Předvánoční čas a vaše rodina

Před deseti lety jsme na Vánoce jeli do Českého Krumlova.(potom ještě několikrát)Město v podstatě prázdné,jen světýlka a stromky v oknech.Nešlo ani sehnat ubytování,nakonec se povedlo,ale byli jsme tam sami a měli klíče od celé budovy.Na večeři se šlo do čínské restaurace,protože ta byla jediná otevřená.Tradičně jsme krmili medvědy a pili svařák,bylo nás sotva třicet lidí z města...no a dnes je město plné lidí,krmení medvědů přenáší i tv,ubytování kdekoli a štědrovečerní menu taky není problém.Jsem ráda,že lidé přišli na to,že je hezké slavit i mimo domov.Těším se,že až se tam zase dostanem ,nebudeme ve městě už sami a nebudeme bloumat prázdnými ulicemi a užijeme si výzdobu,stánky,svařáky,hudbu a celý vánoční program.

- Vánoce jsou pro mne spojeny s přípravou čokoládového cukroví s maminkou, když mi bylo ca 8-10 let ...

Bydleli jsme v Mirošovicích u Prahy v podkroví jednoho z domků na návsi - v kuchyni tajuplné přítmí, vůně jehličí, vánočního cukroví, svíček - maminka připravila čokoládu, tatínek přinesl ze dvora dětskou plechovou vaničku, plnou sněhu a já jsem vkládala plechové formičky s čokoládou do sněhu ke ztuhnutí.

Druhý den jsem se pak se zatajeným dechem chodila celý den dívat do krabic, naplněných čokoládovými figurkami a kochat se jejich tvary - pamatuju, že jsem měla nejvíc ráda "raky".

Žádný jiný vánoční prožitek pak už nikdy nebyl tak silně emoční jako tento, protože maminka byla moc hezká, měla jsem ji moc ráda a ona uměla perfektně vytvořit sváteční rodinnou atmosféru - takže z přípravy tohoto cukroví udělala takový vánoční rituál.

Vánočních zážitků pár mám,hlavně ale vzpomínky na krásné Vánoce s rodiči a babičkou.Po večeři jsme chodili ke stromečku,já jsem "musela" hrát na klavír koledy,potom měl tatínek vánoční proslov,vzpomínalo se na ty,co se jich nedožili a nakonec jsme zpívali koledy.Tatínek měl tenor,babička hodně vysoký hlas,maminka to spíš odrecitovala a vlastně jsme zpívaly tak nějak nastejno my dvě se sestrou.Když jsme se zaposlouchaly do té směsice různých hlasů,začly jsme se nejdřív pochichtávat,pak okopávat a nakonec jsme vyprskly smíchy,pak se už řehtaly naplno.Ostatní pokračovali ve zpěvu,maminka nás okřikovala, o to víc jsme se smály.Až to nevydržela a oběma nám jednu vrazila-smích nepřestal.A tak byl Ježíšek svědkem,jak dvě pubertální rozjívené holky dostaly u stromečku pár facek. Další vzpomínka je na to,jak se tehdy se dávalo různé cukroví do staniolu a pověsilo na stromek-kolekce nebyly,stromek se zdobil den předem večer nebo dopoledne,my jsme se sestrou stihly vydlabat cukroví a na stromku kromě baněk visely prázdné vlající kousky staniolu.Když byla sestra malá,po Novém roce jsme všichni odstrojovali stromek,opatrně dávali kouličky do krabic-sestře se podařilo jednu rozbít a maminka pronesla"to už můžeš rozbít všechny" a než jsme se vzpamatovali,sestra s každou koulí práskla o zem.Jen jsme na ni koukali neschopni slova,takže se jí podařilo jich rozbít hodně,než maminka zasáhla.Asi bych si vybavila víc,ale na tyto ráda vzpomínám.