Kamarádky mě jen využívají

Špatně volíš ty, s nimiž se stýkáš. Kamarádky by tě nevyužívaly.

Kamarád(k)y si vybírej podle společných zájmů, mělo by jít o lidi, s nimiž si máš co říct, stejně jako se ty zajímáš o ně, by se oni měli zajímat o tebe.

Vyměnit kamarádky.

Kamarádky tě nevyužívají. Ony jen přijímají, co nabízíš. A to, co píšeš, to vypadá, jako když se snažíš koupit si jejich přízeň. Tak to nemůže fungovat. Není tam "chemie" která je k přátelství potřebná. Chápu, že tě to mrzí, ale tohle není dobrá parta na přátelství.

Tak mám pocit,že tato odpověď je trefa do černého.Jenže ono najít kamarády kde je "chemie" je zatraceně těžké. Proto se snažím skamarádit s každým,s kým se nějak náhodně potkám a dám do řeči.Tzn. i s lidmi,se kterými se necítím úplně nejlíp,protože si říkám,že každý je nějaký a při troše tolerance se dá bavit s každým.Mimichodem stejné je to i s partnerstvím.Jedinej chlap,kde fungovala chemie,mě nechal a ostatní vztahy ztroskotaly právě na tom,že kde nebyla chemie,snažila jsem se hledat rozumné důvody,proč zůstat a nikdy to nedopadlo. Ještě mě napadlo,jestli to nemůže souviset se sebevědomím.

Může to souviset i se sebevědomím. Dobrá cesta, jak si ho zvýšit, je dobře o sebe pečovat, teď myslím zjev. Není to tak povrchní, jak by se mohlo zdát, a velmi dobře upravený člověk vždy vzbudí víc respektu a cítí se sebevědoměji. Píšu to s vědomím, že Ty jsi velmi jemná a slušná, podle psaní rozhodně ano, a takoví to mají na světě obyčejně trochu těžší, než ti "rozeřvaní" . Mysli trochu víc sama na sebe, vyplatí se to i ve vztahu k ostatním, a trochu rafinovanosti taky neuškodí. Hodně štěstí !

Když to dopadne vždy stejně, tak už si místo kamarádek pozvi kluka, ten bude mít třeba jiné úmysly než jít k vrbě.

Chyba ve vás být nemusí. Máte smůlu na kamarádky. I když to kamarádky asi nejsou. A co zajít třeba k psychologovi. Třeba vám řekne, kde je problém a poradí. Kamarád má mít o vás nějaký zájem a ne vás jen využívat. A nebo to těm "kamarádkám" řekněte, proč vás neposlouchají a nevyslechnou, když vy je ano.

Pak jsou "kamarádky", které sami na sebe nic neřeknou, ale ptají se a vyzvídají. Tak a co je teď lepší? Jinak taky "nemají čas" nebo slibují rok, že Tě někam pozvou nebo někam zajdete a k setkání nedojde...

Nedávno mi slíbila známá, že mi dá třešně a po 14 dnech mi řekla, že všechny zmrzly. Beru to už s rezervou, jakmile někdo něco slíbí.

kolikrát už jsem se k tomu chystala,ale nakonec jsem nic neřekla. Specielně jedna sousedka,se kterou si občas dáme kafe,tak když se rozváděla,byla u mě pečená,vařená,nikdy jsem ji neodmítla,i když mi to věčné stěžování už lezlo krkem. Když jsem si chtěla postěžovat já,doporučila mi psychologa. .Ale zase když marodím,dojde nakoupit,uvaří polévku nebo vyžehlí.Tak nevím? Člověk asi musí brát i to dobré.Největším problémem asi je,že se nemám s kým zasmát. Možná jedna jediná kamarádka,ale ta zase nemá čas,když je mi zle.Tzv.kámoška do pohody. Tak nevím?

Mně zaujalo to, že se nemáte s kým zasmát. Já se zasměju s každým, s kým si rozumím. S někým víc, s jiným míň, ale zasmějeme se. Kamarádka to být nemusí. Stačí nějaký známý, známá.

iveto

- ale - vždyť to je výborná kámoška - dovede pomoct, když je to potřeba, ne? - kecat dovede každej ...

Ano a taky si té její péče vážím,bylo to myšleno tak,že ona neumí vyslechnout a máme každá úplně jiný smysl pro humor,takže se spolu moc nezasmějeme.Ale to,že se postará,když je mi ouvej,toho si cením,to udělá málokdo.

Nevařte kafe a nedělejte chlebíčky, protože to asi není to, co opravdu chcete! Žijte život podle vás, dělejte co vás opravdu baví !

Co se týče společných akcí, tak jsem taky občas zván, ale protože mám často jiné aktivity, tak zdvořile, bez urážky odmítám. Není to nic osobního!

