Jak se jmenuje věc na fotografii?

Kaloria. Koupelnová kamna.

Takjane, děkujeme. Správně jste nás navedl, "lázeňská kamna". Bohužel jsme taky zjistili, že nám chybí "spodek" Tak nevadí, zkusíme ještě najít. Pěkný večer!

tzv. lázeňská kamna. Byly velmi užitečné. Teplá voda přepadem, nádrž byla beztlaková.

Když se nám propálila vnitřní trubka - tak tuto jsem šetrně autogenem odstranil, horní a spodní otvor víčky uzavřel. Pak jsem tohle používal jako solární sprchu na dvoře (s jinými armaturami)

Tak to si ještě pamatuju, jako malá. Stála ta kamna v koupelně u vany. Zatopilo se, aby byla teplá voda a tím pádem bylo teplo i v koupelně.

topeniště se vyrábělo i na naftu.

Možná mě zase někdo osočí, že moje vzpomínky nemají pro nikoho cenu, ale vzhledem, že otázka je ve volné diskuzi, myslím, že si to mohu dovolit. Kdo nechce, číst přece nemusí. Nemám pravdu?

1/ Kolem roku 1963 jsem jezdívala k sestřenici na prázdniny. A ona zase na oplátku k nám. Žily jsme obě na vesnici, asi 15 km od sebe. My se doma koupali v té době v pozinkované vaně, přitažené v sobotu večer do kuchyně. U Libušky už měli bíle vykachlíkovanou koupelnu a já na to koukala jako telátko. Teta zatopila právě pod tímto válcem, voda se ohřála a my se s Libuškou vykoupaly. Podle chuti jsme si mohly přidávat horkou vodu, což doma nešlo. V té době jsem z toho byla tak vedle, že jsem si myslela, že nic lepšího nebylo na světě vynalezeno. Byl to pro mě prostě vrchol techniky. Vzhledem k naší pozinkované vaně. A celé prázdniny bych byla nejraději trávila v té koupelně u toho hnědého úžasného válce!

2/ Uteklo několik let. V 70. letech jsme rády chodily s kamarádkou na sobotní Večerníky na parketu v obci vzdálené asi 3 km - přes les. I když chodívala celá parta, my raději s Hančou samy. Večerníky končily o půlnoci.

Jednou jsme se takhle vracely přes les po silnici domů. Byl úplněk, všude kolem dlouhé strašidelné stíny. Hanča se dost bála. Já taky, ale nechtěla jsem to dát najevo. Svírala jsem v ruce skládací deštník z NDR a uklidňovala kamarádku: Neboj se, kdyby někdo vyskočil, majznu ho tím deštníkem a uteče. /ale nebyla jsem si tím jistá /

Přišly jsme na jedno místo, kde ve studeném měsíčním světle někdo dlouhý ležel v příkopu. Mrtvola, nebo lupič? Hanča zařvala, chytila se oběma rukama u krku a prudce rozpažila. Slyšela jsem jen, jak knoflíky z jejího svetru cvakají o asfalt. V tu ránu jsme se obě daly do zoufalého běhu. A zastavily jsme se až u prvních domů naší vesnice. Srdce a plíce až v krku! Nikdo nás nepronásledoval.

Druhý den odpoledne už jsme zase byly hrdinky. A vydaly se do lesa, posbírat aspoň ty urvané knoflíky. A přijít celé věci na kloub.

Musely jsme se smát. Knoflíky jsme neposbíraly. Byly auty zaježděné do asfaltu, některé i rozdrcené.

A mrtvola? Byl to právě tento hnědý válec. Někdo ho propálil a místo do šrotu ho pohodil do příkopu k silnici. Pro nás to v noci byla skoro naše smrt!

Od té doby, když ho někde vidím, jako třeba nyní, v otázce, vzpomenu si na mých sladkých 17 let. Jaga.

Jago, to je moc krásné vzpomínání! Děkuji Budu se usmívat až do večera.

Brutar.

Nebo my jsme tomu tak alespoň říkali.

Na Wikipedii - od kotle se odlišuje tím, že voda se vypouští pouze výtokovým kohoutkem.

Brutar je kotel ve které se ohřívá voda třeba na zabíjačce.

Lázeňská kamna

www.jaroslava-brutarova.cz

Stránky dcery o jejím otci Jaroslavu Brutarovi. Životopis vynálezce, všeuměla, koumáka. Kotel vymyslel a stále zdokonaloval.

Též dva v jenom. Na přání své manželky vymyslel jak lázeňská kamna, tak kotel na vyvařování prádla.

Rok 1949 a přesně popsaná doba, kdy mu všechno sebrali.

Myslím, že v té době se projevily pudy neumětelů a ze závisti mu sebrali všechny dokumenty, vybavení dílny, podklady, účetní knihy, sklad, vyrobené výrobky, z náhradních dílů sestrojené 2 automobily Tatra.

Ještě v roce 1980 si udělal kurs v nastřelování hřebíků do panelů a rozjel živnost, která dobře prosperovala.

