Bavíte se s kadeřnicí?

Kadeřnictví je "drbárna". Do toho nepřispívám.Nic nevím,stříhej,dej mi pokoj

taky většinou mlčím. Ale minule se kadeřnice u vedlejšího křeska bavila se zákaznicí na téma, které mě zaujalo - obě chovaly želvičky - tak jsem se zeptala, co mě zajímalo

Jo, to znám. 99% chlapů je ukecanějších než já, takže zkušeností mám plno. Naštěstí nemusím ke kadeřnici tak často, aby mě to trápilo. Střídám teď kadeřnici, která je super - na začátku dáme pár slov, je opravdu milá a pokec je nenásilný, a pak už si jen stříhá - a kadeřníka, který je zvyklý pořád vykládat, tak to tam pravidelným kýváním přežiju. Občas se ho na něco zeptám, protože pak se vykecá on a nemusím já protože nejhorší je, když se kadeřnice ptá a zákazník (který nechce), má kecat. Tak jsem si to obrátila.

Dobrý den,s kadeřnicí se bavím o obecných tématech,počasí,dovolená atd. Nechápu ženy,co tam rozebírají soukromé věci,manželství,porody,zdraví a tak.

Víc mi vadila masérka,která neustále žvatlala a očekávala moje odpovědi,když jsem měla obličej zabořený v onom otvoru na masérském stole. Masírovala dobře,ale kvůli tomuhle jsem tam přestala chodit.Bylo mi trapné jí upozornit na něco,co by měla jako masérka dobře vědět,že tam chodí lidé relaxovat.

Chodím stříhat těch mých pár chlupů do kadeřnictví ke kamarádce. Samozřejmě je to drbárna jako všude, vzhledem k tomu, že je to kadeřnictví, tak jak další 2 mladé kadeřnice, tak zákaznice jsou ženské, chlapa jen tam potkal jen jednou (a ještě ke všemu známého). Dozvím se tam spoustu věcí (jinak mne drby celkem nezajímají), ale když se baví ženské mezi sebou, to se toho člověk dozví... Plusem navíc je, že tam občas chytím nějaký ten melouch nebo tip na melouch.
Jako malý kluk na malém městě jsem chodil do holičství, kde byli 3 holiči - kromě jednoho všichni ukecaní jak zákon káže, navíc tam za nimi chodili všichni strejci z městečka, takže čekárna byla prázdná a všichni stáli (pokud se zrovna nestříhali) v oficíně a probírali páté přes devaté.
Když sem se pak jako puberťák přestěhoval do velkého města a v kadeřnictví bylo ticho jako v kostele, nebavilo mne to. Ale já to tak mám všeobecně - kde je nuda, nepříjemní prodavači či prodavačky nebo úředníci, bez úsměvu a beze slova tak tam většinou nechodím vůbec nebo jen když opravdu musím. Většinou pár prohozených slov (případně nějaký ten úsměv) uvolní atmosféru, někdy je vidět, že jsou za to třeba ty prodavačky nebo úřednice i vděčné a udělají i to, co by ani zdaleka nemusely.

Chodím k jedné kadeřnici nějakých 20 let. Stárneme spolu. Povídáme si o počasí o světě. A tak. Nic osobního. Několikrát jsem měla zaječí úmysly, ale vždycky jsem se pokorně k Jarušce vrátila. Za 5, 6 týdnů zajdu na kus řeči a ostříhat. Nafoukám si to doma sama.

Ahoj.

My chodíme k naší kadeřnici co dělá i chlapy s kámošem. On to domluví a pak nás tam dovezu. I když jsem němej, vždy zdrbnem všechny a všechno co se dá. Nejdříve jde kámoš a pak já. Dlouho to netrvá a tak to funguje dobře.

Přímo to nesnáším. Teď to u mne vyhrála jedna inteligentní, ke které se vracím. Ona mlčí a já také. Teda zeptá se jestli to chci tak a tak a tím to končí, žádné rozpravy nezavádíme. Vidím na ní jak si oddechne až vypadnu....

Stříhat se chodím večer po většinou náročné práci a to poslední, co bych chtěl přitom dělat, je mlácení prázdné slámy. Vypínám mozek a nevnímám.

Nemám ráda žvatlání kdekoli. Zvlášť drbání, to opravdu max s nejlepší kamarádkou. Ke kadeřnicím ale nechodím, protože mě stejně nikdy neostříhají tak, jak bych chtěla.