Je více věřích, či nevěřících?

Já teda kolem sebe žádný velký "hlad po duchovních věcech nebo hodnotách" nevidím. Rovněž tak po "spiritualitě a mystice" nikdo z mého okolí nijak zvlášť netouží. Proč si lidé neodhlasují, co je mravné a co ne? O to se lidi pokoušejí, co je lidstvo lidstvem. Jenže v každé kultůře to mají jinak a každý tvrdí, že jen ten jeho názor je spávný a každý jiný se musí definitivně vymýtit. Z toho vzniklo nejvíce válečných konfliktů. Nebýt rozdílných náboženství a kultur, nebyla by ani většina válek. V minulosti, ani v současnosti.

- já nedokážu pochopit jak je možné, že dnes lidé ještě mohou věřit v jakéhokoliv boha - snad ještě více nežli dříve - a jímá mne naprostá hrůza, čeho všeho jsou lidi ve jménu náboženství schopni.

Já jsem ochotna přijmout jedině to, že člověk s veškerou svojí technikou nikdy nebude schopen pochopit sílu, která řídí vesmír, nebo vytváří život - ale nikdo mne nepřinutí věřit, že je to síla nadpřirozená - ve smyslu božská, jak to chápou lidé . - Mimochodem - docela bych se vyděsila ! - kdybych po smrti zjistila, že fakt nějakej pánbůh existuje - protože možné je všechno - ale to bych už bohužel nemohla zde na Poradně svůj názor opravit. Zdravím.

pt,

Pavlínko, asi máš pravdu, taky bych to tak řekla - ale žádné duchovno, spiritualita, nebo víra v Boha lidi nespasí ... jak já bych chtěla "věřit" ! - ale prostě to nejde.

Svědomím nás geneticky vybavil Stvořitel, Bůh; tím se odlišujeme od zvířat. Sice je to nepochopitelné, spolehlivě to však vyvrací Darwinovu teorii – neumím si představit, jak by se z bahenní řasy nebo trilobita vyvinula rozmnožovací schopnost, pohlavní pud a láska. Její průběh lidstvo prokázalo, jako chemický proces, ale původ je v genetice od Stvořitele. Touhu po Bohu (duchovnu, chcete-li), jak se píše v Bibli, nám Bůh vložil do srdce.

Zdravím,

podle mého názoru není něják možné určit přesný počet věřících/nevěřících, ale jedno by určit šlo a to počet studentů na planetě ( teoreticky). Tato má teorie vychází z jednoduchého faktu> před písemkou každý věří i v Poseidona :D- já to zkouším na každý test a celkem to i vychází :D

Jinak hezký přeji den

Otázkou je, kdo je to věřící a nevěřící.Myslím si, že věřících je převaha, ale každý věřící věří tomu svému věření...Je hrozné, jak je víra a náboženství zneužitelné, po celou dobu existence lidstva...

Nevím, zda je víc věřících nebo nevěřících.

Vím ale, že většina věřících jsou nevěřící.

Soudím tak z jejich chování ...

Zdravím, věřící nejsem, přesto vyznávám hodně tradičních a konzervativních hodnot. Proč? Protože mě tak vychovali rodiče. Hlad po duchovních věcech nemám, zato mám hlad po normální výchově dětí a nezletilých. Když rodiče vychovávají své děti v přesvědčení, že oni jsou jedineční, úžasní, nic nemusí dělat, před nikým a ničím se nemusí sklonit, všichni jim uhnout z cesty... tak to bohužel dnes vypadá, jak vypadá. Žádná úcta, žádné ohledy, minimum pomoci, minimum zájmu o něco krom sebe sama. A špatnou výchovu nespraví ani tisíc kapliček a kostelů, v nichž se budou lidé falešně modlit.

Ano, láska k výchově patří. Ale bohužel dnešním trendem je vychovávat osobnost, která neumí nic dávat, jen brát. Neumí v drtivé většině řešit potíže, při prvním náznaku utíká (častá rozvodovost), protože je odmalička vedená za ručičku a čeká, že za ni všechno "někdo" vyřeší. Sleduje jen vlastní zájmy a neumí se konfrontovat, natož dohodnout, s člověkem, který má zájem a názor jiný. Není to teda spíš opičí a škodící láska, která z tabula rasa udělá dalšího sobeckého, sebestředného a nezajímajícího se jedince?

Taky mám touhu. Ale až se moje touha vyroste, doufám, že bude vychovaná takovými pravidly a hodnotami, jakými jsem byla vychovaná já.

