Jak se zbavit závislosti?

Jednou za čas objevím seriál, který má třeba už 7 a víc sérií po 24 dílech, které mají v průměru tak 40 minut. Když takový seriál objevím, tak jedu tempem 1 den=1 série :D. Jinak nevím, jaký seriál má 10 dílů po 22 minutách. Seriály mají tradičně 8-15 dílů po 50 minutách, 22-24 dílů po 40 minutách nebo 22-25 dílů po 22 minutách.

Pokud je to zahraniční seriál, sleduj ho anglicky, dost to pomůže s angličtinou. Kolikrát se toho člověk naučí víc než ve škole. Ale zase jestli to nedokážeš se školou skloubit, tak si řekni max dva díly za den (pro začátek) a až se zlepšíš, tak buď přidáš díl nebo už tě to ani tolik nebude bavit. Tohle podle mě není nějaká velká závislost, prošel si tím v tomhle věku kde kdo.

Co vůbec sleduješ?

Jinak nevím, jaký seriál má 10 dílů po 22 minutách
10 epizod/den píše tazatelka, já píšu 2-2,5 dne/sezónu = standardní sitcom 24 epizod/sezónu

Ok, podle toho "herce, co by stál za to" jsem usoudila, že o sitcom nepůjde, ale spíš seriál typu Teen Wolf nebo Upíří deníky atd. (tj. 40 minut/díl). Protože 10 dílů na 22minutový seriál v jeden den, to je brnkačka :D.

Dite školou povinne bych ješte s inteligenci nezatracovala, temer jiste to casem omrzi a mozna i zprotivi , takze se priklanim k nazoru "joudic", vzit si z toho aspoň to prakticke a ucit se cizi jazyk

Jedině tak. Snad ten poslech cizího jazyka je jediné plus.

"kolikoli", "joudic", zase nic konkrétního, že by "stádečko"?...

Jde vidět, že o tomhle nic nevíte, jinak byste nepsala takové nesmysly. Samozřejmě musíme předpokládat, že oním seriálem nejsou vymývače mozku typu Ulice nebo Ordinace.

Nechápu, co tady povídáte o stádečku, ale ok, obětuju ten čas a napíšu vám, proč sledování (určitých) seriálů nedělá z lidí blbce a není kupodivu ani ztrátou času nebo dokonce "zábavou, kterou by člověk měl opovrhovat". Souhlasím, že je to pasivní zábava, ale to i čtení, sledování sportu (např. fotbalu), chození na konzerty (i vážné hudby) nebo divadla. Pochybuji, že něco z toho je druh koníčku, kterým by mělo být opovrhováno. Také zdůrazňuji, že nemluvím o vskutku špatných seriálech - o oněch "vymývačích mozku", jakými jsou břečky, kterými nás krmí naše televize - Ordinace, Ulice, a vlastně prakticky všechny (nové) seriály z české produkce.

Nyní k oněm důvodům, proč seriály nejsou špatná věc - samozřejmě nejvíc zřetelná je ta angličtina (popř. jiný jazyk). Každý seriál používá většinou stejný styl mluvy a jazyka, takže se opakují slovíčka a fráze, které se tak mnohem lépe pamatují, než kdyby si je někdo jenom četl z učebnice. Při sledování Dr. House se objevují lékařské termíny (a tím nemyslím ani tak názvy chorob, ale názvy různých částí těla, orgánů, lékařských postupů atd.), v Teorii velkého třesku jsou to vědecké termíny a také termíny ze světa fantasy, sci-fi atd. (geekovské termíny), v Jak jsem poznal vaši matku se divák naučí takovou tu "běžnou mluvu New Yorku", v historických dramatech se zase učí historické názvy zemí, vůdců nebo událostí. Když někdo sleduje seriály, většinou se zaměří jen na určitý druh nebo styl, takže se ta slovíčka opakují opravdu hodně často - navíc jsou pronášena lidmi, kteří opravdu umí a mluví anglicky, což je úplně něco jiného než přeučené ruštinářky, které jsou stále velmi početně zastoupeny na školách (i středních).

Další věc souvisí opět s typem seriálu. Ano, je to fikce nebo dost upravená realita, ale kdo říká, že to co je v knížce dějepisu, je pravda? Dějiny píší vítězové a nikdy nebudeme přesně vědět, co se jak stalo. Díky seriálům jako Tudorovci nebo Království se divák učí dějiny. Ne přesně, ale aspoň bude vědět, že existoval ten a ten vládce, jaké měl vztahy s jinými zeměmi, jak fungoval život v té době. A když to člověka zaujme dost, tak si otevře nějakou historickou knihu a zjistí si o tom něco víc. Díky Lovcům duchů se naučí o všelijakých folklórních bytostech, díky detektivním, policejním a právnickým seriálům se naučí právní termíny, jak (zhruba) funguje policie atd. (jeden malý chlapec, bohužel si nepamatuju odkud, utekl únosci díky triku, který viděl v oblíbeném detektivním seriálu). Díky lékařským seriálům se člověk dozví o všelijakých nemocech a jak jsou (mohou) být léčeny, ale také jak je rozpoznat nebo dokonce jakési "šíření osvěty" (např. že HIV není přenosný dotykem).

