1x



Jak byste řešili těžké onemocnění, rakovinu

Od: Datum: 25.11.15 20:32 odpovědí: 23 změna: 03.12.15 12:19

Několik známých to řešilo zasebevražděním. Já nad tím nepřemýšlým. Nemusí to přece být vždy smrtelné.


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 25.11.15 20:36
avatar

Já se denně modlím za to, abych to nemusela nikdy řešit. Neumím prohrávat, to raději nehraju:(

Obdivuji moc a moc všechny, kteří s tím bojují.

Od: jmlc®
Datum: 25.11.15 20:38
avatar

tak na začátku při podezření před diagnozou doktora (min 3 měsíce) bych se nechal dobře pojistit..

Pak bych se začal výrazněji věnovat celé rodině - hlavně manželce a dětem. Přestal bych sázet sportku, kupoval jen nejnutnější věci.. přeci jen ztratí výraznou část příjmu. O nějakém "žití, dokud to jde" bych nepřemýšlel - spíše v tom smyslu, pomoct dokud to jde... Umřeme všichni, někdo za rok na rakovinu, někdo zítra na nehodu...

Od: ria®
Datum: 25.11.15 20:38
avatar

Já bych se asi neléčila.. nechci vyznít jako pesimistka, ale každý v sobě máme nějakou nemoc, na kterou umřeme, do nekonečna tady nebudeme..

Dneska: https://www.stream.cz/delnici…mrti/10008216-maja#nejnovejsi To je orpavdu tragédie.. strašný, rodiče obdivuji..

Datum: 25.11.15 21:17
avatar

Ufff, tak to je fakt síla.*plac*

Od: pb®
Datum: 25.11.15 22:41
Nedivím se jim a možná bych to řešila stejně. Záleží na prognóze. Kde je úmrtnost do roka kolem 90ti %, proč se nechat operovat, ozařovat, chemoterapie. Bohužel nevěřím tomu, že doktoři udělají vše pro to, aby pacient netrpěl. I když tu moc mají, stejně ho nechají umřít v bolestech a stejně se chovají jak prasata. Bohužel. Zkušenost ze vzdálenější rodiny během posledního roku 2x. Jeden to už má za sebou, druhý se "léčí". Nicméně úmrtnost zrovna při té jeho rakovině je 80%.
Od: luha®
Datum: 25.11.15 22:47

MMS?*zima*

Datum: 25.11.15 22:50
avatar

připadá mi "zhůvěřilé", že není pro tyto případy umožněna euthanasie. V současné době ani nevím, jak se bezbolestně zabít, kdybych se k tomu odhodlala a myslím, že v případě rakoviny bych to chtěla.


doplněno 25.11.15 23:38:

- já bych to v civilizovaném (a humánním) světě považovala skoro za samozřejmost !

Od: buss®
Datum: 25.11.15 23:06

Ale lidi to po zákonodárcích nepožadují, takže oni bohužel rozhodují o nás, a nejen v tomto.

Datum: 25.11.15 23:14

Doufam, ze tohle nebudu muset nikdy resit, i kdyz to clovek nevi, co ho potka. Tatinek zemrel na rakovinu, maminka prezila a jeden nas pribuzny-tatkovo bratranec, po te co se dovedel, ze ma rakovinu, tak si pustil plyn. Tezko rict, jak by dopadl, kdyby se lecil, ale prisel na to takhle: Bylo mu spatne, byl v nemocnici, bylo to kratce po revoluci, jeste se takove diagnozy pacientum nerikali. Byla vizita a pan doktor byl povolan k telefonu, chorobopis odhodil na postel a sel, on nelenil, vse si precetl, okamzite se nechal pustit na revers domu. Zasel do knihovny, tam vse nastudoval, precetl si co mu je a bylo rozhodnuto.

Datum: 26.11.15 00:44
avatar

eNedá se nikomu radit, pouze naznačit možnosti. Každý se musí rozhodnout sám a neumím si představit, že bych někomu poradila, on by mne poslechl a zemřel. Nikdy bych se nedozvěděla, jestli by umřel i při jiné léčbě, nebo jsem mu poradila špatně. Každý má zodpovědnost za své ydraví i život. Musí se rozhodnout, jaké léčbě víc důvěřuj, zda medicíně, léčiteli, MMS, chemoterapii - nebo bez ní a hlavně záleží na stádiu, druhu rakoviny a prognóze. Výborné je, když se to dá operovat, když je tzp rakoviny vhodný na protonovou a biologickou léčbu. Ale všichni to štěstí nemají. Pro zajímavost uvádím, že moje matka měla 4. stádium rak. na rozhraní tlustého a tenk. střeva, domů ji po operaci pustili co by chrastící uzlíček a my nevěřili, že nám už neumře, jak byla vyhublá. Místo nějakého zlepšení jí to střevo po operaci prasklo a následovala 2. operace, kdy už měla jen kosti potažené vysící kůží. Bydlím daleko, tak jsem jela navštívit lékaře, kt. ji operoval a zeptala se jak asi přibližně bude dlouho žít, s ohledem na otce, abych mohla včas učinit potřebné kroky k jeho přestěhování k nám atd. Vyrazil mi dech, když koncem září řekl, že tak do Vánoc! Už je to skoro 3 roky, matka se uzdravila a lítá po baráku jak motorová myš! A to jí ani chemošku nedali, že by to nevydržela! Možná právě proto? Rozhodně se to podařilo asi odstranit. U této nemoci jeden nikdy neví...

