jen slušně zeptal uživatele "tom", ale bližší informace k té letošní hrůze již nenapsal (a měl jsem i dojem, že lituje toho, že dosud nebyl komunistou). No, já se zde již nebudu angažovat, protože je to pro mě nepochopitelné, kolik lidí nechce poznat rozdíl mezi dobrovolnou souloží a drsným znásilněním (to berte jako příměr k událostem roku 1968). Mějte se hezky.

Zdravím Vás Bene, mám vás moc ráda, ráda mám vaše příspěvky a vaše "Zdravím" ale holt jsou otázky (politika) ve kterých se nikdy neschodneme. Také jsem nebyla členem KSČ, myslím, že jsem i žila ve stejné době jako vy ale vzpomínky a zkušenosti máme každý jiné a podle toho soudíme. Mě ani nikomu z rodiny se v 68 nic nestalo, na vojáky jsem byla zvyklá neb ve městě byla velká posádka a v uniformách až tak velký rozdíl nebyl.Mohla bych sice vzpomínat na roky kdy manželovým prarodičům vzali hospodářství, kdy v 71 byl vyhozený manželův otec z funkce předsedy JZD právě proto, že nebyl v KSČ... (znám to jen z vyprávění) ale to byl jejich život, ne můj. Já mohu říct, že revoluce mi nic nepřinesla, naštěstí ani nic nevzala ale tak jak to je, se mi nezamlouvá. Proč hned posílat někoho aby se stal členem nějaké politické strany, to je jedno jaké, ono tam moc lidí co nebyli svazaní s KSČ stejně nesedí.

ben

- ale v roce 1968 naše bydliště taky nepostihla žádná hrůza ! - ale teď nás to teprve čeká - nerouhejte se a buďte rád. (zatím).

znásilnění je furt znásilnění - je jedno od koho !

- bene

- přece si nemůžete myslet, že s tím, co se dnes v Evropě děje, souhlasí většina lidí - ať už Čechů, nebo ne. To snad opravdu máte klapky na očích, anebo jste nějak "zainteresovaný" - tak jako bývají v každém režimu - včetně toho 68-ého.

Z této diskuze je vidět jedno.Nepochopení historických souvisklostí.V celé historii "českého" národa je jen jedná závislost.A to na západním sousedovi.Germánské loupežné výpravy,které působily našim předkům jen obtíže a ztráty na životech a majetku.Nakonec to dopadlo tak,že jsme se zavázali platit stříbrem a voly za klid.Tedy byli jsme vydíráni.Toto bylo běžné mnohá století.Snahy o vymanění z této "ochrany"začaly s tím,že v 18 století se některé politické směry začaly spoléhat na velkého slovanského souseda na východě.Ale nepochodili,vždy převážili politikové,kteří vkládali los západního společenství.Teprve 2.světová tuto pomoc stvrdila smlouvami.Ale tato závislost nebyla po vůli části obyvatelstva,která se nesmířila s touto orientací.Studená válka,kterou podporiovaly síly západu-Německo,Anglie a především USA pokračovali v tlaku na Sovětské Rusko,aby ho donutily na kolena.Pokud tam vládly tvrdé směry vlády,dopadly všechny snahy toto společenství rozbít tak,jako v 68 roce.Dnes jsme zase zpět v oblasti,kde výtěžek práce českého lidu plyne na západ,platíme stříbrem a voly za klid,ale rozhodně ne lepší životní úrovní.

JABRAKA

Tohle je trefený třebíček na hlavičku.

Já to vidím jako dnes: Pro mne odrostlejší dítě to byl poprvé pohled (ráno) na brečícího chlapa za stanem. V kempu v Rakousku, okolo drnčely tranistoráky, někdo přiběhl a: "Na severu jsou uzavřeny hranice!" A potom následoval takový "zkratkový" dar od rodiče: Kilo banánů. Zažil válku a čekal, že bude zle a moc to nechtěl. A také si pamatuji v horách v Rakousku na Němce (osvícenějšího), který při debatě o politice u nás cca týden před bratrským obsazením prohlásil: "Tohle vám neprojde..."

A cítím důsledky až dodnes. Příliš mnoho vzdělaných a ambiciózních lidí uteklo za hranice.