Jak se naučit správně ovládat auto

Určitě má, trénink dělá mistra. Já byla tak hrozný žák autoškoly, že učitel na mě s hrůzou jistě vzpomíná dodnes. Zkoušky jsem udělala bez výrazné chyby, inspektor mi oprávnění přidělil se slovy, že jsem pro provoz spíše nebezpečná než bezpečná. Dlouho jsem pak nejezdila, po letech si koupila vlastní auto a jezdit začala. Ve svém autě a bez dozoru jsem klidnější, nestresuju se tím, že si auto případně odřu, bouchnu, nikdo mi nekouká pod ruce a a tak. Začala jsem tedy automatem, pak dobrovolně přesedlala na manuál. A to víš, že mi to občas chcíplo, nemohla jsem se rozjet a podobně. Ale brala jsem to s klidem a ono to šlo. Takže nevzdávej to, někteří lidé prostě potřebují víc času, aby se do toho dostali.

Jo, nervy dělají hodně. Můj učitel v autoškole chtěl ze mně vychovat asi aut. závodníka, ale nějaký čas se mu to nedařilo. Dělala jsem rychlokurz, bylo mi už 43 let. Při zkouškách jsem byla tak ztrémovaná, že mi nohy skákaly samy až pod volant a najednou se mi zdálo, že se řítím hrozně rychle a poprvé jsem jela pořád jen na dvojku, načež mně komisař vyrazil. Mně to tak naštvalo, že při příštím pokusu, aniž bych jezdila, jsem měla na něj vztek, který se umocnil tím, že vlez do auta a ani buran nepozdravil. Vyrazila jsem jak Fitipaldi, ze vzteku, bu´d to udělám, nebo mně vyrazí a v tu chvíli mi to bylo fuk. Na křižovatce jsem prudce brzdila, abych hned zběsile vyrazila... Dokonce jsem zvládla i v kopci podřadit a jet za popelářema na jedničku. Byla jsem si jistá, že mně za ty šílenosti vyrazí. A já to udělala, prý řekl, že dávno musím jezdit, samozřejmě si mně nepamatoval z minula. Takže, jen díky nervům, jsem to skoro neudělala a dnes jezdím rychle a 20 let bez nehody. Za volantem jsem sešděla prvně až v autoškole. Tak se nebojte, to zvládnete a buďte ráda, že máte dobrého instruktora. Moji dceři, když dělala řidičák, udělal modfřiny na paži, jak jí do ní vztekle bouchal. Nakonec kurz přerušila a dodělala jinde.