Jste spokojeni s dárky?

Nejlepší dárky jsou pukaz na dovolenou s možností si vybrat datum i destinaci, pukaz do dobré restaurace nebo na masáž.

Lucie, vloudila se vám chybička. Musíte, každý rok, ve správném časovém předstihu říci, co napíšete Ježíškovi. My měli zavedeno, že na moje narozeniny jsem Ježíškovi napsala a pak ten dopis koloval kolem stolu i s tužkou. Každý přeškrtnul, co koupí on. A mladí říkali. Např. letos moje mladá řekla, že musí napsat Jžíškovi, ať přinese rodinný plánovací kalendář pro 4 lidi a krém na ruce s pumpičkou. A ještě pár maličkostí. Zásada je, říci si přesně. Žádná neurčitá slova a taky ne slovo "nic". To prostě nejde.

Jak se mají chlapečkové? Jsou fajn? Nechají vás vyspat? A prdíky? Jsou?

Lucie, to jsou moc dobré zprávy, že kloučci jsou tak úžasně v pohodě. Víte, někdy se stane, že se dítě narodí hodně rozhozené a nepomůže ani svěcená. Uživejte si to. Je to krása, na kterou žádná z nás nikdy nezapomene.

Já jsem s dárky spokojená, až na jeden. Dostala jsem podprsenku vel. C (mám H :D )

Ja velice,mladi mi dali v obalce fotku ultrazvuku -budu opet babcou,uz jsem ani nedoufala-nejkrasnejsi darek!.

Naprosto, zakázal jsem cokoli mi kupovat, neb nic nepotřebuji, mimo dobrého jídla jídla, pití...

Na druhou stranu budte rada, ze maji zajem. Vsak to muzete nekomu podarovat, kdyz se Vam to nehodi. Z vlastni zkusenosti muzu rict, ze horsi je selekce. Nekomu vsechno, druhemu temer nic. Znam z vlastni zkusenosti, ale ne od rodicu.

Letošní darování bylo trošku podivné a já teď navíc řeším jedno velké dilema.

Proč podivné: v rodině (jinde si moc dárky nedáváme) si vždycky řekneme o dárek, nebo aspoň přiblížíme, co chceme. Já chtěla CD, samá CD A chtěla jsem jich fakt hodně (mám po Vánocích ještě narozeniny), protože jsem si za tento rok žádná nekoupila. No a dostala jsem jedno... a od babičky peníze s tím, že jí došla fantazie, co mi koupit Mamka mi 22. volala, jestli nechci ještě nějaký dárek, že má jen jedno CD. A mně se chtělo křičet "Já chci další CD!". Tak jsem nějaká zmatená, no asi jsem to Ježíškovi do toho dopisu nenapsala dost čitelně

A dilema řeším proto, že se mi sešly 2 stejné dárky. Jeden byl náhoda, o druhý jsem Ježíška požádala. Jenže problém, ten první se mi líbí víc a asi nedokážu dát pryč dárek od člověka, kterého jsem o něj poprosila a který si s výběrem dal práci, takže budu používat ten druhý. Ale jde mi to těžko (je to věc na každodenní použití)...

Ale když to vezmu kolem a kolem, jsem vděčná za to, že si babička udělala práci s vánočkou, že mamka přichystala večeři, že jsme se dnes sešli u příbuzných, že jsme se ségou pekly cukroví a že jsme se scházely na adventní neděle na oběd. Taky jsem znala rodinu, pro které jsou Vánoce jedna večeře a zbytek svátků jako by se nic nedělo. To bych ta CD pak klidně oželila všechna

Moji tcháni, už hodně dávno nejsou mezi námi, se moc nemuseli. Bydleli v domě, každý měl svůj pokoj a mnohdy celé dny na sebe nepromluvili slovo. Dárky řešili skvěle. Tchán byl žlučníkář a měl dietu. Koupil ženě teflonovou pánev. Teflon tenkrát právě začínal, takže to byla poměrně nákladná záležitost. Tchýně byla parádnice, tak koupila muži masážní strojek na obličej. Rozbalili, vyměnili a byli spokojeni. Tvářili se spokojeně. Dodnes nevím, jestli mi hrůzou nebo smíchem zadrkotaly zuby, když mi to vyprávěli.

