Nesympatičnost máte to taky

Přesně obráceně. Nesympatičtí lidé zpravidla roztají, stačí najít vhodné téma. Naopak míliové se často projeví jako podrazáci z povolání. Jestli vám jde o spolehlivý čich na lidi, ten nemám. Spálil jsem se mnohokrát a ještě se mnohokrát spálím.

- no - taky se nabízí úvaha, jestli tomu člověku nejsem nesympatická já !

je to tím, že každý člověk má kolem sebe tzv.auru...a ta je vám bud příjemná, nebo nepříjemná, nebo na vás působí neutrálně a pak je vám ten člověk lhostejný. Takže záleží na tom, co který člověk vyzařuje a to vám bud vyhovuje nebo naopak. Si náhodně vedle někoho sednete a hned vycítíte, jak vám to spolu ladí...od někoho okamžitě prcháte, je vám nepřímně a naopak

Občas to funguje, ale nelze se na to spoléhat. Když k nám jednou nastoupil nový kolega, byl mi od prvního pohledu a nesympatický, nejen mně a co se nestalo, za dva roky se stal mým manželem a bohužel mi ho po 27 let pohody vzala rakovina.

Babi a mamka tvrděj (kupodivu jsou to ale snacha a tchyně, ne máma s dcerou), že poznají člověka podle očí. Prý podle "celkového výrazu, někdo má oči potměšilé, někdo bolavé a srdečné" atd. No, oči jsou prý okno do duše. Já tohle nepoznám, často se pletu. Naposledy s paní, co na mě působila jako neviňátko, ale okrádala své blízké. A babi s mamkou to říkaly předem, že se jim ta paní nelíbí! Jsem na odhad pařez

Taky to tak mívám - myslím, že je to hlavně v očích.

Tohle, to jsem dříve také tak vnímala. Jen bych vám teď poradila, příště se na takového nesympatického člověka usmějte, případně něco milého řekněte. S úsměvem. Uvidíte, jak se změní. Bude z něho/z ní, sympaťák. Už jsem to tady psala, ale napíšu znovu. Jdu s psinečkou Dorkou, bez vodítka po pěší cestě. Nikde nikdo, a najednou jde proti nám pes. Mám to několikrát odzkoušeno. Malý, větší, velký. Ztuhne, ocas nahoru, připravený vyzazit a Dorku zakousnout. Když je na doslech, klidně řeknu "Ahóój, kam jdeš? Kde jsi byl? Počural jsi to všechno?" A věřte nebo ne, každý zklapne, uvolní se, zavrtí ocasem. Tedy usměje se, projde kolem Dorky bez problémů. Když ona vříská, zklidním ji. A představte si, že zakhle jsem potkala velkého labradora. Po těch mých úvodních řečech jsem ještě řekla: "No, nejsi ty čuně? Kde jsi sebral takovou kost?" Kost jsem mu vzala z huby a vrátila se k popelnici. Šel se mnou a až se popelnice zavřela, uvědomila jsem si, že bych se měla bát. Ale vynořila se dívka a měla z nás srandu. Stejně tak je to s lidmi. Když se nám někdo nelíbí, třeba má problém, bolest, trápení, je na první pohled nesympatický. My se naježíme a jsme pro něho také velmi nepříjemní. Za úsměv nic nedáš! Vyzkoušejte! I s tím psem vyzkoušejte. Funguje to.

Eulálie i já jsem se s takovou, ke všem milou paní setkala. V duchu jsem ji říkala přeslazená kráva!

Mám to naopak. Když jsem byla v práci, tak jsem se časem dozvěděla, že ta ke všem milá a velmi kolegiální spolupracovnice ve skutečnosti donáší vrchnosti na své kolegy. A naopak z nerudného morouse se vyklupal prima člověk.

Mám to jako Vy, ale dodala bych, že to "vyzařování " každého člověka sestává z mnoha a mnoha maličkostí, které dohromady dávají ten výsledný pocit. Oči určitě na prvním místě, ale záleží i na reakcích, způsobu řeči atd. Přečtení toho všeho může být instinktivní, ale po zkušenostech bývá lepší. Člověk se může splést, ale moje zkušenost je, že si obyčejně sednou lidé podobného "vyzařování". Jsou lidé v zásadě dobří a v zásadě (a z přesvědčení) zlí, prostě takoví, kteří druhému nic dobrého neprovedou. A proč taky, nééé? Na toto téma je úžasný film Je třeba zabít Sekala. Oba hlavní představitelé, zjevem velmi pěkní , jako skvělí herci dokázali těm postavám vdechnout toto lidské "vyzařování", které bylo vzhledem k ději dokonale pravdivé. Na okraj dodávám, že katastrofální dohra, která dílo korunuje, jen ukazuje, jaké poměry mezi lidmi dokážou být a často jsou dodnes. V našich krajích tak nějak ze zvyku...škoda.

Etane se mi často ,že v psaném projevu si rozumíme a pak z očí do očí sympatie skončí- nějak mi člověk nesedne jak se chová...

oprava Stane se mi...

Pro mě například je toto velký problém.Troufám si říci,že mám dar intuice.Člověka odhadnu po pár sekundách a málokdy v životě jsem se mýlila.O to ale nejde,každý je nějaký a když je nám někdo nesympatický,nemusí to být automaticky špatný člověk,jen jsme prostě každý někde jinde.Bohužel ten můj problém je,že pokud mám komunikovat z očí do očí s někým,kdo je "jinde"anebo je mi vyloženě hodně nesympatický,dělá mi potíže to ustát a nedat na sobě nic znát.I když se snažím,nemůžu si pomoci a myslím jen na to,jak co nejrychleji pryč.

Potkávám lidi, kteří mi sednou na první pohled, pak lidi, kteří mně neohromí, ale nevadí mi, ale taky lidi, u kterých to prostě napoprvé skřípe a skřípat to bude. Cítím tu rozdílnost energií, odlišnou naladěnost, nemají empatii a to je u mně konec. Pak jsou i lidi, k jejichž prohlédnutí potřebuju trochu času, jsou sympatičtí, klamou tělem, ale jsou uvnitř oškliví, křiví, falešní, nepřející atp. Bezpečně poznám stejně naladěné lidi a lidi opačného ladění, od těch rychle pryč.