Ahoj. Koupili jsme babičce repasovaný notebok, zaplatila si ho. Připojení na internet má. Že by si chtěla psát s kamarádkami (zřejmě). Nakonec jsme se dopátrali, že ho nepoužívá a asi jí to ani nebaví. (Jinak dělala celý totáč i pak v kanclu, takže jí to není úplně cizí.) Navrhl jsem jí tablet. Má to cenu? Kde se stala chyba?
0x
S babičkou o tom promluvte, třeba je problém někde jinde. Doporučuji kurzy pro seniory, tam to vysvětlí zkušený lektor mnohem srozumitelněji, než poučený amatér, dokonce i než ajťák, který nemá tu trpělivost ( vlastní zkušenost ). Tablet asi ne, časem babička může přijít na chuť některým hrám a to by na tabletu nešlo 
0x
Já si myslím, že babička s ním neumí. Za totáče byly počítače o úplně něčem jiném, než dnes. Tenkrát se plnily pouze dané úkoly. Já jsem třeba na počítači fakturovala, ale celou zprostředkovací agendu jsem měla na kartách, na papírech a papírcích. V kurzu jsem se naučila základy. Naštěstí je u nás kurz pro důchodce, zvlášť na internet a zvlášť na počítač. Internet jsem absolvovala, ale s počítačem, to je pro mě, ikdyž jsem chodila a zase budu chodit do kroužku, stále španělská vesnice. Navíc, děsím se jakékoliv otázky mladým, protože nemají trpělivost, používají pro mě neznámá slova a ničí mi sebevědomí jako člověku. 
Jestli pro babičku něco chcete udělat, poseďte s ní několikrát a znovu a opět vysvětlujte. Druhý den to zopakujte a vyzkoušejte, jestli chápe. Pak teprve postupte o krůček dále. Nemějte nějaké jedovaté připomínky typu:
0x
Ano. naprostý souhlas. Člověka to znechutí, když se musí stále dokola na něco ptát. Na něco sáhne, když odejdete, a ono to nejde, nebo neví, jak dál. Musíte jí to vysvětlovat hodně pomalu a trpělivě, nejlíp, když si bude dělat zápisky, jako v kurzu. Ono momentálně je vše jasné a jak přibydou další informace, nějak se ty prvotní vytratí a stačí jen připomenout, hned to často v hlavě sepne. Já jsem např. rychleji chápavá, než můj muž. On jde do hloubky a potřebuje svůj čas na vstřebání informací. Přesto, když mi má něco vysvětlit, tak si okamžitě připadám, jak dement, protože on nemá trpělivost, hned je podrážděný a přitom, mi něco neukáže vůbec, jen si to tam sám namrská, a někdy mi ukáže v běhu půlku, tak že výsledek je pro mně 0 + ztráta sebevědomí a strach se znovu zeptat. Jinak takový milý, jemný člověk... To hlava nebere. Učitel by z něj tedy dlouho nebyl, vlastně jen do kariéry masového vraha - pokud jde o vysvětlování!Ale k věci. Nechala bych babču 3 dny opakovat, co se naučila, aby to dostala "pod kůži" a pak bych přidala další krok, ono to půjde.
0x
Souhlasím s předchozími příspěvky - babička si s počítačem pravděpodobně neví rady, musíte jí trochu pomoci. Začala bych od nějakých 2-3 jednodušších činností (např. pouštění filmů a hudby + třeba nějaké stránky na internetu, které by ji mohly zajímat). Na počítač bych jí nainstalovala snadno ovladatelné programy (hl. nenáročný přehrávač na filmy/ hudbu, protože od Win 7 mi se mi Windows Media Player zdá trochu složitý), poté bych na papír vypsala všechny postupné kroky. Pokud ji to bude bavit, jistě se to brzy naučí i bez pomůcek a můžete pokračovat dál.
