Starostlivost o rodiče ve stáří

mote, co je to za blábol? Žiju v Praze a znám dost důchodců. Když zaplatí nájmy, jsou rádi že přežijí, pokud žije jen jeden, dva to lépe zvládají, osamělý už tak ne, je to hodně tristní. Je pravda, že někteří dostávali v restitucích zpátky nějaký majetek, ale většinou, když mají naškudlenou nějakou korunu na stáří z doby, kdy pracovali, tak tak je to maximálně 200 000 kč, což třeba pro Vás také jistě není problém si ušetřit z platu na stáří, až přijde jen ten důchod a nemoce. Tísicovka měsíčně - Vy a paní po 500, za necelých 20 let jako když to najdete.
Kdo má nějakou korunu, je většinou za tím spousta odříkání, peníze totiž neporodily peníze, ale musí se šetřit.
Kolik šetříte doma vy? Abyste měli na stará kolena až Váš důchod bude 10 000 kč, ale za nájem dáte cca 9 000 kč, jako je tomu dnes u spousty důchodců a proto vypomáhá stát s příspěvky na bydlení.Ne každý je Gott nebo bývalý politik.

Problém je, že ty děti se nemusejí starat jen o rodiče, ale také o své děti. Běžná rodina: manželé mají dohramady 4 rodiče a dvě děti, nestarají se jen o sebe, ale o dalších 6 lidí, mnohdy platí hypotéku, mají nejisté zaměstnání atd. atd...

Většina starých lidí co se týká peněz nestrádá, strádají spíš citově Proč ten důchod škudlí? Proč si ho neužijí? I když dostanou něco navíc, stejně to nacpou do matrace, mají to škudlení zažité z dob minulých? Pak příjde nějakej šmejd Beck a natáhne je na deky za desítky tisíc

Já jsem taky spořílek, ale užívám si i života.

Honzík ukládat rodiče do "školky" lze, provozuje to např. charita. Jenže většina lidí to neutáhne finančně

slzičko, to mluvíte o německých důchodcích nebo českých? Jak si můžete užívat důchod když Vám nezbyde ani na potřebné léky?

Jinak to příliš dramatizujete. Ve 20letech mám dítě, mamina pomahá, druzí rodiče také, ve čtyřiceti děti jsou dospělé, možná některé ještě studují, ale už si můžou přivydělávat brigádami...ale rodiče pomoc nepotřebují, je jim cca 60 a jsou tak říkajíc v nejlepších letech, pokud je netrápí těžké choroby. Pomáhají stále ještě ochotně s vnoučaty a stále mají otevřenou peněženku.Protože hodně z nich ještě pracuje.
Za 10 let přijde zlom a je nutné rodičům pomoci. Čas na to je, ne že není, vymlouvat se na čas dělá jen ten, kdo byl zvyklý jen brát a ne dávat. S mými dětmi mám zkušenost, že jsou připravené kdykoliv mi pomoci, proč by to nešlo jinde? Nevěřím tomu. Jen chtít zkrátka.

Usko ono je to přísloví dost manipulativní. Ono to totiž dost dobře nesnese srovnání. Když má máma a táta děti, tak mají školky a školy, většinou jsou na děti dva a ti šťastnější mají i své babičky a dědy, které se jim o dítka postarají. Když se to otočí a děti se mají starat o své rodiče, tak pro ty rodiče nejsou školky, školy a prarodiče. Rodiče odkládají své děti do školek a do škol, ale "odkládat" své rodiče do domova seniorů, na dobu během níž jsem v práci, nelze. Rodiče mají své děti, které si udělaly a své partnery a o ty se musí postarat také. Navíc každý z partnerů má většinou jiné rodiče, neb příbuzenské svazky jsou u nás zakázány. Ano senioři si jednoznačně zaslouží, aby se o ně jejich děti postaraly a měli se ve stáří slušně. A nebudu nikoho soudit nebo obdivovat, jak to vyřešil. Každá rodina je jiná.

