Váš největší kolaps v životě- zatím největší

Od: Datum: 25.03.16 18:12 odpovědí: 17 změna: 01.04.16 16:50
avatar

tak já za sebe mohu říci, to bych nikomu nepřála, že mezi kalibry trapasu, nervového málem zhroucení patří příhoda která se stala před třemi lety na letišti v Atlantě, kde jsem přestupovala a měla odletět do Paříže . Nikam se neletělo neb jsem zjistila že jsem bez pasu. Co následovalo příští asi tři hod. si neumí nikdo představit.Pokud chcete vědět jak se to stalo a hlavně jak to dopadlo tak vám to ráda sdělím...


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Od: pt®
Datum: 25.03.16 18:20
avatar

Určitě vše dopadlo dobře, už jste doma...

ale bude to jistě zajímavý příběh, těším se...

Datum: 25.03.16 18:52
avatar

budu se snažit být stručná, jestli to pujde. Každý rok létám za dcerou a její rodinou na Floridu a musím dvakrát přestoupit do destinace v evropě a potom v některým státě usa a na floridě ve městě kde dcera bydlí pro mne přijede autem. Cesta je to daleká plná vzrušení a dobrodružství.Podotýkám že moc , spíše vůbec nemluvím angl.O to to bylo horší když jsem zjistila tu ztrátu. Byl to odlet domů. směr Atlanta , Paříž , Praha.Na floridě jsem nastoupila do úpně plného letadla a já sedíc na trojce s dvěma němci , kteří byli více než při těle.Byla jsem značně nervozní , měla jsem na přestup a najití toho správného odletiště asi 45min.Němci též spěchali a vrtěli se tak že mi shodili tašku s klína. rychle jsem ji sebrala , mrkla se na obsah a na to nejhlavnější - Pas který byl v malé přihrádce abych ho hned měla po ruce zároveňs letenkou. ne .Masa lidí se konečně hnula a byla jsem venku. Ted kam? u recepse jsem požádala ženu , ukazujíce ji letenku kam a kterým směrem, to číslování je nekonečné, metrem jsem se dostala blíže k cíli a po přečtení směr Paris mi hned bylo veseleji, utíkala jsem , poslední pasažéři dobíhali.rychle letenku a pas , ha a ten tu nebyl.Polilo mě horko , dvě dívky mi pomohly s hledáním , taška vysypaná a nic. Rozbrečela jsem se , letadlo do Paříže odletělo beze mne.. Za chvíli budu pokračovat ...

Datum: 25.03.16 19:17
avatar

Okamžitě poplach , cizinka bez pasu, vypadlo mi totiž pouzdro kde bylnejenom pas ale i dopis od dcery s adresou , telefonem atd.Hned přiběhly dvě černošky a někam mne vedly. Bylo mi hrozně, opět zevrubná prohlídka, nedůvěřivé pohledy. Vše mi vzali a mámili ze mne jak se to stalo, kam jedu, kde jsem byla a jiné otázky kterým jsem nerozuměla. krk sevřený, žízen , potřeba na toaletu.k telefonu mi dali polku která měla pramalou náladu mi pomoci. nic jsem jí nerozuměla jak mlela.jediné co jsem ze sebe vykoktala bylo jméno mé dcery a město kde bydlí.Na wc šly dvě ženy se mnou asi abych nikomu nevolala , byla jsem ovšem bez mobilu. Na tel. číslo dcery jsem si nemohla vzpomenout i když jsem ho znala na zpamět.Nervy pracovaly na plné obrátky.toto trvalo asi dvě hod.pořád někam volali a jeden mluvil přes druhého.Už jsem se smířila s tím že se asi dlouho ottamtud nedostanu.Záchrana přišla v podobě jedné pani - letušky a odvedla mne k telefonu , podala mi ho a na druhé straně slyším hlas své dcery. Jé to byla uleva, brečela jsem a dcera mne konejšila , mami neplač nejde o život! za tři hod ti letí letadlo zpět na floridu a prodloužíš si dovolenou o týden. Musí se nechat jednorázový pas a potom pojedeš domů. Neboj budu na tebe na letišti čekat.Společnost " Delta se ukázala v pozitivním světle. Zaplatily mi cestu na floridu a celou letenku až do Prahy. Pas jsme nemuseli nechat dělat do pěti dnu ho přivezl letištní kurýr, to bylo slávy a jako bonbonek naposled, při přestupu v Atlantě za týden , měla ta samá paní službu a hned mne poznala a vedla mne do letadla i s mým pasem. Vše dobře dopadlo , , když budete mít zájem tak vám vylíčím let s dcerou a jejími třemi malími dětmi. tak a co vy? a zážitky