0x
Zdravím,
nestala se jedna chyba - těch je víc. Sice nepíšete, kolik let je babičce, ale ono to není až tak podstatné. Dovolím si to shrnout (na základě svých zkušeností co by počítačového samouka začínajícícho ve věku skoro 40let a následně pak člověka zasvěcujícího do tajů pc a internetu většinou na dálku - tel., pokud jde pc, tak přes Skype - svoji maminku v té době ve věku 75roků, dnes 81) do následujících bodů
1) babička považuje internet za zbytečnost (jako většina starších lidí, kteří s ním neumí) - nikdo jí neukázal, k čemu všemu je internet dobrý
2) babička se počítače bojí (jako většina starších lidí) - i když ji někdo ukáže, co a jak se dělá, stačí když omylem udělá chybu (zmáčkne třeba něco jiného) a už neví, co a jak dál (že se dá třeba vrátit zpět a pod.), což ji tak vystresuje, že raději s pc "praští" a uteče od něj
Bude to znít možná tvrdě, ale hlavní chyba je ve vás, případně v tom, kdo babičku s pc a na pc, případně používání internetu učí - většina lidí počítačů a internetu si neuvědomuje, že člověk poprvé se s tímto setkávající potřebuje podobný přístup jako malé dítě objevující svět - pomaličku a polehoučku ukazovat. Vím, o čem mluvím - když jsem se poprvé v roce 1997 dostal k pc, bylo to "tady se to zapíná, tady je hra a hraj si". Mne to nebavilo, takže jsem požádal zkušenější, aby mi ukázali třeba nějaký program (konkrétně to tenkrát byl Word) - internet jsme ještě neměli). Přišel "znalý" a "ťuk, ťuk, ťuk" - hele takhle se dělá tohle, "´tuk, ťuk, ťuk" takhle se dělá tohle... - a já věděl prd, protože sem ani nestačil sledovat jeho prsty, natož si psát nějaký postup. Takže sem se začal učit sám metodou "pokus - omyl". Pomohl mi tehdy vycházející časopis "jak na počítač". Díky němu jsem objevil, že když se něco nepovede a nevím, jak dál, takže vpravo nahoře je křížek, kterým to nepovedené můžu zavřít a začít znovu. Dnes vím, že tahle informace je pro laika skoro to nejdůležitější, co mu můžete říct (platí i pro internet). Stejným způsobem se se pak učil svépomocí i další věci - jak přeinstalovat systém, jak kreslit v Corelu, v AutoCadu, v Photoshopu atd. Vždycky když sem si požádal někoho znalého, aby mi ěnco ukázal, bylo to "´tuk, ťuk, ťuk" - koukej takhle a já už musím běžet (což je právě ta největší chyba - ten, kdo se učí, tak sice zjistí, že to udělat nějak jde, ale jak, to už jde mimo něj). Dokud tohle ten vyučující nepochopí (že takhle se to dělat nedá), jeho práce je zbytečná, navíc akorát navíc zbytečně vystresuje a odrazuje toho vyučovaného.
Na základě této své zkušenosti jsem pak učil svoji maminku, která v 75letech projevila zájem se naučit na pc a s internetem. Trochu dost (přesněji hodně velký) problém byl, že jsem to k mamince měl 40km, takže když se dostala kam nechtěla, žhavili jsme telefony a třeba hodinu jsem ji navigoval, co má zmáčknout, ptal se, co jí to píše (co to udělalo)...Všechno odhadem, podle toho, co mi řekla ona. Pak jsme přešli na Skype a fungujeme tak dodnes. Vzdálená správa je sice pěkná věc, ale tím bych ji nic nenaučil, jen bych vyřešil vždy aktuální problém.
Mmch - moje maminka si dnes ve svých 81+letech Skypuje a mailuje se svými spolužáky, hledá si po intenetu způsobem, že na moje info "tohle se stalo" mi s klidem odvětí "vím, už sem to četla" Byla i na kursu pro důchodce, tam je učili Word na dopisy a některé věci ohledně fotek, ale to stejně nepoužívá, takže snaha z jejich strany byla, ale ...
Asi bych doporučil, abyste jako úplný základ v babičce vzbudili zájem o internet - podle jejích zájmů a koníčků stylem "seš zahrádkář" - koukej, tady jsou stránky pro zahrádkáře a píšou tady tohle a tohle...Prostě vzbudit zvědavost a pak teprve postupovat dál, protože pokud nebude zvědavá a chtít, pc ji nebude zajímat - zvědavost bude jen prostředek k zvládnutí ovládání pc, aby si mohla číst na netu.
Jo a řekl bych, že asi dost podstatný detail (z mého pohledu, někomu to možná tak nepřijde) - klasický pc a klávesnice je poměrně shodná s klávesnicí klasického starého psacího stroje, takže kdo uměl psát na psacích stroji, poměrně lehce dokáže používat i klasickou klávesnici a k tomu myš. Ovšem ovládání klávesnice notebooku je úplně něco jiného, ač se to bude mnohým zdát divné - vím, o čem píšu, sám mám klasickou klávesnici a myš a když musím někde u někoho sednout k notebooku, jsem z něj nešťastný, trápím se nad úplnými triviálnostmi a majitel NB na mne pak většinou kouká jak na úplného blba, protože i napsat jednoduchý text je problém (chybí číselná klávesnice, chybí myš atd.) Takže na to pozor taky - jako znalým vám tyhle problémy neznalých vůbec nepřijdou a nenapadne vás to.
ronyx číselná klávesnice na noteboku nechybí, jsou všechna ůplne vpravo ve dvou sloupcích ale také radeji píšu na klasické klávesnici a myš mám také normální 
Ronyx, děkuji vám. Konečně někdo přesně popsal, jak to máme my, babičky. 
