Váš názor na dětskou obezitu?

ty děti za to nemůžou. když jim rodiče zdravé jídlo nekoupí, tak nemají šanci, to samy změnit. znám lidi, co jsou na tom finančně docela dobře, ale děti krmí s******a typu těstoviny, párky, kaše z pytlíku, hlavně aby to moc nestálo, peníze dají za značkové oblečení, auto, vybavení bytu, dovolenou, ale aby to "projedly" děti jim přijde škoda, takže žádné jogurty, ovoce

Ahoj, mně je 15 let, meřím 177cm a vážím 98 kilo. Už s tím začínám něco dělat když je tak pěkně V zimě toho moc nešlo.. V únoru jsem vážíl 98.9 a v březnu kolem 101 kilo.. Teď jak je tak pěkne tak chodím ven a kopu si s kamošama, dojdu dom vždy úplně mrtvej Nikdy jsem nejedl zdravě ani to nemám moc v plánu. Jsem člověk co neodolá dobrému jídlu, a přejídám se.. Ale čím dál tím víc se hýbu a omezuji hraní na pc

Trevore jen pohyb ti moc nepomůže, když nemíníš změnit stravovací návyky.

Né že nemíním změnit stravovací návyky, už teď jím míň a né tak tučné věci a snažím se nepřejídat.. Nemíním držet nějaké stupidní diety..

Děti jen trpí a nesou si deprese až do dospělosti.Vím to z vlastní zkušenosti a zavedla bych na to tresty pro rodiče!dětská doktorka by je měla varovat a potom tresty.Děti rodičům důvěřují,jsou jejich vzor a nijak neovlivní čím je krmí a jak moc.

Mám teď malé miminka a když poslouchám svou matku čím v tom věku krmila mě,tak bych jí dala nejraději přes hubu.Nejhorší je,že jí ta moje nadváha v dětství ,přišla roztomilá a vůbec nechce připustit,že jsem trpěla,smáli se mi,šikanovali,dlouho jsem byla uzavřená,nízké sebevědomí,kvůli tomu problémy ve škole,s partnery...táhne se to s člověkem a nikomu to nepřeju.

Je smutné,že zdravé děti,které mají nohy,ruce...rodiče takhle"zničí".Takže tazatelkoutíkej dát pusu svým rodičům,za to že je máš,každý nemá takové štěstí.

Naprostý souhlas. Není co dodat.. Můj vnuk 2 a 1/4 je dítě věčně v pohybu.. Jí všechno, co mu přijde pod tlapku. Někdy s tátou klobásku, jindy ode mě kuře na smetaně s knedlíkem. Ale je zvyklý už teď chodit na celkem náročné výlety a na dětském hřišti jsem mu měla co stačit.. Rád si zkouší tátovu a nebo máminu helmu na kolo a brýle.. a jen to kolo mu zatím chybí. Ale myslím, že až ho dostane, budou mít rodiče problém...

Totak. Sedmdesátka sýr - to byla ňamka. Děkuji za připomenutí

Kamošky babička mlsala sedmdesátku denně. Až do devadesátičtyř. Ale celý den něco kutila, na domečku, na zahrádce.

Milá Lucie, máte i nemáte pravdu...hned vysvétlím.

To, že Vám Vaše maminka (jistě ne se zlým úmyslem) dávala nevhodnou stravu, je špatně. Samozřejmě. Nevím, co k tomu maminku vedlo. Možná když byla sama malá nemohla si dopřát, co by byla chtěla..a tak jste ty "dobroty" dostávala Vy. Druhá možnost je, že i vaše maminka má nějaké to kilo navíc a tak jí ta vaše "baculatost" přišla normální.

A teď ta část, kdy s Vámi již nemohu souhlasit. Co Vám bránilo (když ste rozum brala) přestat se přejídat, začít se pohybovat. Nebyla jste přece doma přivázaná k židli a nekrmili Vás násilím. Takže místo toho, abyste trpěla, mohla jste zahodit svačinu (vím, že jídlem se plýtvat nemá), v obédé se jen tak pohrabat a vybrat si jen něco a pak jít nékam ven a zabéhat si..třeba někam, kde Vás nikdo neuvidí a nebude se Vám smát. Rodiče by Vám byli jistě nezakazovali nějaké pohybové aktivity. To nemusela být hned atletika nebo něco podobného, ale třeba turistický oddíl a nebo něco jiného méně náročného. Ani v Sokole by se Vám byl jistě nikdo nesmál. A když jste došla do věku hledání partnera, už ty Vaše výmluvy neberu vůbec.