Datum: 25.03.16 19:23
avatar

Ještě za totality jsme jeli vlakem do Rumunska s dětmi na dovču. V kupé s námi seděl příjemný mladý pár, jeli do Bulharska, ale cesta ktrvá dlouho a začali se hádat. A když jsme projížděli tunelem už v cizině, ona se naštvala, vzala jeho pas a mskla ho s okna ven. Jak to s nima dopadlo, to nevím, rumuni jsou dost neochotní, protože i my měli hned druhý den ráno pěkný průser,vrátili jsme se ze snídaně a půlka věcí byla pryč, dětem, zmizely hračky, pár oblečení j., ale nejhorší bylo oboje moje plavky. Jsem silnější postavy a koupit se v místě nedaly. slitovaly se nade mnou dvě paní ze zájezdu a každá mi půjčila jedny. Ovšem šok bylo vedení hotelu, které absolutně neragovalo, odmítali se bavit jinak než rumunsky, nechtěli mi to ani potvrdit, stetjně tak průvodkyně, takže jsme to nakonec sepsali a nechali si to podepsat od 4 lidí ze zájezdu ka pojišťovna nám pak ztrátu uhradila.

Datum: 25.03.16 21:38
avatar

Zážitků mám spoustu a to hlavně díky cestám bez tlumočníka a díky totalitě, kdy anglicky uměl jen totální exot. Např. jsme si zaplatili v Izraeli zájezd na 4 dny do Egypta a i když se jen přejede autobusem sinajská poušť, vyšel nás stejně draho, jako bychom odlétali z ČR. Taxík, který byl agenturou objednán, aby nás odvezl na jistou křižovatku daleko za městem, kde nastoupíme do autobusu směr Egypt, nejel a nejel, a my byli na mrtvici. Nevěděli jsme, co budeme dělat, když zaplacený zájezd prošvihneme, jak to česky budeme, a komu, vysvětlovat a už jsme se loučili s výletem, i 20ti tisíci. Po nekonečném čekání přijel, ale to už jsme nemohli stihnout. Přesto jsme tam dojeli a začali se sápat do správně označeného autobusu, jak bylo uvedeno v papírech. Řidič nám stále něco marně vysvětloval, nic jsme nechápali, jen to, že nás do autobusu nechce. Pak přijel další, stejně označený a my hurá, to je on, asi měl zpoždění! Ale situace se opakovala, řidič nám stále ukazoval něco na jízdence. Ale co? Lelkovali jsme tam asi 20 min. a pak přijel autobus plný úctyhodných a vážných arabů, všichní v bílých hábitech. Řidič z autobusu, kam jsme se vehementně drali, mluvil s řidičem arabů a pak bylo vidět, že se ptá cestujících a nakonec na nás mávli, ať k nim vlezeme, že nás vezmou. No jo, ale kam? Měli jsme všechno předplacené a v kapse pár peněz na blbosti, hotel, stravu, i poznávačky předplacené, co když nás někde v Egyptě vyloží, protože si myslí, že se tam potřebujeme jen dostat a zpátky se nedostaneme, když nemáme peníze? Ale oba řidiči už začínali být nervózní, ať rychle nastoupíme, spěchali, a my se s mužem nemohli dohodnout mezi sebou, co udělat. Muž nechtěl a já, že to risknem. Něco jsem matně pochopila o autobusu, ale bez souvislostí. Nezbývalo, než doufat, že alespoň oni vědí, co dělají - na naši zodpovědnost... Ukecala jsem manžela a jeli jsme neznámo kam, ale do Egypta. Cestou jsme se nervovali, dohadovali a děsili, co nás čeká. Manžel říkal, že tam hned zavírají a z jejich basy se hned tak jeden nedostane, třeba kdyby jen o den zůstal v Egyptě déle, než má povoleno. Když jsme přijeli na egypt. celnici, čekala tam na nás naše průvodkyně a celý autobus! Nechápali jsme. Spadl nám ale obrovský balvan ze srdce! Později nám vysvětlila, že se řidiči mezi sebou domluvili vysílačkou, a my se na smrt vyděsili zbytečně. Autobusy, do kterých jsme se marně snažili vnutit nenesly název CK, ale bylo to označení dopravní společnosti, jako bychom se u nás cpali do všech autobusů, označených ČSAD! A to byl teprve začátek! Pokud si budete přát, tak toho můžu pustit i víc.

