Nejste přihlášen/a.
,,nevím,,,ale myslím si,že takových lidí i mužů je málo.Mít více protějšků,než jednoho ,,je to plus nebo mínus..
Už jsem to tady psala několikrát. Rodiče se nám rozvedli a my s bráchou skončili v děcáku a nikomu to nepřeju. Řekla jsem si, že se v životě nikdy nerozvedu. Brali jsme se s manželem hodně mladí, na všechno jsme byli sami a jsme spolu 47 mý rok. Podle mně střídat partnery je rozjívenost, sobectví a nezodpovědnost vůči rodině a na tom si trvám. Když přijedou děti na návštěvu, tak říkají, jak jsou rádi, že mají domov, rodiče, a že se mají kam vracet, i když jen na návštěvu...
Ano, pt., také si to tak myslím, ti co střídají partnery, nahodilce, partnerky a nahodilky, a pod. - děs a běs. Proto to dnes vypadá tak, jak to vypadá.., to, že to někomu, kdo je nezodpovědný nevyšlo, to přece nesmí být považováno za správnost a příklad..
"sanyo", dnes se nic neopravuje, všechno se vyhodí a koupí nové. A nějak se to vplížilo i do vztahů manželských a to je chyba. Vztah má svůj vývoj i v manželství a na stáří pak mají manželé na co vzpomínat, jak se poprali s tím životem, co dokázali, kde dělali chyby, ale o tom je život. Někdy asi není vyhnutí, ale nějaká zamilovanost je nezodpovědnost bez sebeovládání, bez rozumu, jen pudy, jako u zvířátek, ach jo...
Jojo, dřív to byl ideál. Chlap se oženil z neznalosti v osmnácti a trpěl 40 let v manželství, protože se bál přiznat, že je gay, a vlastně tím zničil život sobě i té ženě, která mohla být s někým, kdo by ji opravdu miloval jako ženu. Ženská v sedmnácti neplánovaně otěhotněla, protože žádná osvěta o kondomech a jiných prostředcích, jak se chránit, pořádně nebyla, tak se v těch sedmnácti vdá, a manžel ji začne mlátit nebo si z ní dělá sluštičku. Ženská se vdá, a za pár let začne chlap chlastat jako duha, a ona musí děti zamykat v pokojíčku, protože neví, co ožralec zase provede, až se vrátí z hospody. Chlap a ženská, co se vezmou hodně mladí, ale nerozumí si, a pak se dokonce jenom hádají, až nakonec spolu přestanou úplně mluvit. Nádherný. Vzdejme hold těmhle příkladným vztahům, které ukazují, jak moc ti lidi milují rodinu a své děti. V prvé řadě totiž člověk musí myslet NA SEBE. Když matka "nemyslí na sebe, ale na děti" tím, že zůstane v naprosto nefungujícím vztahu (otec alkoholik, násilník atd.), myslíte, že ty děti budou šťastné? Otec v lihu, matka pomalu zralá na prášky. Nádherná úplná rodina. Nebylo by lepší aby žili odděleně, a tak měly děti šťastnou mámu a vídali se jednou za 14 dní se střízlivým otcem? Opravdu nikdy nepochopím, proč si lidi myslí, že je pro dítě lepší, když vyrůstá v úplné nefunkční rodině, než jen s jedním - spokojeným a "svobodným" rodičem. Děti nejsou debilní, vidí a slyší, jak se k sobě matka s otcem chovají/nechovají a věřte, že když vidí jednoho spokojeného člověka, je jim mnohem líp, než když musí vídat na dva nonstop naštvané. Říkat, že dřív bylo míň rozvodů, protože se lidi víc snažili, je stejná demagogie, jako říkat, že dřív bylo míň potratů, protože si lidi dávali víc pozor...
Dokud je člověk svobodný,tak si myslím že je jasný,že hned nenarazíte na toho pravého,že třeba máte víc partneru,ale pokud už je uzavřené manželství,tak preferuji už mít jen svého manžela či manželku.Jen v určitých případech samozřejmě,myslím tím třeba bití,týrání,či ještě horší věci,tak to je jasný,že tam bych to měnila.Asi jsem ještě z tý starší školy,i když ne zas tak stará,ale mám ráda jen jedno manželství,samozřejmě pokud si ti dva rozumí
"kolikoli", reagujete na mně. Já tady vidím dva pohledy. Někteří vidí vše jen černě a podle toho odpovídají, asi mají takový i život. Pak jsou zde jiní, kteří vidí i pěkný život. Zřejmě jste přehlédla moji větu: "Někdy asi není vyhnutí..."
