Dobrý den,
poslední dobou přemýšlím o tom, kolik lidí když vypráví o svých rodičích používá slova ,,máma´´ nebo ,,matka´´ a ,,táta´´ nebo ,,otec´´. Od mala mě učili, že mám maminku nebo mamku a taťku. Když jsem řekl ,,moje máma´´ tak mi třeba babička řekla, že nemám mámu, ale maminku. S rodiči mám vyborné vztahy a neumím si představit, že bych někde řekl ,,moje máma má ráda květiny´´. Vždy a všude říkám mamka a taťka. Proč tohle píšu? Přijde mi, že lidé, kteří nemají s rodiči tak pevný otevřený vztah je oslovují právě máma a táta. U všech svých kamarádů i příbuzných apod. si toho všímám. Dokonce považuji máma a táta za hanlivá slova, taková.. neuctivá. Jak to máte vy? Jak mluvíte o svých rodičích?
A myslíte si, že je pravda, že lidé, kteří nemají tak dobré vztahy nebo mají v sobě nějaký šrám od rodičů, říkají ,,máma/matka´´ a ,,táta/otec´´?
Děkuji 
2x
Zdravím. S rodiči mám vztah velmi dobrý. Když o nich mluvím s cizími lidmi - říkám máma/táta a považuji to za normální. Když mluvíme o rodičích se sourozenci říkám - mamka/taťka. Oslovuji je mami/tati. Nikdy neříkám - matka/otec. To mi přijde hrubé, stejně tak neříkám nikdy máti/fotr. Se svými dcerami mám též perfektní vztah a nevidím na tom nic špatného, pokud o mně mluví jako o mámě. Oslovují mě mami, mamčo, mamko. Maminko řeknou jen občas a to většinou když něco chtějí..
.. Říkat máma/táta mi ale přijde normální u vztahu který je hezký mezi dětmi a rodiči.
kapko, mně to přijde také uplně normální. A není to pro mě ani nijak důležité, pokládám za důležitější, jak se rodiče chovají před svými dětmi ke svým rodičům. Když je budou oslovovat maminko, ale přitom se chovat neuctivě, nepomůžou jim, tak o čem by to bylo? Děti jsou malé opičky, sledují nás denně a chovají se podle nás, berou si naše vzorce chování. Pokud se chováme hezky ke svým rodičům, budou se jednou i naše děti hezky chovat k nám. A bude jedno, jestli budou říkat moje máma - můj táta...a děti, které můžou být nějak hrdé na své rodiče, tak to říkají i s nádechem té hrdosti.
1x
Hodně také záleží přímo na situaci, na společnosti, kde rozhovor probíhá, na celkovém chování a na přítomnosti dotyčných rodičů.
V rozhovoru blízkých používám nejčastěji mamka, přímo ji oslovuji mami. Obdobně táta, přeci jen, je to chlap, přímo oslovuji tati.
Nemám pocit, že k nim nemám dobrý vztah, ale znám pár jedinců, většinou nejmladších ze sourozenců, kteří používají zdrobněliny na veřejnosti zcela samozřejmě. Případně lidé s ochranitelským chováním, například ve vztahu k seniorům ve vysokém věku, kdy už tito potřebují péči vlastního dítěte.
Myslím si, že fotr, mutr už je skutečně přes čáru, takový člověk má sám se sebou problém. Ale stejně chápu i spojení maminečka je úplně blbá. Prostě musíte brát vše jako celek, nejde posuzovat na jediné věci, jako je oslovení.
0x
Dobrý den, možná jste mohl tuto otázku vložit do Volné diskuze, protože to je věc názoru. Vy ho máte takový, jaký jste napsal.a někdo jiný s tím nemusí souhlasit.
Takže, je to individuální a hlavně každého jeho osobní věc (jak říká rodičům). Zdravím!
P.S. Netřeba se pozastavovat nad tím, že je někdo oslovuje jinak, než Vy. To nemusí ani o tom vztahu nic vypovídat. Je to i záležitostí situace nebo upřímnosti.
0x
Máma, mamka, maminka ... se časem změnína babička, bába, babka... Ale nemyslím, že by to mělo mít vliv na vztah nebo nějakým způsobem prokazovat aktuální stupeň lásky.
