Mám říkat "Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou hříšným", nebo "Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou hříšnou?
0x
Dobrý den, volte variantu podle toho, zda jste žena nebo muž. Ovšem, Ježíš by to mohl rozpoznat sám. Zdravím!
0x
Adel, modlitba není o recitaci. Je to prosba, je to něco, na čem vůbec jako forma, nezáleží. Záleží, jestli je to upřímné nebo jen divadlo, které se snaží být líbivým.
doplněno 14.12.15 10:34:
Janm, moc děkuji za vysvětlení. Je to velice zajímavé. Musí to dobře působit na duši. Relax, uvolnění a ještě užitek, když Kristus uslyší. Je dobře vědět. 
Ježíšova modlitba, je známa východnímu pravoslavnému (orthodoxnímu) křesťanství a užívá se doslova jako "mantra" neustále se opakuje /většinou v duchu/ může se modlit "na různé způsoby" ale většinou je dobré si tu formu ustálit a pak si ji držet stále, postupně jak říkají velcí "starci" dojde k "zautomatizování" člověk má pocit jakoby se pak v nitru "modlila sama"...
číli např. Pane Ježíši Kriste synu boží smiluj se nade mnou hříšným, ale i Pane Ježíši Kriste synu boží smiluj se nade mnou, anebo i zkrácené verze Pane Ježíši Kriste synu boží smiluj se (Kriste smiluj se nade mnou ) apodobně...
doplněno 14.12.15 10:24:
K modlitbě se užívají jednoduché "korálky" (rus. čotky) většinou jde o šňůrku podobnou tkanici na boty s uzlíky a křížkem.
0x
"adelizna", četla jste Bibli? Tam se píše, jak přišli učedlníci za Ježíšem a ptali se ho: "Pane, jak se máme modlit"? A Ježíš jim odpovídá, vy takto se modlete: "Otče náš, jenž jsi na nebesích..." (Mat.6:9-13) Takže pokud se chcete modlit k Bohu, mluvte s ním, jako s otcem. Modlitba je rozhovor, žádné předem formulované litanie, opakované kolem dokola a bezmyšlenkovitě.
0x
K Ježíši určitě ne, ten měl říkat toto:
" JEHO VYUČOVÁNÍ: Když Ježíše jeden z jeho učedníků požádal "Pane, nauč nás, jak se modlit", Ježíš mu odpověděl: "Kdykoli se modlíte, říkejte: ‚Otče.‘"( Lukáš 11:1, 2) Navíc při svém slavném Kázání na hoře posluchače vybízel, aby se modlili "k svému Otci". Také je ujišťoval: "Bůh, váš Otec, ví, co potřebujete, dříve než jej vůbec poprosíte."( Matouš 6:6, 8) Během poslední noci na zemi svým učedníkům řekl: "Jestliže Otce o něco poprosíte, dá vám to v mém jménu."( Jan 16:23) Ježíš nás tedy učil, že se máme modlit k jeho Otci, který je zároveň naším Otcem – k Bohu Jehovovi. ( Jan 20:17)."
Je to zvrhlost doby dělat ve všem chaos. Jestliže je jeden Bůh, modlí se v případě potřeby jen k němu.
Jinak je to celé i jako víra totálně postavené na hlavu.