Znám dva bratry, kteří mají výborný vzájemný vztah. Před mnoha lety, když byli ještě svobodní, jsem se staršího z nich ptal, čím na Vánoce obdaroval svého bratra. Odpověděl: "Koupil jsem mu karton startek." "A co jsi od něj dostal ty?" " Karton startek." Tak prý to dělali celé roky.

Lucie, nehoršete se na mě, ale Vaše chování je dost nevděčné. Zvlášť mě zamrazila věta - když to nedodrží, prostě odejdeme a dary jim tam necháme.

Opravdu byste to dokázala být tak bezohlednou? Uvědomte si, že jsou to všechno staří lidé, patrně hlavně babičky, které mají radost z toho, když mohou něco dát. Připadají si platné, potřebné. Je to pro ně daleko víc, než když samy nějaký dárek dostanou. Nejsou už příliš pohyblivé, těžko se třeba někam dostanou a tak koukají mladým přilepšit penězi, místo shánění dárků.

Soudím podle sebe. Jsem už taky za zenitem a až mi po Novém roce přibude umělé koleno, kdoví, jak budu další Vánoce poskakovat po krámech a shánět dárky. Asi to časem také skončí u nějaké pětky na přilepšenou. Kdoví.

Mohu napsat, že by se mě velice, opravdu strašně dotklo, když by mladí uraženě zvedli zadky, odešli a dárky mi tam nechali. Připadala bych si nepotřebná, odkopnutá. Zvláště udělat takovou věc o Vánocích, když jsou lidé tak trochu naměkko, to bych nedokázala. Uvědomte si, že i Vy jednou budete stará, nebudete už mít tolik vtipu, možností a šancí k výběru dárků. A budete mít třeba pěkná růžová vnoučátka, která budete chtít rozmazlovat. Zatím jste proti, ale počkejte za 30 let! Role se otočí!

Poradila bych Vám - ti příbuzní Vám v lásce a v dobré víře budou ty dárky a peníze dávat pořád. /a možná, kdyby opravdu jednou nedali, divila byste se/. Peníze můžete přece šetřit dětem, když je sama nespotřebujete.

Já bych byla pro to, když opravdu byste dokázala splnit svou výhružku a odejít bez dárků, abyste tam snad radši ani nechodila. Oslavte si Štědrý den doma, s manželem, s dětmi, nikdo Vám nebude strkat to, co nechcete.

Zatím to ještě nechápete, ale staří lidé jsou daleko bezmocnější a daleko zranitelnější. A to, co byste způsobila, by je bolelo do smrti. Věřte mi, vím, o čem mluvím a nemyslím to opravdu zle.

Hezké Vánoce, trochu tolerance a rozumu do hrsti. Jaga.

A určitě je plno lidí, kteří si naopak stěžují, že od svých blízkých nic nedostanou. A co by dali za Vaše příbuzné. Jo, jo, člověku je těžko se zavděčit.

Ještě mě napadlo jedno: opravdu vzít a poděkovat. A po Vánocích donést do nějaké charitativní organizace, do dětského domova apod. Pokud by z toho už děti měly mít rozum, vysvětlit jim, že ony mají doma přece plno hraček a plno oblečení, ale jsou i děti, které to nemají. Proto se s nimi musíte podělit, aby také měly radost.

Tím Vám odpadne běhání po domě a nabízení po sousedech.

Pokud nechcete ani ty peníze od příbuzných, můžete je dát třeba do psího útulku. Dětem vysvětlit, že to děláte proto, aby se zvířátka měla dobře.

Všechno se nechá citlivě vysvětlit, i podobná ošemetná věc, tak, aby z toho děti neměly v hlavičkách zmatek.

Nic nepotřebuji, tak mi Ježíšek nosí láhvinky s něčím sladkým, vonné svíčky, lepší kafíčko, dražší šampon atd., věci, které potěší a nikdy nezůstanou nevyužité, takže spokojenost na obou stranách. Nákupy jsou pro mne problém, takže nekupuji dárky, ale s bohatým předstihem dám obálku (všem stejně, takže odpadá porovnávání, čí dárek byl dražší nebo žádanější) a nechám na podarovaných, jaký dárek si koupí podle vlastního výběru.Vím, že to někdo neschvaluje, ale léta nám to všem takto vyhovuje a odpadají starosti, které má Lucie.

To přerozdělování dárků, jak tazatelka sama píše, může být ošemetné, až děti budou chápat. Reakce babiček, kdyby se to dozvěděly, což není vyloučené, bych se hodně bála... proto přeji, aby zabrala příští rok domluva a byla oboustranná spokojenost.