Datum: 26.11.15 06:23
avatar

Buss, by ses divil, jak najednou začne každý na životě lpět! Tohle všechno uvažování je na dvě věci, protože je to pouhé teoretizování, co by kdyby. Několik známých, které zmiňujete, to je jedna, naprosto zanedbatelná část mezi stovkami tisíc nemocných touto šílenou nemocí. *hej*Mnohem větší část, než se vůbec předpokládá, se vyléčí. Vůbec si nedovedeme představit číslo léčených a pak vyléčených. Jen pro ilustraci: Byla jsem na onkologii na kontrole, veliká hala, čekárna na fakultce byla plná lidí. Ptala jsem se u okénka, kolikátá jsem. Byla jsem 64, slovy šedesátáčtvrtá! A to bylo 8.30 hodin. V přilehlých čekárnách na určité zákroky a vyšetření bylo mnoho dalších lidí, kteří se u tohohle okénka nemuseli hlásit a jejichž počet sestra neznala. No a vidíte! Žiju, žijeme. *ua*


doplněno 26.11.15 10:54:

Marcelko, rozumím vám. Je to tak, jak píšete, ale spíše tak, jak si myslíte, že by to mohlo být. Nevíme. Ale vůle je hodně mocná. Viděla jsem na vlastní oči, co dokáže, viděla jsem její sílu. Ale musí existovat důvod. Když není, je to všecko v čudu. *sok* Krásný den i vám *pusa*

Datum: 26.11.15 09:12
avatar

- babkazov -

to je sice pravda, a byla bych pro .. všemi deseti - a rovněž je pravda, že na životě člověk lpí tím víc, čím víc je to "na pytel" - ale nakonec stejně umřít MUSÍ - ať dělá co chce, ať se léčí, či neléčí, ať je statečnej, nebo zbabělej - v tom vidím tu jedinou pravdu - a mělo by mu být umožněno, aby se mohl sám rozhodnout, jestli chce podstoupit trápení s mnohdy beznadějnou léčbou, anebo to mít raději včas za sebou.

Vůbec bych se neodvážila - z úcty ke statečným lidem, kteří to nevzdávají - sem tuto úvahu vložit, kdybych i já nebyla na stejné lodi s ostatními a byla bych výjimka, která zemřít nemusí. Taky nevím, jaká nemoc na mne event. ještě čeká - a jak mi přibývají roky, tím více se bojím konce, občas na to myslím a zcela pochopitelně bych chtěla mít možnost to vzdát, kdybych se léčit nechtěla - protože, jak jsem řekla - stejně umřít musím, ať se třeba "stavím na hlavu" - a celý život třeba jím zdravě, atd.. ! Nejsem zrovna moc pesimista, ale tohle prostě tak je - a já si to jen uvědomuju, nic víc. Tak ahoj.


doplněno 26.11.15 14:07:

strakatypes -

- to je samozřejmé ! - o takových případech nemluvím ...


doplněno 26.11.15 14:44:

- mluvím o možnosti svobodné ! volby - kterou nemám, pokud mne současné zdravotnictví násilím udržuje při životě i za cenu mučivého utrpení ! A dnes si navíc bez předpisu nemůžete pomalu koupit ani aspirin - a plyn už taky není, co býval !

Od: luha®
Datum: 26.11.15 17:36

Každý si může svobodně nasbírat bylinky na *horší* časy.:)

Od: pt®
Datum: 26.11.15 17:45
avatar

babko, to je přesně ono, když přijde taková nemoc, kde se dá čekat brzy konec, každý začne na životě lpět a nikdo nechce skončit pod maceškama. Občas se na poradně objeví jeden člověk, který to měl téměř spočítané a to ve velmi mladém věku a proto je na internetu k přečtení ten příběh boje s touto nemocí, touha po životě a odsouzená eutanázie, jako nežádoucí. Ono se to lehko řekne, ale takové rozhodnutí pro mladého člověka je nepřijatelné, touha žít je silnější.

