Pro zamyšlení

Moc pěkné. Vzalo mne to u osrdí... Není pro firmu problem si najít za mne náhradu. Ale jsou i takové firmy, kde se nerozpakují vyrazit dobrého zaměstnance jen proto, že dal přednost své rodině a ne zaměstnavateli..byt by to bylo jen hodina... jednu takovou firmu z Radotína u Prahy znám...

Je to ze života a hluboce pravdivé.A čím je člověk starší,tím víc porozumí.

Na tom je hodně pravdy,byla jsem s dětmi doma 13 let.Měla jsem domácí práci,babičky nebyly,tak to jinak nešlo...Vždy jsem byla doma,když to děti potřebovaly...Dnes se mi to vrací,Jeden dostudoval VŠ,dcera ji dodělává,nekouří,mají dobrá zaměstnání,když potřebujeme vždy pomohou...Já sice kvůli tomu nemohla sehnat potom práci,ale nelituji toho,co člověk dá dětem dokud jsou malé,tak je to základ pro celý život.Dnes v uspěchané a stresované době je to hodně aktuální...Dnes na nějaké čtení pohádek a povídání si v tzv.černé hodince není vůbec čas a hlavně to moc nikoho nebaví...v době počítačů,ale vyjímky jsou a to je dobře,já se těším na vnoučata...

Skoro mi vyhrkly slzy z očí. Moc pěkné.

Skoro pláču,moc krásne!Mám dítě a někdy,když mi nevyšel čas se pomazlit,popovídat si,mám výčitky,ale snažím se trávit všechen volný čas s dítětem.Je to pravda,že na stáří se mi všechna ta láska vrátí a věřím tomu.

Pěkný, a pravdivý, ale musí mít holt člověk kliku na zaměstnavatele, když nemyslím vlastní firmu. Ze svý životní zkušenosti tvrdím, že trávit hodně času se svými malými dětmi je paráda. Už mám velký kluky a jsou fajn.

Dík za krásnej článek Amlim. Je to krásný vpomínání.

Hm. Tak tohle mi nejak minulo. Mama si vylejva vztek na dite kvuli jeji praci. Dobry.

Takova by si ho ale vylevala i z jinych duvodu. Sedela by doma s ditetem, byla by nasrana, ze se nikam nedostane a manzel, ze je furt v praci, protoze ona nepracuje a nakonec si ten vztek na diteti vyleje stejne.

Asi po hodine se zena uklidnila... kdyby se nevztekala, tak si jeji syn tu promarnenou hodinu ani kupovat nemusel.

Proste to neni o tom, ze ma nekdo moc prace. Samozrejme. Musi nejak zivit rodinu. Jinak to nejde.

Je to ale o celkovem pristupu. Nemusim s detmi travit kazdou minutu, ale byt s nimy, kdyz to potrebuji - to nemusi nutne znamenat byt s nima fyzicky, ale stat za nimi a podporovat je.

Amlim, díky - je to ze života.

Je tady vidět, že chlapi se na to dívají podstatně jinak, ale já už jsem zažila mockrát, že jsem na děti vyjela právě proto, že na nás mamky přijdou s něčím hned jak vkročíme do dveří, prostě není tam ten čas na přistání - taťci to většinou už mají z druhé ruky, předžvýkané - když přijdou z práce, většinou není už co řešit, problém jsme musely s dětmi probrat hned, když s ním přišly. Nejsem hysterka, ale znám večery, kdy se chodím dívat, jak jsou hodné, když už spí a ledacos mne při tom občas mrzí, hlavně moje reakce... Lepší večery jsou ty, kdy si to vzájemně vysvětlíme - oni ti moji mazlíčci už umí pochopit, že ani maminka není stroj a někdy vyjede proto, že je toho na ni prostě moc - ale je důležité umět dětem říct slůvko "promiň"... A úplně nejlepší jsou ty večery, kdy se zapovídáme s dětmi potmě před spaním, to je kouzelná hodinka, kdy se toho probere a svěří někdy víc, než za celý týden předtím.

Kvůli dětem jsem si našla práci na půl úvazku, protože chci být po ruce, když přijdou ze školy, právě pro ty jejich starosti a nechci je nechat lítat s klíčem na krku nebo sedět celé odpoledne u počítače nad bůhvíčím, jak to běžně mají jejich spolužáci. To bych se svým svědomím nevydržela... A to i přesto, že občas mám v té práci víc klidu než potom doma...