Ceska povaha - zavistivá?

To není jen u nás, je to tak po celém světě. Všichni jsou holt nějací.

Protože lidi jsou právě takoví. Někteří za svými sny nejdou a někteří ano. I přes mrtvoly i za cenu mnoha zmařených životů, vražd, pogromů, válek. Pro mnoho lidí vždycky bude u souseda tráva zelenější. Vždycky bude mít pocit, že jsou někteří lidé šťastnější, protože jim hoří i voda. Zatím co oni si ani trpaslíka nekoupí, protože by jim jistě vyrostl. A když už nic jiného, tak alespoň pomluví, aby jejich dokonalost měla kontrastní pozadí. Chlap plakal, že mu pošla koza a soused má takovou pěknou. Zjevil se anděl, že mu splní přání. Představ si, že ten chlap si přál, ať sousedovi také zdechne. Je to smutné, ale lidi jsou už takoví. Tak byli naprogramováni.

Ale kdepak. To jsou jen takové pořád opakované kecy. Sice nějaké takové lidi taky znám, ale pak znám i dost jiných, kteří závistiví ani nepřející nejsou.

Ani stokrát opakovaný nesmysl se nestane pravdou.

Setkáváte-li se závistivými lidmi (já neznám ani jednoho),

změňte prostředí.

Ale spíše si myslím, že si lidé některé reakce či situace nebo jednání kidí neumějí vysvětlit,

proto je svádějí na závist (je to pohodlnější/jednodušší, než se nad problémem zamyslet).

Čím je člověk línější, hloupější a neschopnější, tím více vyhledává ve svém okolí někoho, kdo trochu vyčnívá z davu. Tento se pak stane terčem pomluv, závisti a drbů. Čím menší je obec, ve které se zdržujete, tím se zvětšuje šance, že budete vyčnívat. Z tohoto důvodu je lepší bydlet ve větším anonymním městě.

Ale není to žádná novinka - je to v podstatě od nepaměti a není problém se s tím setkat. Uvědomte si, že 2/3 společnosti je inteligence průměrné či podprůměrné.