Od: strakatypes
Datum: 26.11.15 11:55

Jenom nadhodím. Pro ty, kteří vidí řešení v totálce, tak ať si uvědomí, kolik jim je, že mají tento názor. Třeba mají život za sebou, nemají rodinu.

Ti mladší, kteří mají život před sebou, kteří mají malé děti by tento postup asi nevolili. A ti, kterým se narodila vnoučata, tak by je třeba chtěli vidět jít do první třídy, do tanečních apod.

Od: jira
Datum: 26.11.15 15:19

Měl jsem rakovinu varlat. Vyléčil jsem se sám, bez lékařů, bez chemoterapie či jiných léků. Každý den jsem konzumoval čistou šťávu cca ze šesti pomerančů po dobu půl roku. Čímž jsem v těle dokonale vyčistil všechny své buňky. K tomu pevná, neochvějná víra v uzdravení. Nic víc netřeba...Nikoho k ničemu nenabádám, nikomu nic nevnucuji. Jen sděluji pravdu o tom, čím jsem si sám prošel...

Od: jmlc®
Datum: 26.11.15 15:26
avatar

Dobrý den, to mne zajímá... Tu rakovinu jste bez lékařů i diagnostikoval?

Datum: 02.12.15 18:43
avatar

ano..na víru v jsem zapomněl..i to mně pomohlo...samozřejmě nevím, kde se to ve mně vzalo - ta víra že "moje" nemoc má smysl a účel - že je to jen jakási zkouška kterou musím projít a kterou musím protrpět bez léků...

ale to se asi nedá v člověku nějak uměle vyvolat..Víra ve "vyšší" moc

R

Datum: 02.12.15 18:40
avatar

Zdravím,

měl jsem také závažnější (dle lékařů to bylo na invalidní důchod) onemocnění...

jenže se ve mně něco seklo a vzepřel jsem se jejich péči a jejich léčbu a léky nepřijal-šel jsem alternativní cestou..a dostal se z toho...

rakovinu jsem neměl, ale i tato moje zkušenost mě poučila-nedostat se do rukou lékařů !

a když nemáte , co ztratit a máte odvahu - čeho se bát?

R

 

Datum: 02.12.15 19:14
avatar

cituji: "když nemáte co ztratit" - a co třeba život? *ee*

Od: strakatypes
Datum: 02.12.15 20:08

Ano, dokud tuto nemoc nemáte od lékaře potvrzenou. Tak co bychom ji řešili?

Teprve když udeří, tak má tato otázka i odpovědi smysl.

Jinak si to nikdo neumí přesně představit. Vždy to bude jenom přenesené. A realita musí být dosti drsná. Jsou jistě mezi námi jedinci, kteří tuto nemoc zvládnou s noblesou /na veřejnosti/.

Co ale dělají doma, v soukromí, to ví jedině oni sami.

Datum: 02.12.15 20:45
avatar

dokud se člověk do této situace nedostane, neví, co udělá a jak se zachová... doufám, že to nebudu muset nikdy řešit... :(

znala jsem léčitelku, která mi vyprávěla o případu, kdy léčila úplně malého chlapce s rakovinou - léčba laicky řečeno spočívala v tom, že mu uměla předávat vesmírnou sílu, která měla léčit, ale podmínkou bylo, aby chlapec nepodstupoval chemoterapii... rodiče toho dítěte se nemohli shodnout - máma by s tím souhlasila, táta se vzepřel, že víc věří lékařům a maximálně by bral obojí souběžně, ale né úplně ukončit lékařskou péči... k léčitelce přestali chodit a nakonec ten chlapeček umřel... nechtěla bych být na místě žádného z nich... *ee*

Datum: 03.12.15 12:19
avatar

Milý Bussi, to záleží na každém jedinci. Moji mamince byla diagnostikovaná rakovina žaludku a ta zajásala, jelikož se nejmenuje Karel Goot a nemocnice nemají peníze, objednali ji na operaci až na příští rok, takže stihne napéct na Vánoce což byla její jediná starost, v neděli jsem ji říkala, nehul a prý kouřím víc jak 50 let a těsně před smrtí si nepokazím statistiku.Jestli mám umřít v 75 letech, umřu tak jak tak. Kamarád měl bulku v podkolení jamce, nic neřešil a vytáhl zbraň, on měl pokoj hned, rodina nešťastná a byl to pouze banální, tukový nádor. Ne, že bych nikdy o sebevraždě nepřemýšlela, jsou i jiné nepříjemné nemoci než rakovina, ale jsem slaboch a bojím se, že bych to mohla přežít, proto jsem pro euthanasii. Uvědomuji si, že pokud bych se před lety zasebevraždila už dnes bych se okradla o spoustu hezkého. L

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.