Ivetko, kolik je vám roků? Chodíte do školy, do práce? Nebo jste jen doma?

Pretože třeba babka, jako já, která nemá pejska a spoustu kamarádek s malými pejsky, dopadne jako moje sousedka. Vynášela smetí několikrát za den. Vždycky do koše nacpala noviny a věřila, že po cestě potká někoho, s kým si popovídá. Někdy se mi stane, že za celý den řeknu jen pokladní v sámošce "Dobrý den". Kdo chodí do školy nebo do práce, má spolužáky a kolegy a účastní se hovoru s nimi. Má o čem přemýšlet a o čem mluvit. Kdo je doma, má všechno na svém místě, má trudné myšlenky. Ne na jeden dva dny, ale na léta. A nakonec, když má mluvit, tak zapomene, zakoktává se, nedodržuje pořadí slov a myšlenek a vypadá jako chudý duchem.Tak proto se ptám, jak to máte vy.

Ivetko, tož to není fajn. Musíte mezi lidi, jinak to není žádný život. Co pejsek? Se spoustou lidí se neznám a přece s nimi dám řeč. Ten pes, to je opravdu takový jako můstek přes komunikace. Pouvažujte!

A pročpak se ptáte?

Babkazov, taky mě napadla otázka, kolik je Ivetce roků.

Je to normální otázka. Pro představu, abysme věděli, jestli je Vám třeba 20 nebo 35 let a podle toho třeba poradili?

Aha. No já jsem ještě docela mladá ,ale díky nemoci jsem skončila doma s částečným inv.důchodem. A přesně jako vy třeba za celý den řeknu jen to "dobrý den" v obchodě.Synek mi říká,že "telatím"-jeho pubertální výraz.Zapomínám mluvit a kolikrát ani nemám,co říci. Když je totiž člověk doma,nemá žádné zážitky....No až najdu práci,snad to bude lepší.

- no ale na druhou stranu - být vrba není zase tak špatná role - zřejmě umíte dobře naslouchat, uklidnit i poradit. A z problémů druhých se můžete navíc i poučit...třeba se Vám to někdy může hodit.

iveta

- no, mne by zase docela zajímalo, proč se chcete přátelit s někým, koho se musíte nutit i jen poslouchat - zase takový strašný blbosti snad nikdo ani říkat nemůže, nebo jo?

To ano,poučit se člověk taky může.Já se poučila,jak hrozné je,když je někdo pořád negativní a jen si stěžuje a pomlouvá. Proto si stěžuju co nejmíň,abych druhým nebrala energii.

Ještě k té "vrbě"...já jsem taaak slušně vychovaná,že bohužel nebo možná bohudík,i kdyby ten druhý mlel sebevětší hlouposti,nehnu ani brvou.Jiný už by vyvracel oči nebo si nenápadně ťukal na čelo. Proto si asi všichni myslí,že mě všechno zajímá a rádi se vrací.Skutečnost je kolikrát taková,že jsem celá zpocená,trnou mi koutky od nuceného úsměvu a modlím se,aby ten druhý už šel.Mimochodem,čeho je to vlastně důkaz? Že jsme každý někde jinde a přátelé z nás nikdy nebudou? To by mě zajímalo...

Ivet, já jsem už snad tři roky měla novoroční předsevzetí, které dodržuji velmi pečlivě. Směj se, kdykoliv můžeš. Omluv se, když máš pocit, že bys měla. A nechej být to, co nemůžeš změnit.

Úžasné,to si musím zapamatovat. Velice dobrá předsevzetí.

Ještě bych se zeptala na názor.Co si myslíte o tomto.známá ke mě chodí 1-2x týdně na kafe(známe se z práce).Byla u mě asi 10x. K sobě mě ale nepozvala,tak jsem se pozvala sama,že někdy dojdu podívat se na její nový byt. Domluvily jsme datum,pak mi volala,že nemůže,že něco má.To samé udělala i další týden,s tím,že ten následující je to na tuty. pak se ale vůbec neozvala. Když jsem jí volala,koktala do telefonu,že je na nákupech a hned,jak bude moct,přijde a popovídá mi,co všechno ji potkalo.O návštěvě u ní ani slovo. Tak nevím,jak to mám chápat? Má mě "na háku" nebo to tak neřeší? Je taková trošku roztržitá...

Třeba vás k sobě pozvat nechce. Nebo nevím. Zeptejte se jí. Buďte ráda, že máte sousedku, která vám pomáhá. I když s ní není legrace. Až si najdete práci, budete mezi lidmi a poznáte lidi, se kterými se i zasmějete. S každým to nejde. Ale člověk se kterým se zasmějete, vám zas nemusí pomoct, když budete potřebovat. Nemůžete mít v jednom člověku všechno, co očekáváte. Ani rodinné příslušníky si nevybíráme. Spíš kamarády. Tak hodně štěstí!