Vlastně my babičky, které strach z pc nemáme a přijaly jsme ho jako velikou a úžasnou hračku. Já jsem hodně strachu ztratila, když jsem zjistila, že když někam vlezu a jsem z toho paf, že z toho mohu i bez následku vycouvat. Potichu, po špičkách. A pak mi hodně pomohlo poznání, že ke každému cíli vede mnoho cest. Když to nejde tak, půjde to jinak. Hodně mi pomohl brácha na Skipe, se sdílenými obrazovkami. Několikrát mě učil pracovat se Zonerem. Sice jsem hodně ihned zapomněla, ale to poznání, že Vincenta nevyzkratuji a všecko nevymažu, že se není třeba bát, ta zkušenost je k nezaplacení. Kdo chce naučit starého člověka pracovat s jakoukoliv novou technologií, musí ho přesvědčit, že ji nepokazí, nezdemoluje, nevyzkratuje. A taky, že je to bezvadná hračka,není třeba bát se ji.
0x
ahoj, to je divné, jsem též babička a notebok mi maximálne vyhovuje,písu si s kamarádkama, posílám fotky do souteží do časopisů, najdu si tam vše, co potřebuji. Ale jednou jsem k nečemu dostala Tablet a ten mi nesedl, tak ho mají vnoučata.
Pravdepodobne tam něčemu nerozumí, jeste jednou bych s ní prošla jeho použití, jestli si dokáže otevřít, poštu, Skyp,
jestli tam má adresy kamarádek, vůbec jestli jim umí napsa t, možná se stydí zeptat aaby nevypadala hloupě, nebo se jí na nem špatne píše, já mám k nemu klasickou velkou klávesnici...jestli ví, jak si hledat na internetu? co říci babičce - babi uděláme školení jo? nebo ´vy napište babičce ze svého pc a pak se jí zeptejte, zda si otevřela poštu od vás...
0x
Babičku bych do ničeho netlačila. To musíchtít sama. Jen bych jí nabídla nějaké kurzi pro začátečníky, jestli jsou u vás. Tam chodí samí důchodci (většinou ženy), Třeba by si tam našla nějakou kamarádku s kterou by si pak procvičovala to co se tam naučila. Třeba psaní emailů.Nebo bych ji nabídla sehnat nějakou učebnici práce s počítačem. Jistě něco vychází. Dříve takových knížek vycházelo dost, třeba by se sehnala i v antikvariátu. Podle ní by si vyzkoušela sama doma jak se co na počítači dělá. Ale musí mít zájem ona sama. Když zjistí, že na počítači se dá "vygooglovat" všechno co potřebuje vědět, tak už je chycená.
Tablet pro srarší lidi není, je menší, hůř vidět a dotyková klávesnice, je také pro mladé.
0x
Jestli si chce s někým psát (aspoň někdy), tak hlavně ne tablet! To by pak přemýšlela, co provedla, že jste ji tak potrestali. Na tabletu se psát NEDÁ (a ne, opravdu se nevnucujte s tím namalovaným nesmyslem nahrazujícím klávesnici).
Babičky se nejdřív zeptejte, co konkrétně by chtěla dělat a pak jí připravte a naučte jednoduchý JEDEN postup, jak na to. Pak jí můžete ještě dle vlastního uvážení ukázat a navrhnout další činnost, když se jí bude líbit, tak opět jednoduchý jeden postup. Občas se pak zeptejte, jak se daří a jestli nepotřebuje s něčím pomoci. Já jsem pro podobného uživatele připravil netbooka s Linuxem, u něj jsem mohl garantovat 100% nezničitelnost a nerozštelovatelnost, což mělo velmi dobrý psychický účinek (mohl jsem ujistit, že tomu opravdu nic neudělá, nerozbije ani nerozšteluje a to ani omylem a doknce ani kdyby se o to snažila; kdyby se cokoliv "neřešitelného" stalo, tak v úplně nejhorším případě stačí vypnout/zapnout a vše bude, jak má být).
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.