Nejste přihlášen/a.
Byl tu dotaz, na barák, kde dle tazatelky asi "straší", což nevyvracím ani napotvrzuji, každý má menší či větší zkušenosti s něčím obdobným, ale dle základních zákonů fyziky vše podléhá entropii (zkáze, rozpadu), a toto nejde vyvrátit (krom samozvaných profesorů fyziky, kteří kolikrát dokáží vyvrátit cokoliv, kdekoliv a mají na vše odpovědi, byť kolikrát vystudovali pouze ZŠ nebo učiliště).
Zajímalo by mne tedy, kolika let se dožívají duchové/duše, lidí i zvířat, a kde přebívají na planetě, zdali se navzájem konfrontují, jelikož jich musí být už stovky a tisíce miliard za dobu co existuje lidstvo a zvěř, mě by to tedy připadalo jako ranní cesta MHD v Praze v centru, nebo odpolední cesta autem po dálnici směr z Prahy.
Jak zjistil ČVÚV(Český výzkumný ústav pro všechno),tak duše zvířat se dožívají 50-ti let(plus mínus 45-ti let) a duše lidí okolo 250-ti let.Duše přebývají v hloubce 2.5 km pod povrchem země zřejmě proto aby nezmrzly,když už nemají na sobě obal z těla.Pokud se ovšem takový duch dostane na povrch straší jen chvíli a potom umrzne.Nejdéle vydržel pes baskerwilský,který vydržel strašit pět let.
Určitě víte, že prostor, stejně jako čas, je relativní veličina, což nezpochybňuje ani oficiální věda. To, co běžně vnímáme, se nachází v našem prostoru; jsou ale i prostory jiné, které se s naším mohou částečně překrývat a ovlivňovat.
Zkáze podléhají především věci hmotné, protože hmota se zákonitě rozpadá. Duchovní svět má svá vlastní pravidla. Jsem křesťanka a proto vám odpovím v tomto duchu - lidské duše jsou nesmrtelné a brzy po smrti odcházejí do jiného prostoru; duše zvířat a duše rostlin (protože všechno živé má duši) se s nejvyšší pravděpodobností rozpadají zároveň se smrtí daného organismu nebo krátce po ní. Pochopitelně, z vědeckého hlediska jsou to teorie a předpoklady, nicméně něco na nich je.
Jako odpověď to je zajímavá, ale od kdy tedy začali duše přežívat, jelikož evoluce je dnes brána jako fakt, a nepletu-li se, tak i papež ji "posvětil", to znamená že v té řekněme jiné dimenzi s námi všemi budou pobívat i neandrtálci a pralidi či lidoopi, stejně tak i lidé z budoucnosti? A co se stane, až podlehne entropii samotný vesmír, což by mělo být někdy za bilión na miliardtou let, kdy by se měl rozpadnout i poslední zbytek molekul a atomů, či kvarů z posledních masivních černých děr? A z jakého důvodu zvířecí či rostliné duše nepokračují v cestě, ale podlehnou času a prostoru v této řekněme naší dimenzi?
Věda a náboženství jsou dvě různé oblasti, které sice nestojí proti sobě (rozhodně by neměly stát), ale také spolu nemají nic zvlášť společného. Katolická církve dala už velmi dávno vědě v jejích náhledech a teoriích "volnou ruku", tj. i v tom smyslu, že sama respektuje výsledky vědy (ale, jak už jsem řekla, nijak zvlášť ji to neovlivňuje, protože se zabývá úplně jinými věcmi). Vychází se z toho, že Bůh mohl ke stvoření světa využít jakoukoli metodu, klidně tedy i evoluci, pokud ji věda uzná za reálnou. Na tomto končí veškerý aktivní zájem církve. Papež pochopitelně není vědecký činitel a svým souhlasem dal pouze najevo, že respektuje jakékoli závěry vědy, které nezasahují do oblasti náboženství.
Nicméně z vědeckého hlediska - mezidruhová evoluce je v dnešní době překonanou hypotézou, a to zejména po objevení genetiky. Evoluce je možná v rámci jednoho živočišného druhu. Dále - a to již není otázka přímo vědecká, spíše tak trochu filosofická, ale myslím, že zde má také místo - každý živý organismus se vyvíjí v souladu se svou duší, protože duše ho vlastně oživuje. Opice tedy nemůže mít lidskou duši již ze své podstaty, protože potom by nebyla opice. Pokud má někdo duši člověka a vypadá jako opice, je to přesto člověk - a naopak. Důležité je to co je uvnitř, ne jak to vypadá. Mezi duší člověka a jiného živého tvora je z křesťanského hlediska nepřekonatelný rozdíl, protože člověk je stvořen podle Božího obrazu, třebaže ho v sobě sám do značné míry narušil. Což nám dává určitá práva a možnosti (např. zmíněnou nesmrtelnost, která u jiných živých bytostí není potvrzena) , ale také mnoho povinností a odpovědnosti. Zvířata ani rostliny žádnou odpovědnost nemají; všechno, co dělají, je správné. Samozřejmě, je předpoklad, že na věčnosti se setkáme s lidmi z různých časů a možná i jiných prostorů, protože není vyloučeno, že i v některých jiných prostorech žijí lidé jako my nebo nám podobní. Vesmír je součást hmotného světa a proto přirozeně podléhá rozpadu. Kdy přijde konec světa, nikdo neví, ovšem tím je myšlen konec hmotného světa.
Formátování textu tu, bohužel, nějak nefunguje.