Vážení přátelé 
Písmo je písmo ale tradiční jak katol. tak pravoslavné církve rozlišují dva prameny jeden je to "Písmo" co zmiňujete a druhý pramen je Ústní tradice, neboť i v písmu je psáno, že je mnoho věcí co byly učiněny ale nebyly zapsány, přesnou citaci si najděte chcete-li
Ježíšova modlitba se neopakuje kvůli tomu že by byl Bůh hluchý ale proto aby se člověk "naladil" a dosáhl jakési "kontemplace" nebo chcete-li "spojení" s Bohem jde o "duchovní cvičení" které obrátí změní (metanoia-pokání) myšlení člověka jež je dále takto víc a víc s bohem a v bohu, konečným výsledkem tohoto úsilí je v západní tradici dosažení svatosti a ve východní theose čili zbožštění obožštění člověka- s tím souvisí i získání určitých schopností jako vedlejší produkt, není vyjímkou telepatie teleportace bilokace, jasnozření apod., to však není primárním cílem
Vedle písma tedy existuje i jistá mystická a PRAKTICKÁ cesta, jež je právě protestantismem "opomíjena" zapomíná se na to že vedle písemné existuje i ústní tradice..., vyloučením této ústní tradice dochází k velkému "zploštění" ba i "nepochopení" a z křesťanství jež bylo původně "praktickou cestou" původní název křestanství je "cesta" se stává "formální bezduché a suché memorování mrtvé litery" v níž se pak marně hledá spása
doplněno 14.12.15 12:18:
Krásným projevem neformálního křesťanství je v pravoslaví známý fenomén STARECTVí (osoba na velmi vysoké duchovní úrovni velmi ctěna a vážena, která uměla dát duchovní i praktickou pomoc "zázračná uzdravení" ,nemusela být knězem nebo mít nutně formální teol. vzdělání, často šlo o mnichy)
Druhý fenomén je JURODIVOST -posednutí Kristovým duchem, šlo a jde o lidi kteří naprosto "KAŠLOU" na konvence a vynikají "absolutní pravdivostí" ať se to komu líbí nebo ne, narušují dokonce i církevní obřady jsou rovněž někdy obdarování nadpřiroz. schopnostmi jako je předvídání budoucnosti apod. Ačkoliv postavy kontroverzní však přes jistou "neposlušnost" formální církvi přesto církví respektovaní a lidmi uznávaní, jde o jeden z pokladů východního křesťanství v níž křestanství dosahuje vysoké autenticity bez ohledu na formalismus nebo "hnidopišské" srovnávání reality s písmem jak je to zvykem u "protestatntských směrů" kdy některé redukovali Boha na Bibli
doplněno 14.12.15 12:28:
Původní křesťanství "cesta" nehledě na názorovou různost v počátcích bylo spíše víc "mystické hnutí" bez jednotné formální nauky (ta krystalizovala postupně) šlo spíše o "praktickou cestu" při níž jedinec dosahoval a dotýkal se "nesdělitelné a velmi hluboké zkušenosti" (božské reality). Toto se ještě zachovalo ve východních církvích kde se písmo bere spíše jako "mapa" která má vést a pomáhat dojít "cíle" bylo by však chybou tuto "mapu" brát jako konečný cíl zdůvodnění a především jako odpověď na všechny otázky života.
0x
Vzácná, křišťálově čistá otázka. Děkujme všichni za to, že v dnešní době ještě je pokládána.
Jenda2 tu podstatu vystihl nejlépe. Snad ještě dodám: zkuste si v klidu a bez spěchu číst (či modlit se) ten text modlitby Páně, neboli Otčenáše a zamýšlet se nad jednotlivými slovy či větami. Ne tedy drmolit ten text, jak nás to třeba učili v dětství, a nebo to i dnes ledaskdo dělá, ale vnímat každé slovo. Je tam obsaženo vše, co má tvořit naši lidskost a vztah k Bohu. Kdysi jsme s manželkou někde na svahu v Krkonoších (možná to bylo v okolí Janských Lázní) narazili na osamocenou, jednoduchou, možná nepříliš výraznou sochu či spíše jen bustu Krista a vytesaným nápisem - jen částí textu Otčenáše: "Odpusť nám naše viny ", a najednou jsme (i když jsme byli a jsme věřící) to všechno pochopili. Velmi často na ten silný dojem vzpomínáme a je nám posilou.
PS: pokud někdo zná to místo a má třebas i fotografii té památky, budeme jistě nejenom my, velmi vděčni.
Tak pěkný Advent !
dědo z Brna, dovoluji si poděkovat za přáníčko. I vám doma, přeji klidné svátky. Z Vašeho psaní, jde takový klid, já to tak vnímám. - pt
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.