Mí rodiče i když 76-letí stále podnikají.I když mi to nebudete věřit,já bych jim jen malý důchod přála.Z jednoduchého důvodu-pořád obrážejí obchoďáky,výprodeje a kupují nesmysly.Barák je plný věcí které nepotřebují,bohužel jsou i nekvalitní,takže zbytečné i do budoucna.Peníze mají,ale škudlí je a na sobě šetří.Kvalitní granule kočkám kupuju já za svoje,protože ani jí nedopřejí.Potom ty našetřené peníze nutí mi nebo dostávám veliké dary o které nestojím.

Takže pracují,neodpočívají,neumí být spolu(jen tak si povídat,projít se to prostě neumí)šetří na sobě,kupují"šmejdy" a peníze nutí mi a bratrům,ale my o ně nestojíme.Je to nepříjemné pro všechny,protože já musím odmítat dary a oni se cítí dotčeni,ale nejde jim to vymluvit,už přece jenom mají své roky na to aby se změnili.

jinak souhlas s předešlýma.Podle mě se špatně nemají,jinak by pořád zloději neokrádali seniory.Takže zbytečně škudlí"do slamníku"a proto nežijí ,ale přežívají.Chtěli by víc peněz,hlavně proto aby mohli podporovat zadlužené děti,vždyť dneska už skoro nikdo nešetří,dneska se berou hypoteky,půjčky a potom na ně nemají.Rodiče chtějí dětem stále pomáhat a od dětí si většina seniorů pomoct nenechá,protože se cítí mladě a schopně.

http://www.columbia.edu/~js322/misc/Nerudamisa.html

lucie, s Vaším výrokem - protože se cítí mladě a schopně - nesouhlasím.

Není to tak. Rodiče totiž nechtějí své děti o nic připravoat a nejvíce je tíží, když mají pocit že jsou na obtíž. Protože ne každý umí dávat a pomáhat tak, aby to bylo jemné a přirozené. Aby druzí neměli výčitky svědomí.

Ale hlavně lidi vás sledují vaše děti a za pár let se dožijete stejného scénaře. Věřte mi. Jak se chováte ke svým rodičům, tak se jednou budou vaše děti chovat k vám.

dafina,celkem souhlas,jen ke mě se budou děti chovat jinak,protože i já se k dětem rozhodně chovám jinak jak mí rodiče ke mě.Jen ať naše děti vidí a vědí jak to dopadá,když se láska kupuje,vztahy jsou jen naoko,když si rodiče s dětmi nepovídají,neznají jejich pocity,neuznávají jejich názory,ponížují je,sražují sebevědomí...jen ať to vidí,souhlasím.

...snad než děti povyrostou,rodiče už nebudou,tak toho moc neuvidí.Každopádně zase nesouhlasím např.babička chodila snad denně na hrob,starat se,okopávat a myslíte,že moje matka dělá tohle na jejich hrobě?.Je to opravdu hloupost tohle pořekadlo,lidé se chovají podle toho jak je vychováte,jaké zvyky a hodnoty jim osvojíte,jací jsou lidé a jaké mají možnosti.

Budou se k Vám chovat uplně stejně jak to uvidí u vás doma. Nic víc, nedělejte si iluze že budou něco chápat.

Nelze házet důchodce do jednoho pytle, podle těch, které vidíme v TV nakupovat šmejdy. Docela mně překvapilo, jak vysoké procento lidí má u nás, podle TV, důchod do 6ti tisíc. Myslím, že to byla necelá třetina, ale přesně si to už nepamatuju. Ano, i pro některé potomky to může být těžko řešitelná zátěž. Jsou rodiny, kde žijí z měsíce na měsíc, sotva pokryjí náklady rodiny, někdy i za pomoci růz. soc. dávek. Ale, kdo se má ještě v čem uskrovnit a rodiče potřebují výpomoc, tak by jim měl pomoci. Znám rodinu, kde "vychovali" rodiče 4 děti, otec ve stáří zemřel a matka před svými dospělými dětmi neubránila ani peníze ušetřené na pohřeb. Tak dlouho do ní vandrovali, až rozdala to málo, co měla našetřeno a dcera se nestyděla z ní vydyndat i poslední peníze na pohřeb. Babku, teda urnu, pak zahrabali na zahradě a ani se u toho všichni nesešli.Přitom žádné socky, obyčejná, ve vsi vážená rodina.

ve vsi vážená rodina...