Slyšel jsem, že všichni lidé jsou věřící. Někteří věří, že je Bůh (nějaký), jiní věří, že není.

Jinak v podstatě souhlasím s @magdon.

A morální hodnoty? Ty jsou vesměs dané výchovou. Třeba lidojedi na svém jednání nic zvráceného nevidí a ani nejedí lidi z nějaké msty apod., prostě to tak mají.

@pt: Tady u nás platí to, co píšete. Ale zkuste vysvětlit domorodým kmenům kdesi támhle (těm, které lidojedství praktikují), že jsou patologicky vyšinutí a dopouštějí se těžkých zločinů. Podle nich prostě pravdu nemáte (tedy podle toho, co jsem o nich slyšel).

Hm, nejdřív odpověď na otázku v titulku. Všichni lidé jsou věřící. Podstatné rozlišení je ale v tom, v co nebo čemu věří. Bohužel to jsou leckdy totální hovadiny.

Já jsem věřící, věřím v úžasnou Matku přírodu a její zákonitosti .. Určitě si nemyslím, že nad náma někdo stojí, pomáhá nám... Vše je to jen evoluce, vývoj, a pudy.. Omlouvám se jestli si někdo myslí něco jiného..

Pěkný den, myslíte? mě to dává naopak všechno smysl..

Takže na první otázku je moje odpověď - určitě naprostá většina je věřících. Tam je pak otázka, jak se tady taky píše, čemu kdo věří (vzpomeňme slavný film Věry Chytilové Kurva, hoši ...). A nezdá se mě, že lidé by alespoň u nás většinově toužili po spiritualitě a mystice. Totiž v tom případě by nákupní centra v našich městech zela prázdnotou a jejich otravná vánoční výzdoba a hudba (která má určitě svůj čas, ale né v polovině listopadu) by přišla vniveč. A, kdo jste byl třeba v tuto dobu na vrcholcích Brd, těsně před setměním, s lehkým mlhovým oparem, tak pak se o spiritualitě může mluvit. A těch dalších hor a údolí je u nás požehnaně.

Otázka není položena správně. Věřících v co? V Boha či cokoliv jiného? Měli bychom věřit v sobě, svému přesvědčení, ideálům, nenechat si nic vnucovat. A to náboženstvím, politiky...

Ahoj. Tak třeba já jsem nevěřící. Někdy ani nemůžu uvěřit sám sobě, čeho jsem všeho schopen. Je to děsivé?

V dnešní uspěchané době, která nese s sebou samý stres, si lidské podvědomí přímo říká o relaxaci, rehabilitaci nervů. Čím byli a pořád jsou duchovní?Velkou měrou zastávají funkci psychologa. Jestli to neznáte , vyzkoušejte to .Sedněte v kostele někam třeba do koutku a nechte se unášet působením klidu, jakéhosi opaku toho co je venku. Prostě balzám na nervy.A při tom posledním , co člověk má? Pohřeb. Já nevím , jak to vidíte vy, ale obřadní sín 20min.a dost.Dost často jsem si tam říkal,-šup tam s ním. V kostele mi to připadá daleko důstojnější, obřad rozloučení. Na druhé straně -křest-přivítání do života.Tento obřad v kostele, když je pěkně udělaný, je něco krásného.Jak hezky měla udělanou svatbu moje dcera na LOMCI, na to se nezapomíná.

Jestli si někdo myslí, že tenhle styl života někomu něco přinese , mýlí se.Vzejdou s toho jen samí duševně narušení jedinci, kteří ve většině případů v 60ti.létech budou zralí tak na léčení a né na plnohodnotný život.Proto se lidé obracejí víc k duchovnu , kde nachází svůj ztracený klid.