Datum: 26.03.16 13:43

Nas zatim nejvetsi zazitek,prima dovca v Thajsku,ostrov Koh Samui.Byli jsme na mesic a posledni tyden zaclo ne prset ale lijaky-konev je nic (dusledek boure nekde u Australie)honem na letistatko,je tam takove male,ale tam uz hafo lidi,kolem 800 set,letiste uzavrene,ranvej pod vodou.3dny jsme stravili tam,dostali jsme karton na osobu,spali jsme na zemi,ale pochvala pro thajce,veskere jidlo a piti po celou dobu dostatek a zadara.po3dnech letadlo do Bangogu,nase letadlo do Frankfurtu uz bylo pryc,dalsi za 4 dny,hotel,krasne vylety do kralovskeho chramu,lezici Budha,takze diky zaplavam na Samui jsme videli plno krasy,na to vzpominame je to zazitek na cely zivot.

Od: jofa®
Datum: 26.03.16 14:29

Kolaps? To co popisujete jsou krásné zážitky. Přál , bych vám vidět kamaráda, kterému oznámili, že se stala dopravní nehoda a manželka a jedno dítě již nežijí. Kolaps, po kterém jeho život téměř skončil.

Datum: 26.03.16 14:54
avatar

Myslím, "kolaps" pt myslela v nadsázce, ne? To, co popisujete Vy je už tragédie a těch jsme mnozí v životě už taky pár zažili. Ale o tom to asi není, to by tu všichni mohli popisovat psychické, i zdravotní kolapsy, ale asi by to bylo"na jinou notu".

Datum: 26.03.16 16:21
avatar

tu otázku jsem zadala já Korina a ptala jsem se na zážitek , nepříjemný trapas , nevíte si rady a to že lidi popisovali zážitky ze super dovolené , to je jejich věc. Ano muselo to být hrozné pro vaše známé ale to je bohužel dnes na denním pořádku. Denně se trápí rodiny které o někoho přišly...

Datum: 26.03.16 19:38
avatar

Tohle se mi přihodilo v r. 1971. Byla jsem s tříletou dcerkou na paragrafu, těsně před Velikonocemi. Už byla dobrá, vyprala jsem záclony a spolu jsme šly na dvůr mezi paneláky, ty záclony sebrat z napínacího rámu. Malé jsem řekla, ať mě počká, že ji vynesu do 3. patra a fičela jsem s těmi záclonami nahoru. Na cestě dolů na mě sousedka zavolala, že malá je okatá brebta. :)Nezastavila jsem se s ní. Seběhnu dolů a děcko pryč. Oběhla jsem barák a malá nikde. Dvůr a okolí prázdné, bez lidí. Nikde nikdo, malá nikde nebyla. Nebyla nikde až do odpoledne, kdy se vrátily děti ze školy a všichni hledali, pěšky i na kolech. Volala jsem policii, dala popis a fotku. Šílené! Ještě šílenější! *plac*Konečně křik na chodbě, že nesou malou. Po schodech šel člověk, za ruku dítě a v náručí tu mou, tepláčky naruby. Ztratila jsem nervy a řvala, kdeže malá byla. Člověk řekl, že u něho doma, ve vedlejším vchodu. Byl bledý a měl podivný pohled. Odešel. Malá byla celá, beze změny, bez zranění, jen celá ulepená..

Po chvíli jsem se vydala s chlapem si to vyříkat. Dveře do jejich bytu byly pootevřené a on seděl v předsíni, ve vodě na zemi, kouřil a klepal popel na zem. Že přišel z práce a v jejich zamčeném, zdevastovaném bytě, cizí dítě. *sok* Nebudu to protahovat, ale chvíli trvalo, než jsme si to vysvětlili, než jsme se dopátrali pravdy. Telefon s paní bytu všechno objasnil. Když já jsem ze dvora odešla, malá se vydala do vedlejšího vchodu za kamarádem Pavlíkem. Na schodech ji potkala žena, která zaslechla, že ji v bytě zvoní telefon. Vrátila se tam, nechala dveře otevřené a to moje zlato vešlo dovnitř a šlo do dětského pokoje. Paní domluvila, vyběhla z bytu a tu malou tam zamkla. Když malá dostala hlad, vlezla do ledničky a na židli do špajzu, našla čokoládu a s tím vším se vydala do ložnice, do čistě povlečených postelí. Čokoláda, jídlo, načurané, puštěná voda, vysypané mouky a hrách ze špajzu, tekoucí lednička, Velikonoce za několik hodin. *nevi*No, řekněte! Věřili byste tomu? Už jsem se nedivila, že pán vypadal jeko chudý duchem.

