Za poslední týden jsem přišel naprosto o vše, postihla mě povoden, v baraku jsem měl metr vody, přišel jsem o veškeré věci, nábytek apd. Před pár dny rizschod s přítelkyní, nakonec aby toho nebylo dost, mi kroupy zničily auto(pojistku sem nemel) dulky po celem laku, v hajzlu zadní světla, přední sklo, navíc dluhy, Má to ještě smysl?
0x
Nojo, blbej tejden. Ale smysl to určitě má, pokračovat, "co Tě nezabije, to Tě posílí!" Neboj, neberu to na lehkou váhu, vím, že je to velký průser, voda, kroupym do toho navíc přítelka... Ale když se do řešní situace zakousneš, určitě vše časem dáš zpět dohromady, a nová přítelkyně bude určitě lepší!
doplněno 10.06.13 21:11:...mohl jsi dopadnout hůř, zatím jsi snad nepřišel o zdraví a o život...
DRŽ SE! 
0x
Ať se bratr, který je nízko, raduje ze svého povýšení
Jakub 1:10
a bohatý ze svého ponížení; pomine totiž jako polní květ.
Jakub 1:11
Když vyjde slunce a přijde žár, usychá tráva a vadne květ; ze vší té nádhery nic nezbývá. Právě tak uvadne boháč při všech svých počinech.
Jakub 1:12
Blaze člověku, který prochází zkouškou! Až se osvědčí, získá korunu života, kterou Pán zaslíbil těm, kdo ho milují.
Myslím že je třeba hledat jiný smysl života než jen hmotný věci... Omlouvám se že úryvek z bible mě osobně to v podobné situaci, ikdyz ne asi tak hrozné pomohlo.
dneska me napadla myslenka, že bych to zkoncoval, před 2 lety jsem nervově zkolaboval, trvalo mi rok a pul než jsem se dal dohromady a nakonec mě zase dorazí toto 
Chapu, ze si myslis, ze nemas nic, ale v porovnani s jinymi, toho mas strasne moc a mas sanci mit jeste vice.
Ja treba nemam ani auto, ani barak, ani pritelkyni, o dobrou praci jsem nezavadil pres 12 let, muj veskery majetek se vejde do kombiku, neco malo dluzim (neni to moc, ale protoze horko tezko malo vydelam, tak je to pro me docela dost), jsem v letech, kdy uz jsem pracovne za vrcholem, pred par dny jsem se dozvedel, ze muj tata ma rakovinu v konecnem stadiu a hlavne - v blizke budoucnosti me cekaji jeste horsi casy a ani ve strednedobem vyhledu (tak nejblizsi 2 roky) zadne velke zlepseni ocekavat nemuzu. Tomu rikam "byt v pr..li"!
Myslis, ze me uz spoustukrat nenapadlo s tim vsim skoncovat a definitivne to zabalit? Napadlo. Vzdycky jsem si ale rekl, ze hure uz byt nemuze a muze se mit jen lepe a tak tu karu pred sebou tlacim tezce dal. Uspech se zatim sice nedostavil, ale alespon si muzu rict, ze jsem to nevzdal a aspon jsem to zkusil.
Zrovna ted mam obdobi, kdy se citim psychicky trosku lepe. Pritom z popisu situace ti je asi jasne, ze zadny velky duvod k radosti momentalne mit nemuzu.
Nejhorsi jsou situace, kdy je clovek psychicky na dne v hlubokych depresich, ktere trvaji tydny. To je fakt nanic.
Takze preji vsem zoufalcum a ne zrovna uspesnym, aby to nevzdavali a pockali se svym rozhodnutim o konecnem reseni svych problemu do doby, az se budou citit lepe. Pak totiz uvidite to male, slabounke blikajici svetelko na konci tunelu a razem budete mit myslenky na neco jineho nez to vsechno skoncit.
Hodne zdaru!
Byl jsem zaplavem již po druhé, nevím jestli to zvládnu už mi nějak ubyvaji sily a začíná mi být vše jedno
Byl jsem zaplavem již po druhé
Ty dve povodne takhle rychle za sebou v rozmezi par let, to je hricka prirody. Sance, ze se neco takoveho stane v nejblizsich par desitkach let, jsou statisticky male.
