Věříte ve Sportku?

No, s jedním sloupečkem je šance na výhru 1. ceny 1:14000000. Větší šance je, že Vás ráno před domem přejede parník . Nicméně občas někdo vyhraje, tak proč byste to nemohl být zrovna Vy? Já občasně sázím už řadu let plný tiket (takže šance 1:1400000), stále stejná čísla. A občasi něco vyhraju. Většinou kolem 70,00 Kč, jednou dokonce celých 650,00 Kč !

magdone co jste s tolika penězi dělal?

No co by? Vsadil jse si sportku . A ještě zbylo na pivo.

Čas od času si koupím sportku za 20 kč. Jeden sloupek, bez šance. Tak si vlastně kupuji vstupenku na sen. A sním a přemýšlím, co bych s výhrou udělala. Kdybych si mohla vybrat, tak tu hodně velikou výhru bych nechtěla. Asi bych nevěděla co s tolika penězi, abych je neutratila zbůhdarma. Abych je použila na to, aby vydělávaly. Ale nevěděla bych, vlastně nikdo z mé rodiny by nevěděl, jak je vhodně investovat tak, aby zajistily pohodlí i budoucím. Velikánské peníze by mě připravily o klidný spánek. Myslím si, že nejen mě. Kdybych vyhrála rozumně, použila bych je na vylepšení prostředí, ve kterém žiju. Kdybych vyhrála hodně, podělila bych rodinu. Mám to dobře promyšleno! Jen ještě vyhrát!

Magdon, uvažuji úplně stejně. Chtělo by to nekecat nikde, snad ani dětem ne. Výhru nevyzvednout, ale promyslet. A tam se svou fantazií končím. Chtělo by to něco koupit, plácnu - fabriku. A pak se přestěhovat, už jako někdo jiný. Se slatýma spoďárama na zadku, který byl včera holý.

Což o to, co s přiměřeně velkými penězi bych věděl . Co s moc velkými už mě nic nenapadá , ale věřím, že by se to nějak vcuclo . Určitě bych je nerozházel za pitomosti, na to nemám povahu. Jen nevím, jestli bych si takovou výhru (řekněme řádově desítek až stovek miliónů) měl odvahu vůbec vyzvednout . Obávám se, že než bych došel domů, věděla by o tom celá čtvrť. Takže bych třeba musel "dobrovolně" pravidelně odevzdávat poplatky za ochranu kdejakému gaunerovi (třeba za to, abych ještě někdy viděl vnuka).

Ahoj, vsadím si plný tiket 2x za rok, týden můžu snít jak peníze rozdělím, zatím jenom sním a za mini výhry koupím maličkosti vnučkám.

No já nesázím. Ona šance 1:14000000, to vypadá, že by mohlo vyjít, ale...

Představte si, že máte 14 km kolejí. K tomu malinké 1mm široké hodinářské kladívko. Pokaždé, když si vsadíte sloupeček, tak si za 20,- korun kupujete možnost ťuknout někde do té koleje. Kdy se asi trefíte kladívkem, na 14 km dlouhé koleji, na ten správný 1 mm?

Chcete li slovy: čtrnáct kilometrů

Nickys - hezky vysvětleno.

Bývala doba, kdy jsem sázel pravidelně - i 400 na slosování... samozřejmě jsem prodělal... moje výhra max. 3x kolem 600,-Kč ... Otec sází snad 30-40 let - s výhrou to samé. Soused sází pořád a čím méně peněz má, tím více sází...

Jesti je takových lidí víc a propadli tomuto hazardu, pak 50% peněz dotací pro sport jsou z peněz lidí, co nemají pro děti na oblečení, jídlo...

Přestal jsem sázet - mám pořád stejně, ale jsem bez stresu.. vlastně mám o ty ušetřené peníze víc...

jmlc - "Přestal jsem sázet - mám pořád stejně, ale jsem bez stresu."

Největší chyba většiny sázejících je v tom, že sázejí proto, aby zbohatli a když se to nedaří, jsou z toho na mrtvici. Zbohatnout se ale logicky podaří málokomu (viz těch 1:14000000). Já sázím pro zábavu a pro trochu toho adrenalinu, podobně jako se třeba občas jezdím s autem vyřádit do bahna tankodromů (což mě rozhodně stojí mnohem víc) . Je to prostě hra. Netřesu se při každém slosování nervozitou, jestli to už konečně vyjde. Kolikrát si kontroluju tiket až několik dní po tahu. Prostě když to vyjde, bude dobře - když to zase nevyjde, nic moc se neděje (na rozdíl od toho tankodromu) a zkusím to zase někdy jindy.