Tenkrát únosy a vraždy a tragedie nebyly, neznali jsme to. Ale stejně, nikdy, vůbec nikdy bych takovou hrůzu nechtěla znovu prožít. ;) Korino, je tohle kolaps?

Datum: 27.03.16 00:20
avatar

no babko jestli to byl pro vás kolaps to musíte vědět sama , ale ve vašem popisování ztráty dcerky obdivuji že jste to vydržela až do odpoledne. Oni ty uchyláci na malé děti existovali už tehdy. Mě se stal podobný případ s dcerkou na dovolené, taky jí byly tři roky a v jednom okamžiku byla pryč od přátel dvě 10 leté holčiny šly na koupák a vzaly sebou moji pětiletou dceru, té malé se to nlíbilo že ji nevzaly a vydala se za nimi přes dvě silnice , samozřejmě nic nikomu neřekla.během chvilky jsem pobláznila asi tři rodiny a všichni jsme ji hledali , syn ji měl hlídat , byl 8 letý. já jsem uklízela chatu na předání, byl to poslední den.prostě holka nikde, já byla jen v prádle , utíkala jsem směrem k silnici kolem hospody , ptala se lidí a oni že ano malá copatá holčička si to směřovala ke koupališti , já byla jak šílená, pamatuji se že tam na terase seděl herec Zdenek Buchvaldek . Letěla jsem a při cestě jsem z dálky viděla ty dvě děvčata jak vedou tu moji tulačkui s tou starší.byla jsem tak vynervovaná, klekla jsem si do písku, objímala ji a při tom dvě tři na zadek za to že se tam vydala sama.hrůza co se jí mohlo stát, auto za autem...to byl pro mne kolaps

Od: pt®
Datum: 27.03.16 10:24
avatar

Babko, připoměla jste mi něco podobného. Byla neděle v roce 1973, já si po obědě myla nádobí a malá tříletá dcerka byla pod oknem na pískovišti s ostatními dětmi z paneláku. Měla jsem dveře na balkon otevřené abych děti slyšela a dcerku měla na očích. Když pomalu zvuky a hlásky dětí slábly, až bylo ticho. To mně probralo a koukám z balkonu a nikde nikdo, ani naše dítě nikde na obzoru. Vyběhla jsem před barák, běhahala kolem paneláku, volala, jako na lesy, ale dcerka nikde. Ještě jsem vyjela výtahem do 7 patra, s nadějí, že uvidím široko, daleko a třeba uvidím to moje dítě. A taky jo. Šla celá uplakaná od závor, od města. Sjela jsem hned výtahem dolů a běžela jí naproti. Ptám se, co se stalo? No, a se slzičkama v očích mi povídá, že všechny děti šly do kina na pohádku, tak šla s nima, ale paní ji nechtěla dát lístek, protože neměla korunky. Ještě, že tak. Kdyby se nad ní paní v pokladně smilovala a na pohádku ji pustila, tak bych další dvě hodiny neměla potuchy, kde je moje dítě. Tak jsem jí slíbila, že příště s ní do kina na pohádku půjdu, ale sama, že nikam nesmí. A tak jsme začali chodit na pohádky.

Od: mp
Datum: 27.03.16 01:14

Pokud se týká letecké dopravy, tak asi nejhorší trapas byl u mě na letišti Ruzyně (i současný název Václava Havla - proč ne - máme JFK, Ch. de Gaulle atd.) v.r. 1984 při odletu do Berlína. Tenkrát stála letenka asi 400 kč. to byla výzva. prošvihli jsme výzvu (jako neznalí cestováním letadlem). nakonec nás osobně vyzvedl Východoněmecký kapitán letadla IL 18 a šli jsme s ním jako VIP do letadla. Byl to fešák. Málem nám to uletělo. Tenkrát se ještě v letadlech kouřilo (slintá tady někdo?), tak jsme šli do kuřáckého. Jen ty turbovrtulové motory se tak nějak divně točily a o turbulencích jsme taky tenkrát taky moc nevěděli. Nejhorší let byl z Budapešti do Prahy Tu 154. (1985) Očouzené motory nevypadaly dobře. Letiště Ferihegy tenkrát vypadalo asi jako naše hlavní nádraží (dokonce se tam vybíralo na záchodech). Pilot to zvednul tak, že jsem si myslel, že letím raketoplánem. Přistání v Praze bylo poněkud tvrdé. (Od té doby jsem do letadla nevlezl).

