Nebaví mě nic, jaký je smysl života?

Všichni jednou zemřeme, ale odcházet předčasně je hloupost. V 19 letech ještě nemáš představu o možnostech, které život nabízí. Podívej se na lidi, kteří jsou třeba vážně nemocní, jak statečně bojují.

Podívej se na nějaký film o biologii (člověka) a pochopíš, že už jen to, že každý den ráno vstaneš a funguješ je zázrak.

Poradil bych ti, ať si najdeš nějakého koníčka nebo dělej nějaký sport. Chuť do života určitě najdeš.

Ahoj

A nechces se nekde sejit seznamit pokecame Martina odkud si

Máte rodiče i bratra. Jaký je důvod, že s nimi nemůžete mluvit? Jste chluchoněmá? Není snad možné, že ze tří lidi se nevyberete někoho na pokec. Není chyba ve vás? Nemyslím to zle, jen uvažuji.

Dala jste někomu někdy nějaký dárek? Měl z toho dárku někdo radost? Jak vám bylo?

Smysl života je v pomoci druhému, v obdarování bližního (nejen rodina). Jestli se dokážete dostat přes bariéru "a co já z toho budu mít", pak budete mít spokojený život plný práce a problémů. Jinak váš život možná bude jednoduchý, ale k ničemu.

Nebo začněte chodit do posilovny. Buď do tří měsíců budete mít svaly a chuť do života nebo třeba se na vás přilepí nějaký kulturista, který si rád s vámi bude povídat.

Ve skole nemate zadneho kamarada, kamaradku? Zkuste si treba obcas od nekoho pujcit psa na venceni. Pejskari jsou mluvni, i kdyz to jsou treba starsi lide. Take nemaji s kym promluvit a se psem se dobre navazuje kontakt.

Nikdo neni zbytecny, urcite byste chybela rodicum, trebaze spolu moc nekomunikujete. Opravdu se nenajde nic co Vas bavi. Zkusit se naucit dalsi jazyk, jit na brigadu a pak jet na dovcu a ten jazyk tam pouzit. Hrat na fletnu - zvladne kazdy, je to levne a hrozne fajn, umet si neco zahrat. Cist knizky, nejake rucni prace, lustit sudoku, krizovky, zkusit neco vyrezat ze dreva, chodit do kursu malby, kresleni. Je toho moc. Budou Vanoce, zkuste neco vyrobit, treba svicen, maly darek pro nekoho nebo jen napichat ozdobne hrebicek do pomerance a povesit nebo polozit. Podzim take nemusim, tma, zima, ale to nezmenim, zase je cas na knizky, ruzne rukodelky.

Ja zase mam opacny problem, jak jsem starsi a starsi, mam hruzu z toho, ze uz nestihnu vse co bych chtela. Mejte se, at se dari. Zkuste zacit neco delat, podnikat, usmivat se, mit aspon nekdy radost z malickosti.

Zkuste si najít nějakou opravdu dobrou kámošku a hlavně co nejvíc s ní chodit ven. Doma napadají deprese skoro každého, ale venku s kámoškou si na to ani nevzpomeneš. Nebo zkus napsat té holce a zkus se s ní seznámit Taky občas mám takové myšlenky, ale jen, když jsem sama zavřená doma a udím se.

řekl bych, že problém je v tobě a to dost velký!

dá se to léčit, hodně zdaru

Problémky jsou výzvou k řešení a ne, abychom kvůli nim vzdali celý život. Pokud máš takové nezvladatelné stavy, je možné, že trpíš depresemi, příp. nějakým jiným psych. onemocněním. Objednej se k psychiatrovi, abys měla jistotu, že jsi zdravá a začala se léčit, pokud to je třeba. Pokud to je deprese, velmi se Ti léčbou uleví a prášky budeš brát jen omezenou dobu. Bez toho se bude deprese prohlubovat a hůře pak léčit. V Tvém věku život lidi baví, nezdá se mi to normální. Při depresi člověk ztrácí o vše zájem, nic se mu nechce, ani jít nakoupit, vyjít vůbec z domu, nic nemá smysl a řešení, všechno je marné... Pak je ještě těžká deprese, kdy už se člověk o sebe ani nepostará, ale to ještě nebude Tvůj případ. Pokud máš zájem, můžeš mi kdykoliv napsat a popovídat si. Hlavně choď ven, čerstvý vzduch a denní světlo jsou důležité, zlepšují psychiku. Kamarádky na Tebe nemají čas, protože jsou aktivní. Pokud se nejedná o psych. onemocnění, ale jen o Tvé pocity a bezradnost, tak se musíš donutit jít mezi vrstevníky a přijít na jiné myšlenky. Každý máme někdy "temné" období, ale musíme se s tím poprat a uvědomit si, že "zítra bude líp".