Co je to za lidi, kteří si jich tam váží? Jim podobní?

uska,pokud vím,tak vaše rodiče bydlí od vás 200km...Tak nepište bludy

Já zastávám názor,že normální člověk práce schopný si je vědom a pracuje a tím pak má i důchod.Čili si našetří z platu.A pokud jsou dva,tak paráda,mají v to stružáku něco.A teď záleží jsak s tím naloží,,pokud mají rádi moře --jezdí jsou ale jiní -co o něho již nestojí a dají něco dětem.Děti jim to určitě nehodí na hlavu.Nebo jim koupí dovču..Vše záleží na domluvě a také na tom,co dělali než do důchodu odešli .Znám takové.kteří pracovaly /ŽENY/( A PAK BEČÍ JAK MAJÍ MALÝ DŮCHOD ,,.je to vysvědčení za celoživotní práci. A ještě nakonec chtějí celoplošné přidání ...což je pro mne neztravitelné.

Do prčic, dejte už pokoj s tím napadáním druhých, to je hnus!

A mimochodem, uška nic takového nepsala, asi jste špatně četla nebo nepochopila psaný text...

jh - klídek, zavináč pro nedostatek jiné činnosti a radosti musí pořád do něko rýt. Je vidět, že i v 65 letech může být některý mozek opotřebovaný a nedokáže pochopit souvislosti. I mě to může potkat, kdo ví? Nechte ji, prudit je jedinná její radost.

Mám pocit, že některým prudičům již zde byl zablokován přístup.

uska, Psala jste to,že bydlí od vás 200km tak kde je pravda?Tak si to po sobě přečtěte,,,nejsem slepá ..oč vám jde nechápu ,že jsem na to tady narazila...?

jp,,,, a vy do mne neryjte já vám nic neudělala .

jh,,tak si to přečtěte...a nenapadejte mne

Každý ví,že muží jsou jinak ohodnocení jako ženy,,,ale tady je řeč o postarání o rodiče,,,,

Souhlasím naprosto s Martinou ,že každý nemá k tomu podmínky...a proto nemusí být špatný.Proto píši,že zodpovědný člověk si šetří na stáří ,aby měl nějaký peníz k důchodu,A že důchod mají lidé podle platu to je jasné..

Někdo dělá 4 hoďky a chtěl by důchod havíře.

Nejsem

nemocná, ale uvažuji reálně . Jen nezodpovědný člověk si říká --nějak bylo--nějak bude..a žije od výplaty k výplatě ,Dám dětem a jsem za to ráda, že mohu ,jelikož jak je známo nic lehké dnešní doba nepřináší.A myslela jsem na zadní kolečka ...

Pani, vy jste zjevně nemocná... ale pro to já mám pochopení, je mi vás v podstatě líto.

zavináči, co se zamyslet nad tím, jaké profese, špatně placené, ženy vykonávají, ne každá může být manažerkou banky, tolik jich nemáme, manažerek ani bank. Celý problém je v tom, že ženy nedostávají stejné platy za stejnou práci jako muži, pak v období, kdy mají dětí, kvůli péči o ně nemohou dělat lépe placenou práci, přesčasy atd. Proto jsou muži o tolik moc zvýhodněni a berou o 1 třetinu větší důchody. Pokud tohle nevíte, tak co vlastně víte? Jestli vůbec něco víte.

Dnes u nás byla kamarádka, dělá v cestovce a tak jsem nadhodila téma - dovolené a senioři. Překvapila odpovědí. Nejlépe se prodávají zájezdy 55+, jsou dotované, termíny mimo prázdniny. Často je kupují děti rodičům na dárkový poukaz. Zaplatí zálohu, rodiče si vyberou a obyčejně o zbytek platby se podělí. To mi přijde fajn překvapení k nějakému výročí svatby. Škoda, že už nemám koho překvapit.