Podle vašich udpovědí asi nejste moc šťastná ani spokojená s lidmi celkově, je to jen můj postřeh. Přála bych Vám hodného manžela, ale nevím, který takový by si Vás vzal pokud by věděl, že jste již těch chlapů ozkoušela "neurekom"...
Hezky jste to napsala. Nemusíte psát jen ze své zkušenosti. Co jste slyšela od známých, kamarádek nebo přečetla jste převedla sem do diskuse. Zajímáte se i o ostatní. Nemusíte soudit jen podle sebe a svých zkušeností, ale vnímáte problémy ostatních lidí a to se mi líbí. Můj názor, ať si každý dělá co chce, protože zodpovídá za svůj život sám. Pokud se žena stane jeptiškou, je to jen její věc, pokud ženská střídá chlapy, taky je to její věc. Obě mají proto své důvody. Pokud si ženská vezme tyrana, alkoholika, lidi z okolí jí stejně nepomůžou, tak nemají právo do jejího života mluvit. Odnese to ta žena, její děti a nikdo jiný. Když zůstane sama, taky má proto své důvody. Třeba chce a je to její věc. Dokonce i někteří muži chtějí zůstat samy. Protože jim to vyhovuje a přizpůsobovat se nechtějí.
Pro kolikoli: Jedna z nejhorších věcí je, když to dají dohromady pár On: muž, který nenávidí ženy, Ona: žena, která nenávidí muže. Nemají vyřešené vztahy se svými rodiči matka s otcem a otec s matkou. Proto se přitahují, dohadují se a doplňují, chtějí změnit jeden druhého. Netýká se to jen mladých, to co jste napsala. Mámě bylo přes třicet, tikaly jí biologické hodiny a chtěla děti. I když věděla, že otec nebude dobrým vzorným otcem, přesto do toho šla. Bála se, že už jinýho lepšího nepotká. Ale to se může stát i v dnešní době, si myslím. A pak litovala, že raději nezůstala sama i bez dětí. Takové zoufalství to bylo.´
ano, také si myslím, že celoživotní svazek s jedním partnerem je neobvyklý - v mladém věku se člověk mění a zraje, proto si často přestává rozumět s původním partnerem, je to jenom přirozené - je třeba se posunout dál... ale pokud narazil na partnera, který zraje a mění se s ním, není důvod měnit - ale asi se to často nepodaří...
[ Obsah příspěvku byl skryt moderátorem z důvodu porušení pravidel poradny. ]
že by víc partnerů bylo neobvyklé "jen i u mě"? - to si opravdu nemyslím... podle vás je běžné, mít za celý život jen jednoho partnera? potom jste vzácná výjimka...
souhlasím,,jeden partner to je asi nemožné ,,ale i v manželství.Málokdo je věrný-á...Je moc rozvodů tak z toho usuzuji.Já bych nemohla mít jen jednoho za život,,,ale znám takové manželství což obdivuji...
Já jen obdivuji,že mají na sebe chuť...Nemyslím stálý vztah v manželství ,,to bývá třeba kvůli majetku se nerozvádí,,už po sobě fyzicky netouží...zamilovanost přejde a zůstane zvyk což je horší.Člověk může být v manželství,ale má milenku ,,a ona milence.Ať mi nikdo netvrdí,že ho muž nebo žena přitahuje po 30ti letech. Tedy vlastní...To si myslím já,,
"zavinač", tak já teda nevím, ale my si s manželem vystačíme, už jsme sice v důchodu, ale ještě si dopřejeme i tu "hezkou chvilku"...
Moji rodiče budou spolu už 35 roku. Tatínek když se ženil tak měl 25 roku a maminka 23 roku.Na tu dobu byli prý už prý staří. Ženilo a vdávalo se tak do 20 roku.
neufrago: Pokavaď jste svobodná můžete sřídat partnery kolik se Vám zachce,ale jestli se vdáte tak na sebe berete nějakou zodpovědnost vůdči manželovi,dětem a vůbec budujete si nový domov,rodinu a to ne na pár roku.
