Nové zaměstnání

bojuj, bojuj, bojuj co jiného poradit buďte ráda za to že jste na ambulanci a ne v nemocnici někde na špatném oddělení u lužka važte si toho že jste v ambulanci nikdo učený z nebe nezpad tak bojujte časem se to zlepší

To je normální ,prostě nemáte praxi.Já jsem třeba neřídila auto skoro patnáct let a taky jsem si připadala jak čerstvý absolvent autoškoly když jsem po tolika letech sedla za volant.Až tam budete déle tak se trefíte do každé žíly.

Vydržte, vše se určitě zlepší. Po 7 týdnech práce bez praxe tomu nemůže být jinak. Neztrácejte víru v sebe. Naše zdravotnictví potřebuje milé sestřičky.

Časem to půjde samo, jste mladá. Mně brala sestřička krev posledně a já myslela, že mi propíchne ruku a to je už sestřička s letitou praxí...

Píšeš to sama: sestru děláš teprve 7 týdnů, tak ještě nemáš cvik. Taky je možné, že jsi opravdu trochu nešika. To se dá vylepšit větším soustředěním na to, co zrovna děláš, nesnažit se o rychlost, ale o kvalitu a bezpečné provedení. A hlavně přitom nepřemýšlet o tom, "co zase provedeš, jak budeš vypadat, že někomu děláš ostudu" apod. Ptej se klidně někoho zkušeného, když nevíš (třeba jak to dělá s těmi žílami). Pamatuj, že "jsi čerstvě po škole" a ptát se není ostuda.

Dneska jsi někoho škrábla, no, stalo se, není to nic hrozného. Příště si budeš dávat pozor, viď? No a to je právě ta praxe, kterou teprve musíš získat.

nevěřím, že jste ze školy vylezla úplně neschopná..

Opečovávej každého pacienta a věnuj se mu, jako by byl ten nejdůležitější. Lidi poznají, že se jim věnuješ a nemáš myšlenky rozlítané jinde. Drobné chybky potom přehlédnou, důležitý je právě ten kontakt, pozornost, že on pacient je ten jediný a na prvním místě. Možná jsi na sebe přísná a pacient ani žádnou chybu v tvém konání nepozná /kromě toho škrábnutí/. Měsíc a půl je opravdu málo. Chybami se člověk učí, a časem je eliminuješ a bude jich čím dál méně. Hodně štěstí.

Zdravím,
lidově se říká "žádný učený z nebe nespadl". Takže hlavu vzhůru, když se chce, všechno jde
Ale nedá mi to si trochu nerýpnout (když už je ten Silvestr, vy jste mladá sestřička a navíc Katka )
Však vy se píchtat naučíte - nejpozději až vám nějaký nešikovně napíchnutý pacient řekne, že vám to píchání vrátí

No já vím, že bych se měl stydět Když já si občas prostě nemůžu pomoct nebýt hubatý Pro jméno Katka mám docela slabost a když sem si představil, že to třeba tazatelce vyloudí úsměv na rtech (facku mi naštěstí po drátech dát nemůže) jako když odběry v reálu komentuju sestřičkám hláškou "sestři, umíte dobře píchat, je vidět že máte praxi", tak mi to nedalo. Ale slibuju, že už zase budu hodný a slušný, jak by se k mému věku mělo nejspíš patřit

"ronyx", myslím, že jste sestřičku nadobro zbavil strachu z píchání injekcí...

Ronyx

Tak už vážně - ono se do toho dostanete, jako všechno to ale chce čas.
Zcela upřímně - o zdravotnictví vím úplné prd a pokud to jen trochu jde, vyhýbám se mu. Co se týká odběrů - přesto, že mám žíly navrchu a jako špagáty, odběry mi nedělají moc dobře. Ale když je milá, příjemná a usměvavá sestřička nebo paní doktorka, prohodí se nějaký ten fórek a všechno proběhne s úsměvem, dá se přežít ledasco.
Píšete o onkologii - tam si myslím, že příjemné chování zdravotnického personálu dokáže doslova divy, ti lidé ho ocení a pak ledasco (nějakou tu drobnou nešikovnost) i odpustí. Ono to samé platí i normálně zdravé lidi. Přece jen skoro každý člověk, když má nějaký problém, se raději podívá na člověka příjemného, ochotného, usměvavého než na někoho, kdo se tváří trvale naštvaně a je ještě ke všemu neochotný.