Návod na šťastný život podle Jaroslava Duška: 1. Když se ti něco líbí, řekni to. 2. Když se ti něco nelíbí, řekni to 3. Když se ti po někom stýská zavolej mu. Když něčemu nerozumíš, zeptej se. - 24. bodů. Tak proč se přetvařujete a děláte, že vám něco nevadí, když vadí? Ty kamarádky si pak myslí, že vám nevadí, co říkají a ono vám to vadí. A podle toho se chovají. Pak to píšete sem do poradny a stěžujete si na ně.

Iveto, napadlo mě že je to výchovou. Sama jste to říkala. Tady jde o vás, abyste byla šťastná. Psychologa navštivte. Taky jsem byla tak podobně vychovávaná a nikomu v rodině jsem se nezavděčila, ať jsem cokoliv udělala nebo řekla. Žádná pochvala nepřišla, jen kritika. Všichni v rodině jsou takoví a je to výchovou. Snaží se vyhnout pochvale a povzbuzení, jak se dá. Ale kritika jim jde dobře. Vždy oponují, raději překroutí fakta a mlží než aby přiznali, že máš pravdu. Zkrátka máte pocit, že jen oni mají pravdu, když jste s nimi. A dávají najevo, že je vlastně Váš názor nezajímá, protože je špatný. Jen oni ho mají dobrý. Oni se nezmění, ale Vy se změnit a vyléčit můžete.

Tak si čím dál víc myslím,že za všechno bohužel může výchova. Upjatá a puritánská.Bála jsem se na něco zeptat,když už jsem sebrala odvahu,ty reakce bych nikomu nepřála vidět. Hrůza. Všechno bylo trapné,nevhodné atd.jen mlčet a poslouchat. Naši se k nám i v těchto našich středních letech často chovají,jak k nesvéprávným.A to nepřeháním! Pak se jeden nemůže divit,že jsem z toho zmatená a nevím,co je vlastně správné,vhodné atp.Takže se omlouvám,chtěla bych si v tom udělat trošku jasno.

Iveto, pokud je tahle známá zaměstnaná, tj., chodí do práce, tak se nedivte, je určitě "v jednom kole" a je ráda, že sama stíhá. No a pak třeba zrovna nemá tak uklizeno, jak by si přála... to nemůžete srovnávat s Vámi, když jste doma stále, to je neporovnatelný. Ale je dobrá, když Vám dokáže pomoci, prostě rozliší důležité od nedůležitého...Dělejte to taky tak, povídání u kafe není to nejdůležitější v životě.

Víte co,blbosti v tom smyslu,že je to často monolog,kdy dotyčný semele kde,co. Když něco začnu já,je vidět,že mě moc nevnímá a jen čeká,až si zase vezme slovo.

Iveto

- ale to je normální - každého zajímá hlavně to, co se týká jeho samého. Když umíte naslouchat, sem tam dotyčného povzbudíte, nebo pochválíte, tak spíše získáte kamarádku, která bude někdy naslouchat i Vám, pokud jí svůj problém řeknete zajímavě. Třeba. Jinak nevím, co poradit ... - možná opravdu toho psychologa (pokud máte nějaký problém) - ten má v popisu práce lidi vyslechnout a poradit jim.

Ahoj, berte to z opačného gardu, tzn. nejste tlachal , "co neví, nepoví, nepošeptá dál", u vás je jistota, že splíny cizích zůstanou ve vás. Za tuto vlastnost jste ceněna, skrytě, ale ceněna. Jak známo, všeho moc škodí. Třeba už máte "plnou nádrž", bezpečnostní ventil je na hraně a potřebujete vypustit páru, jenže - není komu a ti , jenž posloucháte, mají svých problémů přesyceně, nebo jsou zahledění jen sobecky do sebe.

To je přesně ono,že mám pocit,že tak nějak přitahuji hlavně sobce,zahleděné do sebea sledující svůj zájem. Ještě poslední postřeh a už přestanu psát.Před chvílí jsem se vrátila z bazénu,kde jsem byla s kamarádkou,kterou jsem dlouho neviděla. Řekla jsem jí,že tak hodinku zaplavat,víc nezvládnu. A ona na to,že to jsem měla říct,že ona se chce hlavně opalovat.Po hodince se mnou v bazénu,páč jí asi bylo trapné tam se mnou přijít a pak jen ležet na dece, se rozloučila,že zůstává na to opalování. Myslela jsem si,že ho oželí a dáme si na zahrádce ještě občerstvení a poklábosíme,když jsme se dlouho neviděly. Alespoň já bych to tak udělala na jejím místě. Asi se budu muset naučit být taky sobec.

Než takové kamarádky, raději žádné kamarádky.Pořiďte si psa, ten vás vždy vyslechne, jeho city k vám budou čisté, upřímné.Bude s vámi v dobrém i zlém.