Mam sen, ale nevim jak dal

Když jsem byla v hodně těžké životní situaci, naučila jsem se, jak žít a řešit problém. Ten problém, ve tvém případě sen, jsem dala doprostřed místnosti a chodila jsem kolem něho. Vím, že jsem vypadala jako blázen, ale ono to funguje. Chodila jsem okolo, prohlížela ze všech stran a hledala řešení. Když jsem našla, domyslela jsem všechny možnosti a postupy, ještě jsem promyslela systém "nejmenšího odporu". Promyslela jsem, jak na to. Když jsem nenašla a ten problém se stal neuchopitelným, jako hladká koule, kopla jsem do něho ze všech sil. Odkopla ho a přestal existovat. Když řešení bylo, dalal jsem se do toho s veškerým úsilím, jakého jsem byla schopná. Udělej to, se svým snam, také tak. Pak už budeš vědět jak na to a nemusíš o sobě pochybovat.

Maky, děkuji. Mám pocit, že jsem tento způsob řešení (pro sebe), dohnala k dokonalosti. Léty jsem se naučila, že chodit nemusím, ale zklidním se a v hlavě se vidím, jak chodím. V čem je ta dokonalost? Když vidím, že se velký problém blíží, zpracuji ho podobným způsobem. A stane se to, že když opravdu příjde, já ho vítám, protože už vím, co mi přinese dobrého. A nešílím z toho, co mi vzal. Horší je, když mě překvapí tak, až se zajíknu. To zase musím začít chodit. Tenkrát jsem kouřila a ta místnost podle toho vypadala