Odměňujete své potomky za vysvědčení?

máme tři snoučata, klasicky jsou pro vízo s pugétem a odpoledne se přijdou pochlubit, všichni se snaží hodně, tak všichni tři dostanou stejnou finančí částku, za kterou si vždy koupí něco rozumného - tedy pro ně užitečného, nebo co se líbí jim, což my "staří" neodhadnem...

Zatím potomky nemáme,takže jen moje-ovšem-předletá zkušenost s odměňováním mými rodiči.Po vysvědčení,dále pak zkouškách atd. jsme vždycky zašli do dobré restaurace na večeři,všechno probrali a vlastně to byla oslava...vždycky si vzpomenu,jak jsem dlouho vybírala oblečení,líčení,vůni...bylo to pro mě tak důležité,byla to přece moje oslava!Byla jsem v té chvíli tak důležitá a moje rodiče mě v tom utvrzovali - dnes vidím,že to bylo pro mě tak dobře.Budu to dělat i s mými dětmi-pokud budou- ta důležitost pro mě byla zavazující víc než věci nebo peníze.Dělám stejnou profesi jako můj otec a stále se snažím ho nezklamat.

Můj přítel byl svými rodiči odměňován jiným způsobem,dárky,k promoci dostal auto./Způsob odměňování vychází ze zvyklostí rodiny,uznávaných hodnotách a také na způsobu výchovy./

Nedávno jsem trochu překvapeně koukala, jaké dárky dostala kamarádky dcerka za přijímačky na SŠ - dárky finanční i věcné. Tak jsem vzpomněla, že v dětství za vysvědčení bývala u nás čokoláda ( 70. 80. léta ), za maturitu jsem ovšem dostala bonbonieru ! )

Babčo, znáte to, pro vnoučátka je většinou slabost. I když ty naše mají všeho dost, tak stejně neodoláme. Náš prvňáček a naše třeťačka přinesli samé jedničky, tak jsem řekla synovi, aby je po vysvědčení přivezl a jeli jsme s dětmi na oběd. Pak jsme prošli Tesco, vnouček si vybral Lego a vnučka si vybrala figurku "LPS" a ještě pěkné tričko. Pojedou na 14 dní do Chorvatska, tak bude mít parádu.

Odměna bude určitě, mám prvňáka, očekávám samé jedničky, takže odměna bude velká. Pro paní učitelku jsem objednala kytku v květináči.

Jak čtu odpovědi, zjišťuji, že jsem fakt prdlá. Děti vždy za vysvědčení ( až po VŠ) dostaly nanukový dort to jako by běžně přes rok doma nebyl. Již tenkrát byla učitelka v šoku, když se dítko pochlu bilo odměnou za vysvědčení. Bralo se to s humorem a děti se učí pro sebe a néééé pro rodiče. Jak byly starší, tak jsem k nanukáči přispívala na cestování. Nyní jsou samostatní a na oplátku nás rodiče občas vezmou s sebou do zahraničí, tam, kam si již netroufnu jet autem, hlavně v zimě.

Vnučce dělám obrácený den. V ten den já jsem vnučka a ona babička. Pokud chce snídat čokoládu, má jí (jednou za rok se nic neděje), vymyslí si oběd, já uvařím, vymyslí si výlet, jedeme i nějaký ten obchůdek navštívíme. Jednou mě měla asi dost /schválně jsem zlobila) a poslala mě po obědě spát což se běžně přes rok nestane. Já si takový den maximálně užívám.