První rande - vzpomínky

No ja snad zadne rande nikdy nemel, vzdy proste se to odehralo na nejake akci, kde jsem se s holkou dal nejak dohromady a chodili jsme spolu vetsinou rok az tri. Prijde mi, ze vsichni jsme odlisni a do jake miry je fuk, kdyz se maji dva radi tak se maji radi i s odlisnostma.

Prvni opravdove rande, ktere jsem tehdy nepovazoval za rande, ale za pracovni pokec u caje se svoji soucasnou zenou .

Pote co se hospoda zavrela jsme vyrazili na fotbalove hriste kde jsem hodiny chodili a bavili se o praci a jinych vecech. Ze je neco "spatne" jsem se dozvedel az v aute, kdyz se na me vrhla

Moje úplně první rande bylo fiasko. Bylo mi mi 13 a tu holčinu jsem si získal dopisem, kde jsem použil kousek textu písničky od skupiny Kentaur (později Karamel), Přízrak 7.B. Ona do béčka chodila a odepsala mi, jestli tu písničku mám napsanou celou. Jasně že jsem měl a tak jsem si s ní dal schůzku odpoledne za školou. Natrhal jsem jí kytičku voňavých šípkových růžiček, svázal je koženým řemínkem a šli jsme se projít. Šli jsme asi půl hodiny jen tak přírodou, došli jsme do lesíka, kde jsem se jí chystal dát pusu, ale v tu chvíli nám nízko nad hlavami proletěly dvě stíhačky s následujícím sonickým třeskem a bylo po romantice. Byl jsem vemeno z kachny. Dneska by mně to nerozhodilo Šli jsme domů a za nějaký čas, kdy jsem se odhodlal ji znovu oslovit už "randila" s mým spolužákem. Ale hezká vzpomínka na první rande zůstala

První rande jsem měla asi před 15 lety a není den, abych si na něj nevzpomněla, zamilovala jsem se do mé první lásky tak, že jsem celé rande nevnímala, jen jsem se usmívala a užívala si to šimrání v břiše. Byli jsme spolu na zmrzlině, ale nevnímala jsem ani čas, ani místo, ani slova ... zamilovala jsem se tak moc, že jsem následující týdny nemohla ani jíst, ani spát .. on už se mi sice potom nikdy neozval a další schůzku jsme neměli, ale i tak jsem si to užila. Takhle zamilovaná jsem byla jen tehdy a pak už nikdy.

Ahoj.

Tak třeba na základce jsem nějaké rande ani neměl. To jsem spíš jezdil na kole a tátovi s autem v ulici. Něco jako rande se vyvinulo z jednoho setkání asi v druháku a to ještě za velkého přispění kámoše spolužáka na učňáku. Vraceli jsme se ze školy ve Frýdlantě v Č. vlakem. Ten děvkař mě zastrčil do jednoho kupéčka, kde už seděly nějaké dvě holky, asi mladší než my. Asi 16ky. Hovor vedl kámoš a po 40ti minutách jsme dorazili do Liberce. Tam se nám ti dva nějak ztratili a tak jsme s děvčetem vyrazili na procházku. Nějak jsme se dostali do Hanychova pod Ještědem a špacírovali jsme si to podél lesa směrem na Karlinky. Netuším, o čem se vedla nějaká případná řeč. Měl jsem té slečny plné oči. Byla docela pohledná. Malinká, měla pěkný malý prsíčka, štíhlý pas a dole byla docela výrazně bokatá. Jak jsme tak šli, došli jsme na nějakou mýtinku a tam samozřejmě slečnu napadlo si chvíli odpočinout a sednout do trávy. Asi by jsme tam seděli do teď, kdyby ona nepřevzala iniciativu a nešla po mě. Ze mě se v tu ránu stala chobotnice a celou jsem ji ochmatával. Dost dlouho jsme si ochutnávali hlavy(jak zpívá L.Bílá na Petříně) a málem skoro bylo i víc, jen tam pořád někdo chodil a děvče se plašilo. Od tý doby nemám rád houbaře a čoklaře. Tráva byla dobrá, nezlobila žádná lesní havěť, jen tihle votravové se tam furt courali. Nechtěl jsem měnit místo působnosti, když jsem tu slečnu už měl jednou na zemi a v objetí. Aby mi nezdrhla. Když se začalo pomalu stmívat, tak jsme vyrazili na tramvaj a jeli zpátky na nádraží. Tak jsem ji vyprovodil až k vlaku, kterým se vracela do Frýdlantu. Rozloučili jsme se a od tý doby jsem ji už nikdy neviděl. Nikdy jsme na sebe už nenarazili. Možná se třeba i sama radši vyhýbala. Nevím. Proutník kámoš to měl nějak podobně.