Jj, zájezd jsme koupili s bráchou našim před dvěma lety k sedmdesátinám. Do Norska, kvůli rybám a přírodě, u moře by je to nebavilo. Takhle si to užili oba, i když se napřed vzpouzeli.

Zdravím, ono to má hned několik stran. Dospělé dítě, které musí život svoji rodinu a vlastní dvě tři děti, co má dělat? Když třeba druhý rodič přijde o práci? Nelze si vzít dovolenou nebo odejít z práce, děti musí něco jíst, za něco se nájem musí zaplatit. A s dnešními příjmy to málokterý rodič sám utáhne.

Samozřejmě rodičům pomůžu, co bude v mých silách, až budou potřebovat, o drobných radostech, návštěvách apod. ani nemluvě, ale obávám se, že v první řadě budu živit své děti.

Mám kamarádku, která je vdaná a má s manželem dvě děti. Rodiče jí stále posílají příspěvek jako v době, kdy jsme studovali vejšku. Neřeknu nějaký jednorázová výpomoc, ale tohle mi přijde dost trapné.

P.S. - už se těším, až dám mámě poukaz na ten společný wellness víkend

Taky mám kamarádku. Je vdaná, pracuje ona i manžel, děti už jsou z domu. Přesto jí rodiče důchodci platí každý měsíc telefon, prý aby jim mohla zavolat... bydlí ve stejném městě, mimochodem... No a taky ji hanba nefackuje, i když by měla.

Dřív byli prarodiče brzo v důchodu,více hlídali vnoučata a nebylo ani divné,když bydlely generace pohromadě.Dneska se nemusí šetřit ani žít s rodiči,než si mladí našetří na své,prostě se berou půjčky.Takže každý bydlí ve svém,moc se nenavštěvují,protože musí hodně pracovat,aby to mladí utáhli a spláceli a staří vlastně taky pracují,protože na důchod se chodí pozdě.Take prarodiče chtějí být aspoň nějak užiteční,tak aspoň přispívají penězi.Mému bratranci tchýně s tchánem platí hypotéku.Uznali,že mladí živí děti a tak chtěli být užiteční a platí hypotéku.moc to nechápu,připadá mi to takové kupování rodinné lásky,ale jak píše martinaa,taky zná podobný případ.

martino, ale rodiče nemáte ještě staré, takže ted pomáhají oni Vám, až budou opravdu staří, tak Vaše děti budou dávno dospělé ne? Tak v čem bude problém?

No, pro mě je naprosto normální a samozřejmé, že bych se o rodiče (až to budou potřebovat) postaral. A to samé i o rodiče mé manželky. Rodiče mě vychovali, dali mi vše, co jsem potřeboval, tak přece je ve stáří nehodím přes palubu. A řeči, že musim platit hypotéku, chodim do práce, mám své děti atd. neberu jako argument. Buď se člověk postará (i za cenu menšího životního komfortu) a bude mít čisté svědomí a nebo nepostará.

"Nějak". Aha. A co třeba lidi, co patrový dům nemají? Co žijí v malém bytě, co sotva slušně uživí své dvě děti? Jsou pak zmetci, že se plně nepostarají a neodejdou z práce?

Já taky platim a ještě hodně dlouho budu platit hypotéku + dvě děti k tomu a kdyby bylo potřeba bez rozmyslu bych si rodiče k sobě vzal a nějak si to zařídil. (zatím to potřeba není).

Samurraji, toto neberu. Soráč, ale toto jsou jen Vaše teoretické tlachy. Kdyby došlo na lámání chleba, tak je vše jiné, věřte tomu nebo ne. Jestli mluvíte i za svou ženu a děti a máte na to stejný pohled, pak smekám. Pokud ne, jste jen sobec a měl byste se zeptat, co Vaše žena na to. V čem budete bydlet, když nebudete schopni platit hypotéku? Znal jsem taky jednoho. Do krve se mnou pohádal, jaký jsem hajzlík, když sem řešil, naštěstí jen hypoteticky, obtížnou situaci. Když došlo bohužel i na něho, šoupnul maminku do LDN. K dobru mu budiž to, že byl z toho opravdu zoufalý.