Než jsem dopsala, předběhla mně Jaga. Zapomněla jsem napsat, že "zapomenutí "dárků rozhodně ne ! Ale nezdá se mi, že by tazatelka byla nevděčná, činí to na mně spíš dojem, že dárky nenajdou uplatnění a taky trošku kazí výchovu rodičů. Tam je to opravdu jen na dohodě... těm penězům bych se nebránila, naopak bych babičkám zdůrazňovala, že je mají děti na knížce a jednou, až je budou potřebovat, budou vdečně na babičky vzpomínat.

Já jsem moooc rád.Dostal jsem sadu dlát,hoblík,pilku a brusnej papír.Nic jsem jinak nechtěl.Ale ještě jsem dostal brusle a oblečení.Já jsem mamince koupil peněženku,tatínkovi třpitky na ryby,bráchovi pěnu na holení.Babičce jsem koupil velký křižovky aby pořád neříkala,že je v kuchyni sama a děda v dílně.Dědovi jsem koupil brýle do dílny aby,když dělá se dřevem nelítaly třísky do očí.Psovi jsem koupil dobroty.A už mám jen 26 korun.Ale zase budu chodit k pánovi vedle nás a chodit mu se psem ven a zase budu mít peníze.Pán nemůže chodit se psem.Dá mi pokaždý 10 korun.Ahoj

Je vidět, Fildo, že jsi opravdu správný kluk a jednou z Tebe vyroste i správný chlap. Myslím, že všichni mladí nejsou jako Ty a to je škoda.

Vybral jsi samé pěkné dárky, ale víš, z čeho jsem měla největší radost? Že jsi nezapomněl na psa. Pes je také člen rodiny, jako ostatní, i on si zaslouží dárek. Dokud jsme měli pejska, balívala jsem mu salám, buřtíky apod. a dávala pod stromeček. Měli jsme pokaždé legraci z toho, jak začichal, zahrabal a už si to nesl.

Takového vnuka bych chtěla, ačkoliv takového jednoho šikulu mám. Ale druhý by mi vůbec nevadil. Přeji Ti v životě jen samé štěstí. Zdraví Tě Jaga.

Lucie, to byste mě jako babičku docela urazila, dám li něco vnučkám, je mi celkem jedno jak se to líbí nebo nelíbí jejich matce. Vnučka dostala mimo jiné tablet a telefon a už jsem slyšela, že je to pro pětileté dítě zbytečné a drahé a kdesi cosi. V dnešní době si to já nemyslím a vnučka neměla problém s ovládáním. Mimochodem starší, dotykový telefon stál méně než stavebnice Lego pro mladší vnučku. Obě holky dostaly velké plyšové papoušky Ara, byly nadšené a je mi jedno, že mají pytel plyšáků. Podstatná pro nás byla radost těch holek a opravdu si myslím, že babičky a dědečkové mají svaté právo dát vnoučatům co uznají za vhodné. Peníze dostala dcera předem aby si sama pro sebe něco koupila, pod stromečkem už měla dárek co si sama vybrala. Jinak je u nás zvyk, že se v rodině malé dárky dávají jen nevýdělečně činným dětem. Nakupovala jsem s velkou radostí, právě proto, že dnes je opravdu co vybírat a těšila se na ta rozzářená očka vnuček. nekupuji nejdražší věci a nikdy bych neudělala to, co někteří rodiče, dětem hračku koupí a uschovají na skříň aby ji náhodou nezničily. Pokud jste např, Jehovista tak neslavte Vánoce ale i tak mají vaše děti právo svobodného rozhodnutí a nemyslím si, že by své dárky chtěly dát na charitu. Pětiletá vnučka při úklidu plyšáků říkala, toho mám od babičky, toho od druhé babičky, toho od...ty si maminko nechám, ty nevyřadím.

Lucko, to jakou radost z dárků a z obdarování druhých má Filip je přece to nejkrásnější co může být.

Hm, jako matka máte k darkum děti dost zvláštní přístup... Vaše děti dostanou darky, jsou jejich a vy jim je ani nedate a rozdate je na charitu. Obdržené cukroví byste vyhodila, to zavani až neúctou k tomu, kdo obdarovava. ...se divim, že vůbec nějaké Vánoce slavite, když neumite ve slušnosti dary přijmout. Mně by to jako dárce urazilo. Mám takového neprijimace darů ve vyvdane přízni a musím říci, že je to v každém ohledu divný patron...

