Ztráta víry

Pokud máte na mysli víru v Boha, to si neumím představit. V době povodní se psalo, že někteří lidé víru kvůli povodním ztratili a jiní naopak znovu našli. Otázka je zajímavá. Protože důvodů, pro které lze víru ztratit je mnoho, je také mnoho odpovědí.

Pravděpodobně máte na mysli víru ve smyslu náboženském... nicméně věřit a ztrati víru se dá v ledacos.

Já například věřil, že moje manželství vydrží na celý život. Bohužel po nevěře ženy jsem tuhle víru ztratil. Stejně jako obecně víru v ženy respektive případný jiný vztah, který by byl tak nějak na pořád. Vzhledem k tomu co se mi stalo a co vidím kolem sebe (rozpadající se partnerství a manželství z nejrůznějších důvodů, mnohdy malicherných).

Zřejmě to není odpověď, kterou jste čekal(a), ale pro mne osobně to byla víra kterou jsem měl a poté ji ztratil.

Ztráta víry? Vezmu-li to mimo náboženskou víru, potom záleží na jednotlivci, jeho povaze, jeho schopnosti vyrovnat se s danou věcí.. Někdo ztratí víru ve svojí budoucnost při drobných potížích a druhý snese i velkou zátěž relativně dobře překonává.

Pro mne osobně nejvíc bolelo, když jsem se v někom nebo něčem zklamal. Když někoho považujete za přítele a on vám udělá podraz, za zády vás schodí. Když se tohle stane v rodině, potom je to ještě horší. Stává se, že rodinní příslušníci si udělají ještě větší levárny, než cizí lidé. Rozejít se s takovým člověkem navždy, potom není snadné , ale nutné. Nedá se mu věřit.

Víra, naděje a láska, ty tři. U všech třech je třeba zpětná vazba. Víra je ze slyšení, naslouchat božímu hlasu, co nám říká ve svém psaném slově v Bibli. Naděje, k té se upínáme vždy když se nám něco přihodí a je třeba povzbuzení. Láska potřebuje lásku, pokud konáme z lásky vidíme, že to má smysl. Jsou lidé, kteří mají jistotu Boha a také z jejich zkušeností se dá čerpat. Bez zpětné vazby víra slábne, jako i naděje a láska. Tak to vidím já.

Velmi obtížná a nebezpečná otázka.Víra je snad od slova věřit. Celý dosavadní vývoj lidstva nás může (pesimisty zejména) vést ke smutné pravdě: Člověče, nevěř nikomu v tomto světě širém. A dnešek nás v tom bohužel utvrzuje na všech stranách - a přesto je zde něco jiného, co pomáhá překonávat zklamání, setřít slzy ze zrady: víra, naděje a láska, láska je z nich nejsilnější.

Je to těžké, bez víry či důvěry v jiného člověka často přestává mít smysl žít, ale to si nikdy nesmíme připustit. Měli bychom se snažit žít v jakémsi lehounkém nezraňujícím stavu mírné láskyplné opatrnosti, aby stane-li se to, pak až tak tolik nebolelo. Ale ono to bolet bude stejně a možná ještě více. Vždyť jsme jen lidé. A to čím to překonáváváme a co nás z té bídy pozvedává je právě ta víra, naděje a láska. Popřeme-li si snad a vědomě sami v sobě ony tři záchranné kruhy, pak nás může obklopit temnota... Nechť se tak nikdy nikomu nestane!

Víru v Boha jsem nikdy neztratila, protože když je, tak je. Spíš jsem někdy zauvažovala o tom, jestli si my lidi správně vysvětlujeme, že za nás může všechno, nebo cokoliv nemusí dopustit, co jsme si zavinili sami. A víru v cokoliv asi ztrácíme kdykolv, tedy kdykoliv na něco změníme názor, nebo změní -li se situace.

Taky mě to potkalo,z ničeho nic..v žádné souvislosti s nějakou tragédií nebo něčím špatným..najednou jako bych necítila víru,já to popsala jako,že ,mluvím do záznamníku,ne k Bohu, ...bylo to docela pro mě skličující,musela jsem zajít k p.faráři,Jaké bylo moje překvapení - prý to potká spoustu věřících a není to nic zvláštního,prostě jen ,jakási zkouška víry,..jen vydržet...za nějaký čas bylo vše při starém.Do té doby jsem prostě jen žila - tak,jak si představuju život nevěřících.Musím dodat,že jsem na tom byla až tak nedobře,že i modlitba pro mě byla ,jako bych jen četla nebo říkala slova, bez hlubokého smyslu,který zná každý věřící.Vytrvat.