Domov jak holobyt

Moderní je minimalismus... ale je to fuj. Mně se to taky nelíbí. A tak si žiji v nemoderním bytě, ale aspoň je útulný.

Ono je to tím, že do katalogů a na inernet atd. se ty byty fotí prakticky ještě před stěhováním, takže je to vlastně jen takové "na oko". Nový nábytek si sice majitelé nepřivezou, ale jakmile přidáte tu časopisy na stůl, tady ovoce do mísi, tamhle ručníky, tudyhle rozházené boty atd. atd., tak se to zútulní. A jediný rozdíl bude, že to půjde lépe uklízet, než mít všude samé lapače prachu.

Otevřené poličky jsou opravdu lapače prachu. Možná ještě tak skleněná vitrína ...

Jako "holobyt" může ale vypadat i byt, který má v každém pokoji celou jednu stěnu pokrytou "vestavěnými" skříněmi od podlahy až ke stropu. Pak to vypadá, že pokoj je prázdný a přitom všechno je za tou "přepážkou" (dveřmi skříní).

Bílé prázdné stěny také opticky zvětšují prostor.

Protože lidi dneska nic nezajímá a nic nedělají. Proto jsou moderní zahrady, kde je jen anglický trávník a nanejvýš nějaký keřík nebo stromek, a byty, kde je jen televize, pohozený notebook (počítač už ne, ten vyžaduje svůj určený prostor, s notebookem se lze válet po gauči), stolek na brambůrky (vlastně chipsy) a ten nutný gauč/křesílka + jedna skříň na oblečení (které se po 2 vypráních vyhodí, protože už je "staré").

Holobyt je něco jiného. Byly to místnosti na bydlení pro neplatiče pouze s topením. Ale koupelna - sprchy a koryto, kuchyňka, WC, byly někde na chodbě a společné.

To co popisujete je minimalismus - minimalistické bydlení a někdy to jde ruku v ruce s minimalistickým životním stylem, tedy i v oblékání. Může to být životní filosofie.

Tady nejde o to, že to je moderní, ale že se to danému člověku líbí, vyhovuje, najde se v tom. Každý by měl bydlet a žít tak, aby byl spokojený a jeho obydlí vyjadřovalo jeho osobnost. Když přijdou děti, tak je většinou po minimalismu.

Také mi to tak příjde. Navíc, nikde v těch focených bytech, nevidím úložné prostory pro šaty, oblečení, pro prádlo osobní i ložní, kuchyňské, pro boty. Navíc, každý máme sezonní věci a boty, někde uskladněny. A že toho jsou kvanta! Od šálů, až po kapesníky, od prostěradel, až po útěrky. Proto jsme všichni měli obývákové stěny, které nebyly pro parádu, ale fungovaly jako skladiště prádla. Ve skříních na věšácích, na policích. Současné byty nejsou koncipovány jako úložiště textilu. V obýváku potřebuji gauč, křeslo, televizi, místo, kam uložím láhev rumu se skleničkami a knížky. Na tohle mi stačí pár čtverečních metrů. Ale kam uložit veškerý textil, obutí + vysavač + sušák + žehlicí prkno, aby byt se alespoň tvářil jako výstavní síň, jako krásné, vzdušné prostory pro bydlení?

Mrkněte se na domy američanů a na jejich vkus. Některé jsou moc pěkné ale není byt co by neměl něco červeného, buď záclony nebo stěnu a jde tam hodně vidět ta americká láska k lovu což se mi strašně líbí. Ve většině domů je nějaká trofej, nebo soška zvířete atd. V rusku zase mají tapety a jde to cítit takový ten ... nevím jak to popsat, když vidím fotky ruských bytů tak prostě nostalgie u babičky a dědy.

