Největší rovná plocha-pole v ČR

Milovníci hor znají něco podobného, jak píšete "Cítit lehkou vůni soli, mít vánek ve vlasech a pozorovat vlny a racky."
V trochu jiném provedení jsou zážitky z Jizerských hor ještě z dob před cyklistickou a běžkařskou invazí. Skoro na každém vrchu je vrcholové žulové skalisko, někdy s výhledem (Frýdlandské Cimbuří, Hajní Kostel, Kočičí Kameny, Paličník, Polední kameny, Jizera, Ořešník atd..) nebo i s výhledem pouze do dalších lesů (Krásná Maří, Francouzské kameny, atd),, které šumí listím stromů i šumem horských potoků a vodopádů, a jen z dálky je slyšet zvuk přijíždějícího motoráčku, který houká na maličkých stanicích i nechráněných přejezdech od Raspenavy po Bílý Potok.

Ve všech čtyřech ročních obdobích to jsou krásné a uchvacující zážiky, které potěší srdce i ducha. Bývaly doby, kdy v lese člověk po celý den nikoho nepotkal, jen z dálky bylo někde někdy slyšet dřevaře se sekyrou, s motorovou pilou a někdy i tlumený zvuk teréního nákladního automobilu Praga V3S, tedy žádné nenasytné lesožravé obludy, které místo kamenných silnici potřebují asfaltky a betonky, které jizerky spíš ničí i tím, že tam, kde dříve sotva prošla lidská noha jezdí jak splašení kvanta cyklistů, ale také svým způsobem milovníků přírody.

Něco podobného je i na jiných horách, kde není tolik lidí, třeba ve Vysokých Tatrách v místech, kam nechodí moc lidí, nebo lidé stejného rozpoložení jako vy. Někomu stačí kopeček za vsí s rozledem do krajiny, šum vlnícího se obilí ve větru místo šumu mořskývh vln, ticho, cvrčci, vzdálený štěkot psů místo volání racků. Jistě najdete místo, které vás uchvátí.