Rozdvojená osobnost

Zdravím,

chtěla bych sdělit, že nejsem schizofrenička.

Mám problém, jsem prostě divná. Řekla bych, že mám něco jako rozdvojenou osobnost, ne, že by jednou ,é tělo ovládl ten a prodruhé jsem byla někdo jiný to ne, prostě jen, někdy, no spíše ve společnosti (škola, apod.) jsem tichá a hodně uzavřená, lehce mě někdo naštve, ale držím to v sobě, raději se k tomu nevyjadřuji, jen nahodím obličej ala, tobě přeskočilo
Ale nevyjadřuji se, naopak když jsem doma sama, nebo jen s rodinou, jsem naopak velice hlučná, každému všechno řeknu, co nového, jsem co nejvíce výrazná. (samozřejmě že má nálada komunikace není vždy stejná, někdy ráda mluvím ve společnosti, sice ne tak, jako doma když mám náladu, ale mluvím hodně, a když jsem doma, tak taky někdy nemám chuť se s někým bavit, tak jen přikyvuji) No, ale pak je tu i to horší. Jak jsem řekla, jsem velice výbušné povahy, ne jednou, se mi ve škole stalo, že popichování ostatních, nebo otravování fyzicky mé osoby, jsem neunesla a vybuchla, ať už slovně, nebo to převezli pěsti, moc dobře vím, že jsem to udělala a ani toho nelituji, protože vím, že v takové situaci bych to udělala znova (samozřejmě jsem nikomu neublížila, pouze vrátila útok, možná že ve větším, ale nikdy ne tak, abych někomu ublížila, možná menší modřina, ale co já jich kvůli nim měla?) Prostě, někdy vše řeším rozumně, snažím se najít nejrůznější a nejpodivínštější argumenty, ať už dávají smysl, nebo jsou to naprosté kraviny, ale někdy si řeknu, že tuto situaci rozumně nevyřeším, nebo že už to postrádá veškerou mou trpělivost, a prostě začnu útočit (slovně, nejsem zase tak agresivní, to by mě museli oprtavdu nechutně pomlouvat, nebo fyzicky šikanovat, abych použila své ultra extra suprové pěsti) většinou jim vmetu do tváře přímo co si o nich myslím, a dokonce i z perspektiv ostatních, hodím jim na hlavu veškeré ty špatnosti, samozřejmě nezapomenu dodat, jak špatná možná jsem i já, ale v tom, jak se chovají oni ke mě, nebo ke slabším, jsou opravdu hnusní...

A prostě se ptám, jestli je normální, snažit se být na jednu stranu moudrý, řešit vše v klidu a harmonii, být introvertem, ale na druhou stranu být obří extrovert, v případě jak tomu říkám já nouze, se vys*at na moudrost a harmonii a nechat to vystřídat pár výchovnými radami v podobě mých zmíněných pěstiček. A do toho všeho být výbušná, ale zároveň klidná, a aby toho nebylo málo, ne napolovinu, prostě jak ve které situaci.

Vím jistě, že nejsem sama, kdo je klidný, ale někdy prostě vybuchne, jedná se mi o to, že mi často říkají, jak konfliktní jsem, a druzí zase, že radši držím basu, než abych něco vyřešila, každý mě zná jinak, a já prostě nevím, jaká sama jsem, a haha, vůbec nchápu co jsem tady za těch pět minut psala, asi jen kromě toho, že na jednu stranu jsem milá a hodná, někdy rozumná a na druhou stranu je mi jedno, jestli jsem na někoho hnusná mrcha, když si to zaslouží...
Někdo, kdo by mi pomohl na můj (ne)dotaz? děkuji.