Pamatujete si sny?

Já jsem si předminulé letní prázdniny řekla, že si budu sny zapisovat a on toho dne si každý den po probuzení pamatuju minimálně jeden sen, většinou víc.

Někdy jo, někdy ne. Údajně si pamatujeme ty sny, při kterých se vzbudíme (nemusí tu být hrůzou, ale třeba jen obyčejným zvoněním budíku).

Většinou pamatuju. A jsou to občas takové ptákoviny, že se jim musím chechtat. Většinou cestuju, ne sama, ale je nás víc /třída apod./ Vlakem, autobusem. Něco nám ujíždí, my to doháníme. Často jsem na letním táboře. Jezdila jsem 10 let dělat vedoucí a asi to ve mně zůstalo.

Co je zajímavé: občas se mi zdá i o někom, koho jsem viděla naposledy někdy třeba před 30 lety. A najednou ho mám ve snu. Bývá to pokaždé někdo jiný a někdo, ať muž či žena, na koho nemyslím, nepotkávám ho, prostě o něm vůbec nevím. Najednou je v mém snu a celý další den na tu osobu myslím /než zase přestanu/.

Jednou se mi zdálo, že mi někdo dal pěkného pejska. Když jsem se probudila, bylo mi strašně moc líto, že to nebyla pravda.

Na jeden sen nezapomenu. Byly mi asi 4 roky, horká letní noc. Mně se zdálo, že si s kamarádkou hrajeme na návsi a oběma najednou se začalo chtít čurat. Obě jsme zasedly, kus od sebe, stáhly gaťky a já volám: Zdeni, já už čůůůůrám!

No a jak to dopadlo? Počurala jsem se doopravdy - do postele. Mamka se moc zlobila. Jo, to jsou ty živé sny! Jaga.

/dneska už to nedělám /

ahoj Luc - mívám hodně snů, živých, dramatických, pomalu jak film a pamatuji si je tehdy, když mě uprostřed snu něco probudí, když spím nerušeně, tak bohužel jen málokdy...

Sny si z každé noci rozhodně nepamatuji. Někdy se probudím a vím, co se mi zdálo, ale někdy se probudím a zdá se mi, jakoby se mi ani žádný sen nezdál. Jde asi o to jak hluboce spíte a v jaké fázi spánku se zrovna probudíte. Ale třeba včera se mi stalo, že jsem si ráno pamatovala 3 sny, které se mi zdály, a to poroto, že jsem se z jednoho uprostřed noci probudila. A byly to dobrodružné/sci-fi sny a ty mám nejradši.. A jinak dříve se mi hodně zdávalo, že lítám - skvělý pocit, dlouho jsem však takový sen neměla...

Kdysi jsem si sny docela pamatoval. Bývaly to často neskutečné koniny. Některé jsem pak vyprávěl známým pro pobavení. Už je to ale řada let, kdy si sice pamatuju, že se mi něco zdálo (ještě tak vím, jestli to byl sen příjemný, či nikoliv), ale z obsahu si vzpomenu jen na pár detailů. A často pozoruju zajímavý úkaz. Stává se, že když se probudím, sen si vybavuju docela podrobně, ale jak ubíhá čas, velice rychle vše zapomínám. Přímo cítím, jak mi to mizí z hlavy. Je to dost nepříjemný pocit, zvlášť, pokud šlo o sen příjemný. Po pár minutách už netuším, co se mi vlastně zdálo. Že bych si déle pamatoval větší kus snu se mi stávaá výjimečně.

Většinou nepamatuju. Podle mě záleží na tom po jaké době se člověk probudil po snové fázi. Mně se zase stává, že se mi zdají občas sny - ono se to snad ani jako sen nedá brát, nemá to děj, je to jen takový střípek děje.- když usínám, ale ještě nespím. Ono se to těžko vysvětluje. Kdysi jsem měl období, kdy sem věděl o několika snech za noc a docela mě to psychicky deptalo, byt ty sny nebyly negativního rázu.

Já si sny většinou pamatuju. Někdy se mi zdají naprosté blbosti, někdy se mi zdá něco, co se mi druhý den doopravdy stane (asi nějaká vnitřní předtucha). Někdy když se uprostřed snu probudím a znovu usnu, tak sen navazuje. Často se mi zdávalo, že padám a adrenalinem jsem se vzbudil. Několik let se mi zdá s moji mrtvou babičkou, povídáme si o skutečných věcech, vyprávím ji o sobě, co se mi přihodilo, co zrovna řeším a tak... Říkáme si spoustu zvláštních věcí, občas se tam objeví i nějaký vzdálenější mrtví příbuzní, které ani neznám. Někdy mám pocit, že to ani není sen, spíš nějaká jiná realita...

Sny si pamatuji skoro vždy.. to se probudím a mám ten sen úplně v živé paměti - tuhle jsem našla pod barákem miliony, probudila se, měla tak dobrou náladu.. a pak přišlo prozření .. ale mám i děsivý sny.. kde mi někdo křičí do ucha a já jsem někde připoutaná.. uvědumuji si, že je to sen, ale nemůžu se probudit.. Někdy podle filmu na který se koukám, podle nálady.. .. Miluju sny..

Ještě doplním, miluji sny, kde lítám

Jsou sny příjemné a sny nepříjemné. Ty nepříjemné se snažím zapomenout, ale některé si pamatuju dodnes. Kdybych si měl pamatovat všechny sny co se mi zdály musela by mi prasknout hlava už jen proto že často jsou to blbosti.

je to zvláštní, ale nejdéle si pamatuji (až dosud) jakési "prorocké sny" a jsou to spíše kataklismata, horory...

dost šílený pocit z nich mám - hluboce se dotkli mé duše - a proto si je pamatuji...(i z dětství)

třeba jeden o atomové válce , o potopě (vlna tsunami)...je zajímavé , že pak vidím nějaký film a je v něm podobná tématika, jako v mém snu-jenže ve snu to osobně prožívám na "vlastní duši" - mám velmi "živé" prožitky "přechodu" do jiného světa po smrti..brrr..docela mě mrazí , když si je zase vybavím

a občas mívám "lítací sny" - velmi příjemné , osvobozující, radostné- vznáším se lehce nad zemí ..

a pak už jen takové standardní-jak říkám "vybíjecí" - tedy sny , které kompenzují jistá psychická pnutí, která jsem nezpracoval při denním vědomí...

Zkušenost: Pokud žijete život naplno a máte mysl , která neulítává do budoucnosti ani minulosti (umíte žít "tady a teď) -nemáte žádné sny...

V mládí se mi několikrát zdáli podobné sny. Ale to bylo před mnoha lety. Zdálo se mi několikrát že tu poblíž vybuchla atomová bomba. Byl to vlastně úžasný sen, velmi zvláštní. Tenkrát jsem se běžel schovat do sklepa Ty sny jsou často nelogické. Jako bych mohl vidět atomový hřib, to bych snad musel oslepnout a do sklepa bych to nejspíš nestihl.

Tyhle sny přechodu po smrti jsem míval taky. Létací sny jakby smet.