Smysl života? Přece hledání štěstí. Nikoliv nalezení. Hledání.

Já nevím, ale ta slečna píše, že ona se celé dny válí doma a nemá vůbec žádné zájmy. To asi nebude Váš případ, když říkáte, že chodíte do školy a studujete medicínu, hrajete na klavír, takže jste také musela navštěvovat nějakou školu a všude kolem Vás jsou přece lidé. Navíc chodíte do posilovny. Když na tohle všechno pomyslím a uvědomím si, že když navštěvuji přednášky, musím se každý den vzdělávat, musím letět do posilovny, tak mi řekněte, kdy se vlastně zastavíte? nějak mi to neštymuje. Vždyť Vy nemáte čas se nudit a válet sama doma. Asi Vám jenom chybí nějaký kluk. Prostě vztah, ale ne jenom s holkama, ale chcete být zamilovaná. Píšete, že hledáte někoho, kdo by Vám naslouchal celé hodiny, ale ne aby to byl profesionál, tedy lékař. Jenomže tak to nefunguje. Celé hodiny Vám zadarmo bude naslouchat málokdo, proč by to dělal? A co to zkusit obráceně, naslouchejte chvíli někomu Vy. Třeba rovnou doma. Naslouchejte tomu, co Vám říká matka, bratr, táta. Jak je možné, že si ani s jedním nemáte vůbec co povídat? Není to tak, že chcete mluvit jenom o sobě? Není to třeba tím, že to co jim vyprávíte jim už připadá jako dávno ohraná deska, tak už je to nebaví stále řešit kolem dokola něco, co se třeba jim zdá nepodstatné?

No dobře, tak jsem se přehlédla a omlouvám se. Ale na ty přijímačky se přece musíte připravovat, nebo to dnes chodí jinak?

Někteří lidé potřebují snad víru v Boha, nebo něco podobného, co jim usnadňuje život. Třeba patříte mezi ně.

Nebaví mě nic - dělej cokoliv, co má smysl a někomu to pomůže

jaký je smysl života? - no žít ho, ne sedět a brečet a litovat se

a jak ho žít?zaměstnej mozek i ruce čímkoliv, co druhým, a posléze i tobě udělá radost)

podle mého nemáš žádné velké povinnosti, a možná jsi kapánek ufňukaná

ovšem pokud se pletu, omlouvám se

hezký den sépi

- život má smysl jenom sám pro sebe - pro Tebe to znamená, že ho nějak "přežít" musíš - a záleží jenom na Tobě, jestli se přitom budeš taky nějak bavit, nebo jen brečet. V tom Ti asi nikdo nepomůže...

- třeba to za pár málo let řešit už nebudeš muset - tak bych si to hleděla ještě užít, dokud to jde. !

Tak jako nechci být nějak zvláště chytrý, ale co je smysl života, to je dle mě naprosto jasné, prostě množit se, a zachovat druh a dokázat, že tady máme místo. Mám i důkaz - co dělate nejradši a co Vám působí největší rozkoš?

Tyto otázky se tady přetřásají pořád dokola.Jsem už v důchodu, mám asi špatnou pamět.Nevzpomínám si,že bych se kdy nudil. V pubertě jsem jistě měl starosti sám se sebou, ale od té doby mám dva velké koně, vše zelené, zahradu,zahrádku a potom houbaření.Mám opačný problém , nestíhám. Co se týče komunikace byl to u mne dost velký problém,stranil jsem se lidí, žil jsem samotářsky. Potom rodina a nic víc.Osud mne přihrál práci recepčního a to se se mnou děli věci. Musel jsem denně komunikovat s lidmi a za tři roky jsem ukecaný až běda.Žena mne v tomto vůbec nepoznává.Nerad sedím třeba v čekárně a mlčím, stačí pár slov a lidé se rádi přidají a svět je hned hezčí.Tak jsem si myslel, že tobě by tahle terapie určitě také prospěla.