Silvestr - pojďte se bavit

Pavlo, tak já sem napíšu, jaký jsem TELE . Vařila jsem dnes špenát. Měla jsem ho v rendlíku, sáhla jsem po pokličce, ta byla taková menší, ale spěchala jsem, tak jsem ji na ten špenát dala. Něco jsem odběhla udělat a když jsem přišla , Ta poklička se přicucla k pánvičce . Lidi zlatí... Páčili jsme to šroubovákem, dávali pánvičku do studený i do teplý vody a NIC. Už jsem myslela, že to půjde oknem... Po deseti minutách se nám podařilo maličko tu pokličku nadzvednou... slabounce to pískalo a pak HOP a poklička šla zvednout

Héééj, nespi, půlnoc bude za chvíli

no panejo tak jsem se do vás docela trefil se svým odhadem ! virtuální zábava

neznám ani vaše jméno natož vaši podobu, takže se mám bavit s někaým virtulním softwarem, kyborgem nebo s kým?

ale pokud chcete můžeme si zahrát hru na "poznanou"

Před cca 10 lety, sestra byla relativně malá, slavili jsme již tehdy Vánoce jen ve třech. Mamka ne a ne sestru někam odlákat, aby pak mohla k stromečku naklást dárky a zazvonit. A když se jí to konečně podařilo, z dálky viděla sestru, jak si to neodvratně předčasně mašíruje do obýváku. Tak honem rychle zazvonila, zvoneček kamsi zahodila a zdrhala. Bylo to o fous, sestra si ničeho nevšimla, ovšem cestou našla ten zahozený zvoneček. Nic ji tehdy podezřelého nenapadlo, a tak pronesla nevinným hláskem k mamce: "Jé, mami, podívej, Ježíšek si tady zapomněl zvoneček..."

Mamka musela dělat překvapenou: "A jó..." :{D>

takže vše dobré v novém roce 2016

a posílám vám srdíčko a úsměv od této pěkné slečny

(snad je ta fotka naaranžovaná,ale přesto za tím úsměvem něco je, že)

aj aj...sexuální podtext ...na to si opravdu musím dát pozor-tady na tomoto serveru evidentně velmi citlivé téma...

si říkám kolik uměleckých děl by asi vzniklo, kdyby neměly ten "sexuální podtext "

a ani na silvestra nee? a a ni po 10 hodině?

hmmm..tak to je tedy vážné! když někomu vadí umělecký akt...

Tak já taky přihodím jednu příhodu.

Když byly děti ještě ve věku, kdy věřily na ježíška, tak si dcera jeden rok usmyslela, že chytí ježíška "při činu". Rovnou u stromečku. Měli jsme štěstí, že se s tím pochlubila dopředu, a já se na to mohl připravit. Už den předem jsem dal pod stromeček proutěný koš na prádlo. Jo, a přehodil jsem přes něj, jen tak ledabyle deku. Aby si děcka zvykly. Na štědrý den odpoledne, jsem do něj, pod tu deku nanosil dárky. Milá dceruška netušila, že v okamžiku, kdy si sedala do vedlejší místnosti hned k pootevřeným dveřím, tam už ty dárky dávno jsou. Aby seděla přímo u stromečku jsme ji snadno rozmluvili. Ježíšek by přeci nepřišel, kdyby ji viděl v místnosti. A tak tam kus odpoledne proseděla, a moje jediná starost byla, jak ji odlákám, abych stihl stáhnout tu deku. Už to vypadalo dost beznadějně, ale pomohla příroda. Na WC musela. A mě ten čas stačil. Byla sranda ji pozorovat jak vždycky jen po očku nakoukla za roh do dveří, a zas nic. Pak, už se setmělo, manželka rozsvítila výpínačem u druhých dveří a rychle zabouchla. To co následovalo, jsem viděl vždy jen ve filmu. Dcera okamžitě po očku zkontrolovala pokojík, a vrátila se pohledem zpátky. Nicméně se jí něco nezdálo, tak pohled zase zpět do pokojíku, tentokrát delší, a zase zpět na nás, a zase do pokojíku, tentokrát dost dlouho a se zájmem. A teď nás překvapila znova. Místo radosti, a pohybu směrem k dárečkům, se otočila na nás, a úplně vážně, nevěřícným hlasem povídala: "táto, on už tady ježíšek byl, a zapomněl zazvonit". No a pak už vše proběhlo jak mělo. S trháním papíru na dárečcích atd. Tak to byly jedny naše Vánoce. Ne jediné. Některé roky mně děcka díky své vynalézavosti a zvídavosti občas docela potrápila.

No, taky už jsem se lekl! To by byla docela zábava při představování dotyčných osob: " To je moje manželka, to je moje milenka...Těší vás. "