Špatný pocit z úspěchu

Celý tenhle nedobrý pocit můžete mít i z toho, že obrovké napěpí z maturity a také z toho, co na vás napadalo ze splužáků, kteří šíleli, najednou skončilo. Skončilo, ale nespadlo z vás, zůstalo. Navíc, nedošlo vám, že se do školy už nikdy nevrátíte a také, že většinu spolužáků už nikdy neuvidíte. Je to nepředstavitelné, ale možná, že opravdu nikdy. Nedochází vám, jak obrovský je to krok, od matury k naprosto jinému životu. A tak se to v hlavičce, v povědomí, všechno mele a zůstalo to na pocitu nějaké nepatřičnosti. Což je opravdu veliký nesmysl. Váš úspěch v téhle škole je jakýmsi prakem, který vás vystřelí k jinému životu. Lepšímu, zajímavějšímu, dospělejšímu, kde nikoho nebude zajímat, jak dopadli ostatní nebo co říkají, ale bude každého zajímat, jak jste dopadla vy. A potažmo, jak se k tomu novému životu postavíte vy. Takto se buduje sebevědomí. Vědomí si sebe. Jste dobrá a já vám blahopřeji. Narovnejte ramena, usmějte se, tiše zatněte pěst a v duchu životu řekněte: "Tak pojď! Zadarmo se nedám! Nedostaneš mě!" A zabojujte. Všechny tyhle nesmyslné myšlenky, které se vám honí hlavou, zahoďte. Hodně daleko. Jste dobrá, umíte! Hodně štěstí a laskavý osud. babka z Ostravy

Všechno je tak jak má být, mějte radost, že jste dobrá, zasloužíte si to. I když nejsem příliš pobožná, dovolte mi citaci - kdysi se ptala jedna známá herce Lukavského, který byl věřící, když mu umřel předčasně syn, jestli to nemá bohu za zlé a on na to, že bez božího úmyslu ani vlas nevypadne. Takže tak, jste dobrá a určitě budete velkým přínosem i do budoucna.

Je to znamy jev u poctivych studentu Ten pocit nespokojednosti vyplyva z toho, ze jste nastudovala mnohem vic učiva, nez bylo nakonec potreba k dosazeni cile, otazek bylo jen nekolik a dalsi kvanta vedomosti jste nemohla udat (vetsina z toho v kratkodobe pameti upadne v zapomeni). Mate zkratka dojem, ze za tak malo, co jste mela moznost predvest, si tolik oceneni nezaslouzite. Klidne ten hlodavy pocit pustte z hlavy, zivot da jeste zabrat !

Hezka myslenka... Taky si nekdy rikam at uz neco vyjde, nebo ne, ze vse je tak jak ma byt a nic neni spatne, nebo dobre, ale je vse jak ma byt v dobrem i zlem a clovek by to proste mel prijmout jako ten herec Lukavsky...

Neznam vasi rodinu, ale predpokladam, ze vase rodina vas prece zna, tak proc by si mela myslet, ze jste namyslena a pysna a stejne tak vasi skutecni kamaradi. Naopak budte na sebe hrda, protoze si to zasouzite za tu drinu, kterou jste vynalozila a ti, kteri vas maji radi, tak to preci vedi a preji vam to a ti druzi, kteri vas neznaji, tak ti at si mysli co chteji-je to jejich poblem.-)Ted ctu knizku s nazvem- Miluj svuj zivot, takze se milujte i vy a na falesne cerne pocity, ktere vas tlaci ke zdi se vykaslete.Chapu, ze nekdy je to tezky a zvlast pokud jste jeste mladinka, ale zivot me naucil se vykaslat na falesnou zakernou skromnost. Pokud umim, tak umim a pokud neco zvoru, tak si to priznam. Blahopreju vam a uzijte si naopak ten pocit, ze jste vse tak skvele zavladla

Tak s tímto jsem se za celý život nesetkala. Pokud se mi něco podařilo, proč bych měla mít špatné pocity? Když člověk něčeho dosáhne vlastní pílí, bez podvádění, tak proč by měl mít špatný pocit? Asi jste se chtěla pochlubit, že jste úspěšně dokončila studium a nevěděla jak to napsat. Tomu bych rozuměla. Tak jestli se potřebujete podělit o radost z vlastního úspěchu, tak to je na místě. A k tomu Vám gratuluji.

Tak tento pocit jsem zazival take,u mne to bylo mozna tim, ze jsem mnel strach z toho co bude dal a prave to, ze se jsem prekrocil dalsi krok v mem zivote jsem si uvedomil cestu, ktera mne znovu ceka a neznal jaka bude. A tento pocit cloveka trapi. Je treba se s nim vyporadat a jit hrde dal za svojim cilem. Gratuluji.