Prostě aktivní člověk, zlaté české ručičky.

Doporučuji si přečíst, je tam toho více, hlavně o tom kotli.

Jinak na prospektu je napsáno - lázeňská kamna Brutar.

Chýba tam spodok, samotná piecka ako u izbových kachlí na uhlie. Využívala ten efekt, že teplá ohriata voda stúpala hore, odtiaľ sa odobrala teplá voda, studená sa odoberala z dola, kde bol aj prívod vody z vodovodu. Valec sa automaticky doplňal studenou vodou, a teplá sa odoberala z hora. Výborná vec, ktorá sa používala v bytoch bez ústredného kúrenia, na ohrev teplej vody.

Milí rádcové,

moc děkuji za všechny odpovědi! Koukám, že jsem vyvolala pár pěkných vzpomínek - díky za ně, je to hezké čtení

Že chybí spodní část, víme. Inu, zkusíme někde udat, třeba má někdo naopak spodek a chybí mu vršek... Neradi takové věci vyhazujeme (resp. je nevyhazujeme), chceme, aby našly uplatnění. Tak snad se povede Krásný den, Pů

Ahoj.

Když se naši nastěhovali asi v roce 1974 do jednoho bytu, tak tam taky byla takováhle věc. Byla moc šikovná. Vzpomínám si, že když jsem se koupal ve vaně, občas jsem se vyklonil k těm kamnům a přiložil lopátku uhlí či nějaké to polénko do ohniště. Pak šlo pozorovat, když se šáhlo na ten lázeňský kotel. jak se postupně více zahříval a ubývalo směrem dolů tý studený části. To ohřívání bylo docela rychlý a za pár korun. Tenkrát byla i voda skoro zadarmo.

jojo, Humbucker. Přesně. Člověk se koupal a zároveň přikládal . Já jsem si vždycky, když jsem přijala domů ze školy (tam byly jen sprchy), udělala relax. Koupila jsem si coca-colu (no, to bylo něco), napustila vanu a nechala otevřený dvířka k těm kamnům. Na zdi potom byl vidět krásný odraz plamínků... Sakryš. Jedny lázeňský kamna a jak tu na ně s nostalgií vzpomínáme. Jestlipak jednou takhle budou vzpomínat naši mladí - že otočili kohoutkem a z trubek ze zdi tekla teplá voda

Ahoj Pu, jestli se nenajde nikdo, kdo by o vaše torzo lázeňských kamen měl zájem, můžu dát jeden tip. Můj děda, taky takový všeuměl, kterému bylo líto cokoliv vyhodit, z toho, o čem je tu řeč, vyrobil válec na válcování políčka. Nemůžu říci, co bylo náplní místo vody, ale tam, kde je roura, byl prostrčený kůl (kov, dřevo? - už nevím, byla jsem dítě a nezajímalo mě to) jako osa, a jeho konce upevněny do nějakých popruhů. Už si nepamatuji, jak to bylo zkounstruované, ale vím, že tím válcoval brambory po zasázení. Dneska by to bylo asi spíš na válcování trávníku, protože brambory na zahradě už tolik "nefrčí". Ale jako tip na využití...

Já si hlavně vybavuji ten zvuk jak se to ohřívalo, jak tam klokotal nahromaděný vodní kámen a při vypouštění to byli taky zvuky...Dnes již minulost...

Ahoj Majkle.

Když už tvrdíš takovouhle ,,věc,, o tom klokotajícím vodním kameni, tak to by už chtělo nějak názorně doložit. Snad i digitálně zanimovat. To je na Nobelovku. Fakt. Někdo mu o ni zažádejte. Děkuji.

Ale ten klokotající vodní kámen, to je hodně srandovní představa. Jakože probublávání vody nee, ale mísení vodního kamene.

lázeňský kotel

My jsme tomu odjakživa říkali koupelnový válec. Ale už bych to doma nechtěl.

My sme tomu s bratrancem jako mali u dedy na chalupe rikali ten hnedej sud za domem v koprivach.

Nevim proc, ale z jednoho konce do toho byl vrazenej do nejaky trubky velkej drevenej spalek, asi jako nejaky spunt nebo co a deda nam jednou dal bojovy ukol ten spalek dostat ven. Tak sme tahali a tahali az ruce povolili (spalek stale drzel jak pribity) a bratranec zalitl jak sirokej tak dlouhej po zadech primo do tech kopriv.

Vyskocil jak certik z krabicky cely popaleny, ja se mu tenkrat desne smal a tak me za to deda pak take koprivou parkrat pretahl, asi aby me to nebylo lito.

Takze sud znam odmala, i dnes ho obcas vidam, ale skutecny nazev sem se dozvedel az nyni.

Dobrý den.

Myslím si, že se tento ohřívač vody jmenoval BRUTAR. Nejsem si jistý, ale řekl bych že na 90% ano.

Starší občané by te měli pamatovat. Mějte se hezky.