A proč bych neměl platit hypotéku? Když to beru z mé situace, tak jsem já a moje sestra. Kdyby byli rodiče nemohoucí, tak je nastěhuji k nám do domu (tohle jsem manželce řekl, že o rodiče bude postaráno. Jak o moje, tak o její..nemá s tím problém, máme patrový dům).

Sestra má velice pružnou pracovní dobu (pracuje v restauračních zařízeních a především až v odpoledních hodinách). To znamená sestra by se starala přes den a já bych převzal štafetu až bych přišel z práce domů a jelikož pracuji jako učitel, mám relativně mnoho volného času, který bych věnoval rodičům. Samozřejmě, že bych přišel o veškeré koníčky, sport, které provozuji nyní, ale s tím se počítá. Já neříkám, že to je jednoduché, rozhodně není, ale šoupnout rodiče do LDNky bych nepřenesl přes srdce. Můžete si říkat, co chcete, mě je to jedno, ale já budu mít svědomí čisté.

Jinak bych se snažil po úřadech na sociálkách apod. vyřídit si nějaké finanční prostředky (pokud něco takového existuje).

jedno je jisté, každý to má jinak. Ale málokdy je člověk opravdu připraven na to, co přijde. Vím, co to znamená starat se o přerostlé dítě, člověka, který je dementní, nadává Vám do hajzlů a blbců a přitom je to Váš kdysi tak ctěný otec. Který váží sice "jen" 80 kg, ale v domě není sprcha, jen vana a nějak ho musíte umývat. Člověk, který neudrží moč a stolici a který všude za sebou trousí zbytky stolice. Měl byste s ním být 24 hodin denně, ale nejde to. Musíte chodit do práce, protože peněz není nazbyt a musíte živit ještě děti. Takže makáte na 3 směny. V práci, domácnost, otec. Člověk zestárne o mnoho let, než přijde vysvobození pro všechny. Život bohužel není jen rození a štěstí, ale i naprostá nemohoucnost a smrt.

opakuju, že nejde o pocit čistého svědomí ale o běh času a vaše děti udělají pro vás to, co vy pro své rodiče, budou to považovat za samozřejmé...protože stáří se nevyhne žádnému z nás..

Musela bych si nafackovat, kdybych se ve stáří nepostarala o svoje rodiče. Oni mě vychovali a připravili pro život. Pokud bych je ve stáří nechala na holičkách - a starejte se, jak umíte, já mám svých starostí dost (jak tu v podobném duchu některé příspěvky jsou) - tak bych byla moc špatná dcera. Řekla bych, že na odpovědích některých přispěvatelů je vidět jejich asi ne zrovna bezproblémový vztah k rodičům.

Když náhle a velmi těžce onemocněl můj otec, vzala jsem si v práci volno, aniž bych tehdy tušila, na jak to bude dlouho. Naštěstí mi zaměstnavatel vyšel vstříc, bez výhrad. Posledních cca deset let pracuju v sociálních službách, takže jsem přesně věděla, co mě čeká. Starala jsem se 24/7 až do konce... Se zdravotní péčí mi pomáhaly úžasné kolegyně, ve svém volnu, zadarmo, i pečovatelky zaběhly, jestli něco nepotřebujem. Jsem moc ráda, že jsem to mohla udělat, až to bude potřeba, pro mamku to udělám taky. Ale chápu, že někdo tuto možnost nemá, takto postarat se neumí nebo nezvládne. Potom musí spoléhat na nemocnice nebo jiná zařízení. Mojí výhodou taky bylo, že neplatíme žádné splátky, syn je dospělý, vystudovaný a svoje závazky zvládá sám. Myslím, že je to hodně individuální, rozhodnout si to musí každý sám podle svého svědomí.

Eulalie, a co třeba kompromis? Není jen černá - kašlu na ně, a bílá - odejdu z práce a všeho nechám. Jh píše o úžasných kolegyních, o zaměstnavateli, který vyšel vstříct. Já znám několik případů, kdebyly kolegyně pěkný a zaměstnavatel poslal kamarády kamsi, že je to jejich problém.