My říkávali stařence (prababičce) "stařo" - a jednou jsem chtěl říct své babičce před svými dětmi "stařenko" - celé se mi to popletlo a řekl jsem jí místo těch dvou relativně hezkých jen "stařeno" - to byl měsíc oheň na střeše, dlouho mi to nemohla odpustit, byť jsem to chtěl a zkoušel vysvětlit... A je zajímavé, že jak je vždy hluchá, toto oslovení slyšela naprosto přesně
Měsíc - to ještě jde. Moje prabába měla 11 dětí, všechny umíraly na kostižer až na naši babču. A když umřel ten nejmladší, bylo mu 8 let, tak šli po ulici prabába s pradědkem a potkali pražskou drbnu - sousedku. A ta hned - jak se daří tomu chudáčkovi? A praděda smutně odpověděl - tak už nám ten chudáček pošel..
Nemusíte mi věřit, ale prabába, která umřela relativně mladá, od tehdy na pradědka do smrti nepromluvila...
0x
V duchu oslovuji své rodiče mamko a taťko, jako za jejich života. Někdy řeknu, že "náš tata" . . . Občas to takhle řekla maminka o taťkovi. Když byl bratr malý, všichni o něm mluvili jako o klukovi. A pak, když už byl velký a ženatý s dětmi, zůstalo mu to. Pořád to byl a je kluk. Sice už přes 60 let, nějaké kilečko navíc, ale když o něm mluvím, tak řeknu: "Kluk udělal zase skvělé fotky." Jedna babička byla babina a druhá babička byla stařa. Pro všechny. Bratrovy děti mé mamince říkaly bába. Mamka to špatně nesla, ale bylo jí řečeno: Babička je stará paní. Ty nejsi stará, tak jsi naše bába.
doplněno 17.05.16 11:32:
Eulálie, připomněla jste mi, že když jsem byla v pubertě, před kamarády jsem říkala máti. Moje máti.
0x
Svoji maminku oslovuji mami, no někdy z legrace použiji slovo mamuša. Tatínka už nemám. Před lidmi o mé mamince mluvím jako o mamce. Jedno dítě mi říkalo maminečko, nyní už to zkrátilo jen na mami, asi proto, že už je dospělé. Druhé mi stále říká zdrobněle (a je to tajné jen mezi námi, tak to tady nemohu napsat), nebo mami. Neumím si přestavit říci o svém mamince před lidmi, že je to moje matka. Myslím, že se nemáte za co stydět, že své rodiče hezky oslovujete. Není to ostuda, je to pěkné. A se svými dětmi mám hezký vztah a co vím, tak i starší dítko před svými vrstevníky mluví o mně jako o mamce... čímž se taky od nich trochu liší, jak samo zjistilo a divilo se. A nedávno jsme se společně bavili na podobné téma.
doplněno 17.05.16 11:41:
Babko, já i v pubertě říkala před spolužáky "mamka", i když módní by bývalo fotr/matka, abych zapadla.
0x
Slova matka a otec prakticky nepoužívám, snad jedině v souvislosti s úplně cizími lidmi. Sama sebe nemám problém nazvat bábou či bábinou, ale líbí se mi, že vnoučci mi říkají babi Hů. Hů znamená vlak, co blízko domu jezdí. Vnoučci mě tak mají odlišenou od druhé babičky.
Když se zde na poradně objeví dotaz na rodinné problémy a tazatel volí slova matka a otec, dávám si ho do jakési "škatulky" a tuším, kde je základ problémů.
0x
@bimbam tak to jste s tim rychle hotovy, tomu se rika predsudky
0x
Učili mě doma "máma a táta"ještě to vyslovujeme krátcetakže těžce neosobní a opravdu je to tak,otevřený,pozitivní vztah spolu nemáme.Rodiče si teda myslí,že mám už 18let pubertu.
Prostě nechtějí si připustit,že můj vztah k nim je naprosto negativní,proto i to oslovení "máma,táta"když to jde obcházím.Když o nich mluvím použiju hromadné-"rodiče "nebo "naši".Maminka-tatínek bych nevypustila nikdy z pusy,je mi to proti srsti.
Možná to jde po generace.Můj otec ještě prarodičům vykal a za jeho dětství (30-40léta)se také používalo"máma,táta".Matka říkala prarodičům staříček,stařenka a taky mama,táta.
doplněno 17.05.16 13:23:
bimbam-opravdu jsou to předsudky.Vypovídá to pouze ve vztazích,ale jak jsem psala je to i odraz doby a někdy lokality.V Praze se babičce říkalo vždy "bába" a ta druhá na Moravě to byla "babička".Můj otec prarodičům vykal,já říkala babička a mí synovci už říkají "babi Magda".Abych oslovila babíčku křesním,to bylo nemyslitelné,prostě neslušné.