 

Od: pt®
Datum: 27.03.16 10:31
avatar

Před pár lety byla dcera s mužem na dovolené v Turecku. Hned po pár dnech se mu udělalo u večeře špatně, omdlel a byl v bezvědomí. Nezbývalo než volat sanitku a odvezli jej v Istanbulu do nemocnice, kde si poležel po celý zbytek dovolené. Dcera denně jezdile ráno taxíkem z hotelu do nemocnice, pak zpátky, aby absolvovala všechny výlety se skupinou a večer opět taxíkem z hotelu do nemocnice a to každý den. Naštěstí, se jeho zdravotní stav natolik zlepšil, že odletěli společně domů, ale bylo to o nervy. Byla to jejich poslední zahraniční dovolená, před třemi lety, ji muž zemřel.

Datum: 01.04.16 14:31

Píšete o dvou Němcích..vůbec zážitky se spolucestujícími jsou něco...letěla jsem už před delším časem z Kanady,vedle vlevo Kanaďan,který se očividně bál létání a tak začal pít už před odletem.Vpravo Ind,který ,jakmile jsme vzlétli se začal okamžitě modlit.Takže-celých 8 hodin s nimi.Kanaďan byl v Praze na šrot,Ind úplně mimo...

Datum: 01.04.16 15:19
avatar

Jeden z nej zážitků mám samozřejmě ze školky, jak jinak *smich*, zlatíčka umějí připravit infarktové stavy. Přišla k nám nová holčička, přivítání, nějaké ty slzy, pak jsme si spolu šly hrát a za chvíli se chytla skupinky dětí. Odešla jsem tedy k jiné skupince a za chvíli koukám, holka nikde. Zkusmo mrknu na záchod, taky nic. To už se mi lehce zvedl tep, znovu jsem proběhla třídu, náš sklad, wc... ale nenašla jsem ji. Tak letím dolů do přízemí, v šatně taky nebyla... máme na chodbu dveře šoupačky, takže kdyby dítě chtělo po anglicky zmizet, nemá to zas tak těžký. A protože to bylo asi týden dva po incidentu, kdy učitelce kdesi v republice uteklo ze školky dítě na ulici, normálně jsem se orosila a začala se mi motat hlava. Proběhla jsme celé přízemí a zase nic, vylítla jsem nahoru jak kometa s tím, že pokud dítě ve třídě fakt nebude, tak mám pořádný průser. Jenže ono nikde nebylo... až po další infarktové minutě jsem si všimla, že mě odněkud pozorují dvě malá potměšilá očka. Milá slečna byla zalezlá v dřevěném domečku zdravotnictví, až úplně vzadu v rohu ve stínu, kde nebyla skoro vidět, a celou dobu se velice dobře bavila, jak tam šílím. *uf*

Datum: 01.04.16 16:50
avatar

Když čtu zážitek Martiny, musím napsat ještě jeden, při kterém drkotám zuby ještě teď *sok* Jedno z dětí ve školce mělo narozeniny a přineslo bonbony, obdoba těch cucavých mléčných, které známe z reklamy. Jen pruhované, jahodové. Děti seděly v půlkruhu a vždycky jedno přišlo dopředu a oslavenci řeklo básničku nebo zazpívalo a dostalo bonbon. Klid, pohoda, děti tiše seděly a bonbony cucaly. Najednou jedno z nich začalo kuckat a dusit se. Bonbon zaskočil. Pleskla jsem ho do zádíček. Prcek se nemohl nadechnout a regulérně se začal dusit, ať jsem bouchala jak chtěla. Vzpomněla jsem si na hmat, kdy zezadu prudce stiknu celý hrudníček. Nic! Děcko modralo! Tak jsem si řekla, že teď určitě žebra polámu. Stiskla jsem ze všech sil. Nic! Malý byl modrý. Ještě jednou, ale to mi bylo jasné, že hrudník rozdrtím. ŤUK a bonbon spadl na zem. Musím vám říci, že to bylo šílené! *plac*Třásla jsem se ještě odpoledne, když jsem to vyděšené mamince vyprávěla. A představte si, že tomu prckovi v sobotu, na chlupě, zaskočil tentýž bonbon znovu. Maminka vyprávěla, že mu do krčku sáhla a bonbon vypáčila. Říkala, že se vůbec nediví, že jsem byla tak mimo.

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.