Lidská duše žije dokud člověk nezemře a zvířecí dokud toto nepojde pak duše zaniká a vše se vraci do půdy,protože z prachu půdy vše vzniklo,dle Bible.Pokud se člověk vyskytl a vše v přírodě samo o osbě tak duše neexistuje a pak jak zvíře pojde=zanikne vše co dělalo stejně tak jako člověk!
ahoj diesel, člověk , to je právě ta duše, žemře tělo, což je jenom obal, po odumření tělesńe schránky tu na Zemi ješte nejaký čas pobývá.-ta duše , pak odejde za světlem a vrací se sem nesčíslne krát, aby se učila, aby se posunula...jen v nekterým případech duše propásne tu správnou chvíli a uvízne tu, už neumí sama nalézt cestu nahoru, tak jsou nqktečí lidé, kteří umí tu duší odvést, aby byla tam, kde má být, do té do´by, než se sem zase vrátí, ale duše nikdy nezaniká, do půdy se vrací tělesná schránka, ale duše je zcela jinde,,,,,,,,,,,,,,pro Boha jsou všechny duše stejně cené, nedělá rozdílu, jako my lidé...
tělo je je obal, schránka ..,..když schránka odumře, duše odchází, ale vrací se sem mnohokrát...jenomže my si z minulých životů nepamatujeme téměř nic...vracíme se sem tak dlouho, dokud nedojdeme poznání...potkáváme se s lidmi z minulýkch životů, se kterými např, nemáme něco dořešeno a pod.
Záleží na tom, komu dáte za pravdu, dnešní křesťané uznávají nesmrtelnost pouze u lidí, rovněž tak neuznávají reinkarnaci. Naproti tomu východní náboženství většinou mívají (je jich vícero) duše člověka a jakékoliv jiné bytosti např. zvířat za plně rovnoprávné věčné a podléhající převtělování za předpokladu že nedošly takové úrovně že se sem již rodit nemusí což ale neznamená že by zanikly. Důvodem proč křesťané a potažmo západ obecně neuznává duši zvířatům je fakt, že došlo k záměně "psyché"(řečtina) jež je brána spíše ve smyslu jako "mysl" s duší ve východním slova smyslu, to je celé...čili došlo k jakémusi "zhmotnění" a tím i "egoizaci" pojmu duše, na níž jsou přeneseny atributy jejího nositele, ... Vědění o reinkarnaci a rovněž to že nejen člověk má duši je velmi staré a nejde tedy o "něco módního nebo novodobého" co k nám přišlo z východu. Tato myšlenka byla rozšířena prakticky po celém světě včetně evropy, znali ji např. již Keltové kteří působili zejména v Evropě.
Pokud jde o "strašení" nemusí jít nutně o projevy "zemřelého" (ve smyslu duše) může se jednat i o "psychické formy" (viz. např. kniha Břetislava Kavky Nové základy experimentální psychologie apod. tyto a obdobné fenomény viz. parapsychologie)
Ahoj.
Někteří místní moudří by mohli taky vysvětlit, že i když mnohé živočišné druhy vymírají či vymřely a lidí zase přibývá, kde se berou pro ně ty nové dušičky?
už jsem psal dříve...
Existují různé příměry "jak" (pokud připustíme její existenci) by to mohlo s tou duší být. Za nejzajímavější obrazné vysvětlení považuji příklad s oceánem jež je jakoby jedna velká duše přičemž je možné z něj vydělit kdekoliv a kdykoliv individuální kapku, ta je sice pak "individuální" do jisté míry ale není ničím jiným než stále tím jedním oceánem, je s ním úplně totožná. Z toho plyne postřeh že bez ohledu na to kolik se zde na zemí "pomnoží těl" každé může mít svou "duši" bez toho že by docházelo k nějakému "početnímu dělení" zkrátka individuální duše a individuální vědomí je dáno pouze momentálním "ohraničením" daným naším hmotným tělem a myslí přičemž ale přísně vzato nejde o něco co je "vydělené" a do těla "uzavřené" jde jen o ohraničení které je dáno hmotnou dimenzí. Tomu by odpovídaly i zážitky "vrcholových mystiků" kteří na té nejvyšší úrovni shledali nejen že je vše provázané a vše souvisí se vším ale i že oni jsou vším a všemi a všichni jsou i jimi samými! Ve skutečnosti je to asi tak že je tedy jen "jedna univerzální duše" jen "jedno univerzální vědomí" tudíž bez ohledu na to kolik zvířat nebo lidí se zde pomnoží není možné to brát tak že se "vydělí více duší" nebo že dochází k nějakému rozdělování duše na dvě nebo tři= to je hmotný přístup, hmotná matematika
A jaké hledisko by vás konkrétně zajímalo? Já jsem tu také psala o duších, proto odpovím i teď - ze svého, křesťanského, hlediska. Nové duše, ať už lidské, zvířecí nebo rostlinné jsou neustále tvořeny Bohem. Svět tedy není vlastně stvořen (což by byla dokončená činnost), ale je bez přestání aktivně tvořen - Bohem ve spolupráci s živými tvory a rostlinami, kteří se množí a mají potomstvo. V křesťanství je to také jeden z hlavních důvodů, proč je kladen takový důraz na ochranu lidského života i okolní přírody, tedy vlastně úctu ke stvoření. Je to právě proto, že se v tomto projevuje ten Boží "prst" a zároveň Boží spolupráce s námi. Spolupráce se Stvořitelem i v této oblasti je jedním z hlavních úkolů tvorstva.
ildiko, to jste napsala krásně...myslím si, že fakt není důležité, jaké kdo vyznává náboženství, dokonce ani není nutné za Bohem chodit do kostela...prostě kdo to takto cítí a vnímá,tak chápe tyto zákonitosti.
duše se někdy rozdelí na dve, takže když slyšíme výraz "dvojplamen"...je to človek, který má tu druhou půlku vaší duše...většinou se tito lidé ani nepotkají...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.