Rozhodně to nic nevypovídá o povaze lidí.Nevím jak ostatní,ale pokud se vyjadřuju na veřejnosti,stejně používám "matka,otec"protože mi ta forma připadá taková oficiální.Když Vám třeba zde na poradnu napíšu ,že můj otec si koupil sekačku ...příjde mi to lepší,než zdrobnělá,domácká forma "tatínek si koupil sekačku..."Stejně tak ve zprávách nesnáším,když mluví o dětech,tak vždycky zdrobněle."Ztratila se Anička..."když se dívám na zprávy raději bych oficiální formu,bez emocí a hry na city"ztratila se nezletilá Anna...)
0x
Taky bych řekla. že je to spíš o zvyku v rodině a někdy i o tom, s kým se potomek v pubertě stýká, v pubertě jsme běžně říkali za zády rodičúm fótr a mutr, nebo matka, styděli jsme se za projev citu a některýmj rodičům to ani nevadilo, mohli jim to říct i do očí. Takoví si zvykli a už asi nikdy neoslovovali rodiče moc něžně, nebo citlivě. Mně by otec přetrhl, kdyby to zaslechl. Píšu otec, protože na veřejnosti o něm tak mluvím a o mámě zase jako o matce, protože vnitřně cítím, že oslovení citovější je jen pro ty blízké a že by se to, jakoby, snad ani nehodilo, při oficiální konverzaci. Co je komu do mých citů, ty prozradím až když budu mít potřebnou blízkost s člověkem a chuť. Rodiče oslovuji mami, tati, nebo na jejich přání mamko, taťko. Maminko, tatínku mi nikdy nešlo, ani v dětství. Oni to v sobě neměli, tak mi to ani nemohli předat. Mně nikdy neříkali zdrobněle, i když mně osobně matka nutila, v tom nejhorším věku, kdy se stydíme před kamarády, abych ji z ničeho nic, po těch letech, začala říkat veřejně maminko. Tak to jsem fakt nikdy nedokázala, tak z toho zbyl ústupek mami, tati, jak taky jinak oslovovat? Hodně matčiných rysů jsem nesnášela od útlého dětství a nesnáším dodnes. Jenom dnes už nedoufám, že se něco změní. Je slušná, hodná, má mně ráda, ale nikdy si nedokázala se mnou hrát, mazlit se, byla přes ten úklid a proviant, žila pro to, co řeknou lidi, aby lidi viděli, co by lidi řekli... Bože, jak já jsem to nesnášela! Prostě tyto a jiné její rysy nesnáším doteď, jsem ráda, že jsem jiná, ale právě proto si nikdy nemůžeme porozumět, za dva dna jsem z ní na nervy. S otcem je to lepší, ale vždycky byl náladový, pruďas, nesnesl jiný názor a vyvolával scény jako z hororu. Stýkám se s nimi, i když bydlím daleko, pomáhám s čím můžu, ráda je vidím (a ráda odjíždím) a nejvíc jsem ráda, že s nimi nemusím žít. Dnes tolik touží po tom oslovení maminko, tatínku, ale copak to po těch letech jde? To by mi z pusy nevylezlo, i když bych jim ráda udělala radost, kdo ví, jak dlouho tady ještě budou, ale ono to nejde, když se u nás o citech nikdy nemluvilo a najednou to potřebují. To chápu. Ve své rodině jsem si to zařídila opačně, plno lásky a citu a rodiče žárlí a vyčítají mi např., že jim nikdy nedám pusu na dobrou noc, jako dceři a manželovi, ale oni mi ji nedávali ani jako dítěti. Měla bych to překonat a dělat jim ve stáří radost, měla. Ale nedokážu to už.
0x
To oslovení bude asi souviset s regiony. Mamka a Taťka jsem v souvislosti s vlastními rodiči nikdy nepoužil a v okolí ani moc neslyšel (Praha a okolí). Když je syn (25) otrávený a naštvaný (na nás rodiče) říká dlouze a stroze Mámo Táto. Matka a Otec používám v oficiálním styku, nebo když mě rozčilovali. Jinak se taky u nás používalo dost Fotr. Maminka a Tatínek je taky hezké (to jsem tedy použil jen na otcově pohřbu). Docela dost používám obrat " Matko neser" to bylo asi z filmu. A možné je všechno.
0x
to je zajímavý námět, stejně jako názory v této diskuzi... já vyrůstala v Praze, rodiče jsem oslovovala mami/tati, o nich jsem mluvila že "naši" to a to, případně mamka,máti/otec (mezi kamarády)... v duchu jsem je nazývala maminka/otec (maminku jsem milovala, otce jsem se bála)... rodiče o sobě navzájem před dětmi říkali máma/táta - to jsem vnímala jako neutrální označení... a měli jsme babičky, označení "bába" se považovalo za hrubé... dneska: mi dcera říká mamík (když něco chce, tak mamíček) a vnučka babík
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.