Změnili byste něco v životě?

Od: Datum: 18.06.16 15:23 odpovědí: 11 změna: 19.06.16 10:23
avatar

Dobrý den,zajímalo by mě,zda po určitých živ.zkušenostech -a pokud by to bylo možné-byste něco změnili ve svém životě?Např.výběr partnera,povolání,místo k životu apod. Jaký by byl důvod? Děkuji.


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Od: ivik®
Datum: 18.06.16 15:36
avatar

Ano, já bych změnila všechno,nějak jsem se celý život přizpůspbovala lidem kolem mě.Byla to fatální chyba, což už téměř nejde napravit.Zapomněla jsem být sama sebou...Velmi jsem podléhala rodičům, partnerovi,spolužákům ,lidem v práci atd.Byla jsem vychovaná tak, abych byla hodná, poslušná,nedělala problémy,poslouchla...Byla to chyba.Udělala jsem spoustu špatných rozhodnutí,na která jsem doplatila.Jsem neprůbojná a skromná, neumím prodat to, co vě mně je.Ve svém okolí vidím hloupé a drzé lidi, kteří se nacpou tam, kam ani nepatří a neberou na nic a na nikoho ohled,ubližují,bonzují atd.Tak jsem se politovala a jede se dál,ve starých kolejích...:(

Od: pt®
Datum: 18.06.16 15:49
avatar

Měnila bych místo k životu. Mám ráda léto, ale ne suché vedro, takže kdybych se narodila někde u moře, jih Španělska, jih Francie a tak podobně...

Datum: 18.06.16 16:59
avatar

Ne. S intimním životem jsem spokojen, mám zaměstnání snů (nepovím) a místo k životu jsem si po zralé úvaze vybral sám. Nic zásadního měnit nechci. *slunce*

Od: maky®
Datum: 18.06.16 17:03
avatar

zmenila bych všechno, ale tak je to zařízeno, abychom předem nev´ěděli a z chyb se pak poučili...

Datum: 18.06.16 19:06
avatar

Já bych neměnila nic.

Všechno, co člověk prožije, mu něco dá. Mám pocit, že mne "méně příjemné" prožitky a zkušenosti vždycky posunuly někam dál....

Datum: 18.06.16 20:22
avatar

- těžko říct - i kdyby člověk dostal tzv. "nový život" - stejně by zase něco zblbnul ... chybám se nikdo nevyhne. A pokud byste začínali jako mladí se "starými" zkušenostmi - tak už by život neměl žádný půvab, protože byste všechno znali, všechno věděli, nic by vás nepřekvapilo ...

Od: uska®
Datum: 18.06.16 23:01

Hancule, neměnila bych nyní nic. Vše špatné bylo k něčemu dobré a co jsem si přála, to jsem změnila.

Píšete - Např.výběr partnera,povolání,místo k životu apod. Kdo to chce udělat, tak ať to udělá dokud dejchá. Pak už se nedá změnit nic:)

Datum: 18.06.16 23:10

Já jsem třeba doplatil na to, že jsem neposlouchal svůj rozum a řídil jsem se podle rad druhých. Ale změnit to už nejde.

Datum: 19.06.16 06:45
avatar

V "osobním" životě jsem nadělal řadu chyb, ale vzhledem k mé povaze a výchově to asi jinak nešlo. Nevím, jestli bych to podruhé dělal jinak. Možná to chtělo víc pohybu, nemusel bych teď řešit bolavá záda. V životě "profesním" jsem se vyučil přesně tomu, po čem jsem toužil. Po čase jsem ale změnil firmu a pak následovala asi fatální chyba, když jsem ve zkušební době z nového zamastnání odešel. Kdybych překonal počáteční problémy, mohl jsem po pár letech být špičkový odborník na výpočetní techniku.

Jiné místo pobytu? Nevím, možná. Cešlý život žiju ve velkoměstě, s přestávkou 30 let dokonce ve stejném domě. Líbilo by se mi žít někde na polosamotě, kde by byl větší klid a prostor, lesy, skály. Ale nevím. Ono je něco jiného někde trávit pár dní o dovolené, nebo tam žít trvale.