Pokud by to byl dobrý partner, tak proč ne.
Ale jiná otázka je, jestli by na člověka v některé fázi vztahu a v určitém věku nedolehl pocit, že potřebuje vyzkoušet jiné partnery. Je to jako s kolem, léta jezdíte bez jakéhokoliv problému na jednom, ale pak sednete na jiné, které Vám padne líp, a najednou problém je.
pt, takže dle Vás by člověk, který není rozjívený, sobecký a nezodpovědný, měl zůstat s partnerem, se kterým chodil jako s prvním? Taková třináctka na třetím rande - sorry, už spolu budeme nafurt, já nejsem sobecká a nezodpovědná... Já teda pár partnerů vyzkoušela - když nepočítám jedno dvě rande, tak budou 4 - a sobecká, rozjívená a nezodpovědná si nepřipadám. Pardon.
jo, přesně tohle jsem si prožila - můj první kluk a v 19 svatba, co člověk věděl o životě a o vztazích? nic... tak si mě chtěl vzít, bylo to až citové vydírání, že jsem si ho vzala, i když jsem měla pochybnosti... no a co myslíte? po 3 letech jsme se rozešli a dneska vidím, že to jinak nemohlo dopadnout - vlastně jsme se neznali, milovali jsme v tom druhém spíš své ideály a představy, než skutečného člověka... věřím, že člověk se vyvíjí i neúspěšnými vztahy, hledá sám sebe - to by byla opravdu velká náhoda, aby hned napoprvé našel toho pravého..
"nafugaro", asi to vnímám všechno jinak, tím, co jsme v dětství prožili. Pokud do svatby budete hledat vhodného partnera, tak proč ne, ale v manželství, když už jsou děti, tak konec. Tady se už nerozhodujete za sebe, ale změníte svým chováním život ostatním, kteří za nic nemohou. Je to Vaše věc, jak si to uděláte, ale pak s tím budete muset také žít. Já napsala svůj postoj...
"nafugaro" a "nick", zřejmě jste děvčata přehlédly moji větu: "Někdy asi není vyhnutí..." Já psala ze své zkušenosti.
Pt, já s Vámi v podstatě nemůžu a nechci nesouhlasit. Taky si myslím, že by lidé měli občas slevit ze svých tužeb a i za cenu nějaké obětování se snažit vztah udržet. Jenže to můžete jen když jste na to dva. Když to dělá jeden, tak to nejde. A také to neumí každý, takže než držet vztah, který sám o sobě škodí dětem, to raději rozvod. Já totiž pocházím z rozvedené rodiny, kde rozvod byl vysvobozením. Bez něj bych žila v neustálých hádkách, řevech, pomluvách (táta) nebo uražených obličejích (máma). Už když se rozváděli (bylo mi asi 11) jsem věděla, že takhle je to lepší, i když mne to samozřejmě taky mrzelo.
Nedokážu si představit, čím jste prošla, ale vězte, že existuje x dalších možností, které nejsou pro dítě dobré.
Souhlasím. To samé u mě, ale rodiče se nerozvedli, bohužel. A když jeden se snaží ve vztahu a druhý nikoli, kašle na to, co s ním? Odejít od něj by bylo nejlepší řešení. Chtěla bych vidět třeba Pt, jak s mým otcem nadále je. Naopak je hrdina ten, kdo od něj dokáže odejít. Pro mě by byla taková žena hrdinkou.
Proč trpět ve vztahu, když žijeme jenom jednou? Máma toho lituje, že od něj neodešla. Že je 40 let s blbým chlapem. Je to jen ztráta času.
A moje máma mi říkala, když se fotrem dohadovali a on jenom řval a chtěl aby bylo jenom po jeho. "Vidíš to? Nikdy se nevdávej. To je hrozné. Když se vdáš, prožiješ peklo. Teta Anča udělala dobře, když se nevdala."
Ale co dělat, když se ten první jeví jako ideální? Opustit a vyzkoušet raději jiné? Ne každý nutně musí souložit od 15ti. Znám několik případů ve svém okolí, kdy ženy zůstaly se svým prvním partnerem. A nejsou to jen babky, jedné není ani 40, druhé 40bylo loni. Ve svazku jsou kolem 20ti let.