Samuraji, normálně píšeš dobře, ale napsal jsi pěkný kec, o kterém však předpokládám, že se ho někdo chytne.

Jsi snad natolik inteligentní, že rozdíl mezi odchodem z práce a plnou péčí a pečovatelákem je pořádný kus místa.

S nemocným dítětem za mládí rodičů se to srovnat bohužel nedá, protože rodič měl nemocné "jen" ono dítě. Takhle je to ze dvou stran, koho tedy ošulit, vlastní rodiče, nebo vlastní děti?

Kompromis je šoupnout rodiče do pečováku...To je podobné, jako kdyby rodiče (když jsme byli dětmi) nás šoupli při nějakém problému či nemoci do děcáku a měli klid.

Samurraji, jak tedy to řešit správně? Mám hypoteticky ženu, 2 děti, hypotéku a starého rodiče, který právě začal potřebovat moji péči. Mám dát v práci výpověď? I když to znamená, že nebudeme moci platit hypotéku? Žena s tím nesouhlasí, má i svoje rodiče, o které se bude muset postarat. Dát rodiče do pečovatelského domu "odložit" přece nemůžu. Jak tedy?

Hloupá odpověď,,,do děcáku se jen tak nedává ,,jedině při vážném stavu --

Plně souhasím s odpovědí od

pt,,,pokud rodinu nepoznává -tak těm lidem je to jedno a docházet se tam dá.Moje známá nestačila se o matku starat a tak za ní docházela i jí nosila jídlo na přilepšenou co měla ráda.Matka byla ležák..Většinou času prospala,

Ono bohužel platí, že ti, co mají skutečně máslo na hlavě si svoje jednání vůči svým blízkým neuvědomují. Oni se fackovat nebudou. Ale je to každého soukromá věc, jak si to udělá a ten samý přístup očekávám od svého okolí. Život mě naučil, že nic není černobílé a má spoustu absurdních aspektů. Například, že hodně často nejmilovanější dítě rodičů je ten největší hajzlík. A naopak přehlížený potomek se o své rodiče vzorně postará, ale vděku se za to nedočká. Poznal jsem několik takových osudů, abych se odvažil generalizovat.

Je to otázka inteligence. Kdo nechápe, že i on bude jednou potřebovat pomoc, tak k tomu není co dodat.

Pred ani ne před měsícem jsem byla na kave u taty. Nikdy jsme si nehrali na penize (mas dati dal), vzdy to bylo uprimne a tatu miluju. Nastesti jsme vzdy mela praci, zadne dluhy, tata mi obcas strcil 100,- kdyz jsme mela narozky, ja mu zas kupovala knihy apod. Chodila jsem tam x let kazdy tyden. Dame kavicku, pokec, cumime na tv, drbeme, povidame, ja upecu a je to fajn. Pred 21ti dny...naposledy. Pak zkrat a nyni je tata doma, v posteli na doziti, v nemocnici ho propustli do domaci pece, nemohou nic delat, diagnoza spatna, demence, nepoznava me dovolenou nemam, do prace musim, litam jak hadr na holi, na 6 do prace, 3 x tydne do 17h, kazdy den za tatou, kde se o nej stara pecovatelka, kde pristupuji na jeho "hru" a povidame si co to jde, pak domu, nakup pro obe domacnosti, prohodit par slov s detmi, uvarit a pak odpadnu jak zakon kaze.. Presto, kdyz od taty odchazim, mam pocit, ze zkolabuju a je mi moc smutno. Kdybych mohla , dam mu vsechno, jen aby me jeste poznal a ja vratila čas zpet

Takze pokud muzete prispejte, milujte a rikejte jim to, Ja to delala a presto mam ted pocit, ze to bylo malo

I Vám palec nahoru a poklonu. Nebojte, udělala jste toho pro rodiče strašně moc.