Já jsem byla jinak s dárky spokojena a děkuji za ne, protože vím, že je pro mě moje dítě kupovalo s láskou a radosti.

No už jsem se tu nechtěla míchat... ale stejně Vám, Lucie odpovím. Nejsem útočná. Možná provokativní... v tom je rozdíl. Kdo mě zná, ví, že se snažím nepodléhat vlivům všudypřítomné komerce... Vedu takto i děti. Jenže je tu jedno velké ALE. Trochu odbočím k těm látkovým plínám, u nichž máte pocit, že jdete proti komerci a žijete ekologicky. Prdlajs. Perete je totiž v pitné vodě! Kolik se vezme pitné vody vaše pračka za jeden prací cyklus? No? A víte, že 25 procent lidské populace má omezený přístup k pitné vodě? Že jim neteče doma z kohoutku? A vy si jen tak vyperete pokaděné plínky v pitné vodě... Takže, chcete-li žít opravdu nekonzumně, tak by snad bylo lepší odstěhovat se i s dětmi někam do Nepálu. Řekla bych, že tam se příliš konzumně lidem nežije.

Prarodiče prostě od takového toho rozmazlování tak nějak vždy byli .. jako rodiče byli přísní a jako prarodiče chtějí být ti hodní.

Nejlepší dárek je dálniční známka..

Sám jsem ji několika lidem koupil a i sám dostal .. u nás v rodině je to dárek který se dává už několik let.

Mi z toho všeho vychází, že vy máte s rodinou, rodinami rodičů problém. Netuším, co jste si udělali, jak jste si navzájem ublížili. Musí to být velmi vážné, tvrdé. A musí se to táhnout hodně dlouho a bolestivě pro všechny. Je lhostejné, jak se všichni tváříte, že je vám to fuk. Pocit křivdy je ve vás i ve vaší mamince hodně bolavý a hodně hluboko.

Ať je to co je to, je to váš pohled, váš život. Jen kluci nebudou mít babičku. A to je, pro kluky, neštěstí. Vidím to podle mých vnuků. Ti mají 3 babičky a dva dědečky a užíváme si všichni. Je dobře, když děti mají kolem sebe hodně lásky celé rodiny. Pořád o nás, prarodičích mluví, nosí nám obrázky a teď už i volávají. A my všichni, je zahrnujeme láskou a pozorností. A jsme na ně pyšní a oni na nás. Např. šla jsem pro malého mimořádně do školky. Popadl mě za ruku a vtáhl do třídy. Zařval: "To je ta moje babička. Ta co má psa Dorku." Po cestě z budovy tohle oznamoval cizím lidem, které jsme potkali. Byla jsem celá naměkko, i slzička ukápla. V pátek jeden kluk spává u mě, druhý u druhé babičky a mladí jdou do tělocvičny a ještě na nějaké aktivity. Druhá babička s dědečkem je vozí do kroužků, když mladí nemohou. A to si nemyslete, plavání, flétna, judo, bedminton, skauti, to není zas až tak jednoduché. To všechno kluci mohou, protože jim to někdo umožnil. Rodiče i prarodiče.A taky platí: nemusíš vychovávat, ale musíš jít příkladem. Hoši budou vidět jak jednáte se svou mámou, tak si budou myslet, že je to tak správně, protože vy jste nejvyšší autorita. A budou jednat tak s vámi, až vyrostou.

Jsem daleka toho vám něco vytýkat nebo doporučovat, ale je možné, že si hodně věcí neuvědomujete a také, že ještě nenastal čas, kdy dáte všechno do souvislostí. Polibte, prosím, za mně vaše kloučky na čelíčka.

Lucie, tak toto vysvětlení mluví za všecko. Tomu rozumím. Mám pocit, že nikdy neříkám, co mají lidi dělat. Myslím si, že by na to měli přijít sami, až si to v hlavě srovnají. Kromě alkoholiků a surovců. Tam říkám, ať tazatelka utíká. Pořád jsem si myslela, že je něco v nepořádku ve vztazích. Věděla jsem, že nejste ani zlá, ani na hlavu padlá. Je škoda, že tohle rodičům nedošlo. Příjdou o spoustu lásky svých vnoučků. Lucie, hodně štěstí vám, vašemu muži a hlavně oběma kloučkům.