Asi největší přínos, které seriály mají, je nahlížení do jiných kultur. V seriálech je tolik postav, že jsou to zástupci různých kultur, ras, orientace atd., se kterými by se divák třeba ani nesetkal v reálném životě. Díky tomu, že je pozná alespoň takto, bude vědět, že to nejsou žádní "mimozemšťani", ale obyčejní lidé. Pak až se s někým z dané kultury atd. setká, nebude "vyjukaný" ani vyděšený, protože přece někoho podobného každý den vítá na obrazovce. Mohu říct, že znám mnoho lidí, a ti, kteří hodně sledují seriály, jsou v mnohém o dost tolerantnější a přístupnější změnám a jiným kulturám než ti, co žádné (nebo ony české atd.) seriály sledují. A je to tak i ve světě. Star Trek udělal revoluci, když se v něm políbil běloh s černoškou. Na tohle musíme také myslet. Je spousta seriálů, která měla vliv na společnost právě díky tomu, že mase ukázala problémy nebo lidi, kteří nejsou zastoupení tak početně (nebo se o nich nemluví).

No a samozřejmě je i jakýsi osobní důvod. Spousta lidí, co sleduje seriály, se o danou problematiku začne zajímat víc - někteří začnou např. dělat titulky, dokonce časem i dabing (znám takové), sledováním historického seriálu se začnou zajímat o onu historii, účastní se historických akcí, rekonstrukcí bitev atd., znám lidi, co se rozhodli pro svou profesi nebo vzdělání na základě nějakého oblíbeného seriálu a tak dále a tak dále.

Že VY v tom nevidíte přínos, neznamená, že to je nesmysl. Možná příště neodsuzovat něco, co neznáte...

Ještě bych ráda doplnila, že právě spousta lidí, co seriály takto hodně sleduje, tak na televizi nekouká. Já televizi neviděla tak 5 let, ale na seriály se dívám pořád. V televizi stejně jedou jenom samé reklamy prokládané pětiminutovými záběry programu...

Ale jistě, jenže děvče píše: "Dívám se dokola na jeden seriál a jeden herec by stál za to ale mě to děsí pořád být přilepená u počítače a sledovat to."

Děvče nevypisuje to, co Vy. Vy, ve svém věku již rozlišíte, co je poučné a co ne, ale "dívat se dokola na jeden seriál"?

Jak myslíte, že ti zarputilí sledovači, o kterých píšu, začínali? Každopádně nepíšu tu o té dívce, dala málo informací na to, aby se nějak pokročilo. Já odpovídala na vaši kritiku, že je to zábava pro hloupé lidi (nebo, že to dělá z lidí hlupáky?). Tazatelce jsem už odpověděla, tak jak ostatní (ať z toho těží aspoň tu angličtinu).

To je tak, když se začínají pitvat odpovědi. Zmínila jsem inteligenci jednotlivce, Vy jste zmínila hlupáky z lidí, což jsem nepsala já. Nejhorší jsou doměnky. Chtěla jsem trochu děvče popostrčit k aktivitě, k tvoření, k pohybu. Ale jednu výhodu to má, že snad procvičí cizí jazyk.

pt, já se k vám přidám. Možná, že by se všichni měli zamyslet nad tím, kdo otázku podal. Vůbec si nedovedu představit, že tazatalka přepne zvuk z češtiny na původní angličtinu, aby se zdokonalila v cizím jazyce a maminka je z ní za to na nervi. Myslím si že každý mluvíme o něčem jiném. Podle mě tuhle otázku položilo dítě, které po příchodu domů, praští taškou a čučí na telku. Rozhodně otázku nepoložil cílevědomý středoškolák!

"babko", o to právě jde, že je to ještě školačka...

to kolikoli: Na sto procent s tebou souhlasím. Stalo se jakousi módou odsuzovat "přiblblé" seriály, nebo vůbec televizi jako takovou. Velice dobře jsi to napsala.

Anmemonko, také s kolikoli souhlasím, ale v tomto případě?! Vám nevadí, když vaše děti nebo vnukové vysedávají celá odpoledne u televize? Místo učení, koníčků, sportu, čení a také podílení se na běhu domácnosti?

Anemonko, o nás přece nejde. Jde o problém dívenky, která je líná přemýšlet a dělat cokoliv jiného, než koukat na seriály v televizi. Divím se její mamince, že si nevynutí zákaz televize, případně si v telce nenajde dětský zámek a televizi nezamkne, když to nejde jinak! Navíc, je už dokázáno, že svítící obrazovka, ať už televizní nebo monitoru pc, vzbuzuje v dětech závislost a ony se pak chovají jako uhranuté.

Anemonko, mnoho názorů, které jste napsala, s vámi sdílím a souhlasím s vámi. Dala jsem vám i nějaké body. Nemusíme spolu vždycky souhlasit. Stačí, když se repektujeme.

babkazov - bohužel, nejsem ta pravá na váš dotaz. Moje děti se na seriály nedívají a na televizi prakticky skoro ne. Mají koníčky i sportování. Zřejmě jsme je vychovali tak, aby měly o něco zájem, snažily se být v tom dobří. Víte, to by bylo na dlouhé povídání. Souhlasím s kolikoli, na můj vkus to tam pěkně vypsala. Všimla jsem si na různých diskuzích, že hodně lidí rádo kritizuje něco, o čem nemají žádné znalosti. Nebo jen povrchní z bulváru.

Doufám babi, že jsem vás tím nijak nepohoršila, samozřejmě, že nejsem pro to, aby děti místo učení koukaly na televizi. Zrovna u nás tomu tak není, děti s námi už ani nebydlí...

"Liduš", přesně...