Datum: 19.06.16 10:23
avatar

Jago - Ze srdce děkuji za příspěvek.

Datum: 19.06.16 06:46
avatar

Něco bych změnila, něco ne.

Partnera bych si po 41 letech zkušeností nechala stejného. Je to hodný člověk, i když i jemu zkřížil cestu alkoholismus, dneska je to už 9 let za námi a já si ho velice vážím za to, že dokázal vstát a jít dál zase s čistým štítem. To každý nedokáže.

Asi bych změnila bydlení. Manžel byl nechtěně jedináček, mladší bráška mu jako miminko zemřel, další děti už nemohly přijít. Proto na něm rodiče silně lpěli. A chtěli, abychom bydleli u nich, aby měli syna doma. Přistavěli jsme nahoru. Ovšem všetečná tchyně nám tam neustále lezla, nakukovala do skříní, zda mám dobře srovnáno, i do lednice, zda a co mám uvařeno. Klidně i přede mnou, chyběl jí naprosto stud. Dnes si myslím, že jsem asi musela být svatá, když jsem to 40 let vydržela a neshodila ji do přízemí, kam patřila. Myslím si, že mladí by měli žít opravdu sami, sami řešit své problémy, sami se učit hospodařit a vše, co k tomu patří. Já strávila mládí pod komandem tchyně. Nehledě k tomu, že dnes v té ohromné halapaši žijeme nahoře sami, dole 91 letá tchyně. Až nebude, zůstaneme sami dva. Vytápění a celkový provoz je velmi nákladný. A co s tím dál, až nebudeme moci? Opravy...Takže - být dneska mladá - už nikdy. Něco malého a sami.

Děti bych neměnila, jsou zdravé, hodné, spokojené, mají své rodiny a my máme prima vnoučata. I tohle je velký kus štěstí. Při pobytu v lázních jsem občas zašla procházkou k dětské léčebně. A říkala si, jaké ohromné mám štěstí, že jsme měli zdravé děti i zdravá vnoučata. Člověk tam viděl takové věci, že rychle přehodnotil své priority. Zdravé dítě je nadevše.

Změnila bych své jednání v 19 letech. Tehdy mi umřel znenadání táta, den po mé maturitě. Na infarkt, bylo mu 49 let. Kromě mamky a mě zůstala 12 letá sestra. Mamka byla dosti /blbě se to píše, je to přece jen matka/, sobecká. Byla jediná dcera živnostníka, měla se celý život dobře. I za války, když jiné děti neměly kousek chleba, ona baštila bábovky a vánočky. Ale přeju jí to. Jenže se naučila myslet jenom na sebe. Já chtěla po gymnásiu studovat přírodní vědy /botaniku/. Mamka mi to po smrti táty perfektně rozmluvila. Prý mě na studiích sama bez táty neudrží, a co navíc chudinka 12 letá sestřička? Hrála mi na city. A já ustoupila. Začala jsem pracovat v kanceláři za 700 Kč hrubého měsíčně. Prý musím přispívat na domácnost, ona sama to neutáhne. Z těch 700 hrubého po mně chtěla 500 čistého jako příspěvek! Další školy /nástavby/ jsem si dělala už dálkově, jako vdaná, ale na tu botaniku se smutkem vzpomínám dodnes. Škoda. Dneska už leccos vím o sirotčím důchodu, stipendiu, brigádách, tehdy jsem jako telátko věřila všemu, co mi mamka nabulíkovala. A ještě jsem ji litovala, že přišla o muže. Dneska bych neustoupila, školu bych zkusila. A věřím, že udělala. To jediné snad mě mrzí nejvíc ze všeho a chtěla bych tu školu dělat. Tehdy jsem byla opravdu trdlo, které o životě nevědělo nic. A mamka si se mnou mávala, jak sama chtěla. Lituji, že jsem tenkrát podlehla jejímu kvílení.

Ale co nadělám, už je to za námi. Poznala jsem v životě dosti špatného, ale zároveň i hodně pěkných chvil. Nic není jen černé, nebo jen bílé. Asi to tak musí být. Aby si člověk víc vážil všeho, čeho dosáhl. Jaga.

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.