Skřítci mi doma schovávají věci

Dost si pamatuju na jednu ponožku. Od té doby, co ponožky spáruji hned po praní (při věšení), se mi neztrácí. Ale jednou se jedna ztratila, hledala jsem ji snad pár měsíců. Našla jsem ji v záhybu stahovacího prostěradla, normálně tam uschla a pak jsem ji s ním uklidila do skříně. Že mi chybí nějaký kus oblečení, toho si obvykle nevšimnu (pokud to není oblíbený kousek nebo něco, čeho mám max. 2 kusy), ale kdysi se mi dařilo objevovat svoje věci u ségry ve skříni

Maky, tak vidíte, že je na tom něco pozitivního

S těmi brýlemi. Já mám 12 dioptrií na dálku. Takže vlastně nevidím ani na blízko. Brýle hledám po hmatu, a to doslova. Ani na stole je nevidím na půl metru, prostě ho musím prohmatat. Naštěstí je nesundavám (a koneckonců je nosím jen večer po vyndání čoček), takže všude, kde spím, mám JEDNO, POUZE JEDNO MÍSTO, kam je dávám. A když si nandám čočky, tak jdou ihned do pouzdra v koupelně, nikdy je nemůžu jinde nechat ležet. Když musíš, tak musíš jinak to fakt nejde. A jakmile je člověk takto donucen, tak si sakra lehce pamatuje, kde ty brýle asi můžou být...

Zdravím Maky,

těch malých nenechavých potvůrek mám plný byt...opravdu jsou hodně škodolibé, protože vrátí hledanou věc zpravidla, když už ji nepotřebuji Tak co tričko nalezeno v mrazáku?

Tričko by mi nevadilo, vietnamci mají plno různých barev i velikostí a od 40 korun. Ale já neustále hledám - BREJLE! A zkuste brejle hledat bez brejlí. Manžel mě ještě špičkuje - já je viděl v záchodě, na studni, u slepic v hrnci s míchanicí, ve sklepě v bramborách, na hnoji... ,

Nejhorší věc, kterou jsem kdy hledala a našla, byly plenkové kalhoty naší babky. Byly celé hnědé. Svlékla jsem jí je, než jsem došla pro čisté a pro ručníky, že se půjdeme koupat, zadělané kalhoty byly pryč. ...Prohledala jsem všechno. Úplně. Nakonec jsem je našla ležet - V LEDNIČCE. S klidem mi řekla, že je dala vyprat. Ona nakonec bílá krabice, jako bílá krabice. Nemám jí to za zlé. Jaga...

Ahoj Maky.

Tak to máš dobrý, že máš obě očíčka stejný. Kdyby mělo každý jinou velikost dioptrií, tak se tenhle systém pěkně prodraží. Já mám jedny a ty jsou furt na nose. Od rána do noci. Na blízko se dívám nad nima.

Nemůže to tričko být pod nějakou jinou vrstvou dalšího oblečení? Jako na vlastním těle? Už asi v našem věku poněkud blbneme. Já jsem včera zase zalíval ve skleníku a chodím pro vodu ven z něho. Se mi povedlo, že jsem šel na druhou stranu a tam stojím a čumín a nevím co tam vlastně dělám. Sice chvíli, ale už to asi začíná.

JOjo, i v mrazáku se daj někdy najít věci! Např. hledaná peněženka. Taky máme doma skřítky. S vnučkou jsme je pojmenovaly. Jeden je Naschválníček, druhý Zlobílek, třetí Ztratílek, čtvrtý Štrachálek a pátý Zlobrd, ten leze vnučce do hlavičky a ona pak musí zlobit, i když vlastně nechce. Dává jim, jako úplatu mlíčko, ale moc to nepomáhá.

Minule jsem taky hledla brýle, snad 1/4 hod. a on mi je dal skřítek na hlavu.

Na rozpoznání, kteří skřítci co dělají, je nejlepší úžasná knížka Lexikon ohrožených druhů strašidel. Nejčastější doma je Zášupník, ten je hlavně na ponožky. Taky mi je schovává a někdy je nějakým záhadným způsobem rozdělí tak, že jeedna je doma a druhá na chatě.

Nejen ve vesmíru - u nás doma máme taky ,černou díru, ,kde věci zmizej.

Asi to bude ten Alzhaimer . Najlepšie to je vyriešené pri mobiloch. To sa ľahšie hľadá. Len treba mať 2 mobily.

Mali sme psa, ktorého panička a potom jeho pán zabudol uviazaného pri samoobsluhe. Vyslobodil som ho po 20 min. Ešte dobre, že oni aj ja chodíme do tej istej samoobsluhy. Chudák, už mal z toho duševnú traumu. Odvtedy som sa ich vždy opýtal, keď som ich videl bez psa, že kde je Boby uviazaný. Neviem prečo sa veľmi na tú moju otázku tak hnevali.

Až ty malý hajzlíky pochytáte, dejte vědět jak jste to udělal.

Já hledám soustavně a to cokoliv. Ale u mne to bude zřejmě z jiného důvodu, myslím, že jsem buďto úplně blbá, nebo příšerně roztržitá. Stalo se mi, že jsem si chtěla dolít z termosky horké kafe do hrnku, šla jsem pro ni do kuchyně, jenomže cestou mne asi zaujalo něco jiného a odpoutala jsem pozornost od termosky, kterou jsem však už držela v ruce. Vzpomněla jsem si, že jsem si šla nalít to kafe, tak jsem si šla pro hrnek a začala hledat tu termosku. Prošla jsem kuchyň, pokoje a chodbu a termoska nikde. Zastavila jsem se říkám si "kde je do prdele ta termoska", a pak jsem si uvědomila, že ji celou tu dobu držím v ruce a chodím s ní sem a tam. Přísahám že to je pravda, ale nebudu se divit, když mi tohle nikdo neuvěří. Já bych to také nikomu nevěřila...