Netroufnu si tvrdit, zda je věřících více, či méně, ale osobně si myslím, že více. Někteří o tom ani nevědí a probudí se to v nich později, třeba v různých těžkých situacích. Spousta lidí mi přiznala, že se v nejtěžších situacích k Bohu přeci jen nakonec obrátila, když jim bylo nejhůře. Výchova do nás vloží jakýsi model hodnot - ale ani nemusí být vždy správné. Budu - li mluvit o sobě, mí rodiče byli standardní a přesto mi něco uvnitř našeptalo, že mé hodnoty budou z větší části úplně jiné. Co to bylo, když mne vychovávali podle svých představ? Mj., jsou nevěřící a já v Boha věřím, svým způsobem. Být věřící neznamená být organizován nutně v nějaké církvi, to se mi vždy příčilo a myslím, že mnoho lidí je v ní ze strachu a ne z tak velké lásky k Bohu. Jednou za čas zajdou do kostela, mají "splníno" a leckdy se zase mohou chovat "bezbožně". Jako by jim to dávalo alibistický pocit, že od teď jsou zase "hájení", protože požádali o očištění a jede se dál. To z lidí dělá náboženství. Ale láska k Bohu je něco jiného. Je to o neustálém vztahu s ním a práci na sobě. Pro mne je Bůh láska a energie, která má vše pod kontrolou, jakási řídící jednotka, která vše stvořila a my jsme zodpovědní sami za své činy. Vytváříme si svůj další osud energiemi, které šíříme svými skutky a jednou, až se opravdu zdokonalíme, se vrátíme zpět ke Stvořiteli, jako dokonalé duše. Je jen na našem vývoji, kdy to bude. To je moje víra. Lidé, kteří nejsou v církvi, často o své víře nemluví, někdy v duchu se tím zaobírají, ale podle mne to má každý v sobě, jen se to musí probudit. Co je svědomí? Co nám říká, že něco jsme udělali špatně, když to bylo v náš prospěch? Morálka? I když nás okolí ujišťuje, že o nic nejde, nemáme dobrý pocit. Věřím, že záležitosti se nám dějí pro náš os. růst, na základě energ. hladiny, kterou jsme si sami vytvořili. Duchovní úroveň lidí se , podle ,mne zvyšuje, hlad pozvolna narůstá a stále více lidí se probouzí. Jsou unaveni z komerč. způsobu života a začínají toužit po hlubších hodnotách. po něčem pravdivějším, po čem podvědomě víc a víc touží. Ale ještě zdaleka ne všichni. U mnoha k tomu dojde v pozdějším věku, přirozene, až posbírají v životě spoustu zkušeností a pak jim to začne docházet.

Je "věřící" a věřící...Já mám třeba kamaráda, co celou svojí duší upřímně věří v Boha a taky podle toho, jak ho znám, se chová morálně, jakoby na vyšším levelu než třeba já a ostatní nevěřící...No, pak jsou věřící, kteří to berou jako nějakou formalitu- sex až po svatbě, ale ostatní je povoleno. Účastnila jsem se jednou v našem městě párty s místními katolíky, u kostela jsme si balili trávu a chlastali; kazili mě, oficiálně odsouzenou k tomu, hořet v pekle, za svoje hříchy. Počítají se mezi tu věřící menšinu...ale pochybuju o tom, že by to brali nějak upřímně. Ještě horší pocit mám z těch starších dam, sházejících se v kostelích a pokrytecky nadávajících na lidi, co se ještě nechystají do hrobu...

Lidé určitě touží po spiritualitě...protože jsou věci, které se zkrátka nedají logicky vysvětlit/zatím nedají. Dřív nikdo netušil, jak funguje třeba počasí...jak vzniká zemětřesení, bouřky, povodně. Tak to připisovali bohům...dneska i po tom obrovském pokroku máme věci, na které neznáme odpovědi a ani možná nikdy nebudeme znát. Třeba kde se vzal vesmír? Jestli musel z něčeho vzniknout, co bylo úplně na začátku? Mohl vzniknout z ničeho? Stejně tak, kde se vzal život...čím to je, že si uvědomujeme sami sebe? Jestli je to jenom proto, jak moc dokonalé přístroje jsme, tak by bylo možné, abysme sami vyrobili inteligentní bytost, která by si sama sebe uvědomovala...až se tohle stane, tak přestane většina náboženství dávat smysl.

Nějaké ty morální zásady a láska by se daly připsat naším základním pudům- jako snaha zachovat rod (proto se navzájem podporujeme a vražda je něco špatného). A tyto instinkty se přenáší z potomka na potomka pomocí DNA. Ale zase je otázka, kde se tu ty instinkty vzaly...jestli je možné, aby tohle všechno vzniklo z náhodné bakterie. A i kdyby, neřeší to tu otázku, co bylo na začátku.

A když to vezmu ještě o jeden stupeň výš, tak jediné, co by konečně dávalo smysl, je neexistence času a nějaký další rozměr- třeba právě ten stvořitel, ale to si člověk už nedokáže představit...je to jakoby si postavičky ze hry měly uvědomovat svého programátora. Ale mohly by si vymyslet teorii o programátorovi a vytvořit náboženství a trestat postavičky, které by té teorii nevěřily a vést válku s postavičkami s jinou teorií...no, to už jsem se dostala trochu mimo téma.