Člověk se během života strašně mění. Když jsi mladý a nic nemáš, tak by sis všechno pořídit co se ti líbí, i na zahrádce, kytičky všechno se ti líbí. Dokonce se dáš i na sběratelství a taháš do domu veteše všeho druhu, od nábytku, obrazů až po sošky, sklo, knihy, desky a já nevím jaké různé věci co jsem v životě sbírala. To ti vyrží dost dlouho, a taky stojí skoro všechny tvoje peníze. A to nemluvím o modě, denně vymetáš kšefty s oblečením, botami, kabelkami, šperky a já nevím co ještě. Když přicházíš do let tak zpomalíš, peníze už máš kam dávat, jiným, co jsou potřebnější, a stačí ti úplně málo. Řeknu ti co mi stačí k životu ted ve stáří. Pohodlná postel, křeslo, televize, notebook, stoleček, minikuchynka. Domácí oblečení, na ven jedny boty, jarní bunda, zimní bunda, dva svetry a tričko, brzo nebudeš potřebovat ani to. Proto každému radím nehromadte věci, nekupujte nic, nesbírejte starožitnosti, pak jste toho otrokem, je vám to jenom na obtíž. Moje zlatá slova jsou, kdo nic nemá ten nemá starosti.

Byla jsem v jedné takové vile. Vzdušné světlé místnosti, jen sedačka, krb . V loznici jen postele.. Ale měli jednu místnost , celý jeden pokoj, jen tyče s oblečením,stovky ramínek, police s kabelkami, pod nimi boty v krabicích, jak šuplata. Chlap měl kratší ten věšák, tak za ním měli ještě sušák a nachystané žehlení.

...jedno křeslo,jeden gauč,na zdi tv a pomalu žádné skříně...
A kolik tech gaucu a televizi by podle Tebe melo byt, aby to bylo podle Tveho vkusu?

Patřím k těm co mají tzv. byt zararožený nábytkem a spoustou vzpomínek, někdy závidím sousedce její obývák- dvoj sedačka, 1 malé křeslo, tv stolek a televize, na zdi jedna malá skříňka + polička, obraz, 1 květina. Jindy mám pocit, že můj byt "žije" a její je "mrtvý", moje vnučky mohou v obýváku být, její tam mají vstup zakázaný... Kde má věci? Nemá, vyhodila knihy, sklo a keramiku... a všechny vzpomínky.

Já mám asi něco "mezi". Velká část věcí je ve vestavěných skříních, případně ve skříních v ložnici. Na knihy mám knihovnu v samostatné místnosti - je to něco na způsob pracovny, část věcí je v postelích, případně ve sklepě a garáži. Nicméně neholduji množství solitérního nábytku, deček, přehozů a výstavek (natož pak trofejí na stěnách). Nejen z důvodu toho, že to přidává práce na úklidu, ale vytváří to pak dojem přeplácanosti, a to se mi to nelíbí. Ona totiž neplatí přímá úměra - čím více věcí, tím útulnější byt.

Tak to můj byt vypadá asi jako lepší ubytovna . Mám pět nízkých skříněk, sedačku, stolek, křesla, skříň. V kuchyni linku, stůl a dvě židle,sporák a lednici s mikrovlnkou. Dekorací jen pár, nemám ráda lapače prachu. Dříve jsem měla ob.stěnu 4m dlouhou a tři vysokou, samá polička a sklo, stolek, mohutná sedačka s křesly, velký stůl se židlemi, vše se pořád motalo v cestě a obcházelo,nebavilo mě to skoro denně leštit a utírat, navíc jsem si musela pořídit schůdky z kterých jsem stejně nedosáhla až na horní díl stěny, takže schůdky ještě další už vyšší. Před pár lety jsem vše zlikvidovala, věci co nejsou denně potřeba jsou v komoře v krabicích a kufrech, zbytek ve sklepě ve staré skříni a spousta skončila v popelnici. Vzpomínky na rodiče mám jen drobnosti a cennosti. Nemám záclony, nelíbí se mi už, ale mám plný byt světla a prostoru. Líbí se mi jak je to teď. Jsem už dost stará, takže to není jen výsada mladých.