Ted uz vis, ze pri pristim varovani pred povodni si mas vsechno vynosit do druheho patra nebo pokud nemas 2.patro, tak si postavit v byte provizorni plosinu tak 1,2 metru nad podlahou a na ni si veci, na kterych ti zalezi, umistit.
0x
Ahoj Ramb. Kdybych Vám tady měla vypisovat, o co všechno jsem v životě nenávratně přišla a jakými zkouškami jsem byla nucena procházet a kolikrát jsem si myslela, že už mi chybí síly k boji, tak by z toho tady byl román. Věřte mi, že nemluvím do větru. A vidíte nakonec jsem to všechno přežila, postupně to všechno vyřešila, mnohého jsme se vzdala a mnohé jsem oželela. A představte si, že najednou jsem začala chápat, že byla kolem mne spousta věcí, které zase až tak důležité k životu nebyly. A navíc, materiální hodnoty vždycky nějak nahradíte zase jinými. Tak už to v životě chodí. Já mám také sklep vytopený a asi mi povolila Ipa na střeše, protože mám v kuchyni strop promočený. Takže v tom nelítáte sám. Pojišťovna mi zřejmě nic nedá, neboť voda ve sklepěě je prý voda "spodní", Ipu nemám pojištěnou proti dešti. Takže co, smůla.
Co se týká dluhů, tak to je jiná věc. Ale předpokládám že máte práci a když jste se zadlužoval, věděl jste, do čeho jdete. Takže i to se řešit dá. A přítelkyni si také najdete jinou.
Suzy, odpověděla jste moc hezky, jen mne v té souvislosti napadlo - o něco jsem v životě ještě nikdy nepřišel - o ty dluhy... 
Nojo Hopíku, dluhů jsem se vždycky bála. To máte pravdu, o ty nás nikdy nikdo nepřipraví. Nikdo nám je neukradne, voda je neodplaví, vítr neodvane. Drží se člověka jak ta "židovská víra" . 
Dnes se na nic clovek nemuze spolehnout. Uz ani na ty dluhy. Ty uz taky nejsou, co byvali.
Od roku 2006 a moznosti oddluzeni to s jejich zidovskovirovostnim drzenim se jde z kopce.
0x
0x
Mě se osvědčila, říkám tomu hra "na dobře". Když se mi něco nedobrého přihodí, říkám si, dobře že je to takhle, mohlo se to stát i tak a to by bylo daleko horší. Dost mi to psychicky pomáhá. Zvlášť když vidím, že jsou na tom někteří lidé opravdu ještě hůř.
Někteří musí svoje zaplavené domy zbourat kvůli narušené statice a nemají pak ani ty. Přítelkyně nebyla ta pravá, dobře, že to takhle dopadlo. Co kdyby se to projevilo až když by byly děti. Měl jsem vlastně štěstí.
To zvládnete. Vyplavených lidí jsou stovky, nejste v tom sám. Rozchod s přítelkyní je běžná věc. A když se s vámi rozešla, tak za to nestojí. Viděla jsem v televizi lidi ze Záběhlic. Jsou již s povodněmi smířeni. Říkají, že s tím nic nenadělají a tak nějak už s nimi do budoucna i počítají.
0x
Smysl to ma, zatnout zuby a vydrzet. Drzim palce. Kdyz jsem se ocitl az na dne, uslysel jsem klepani zezdola.
0x
hmmmm. Zas tak strašně na tom nejste.
Byl jednou jeden, co měl manželku na mateřské dovolené a tři dětičky. Pracoval ve firmě, která se dostala do problémů a začala zpožďovat výplaty. Nejdříve o týden, pak o dva, pak o měsíc, pak o šest neděl. Do toho přišla potopa, spláchla jim domek a poslala jeho zaměstnavatele definitivně ke dnu. Chlap a jeho rodinka zůstali bez práce, bez peněz a bez bydlení. Chlap šel na podporu v nezaměstnanosti, díky státní podpoře pro postižené povodní dostal úvěr, udělal milionový dluh (v roce 97 byl milion mnohem větší cifra než dnes), koupil a přes den rekonstruoval byt, po nocích se učil anglicky. Dost se nadřel, ale vyplatilo se mu to. Zanedlouho potom vyhrál konkurs na solidní místo v nadnárodní firmě a dluh už dávno zaplatil.
Proto vám radím držet hlavu nahoru, nebulit, nepropadat depkám a beznadějím a dělat a dělat a dělat.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.