Dekuji Vam, a chci jeste podekovat tatovi, jen vystihnu "dobry" den ♥

monika

Zkuste si ho vzít domů, já si vzala domů na dožití bratra s rakovinou, 2 roky umíral, takže vím co to obnáší, doma to lépe zvládnete. Jen mu přehlásíte doktory, bratr žil na venku, přehlásila jsem ho do Prahy. Tam byl sám. Jinak byste ztracela moc času.

Rodiče už nemáme s manželem ani jeden. Mně se rodiče rozvedli a s bráchou jsme skončili v děcáku, je to už přes 55 let. Nakonec jsme skončili u babičky, u nevlastní babičky, která pro mně byla obrovským příkladem sebezapření a obětování se. Když táta zůstal na stáří sám, vzali jsme si ho k nám. Synovi byly dva roky a dcera chodila poslední rok do školy. Táta špatně chodil, nemohl na nohy, ale když ho postihla mozková mrtvička, zůstal ležet a to byla vělká změna. Mám zlatého manžela. Každý týden jsme s vozíkem dojeli ke dveřím panelákové koupelny, ale dovnitř vozík nezajel a manžel musel vzít tátu do náruče a pomalu jsem mu pomohla dostat tátu do vany. Manžel ho vykoupal, oholil, utřel a pak jsme ho zase z té vany rvali ven a na vozík. Já mezitím uklidila pokojík, převlékla postel a kolem vše vyluxovala. Manžel tátu namazal a uložila jsem ho zpět do postele. Byla to velká dřina a při tom manžel chodil do práce, ale já musela zůstat z práce doma a měla jsem "péči o osobu blízkou", tenkrát jsem dostala od města 1500 korun. V noci jsem se pořádně nevyspala, táta měl bolesti, a když jsem chtěla, aby se vyspala rodina, musel jsem se postarat já. Zhubla jsem 36 kilo a klepala jsem se slabostí a vyčerpaností. Táta byl ale moc vděčný a vždy za vše děkoval. Mám slzy v očích, rodičům jsem všechno odpustila, byli mladí a mladý člověk někdy jedná neuváženě. Stejně je mám ráda a je mi smutno, že jsme se neužili. Těším se, že se jednou shledáme, až se dovrší náš čas. Jsem ráda, alespoň za těch pár let, co jsme si byli blízko.

Pěkné, palec nahoru a velkou poklonu k zemi.

"samuraj", děkuju, je dobře, že smýšlíte stejně a své rodiče nenecháte napospas.

Dnes jsem byla na ORL, přivezli tam na vyšetření starou paní z ústavu. Byla vyděšená, když ji nechali sedět v čekárně a papíry dali sestřičce do ordinace. Bránila se, že nemůže sama chodit. Sice ji doprovod sanitky uklidnil, že o ní sestřička ví, ale bylo vidět, že je nejistá, sama, opuštěná. Bylo nás v čekárně víc, tak jsme občas prohodili slovo, když stará paní potřebovala na záchod. Klepala jsem na ordinaci, protože stará paní říkala, že už to nevydrží. Sestřička vzala klíče a starou paní dovedla tam a zpátky. Bylo nám jí všem líto. Raději jsme ji pustili, aby měla vyšetření za sebou a mohli ji sanitkou odvézt zase zpátky do ústavu. Smutné, moc smutné.

Zrovna jsem si četla odpovědi v této diskusi, když mi zazvonil telefon. Jedna velmi špatně chodící paní mě požádala, abych jí zašla nakoupit. Šla jsem, nebylo to poprvé. Tento typ sousedské výpomoci považuji za normální. Ale když jsem k nim s nákupem přišla na zahradu, uviděla jsem tam její nezaměstnanou "snachu" (z nesezdaného partnerství). Ani to nebylo poprvé, kdy jsem odevzdávala nákup a na zahradě či v domě viděla mladé.

Tentokrát jsem se jí (asi poměrně hloupě) zeptala, jestli se nestydí, když si musí jedna stará bába zavovolat jiné staré bábě, aby jí nakoupila. Nezastyděla se, začala křičet a nadávat. Poštěkaly jsme se jako feny. Celkem zbytečně. Mladí vyhazují babičku z domu, nákup je proti tomu brnkačka.