Škoda, že se nelze zeptat labutí a čápů co je vede k věrnosti po celý jejich život. Možná, že by jsme se mnozí museli stydět.
zavináč, nejdříve mě udivilo spojení:
takových lidí i mužů je málo
takže my se dělíme na lidi a muže?
Za sebe, já mám první manželku 38 let, snad to vydrží do 50 let.
určitě se nic strašného nestalo, snad jsem pochopil dotaz.
Je normální, že se lidé sejdou i rozejdou, to bylo určitě i za Prvobytně pospolné společnosti
Někdo se spletl 2x, někdo vícekrát, někdo si vybralsprávně hned na poprvé.
,,,no popletla jsem to vždyť se nic nestalo...ale asi jste mne nepochopil,,nebo jo...nevím,,myslím o manželské věrnosti..Také mohu být vdaná 3o let a vodit se s mužem za ruku ,lehce žárlit,,abych zpevnila myšlenku jak ji mám nebo ho ráda .A vesele si mít milenku ,,nebo milence --všeobecně,
Takoví lidé si myslím,když jeden umře -tak ten druhý jde brzy za ním,Není dobré být na sobě tak závislí,,,i takoví jsou.
Do každého vztahu jdu s tím, že je to ten pravý a poslední.. Ale bohužel ne vždy, se všechno vydaří tak, jak si člověk naplánuje.. Dnes naštěstí ani svobodná matka není žádný cejch a tak si my ženy (a ani muži), nemusíme nechat od svých protějšků vše líbit v rámci zachování rodiny za každou cenu..
V práci by se věrný chlap dal spočítat na prstech jedné ruky.. hádám, že jejich manželky vůbec netuší, co doma vlastně mají.. ale co oči nevidí.. (nebudu nespravedlivá, ženy jsou jim v patách i když muži mají určitě náskok)
jako stará už bych to určitě vydržela...
- záleží taky na tom, v jakém prostředí žijete - pokud prožijete celý život někde v zapadlé vesnici - tak je skoro samozřejmé, že ho prožijete s jedním partnerem, se kterým se třeba znáte od malička.
Mimo vesnice je to jiné - čím více lidí v životě potkáváte, tím máte více příležitostí partnery porovnávat a více možností si vybírat. Člověk není tvor monogamní a dnešní doba věrnosti asi moc nepřeje, navíc jsou ženy více ekonomicky nezávislé.
Myslim si, ze tohle je velmi individulani a kazdej jsme jinej.. Myslim si, ze nejde rici zda je to minus, nebo plus v kazdem smeru.. Pro nekoho je vyhoda mit za zivot vice vztahu a nekdo to nepotrebuje.. Ja osobne nez jsem zakotvila s rodinkou, tak jsem mela vztahu vice a jsem za to rada, ale vice partneru za zivot podle me neni alfa-omega dobreho vztahu..-)
Je to od chlapa asi divné, ale ano. Samozřejmě - ne za každou cenu. Ale já osobně nevidím sebemenší důvod zkoušet někoho jiného, když si s partnerkou rozumím. Jsme spolu "teprve" 6 let, pro nás oba je to první vztah. A i po 6 letech si stále výborně rozumíme ve všech ohledech. Ani jednou jsme se nepohádali, samozřejmě občas máme odlišný názor (ale jsou to blbosti typu co uvařit o víkendu k obědu), ale i to je jen velmi zřídka - i ty chutě máme stejné :D Jsem prostě ve vztahu spokojen a ani mě nenapadá, že bych se s někým mohl mít lépe (ať už po stránce citové, vztahové nebo sexuální).
Když mi něco 100% vyhovuje a neumím si představit, že by to v jakémkoli ohledu mohlo být ještě lepší, tak je podle mě blbost měnit a zkoušet "co kdyby to náhodou lepší bylo". A v podstatě mohu říct, že za celý život jsem nepotkal člověka, se kterým bych si tak dobře rozuměl jako právě s partnerkou. Ani s přáteli, kolegy, rodinou se nikdy tak dobře "nesednu" jako s ní Takže určitě měnit nebudu dokud to jen půjde.
"padlar", moc krásné a moc vám to oběma přeju. Jistě spolu vydržíte a budete mít na co vzpomínat...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.