Je fakt, že děti se základem obezity vybudovaným v útlém détství to mají trošku těžši, ale není to něco na co je možné vymlouvat se do konce života. Předpokládám, že dnes jste již normální štíhlá žena a tak by bylo možná dobré za tím vším udělat provždy tlustou čáru.

A nezlobte se, ale hodně mě nadzdvihla Vaše hláška "když poslouchám svou matku čím v tom věku krmila mě,tak bych jí dala nejraději přes hubu." Tak to snad přece jenom NE!

Já sama jsem už babička a tak mohu porovnávat. Když byly mé děti malé (miminka) - kolem roku 1985, dostávaly maninky u dětského lékaře při pravidelných prohlídkách i doporučení jídelníčku pro ten konkrétní věk. U prvního dítěte jsem méla pocit, že to musím dodržovat, abych dělala všechno správně..a tak moje dcerka byla v 6ti měsících docela pěkná kulička (nekojila jsem ji, protože to nebylo možné). Nevěděla jsem, co s tím, ale vyrostla z toho, když začala běhat. Pak se jí narodil bráška a toho jsem kojila téměř rok. K tomu později normální jídlo (žádné krupičné kaše). Ani jedno z Děcek nemělo s nadváhou problém. Naopak byli oba štíhlí (a jsou dodnes). Ale také se odmala hodně pohybovali. Stejně tak i mí vnukové. Kojeni co nejdéle a potom normální jídlo a hlavně pohyb, pohyb a pohyb. Takže ono to nebude vše jen tím jídelníčkem, ale hlavně pohybem a s tím je možné začít v kterémkoliv věku..

trnca-moje rodiče k tomu vedlo,to že jako nedonošenec jsem byla pro ostudu.Nevím proč,ale mají zakodováno,že jen tlusťoučké ,andílkovské dítě je to zdravé.Stejně tak jim nevadilo krmit nás vším co jsme udrželi v ruce a ještě jim to přišlo roztomilé a fotili nás s klobáskama,slanýma tyčkama...to bysme tady vedli dlouhou debatu.

Stejně tak nemůžete pochopit,když je dítě utlačované,posmívají se mu atd.jak se cítí.Zažila jste to?proč myslíte,že tlustí necvičí,nechodí do finesů...protože se stydí,mají blok.Kamamrádka se mnou nejde ani na kafe do podniku pro mladé,protože se stydí.Od malička je terčem posměchu a když se tlustí snaží sportovat,tak je lidé pozorují ještě víc.Teď spolupracuju s jedním fitkem(a věřte dalo mi hodně práce se na tu svou úroveň dostat,hlavně psychicky)a tlustých tam je tak 5 z 50lidí.

Kroužky mi nechtěli platit,proč taky když sportovec ze mě nebude a tlustá taky nejsem,podle nich jsem byla jen "pevná".A víte co?rodiče tvrdili,že jsem pěkná a já jim to věřila,tudíž jsem nesnášela všechny okolo,protože jsem nechápala proč se mi posmívají.Takže kamarády jsem žádne neměla,nebylo s kým běhat po venku a kdo by taky hrál nějaké hry s tlusťoškou?vždycky jsem byla vybrána až na posled,nikdo mě do týmu na hry nechtěl,vždycky když se prohrálo nesla jsem vinu ostatních já atd.Víté jaké to je?jak se dítě cítí ponížené?

Psychika je křehká věc,takže nemůžete soudit a chtít po dítěti aby sebralo odvahu a šlo cvičit samo ven a ještě znalo jak cvičit,jak často,jak jíst.Vždyť to nedokáží ani dospělí.Přikládám to tomu,že rodiče už byli důchodci,ale ani dnes neuznají realitu,žijí v tom,že dělali vše dobře.Takoví lidi co si myslí,jak dělali/dělají vše správně,by si měli někdy poslechnout i názor ostatních!