Ahoj,
předem píšu, že ani nečekám, že by mi někdo dal jasné odpovědi nebo nějak výrazně pomohl, když to vlastně neumí ani doktoři.. spíše mi jde o názor, nebo zkušenosti apod.
Mám několik roků soc. fobii a deprese, přibližně od 17, denně polykám tablety které stejně nepomáhají (ale nic lepšího podle doktorky už není), mám i ID 1 stupně. Za ty roky mi bylo hodně zle, ale před pár měsíci jsem začal koněčně chodit do práce, sice jen na zkrácený uvazek, ale přece 
Zvykl jsem si vstávat (po 6 letech spaní do 10-11 hodin!) a dokonce i na lidi venku, když ráno vyjdu z bytu.
Začal jsem tedy uvažovat, že by bylo fajn konečně po těch letech se s někým zase seznámit, najít kamarády, později možná i vztah, podle všeho a hlavně podle rodiny jsem byl v "nejlepší kondici" za poslední roky...
Problém ale nastal, když jsem si začal psát s několika lidmi ze seznamek atd. co taky někoho hledali.. ať už jen na psaní, nebo i na schůzky. Jenže čim více odpovídám na maily a rozepisuji se, zjištuji, že ostatní po pár dnech začnou odpovídat krátce, nudně, jako bych je nezajímal a já začínám váhat, jestli vůbec může někoho takový člověk, co byl 6 let izolovaný od okolí, nemá dodělanou školu a má blbou práci, zajímat. Očividně moc ne...
Jednou za 14 dnů docházím na sezení do centra pro duševně nemocné a tam dokážu mluvit o všem, plynule bez problému... což mi šlo i kdysi, prostě to někde ve mně hluboko je, ale když pak mám takto mluvit s kýmkoli jiným, tak mám z toho uzkosti a nedostanu ze sebe nic.
Takže po tom co to vypadalo, že mám naději na nový start díky práci a režimu, se zase teď vše hroutí a fakt nevím jak skončím. Nejhorší je, že se to projevuje i na zdraví, jsem najednou víc náchylný a mám chřipky, vše bolí atd., musel jsem si vzít v práci volno... už snad nebudu schopný chodit ani tam 
Zase to bude jen utápění se doma a v tom že se nedokážu s nikým pobavit, jít ven, seznámit a dokonce ani napsat starým kamarádům ze základky.
Psychology jsem už vzdal, po vystřídání asi 5 za ty roky a nulových výsledků to nemá cenu, musim se nějak nakopnout sám... všichni mě posílali už minulý rok do léčebny, kde jsem mimochodem už 2x byl, ale to prostě nejde... do práce musím chodit, potřebuju nutně ty peníze na placení bytu.. nevím už kde jinde hledat někoho, kdo je na tom podobně a není nějak moc starší.. a stejně bych se asi ani tak neodvážil se s někým setkat..
0x
Ono je to s Vámi těžké. Vy se předem odsuzujete, shazujete. Představíte se jako depresivní nedouk, co má problémy sám se sebou takové, že z něj nahony vyzařuje jen negativní energie. To každýho přestane bavit, jestli furt fňukáte, stěžujete si a utvrzujete sebe i druhé, že jste nanic. Každej se podvědomě brání pustit si na sebe tolik cizích starostí a stesků . A je pravda, že k těm nemocem si přispíváte sám. Psychosomatika funguje. Vy nemáte žádné zájmy, abyste povídal, co vás baví? Sportujete? Chodíte do přírody? Můžete o sobě napsat jen to dobré, co máte rád a co se vám líbí? Ono je lepší komunikovat o něčem, než s někým řešit svoje pocity. A čím víc se problém rozebírá, tím víc roste.
0x
Pokud nechcete lidi odradit hned v počátku, tak jim nevykládejte o svém zdravot. stavu a potížích. Bavte se nezávazně o všem možném, a naopak si takto testujte, nakolik Vám normální konverzace jde, jak na tom jste, jestli i tak někdo pozná, že s Vámi není všechno v pořádku. Ono to lidi vyděsí dřív, než Vás mají možnost poznat. Když si Vás časem někdo oblíbí, tak pak s Vámi jistě i ochotně občas probere Vaše problémy, ale nesmí to být stále dokola, to by otrávilo každého , pořád jen poslouchat ty samé nářky. Musíte si uvědomit, že Vy jste jiný, Vy máte problém, a proto Vy musíte kontrolovat, abyste lidi kolem sebe svými problémy nezatěžoval nad únosnou mez. Lidi, všeobecně, nemají rádi mluvit stále o nemocech. Jste na dobré cestě, tak se snažte poznávat lidi, i kdybyste se seznámil s jedinou slečnou, s jedním přítelem, tak se ten vztah snažte udržovat a rozvíjet. Budete nabývat na sebejistotě a udržovat si dobrou náladu, všechno Vás bude na tom světě víc těšit. A nekoukejte na sebe moc sebekriticky, píšou tady jiní, zdraví, že mají problém s přijetím ostatních, nebo se seznámit. Rozhodně nejste sám. To musíte zvládnout, všechno nejde hned, jak bychom někdy chtěli. Ale i samotná "cesta" je důležitá.
0x
Vím, jak se cítíš, zažívala jsem něco podobného. Nevím kolik je ti let.Mně je 28,ale obrátilo se na mě štěstí a před 2 lety jsem našla na internetu ted už i svého manžela.Taky mám Sociální fobii, ale nikdo mi ID nedal.Píšeš, že ostatní lidi si s tebou přestávají psát a není to tím, že bud jsou uplně jiný než ty , anebo introverti, kterým moc psaní nejde.A ty si hned myslíš, že o tebe nejeví zájem. Píši z vlastní zkušenosti. Mě spíš napadá, jestli ty nechceš toho najednou toho moc, tj. několik kamarádů, holek.Problém je, že takových lidí není moc a těžko se hledají. A nestačila by ti pro začátek najít jen jednu slečna. Otázka je kdyby se chtěla se s tebou sejít, jestli by jsi náhodnou necukl, jak píšeš.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.