Proč to sem píšu? Protože odpovědi zde se vedou na jisté úrovni, jen s menšími odchylkami v pomáhání. Statistika by se dělala i z úplně jiného přístupu mladých ke starým.

Setkala jsem se i s opacnymi situacemi, kdy rodice milujici sve deti jim nechteji byt na obtiz a zatezovat jejich produktivni zivot se starostmi o zivobyti v pripade, kdy uz potrebuji celodenni peci, ktera byva mnohdy jeste s nemoci narocnejsi nez pece o male dite. Nechtela bych ani ja v pripade tezke nemohoucnosti zotrocovat sve deti, od toho jsou tady ustavy s 24hodinovou odbornou peci, kde se zdravotni personal vystrida ve vicesmennem provozu. Kdyz se ma o rodice starat jen jedno dite bez vystridani, je to opravdu otrocina. Neco jineho je, pokud se muze starousek jeste pohybovat a je aspon castecne sobestacny, potom je pro nej pobyt v rodinnem prostredi prospesny a zatez se da zvladnout. To co zazila "pt" je neunosne a velice stresujici, takovou obet by od sveho potomka nemel zadat zadny nesobecky rodic ani blizke okoli.

Mám podobný názor, nepřála bych si, aby musela rodina přizpůsobit svůj produktivní život péči o mne a už jsem si i vymohla na dceři slib, že v nutném případě využije služeb zařízení k tomu určených. Našetřila jsem si dost, abych mohla mít slušnou péči a tak by stačilo, aby rodina pouze dohlédla na kvalitu poskytované péče. Já sama jsem sice o rodiče pečovala, ale nebylo to zas tak náročné, abych to nezvládala. Životní styl současných "mladých" se dost liší od toho našeho a já bych se ani přizpůsobit nechtěla. Určitě by ovšem bylo nejlepší, aby ta situace nenastala

"coco", určitě víš, že je zde na poradně "babajaga". Tu opravdu obdivuju, protože se stará o nemocnou tchýni hodně let, sice ještě není ležící, ale má s ní také hodně práce. Ono je to asi v povaze člověka a také o možnostech opatrování. Naše rodina se přizpůsobila situaci hodně, ale nakonec jsem ráda, že děti vše viděly, podle možností pomohly a hlavně si uvědomily, že se člověk na stáří může změnit díky zdravotnímu stavu a že je to člověk do posledního dechu. Možná, že pokud si člověk už nic nepamatuje, nikoho nepoznává, nemá už jasné chvilky, tak je mu jedno, že dožije v LDN, ale pokud mozek vnímá, tak se asi hůř smiřuje, že ho rodina odložila. Tu situaci vyhodnotí každý sám, až se v takové situaci ocitně, jedno zda jako ošetřující, nebo postižený a nemohoucí.

Mí rodiče jsou v důchodu, jsou zatím schopní se postarat o sebe a nemyslím si, že by měli nízkou životní úroveň. V podstatě žijí stejně jako žili před lety, než šli do důchodu. Navíc aktuálně dělají poskoky sestře a švagrovi, protože ti přecenili své schopnosti a nejsou schopní si zorganizovat péči o své děti. A nebo to jsou akorát líné vyžírky. Nevím.

Mě osobně by hanba fackovala, abych si bral od rodičů - důchodců nějaké peníze.

V Čechách jsou důchody malé,moji rodiče žijí ve vlastním domě,ale stejně jim přispíváme my děti formou nákupů,placení dovolené,léků,mamínce knížky,tatovi kytičky na zahradu,oblečení atd.,vozíme je po doktorech...považujeme to za samozřejmé,naši rodiče se takhle chovali k naší babi a dědovi.Víme,že by vyšli i bez nás,ale proč by se neměli mít líp,když jim můžeme dopřát!A máme z toho moc pěkný pocit,to mi věřte.Nejsou všechny děti nevděčné a ve všech rodinách vztahy nemorální - vyžírkové jak se říká.