Rozešli jsme se, ale nemá kam jít

Ahoj, předpokládám, že asi bydlíte u tebe nebo máš ten byt pronajatej ty. Jeden z vás se prostě odstěhovat musí. Tak to bohužel při rozchodu chodí, i když je to někomu líto. Řekni příteli, že se musí odstěhovat. Evidentně jsi soucitná, tak řekni, že u tebe může bydlet, dokud si něco nenajde. Pokud uvidíš, že si ale nic nehledá, tak mu dej ultimátum.

Každej sám svého štěstí strůjce a pokud víš, že šťastná budeš s někým jiným, tak není co řešit. Nemůžeš svůj život omezovat kvůli lítosti. Časem bys takhle ztracenýho času litovala a čas je něco, co nám nikdo nevrátí. Život je krásnej, ale někdy taky hodně krátkej.

Radajz ti už napsal všechno a já s ním souhlasím. Měla by sis uvědomit, že když už ti není 15, kdy si můžeš dovolit zkoumat a experimentovat a každý mávne rukou, jakože se hledáš, teď je to jinak. Buduješ si svůj život. Stavíš základy, na kterých už jen budeš stavět. Musíš se rozhodnout, jestli budeš sebevědomou ženou o kterou budou mužští stát nebo budeš nějakým podivným hadříkem, o krerý si otřou nohy. Využijí, zneužijí a za zády budou dělat to, o čem ví, že tě zraňuje. A ještě z tebe budou mít plezír. Taky by sis mohla pořídit bílou plachetku s modrými pruhy na okrajích a vydat se ve stopách Matky Terezy. Jen si musíš uvědomit, kdo je natolik bezmocný, že tvou pomoc opravdu potřebuje a kdo bude za tvou pomoc vděčný. Je to jen na tobě. Navíc, proč by se snažil, když ty mu to podáváš na talíři a ještě na stůl s ubrusem?! V tom bytě nemůžete žít spolu. Jeden musí odejít. Záleží na tobě, kdo zůstane. Nikdo ti neporadí. Musíš na to přijít sama.

Je ti 15, to je vidět nemuluješ ho, ale je ti ho líto...Takže třeba za 10 let až budeš chtít mít s nějakým chlapem děti, tak je mít nebudeš, protože pořád budeš litovat toho tvého starého? A pořád ho budeš mít nakvartírovaného v bytě?

Proč by přítel zůstal na ulici? Předpokládám, že má zaměstnání a příjem a už si hledá jiné bydlení. Klidně podnájem se spolubydlícím. Dejte mu termín, do kdy si má najít jiné bydlení a pak si možná i dejte pozor, aby při stěhování odešel jen se svými věcmi.

Nenechte se od "přítele" citově vydírat.

A to mu věříte?

Samozřejmě, že má kam jít. Podle mne se mu spíše nechce.

Doporučte mu třeba portály nabízející spolubydlení...

Myslím, že už vše podstatné Ti napsali ostatní, nezlob se, ale měla by sis uvědomit několik věcí:

- jak jste bydleli, než jste se seznámili, vytvořili společnou domácnost? Jistě víš, jak je na tom tvůj přítel finančně. Navrhněte mu, ať si pronajme byt, klidně i se spolubydlícím, nebo se vrátí například ke své rodině - to není nic tak neobvyklého, když vztahy nevyjdou, hodně lidí se rádo vrací k rodičům. Pokud jim v tom ale nebrání jejich ješitnost.

Do doby, dokud bude u tebe přítel bydlet, trvej na tom, ať se podílí na spolufinancování domácnosti, pokud jsi dříve táhla něco sama, nyní by ti mohl příspívat více. Jde o to, komu byt patří - pokud tobě, pak není co řešit, pokud jej máš pronajatý, záleží na tom, na koho je psaná smlouva. Pokud máš byt pronajatý, můžeš byt opustit ty, jít bydlet někam sama (buď opět byt, spolubydlící, nebo kamarádi, rodiče) a na něho převést smlouvu, ať se stará.

Pokud je byt tvůj, můžeš mu jednoduše dát kufry před dveře, v nejhorším případě to řešit i s policií.

Neměla bys být opravdu tak "naměkko", zkus být více bezohledná, dívej se na situaci rozumně a bez emocí.

Něco jiného by bylo, pokud by byl Tvůj přítel nemocný, zdravotně znevýhodněný, díky čemuž hůře hledá práci a má i jiné těžkosti, tak bys mohla být mírnější, ale pokud je zdravý, tak by mu naopak mělo být až trapné, pokud tě nějak využívá a neměla bys nad ničím přimhuřovat oko. Rozešli jste se, tím pádem jste jako cizí lidé, a nebudeš mít v bytě přece někoho cizího, ne?