Výročí rozvodu, jak to prožíváte?

Jojo, asi spíše ten smutek, že se v životě cosi nepovedlo.

Dcerka mi potvrdila, že je to už 5 let.

Bylo mi raděno, že si mám někoho najít. Přece jsem neupadl na hlavu.

Humbuckere, na "stará" kolena se ještě otravovat se ženskou - to snad už ani nemá smysl, ne? Ještě by vám říkala, co máte dělat a co nee...

Nepamatuji si datum rozvodu, ba dokonce ani měsíc. Jen rok 07. Takže žádný prožívání. Někdy je trochu smutno, ale daleko příjemnější je pocit, že si kdykoliv mohu dělat co chci. Takže nelituji, nesmutním.

nevzpomínám si ani na rok... ale s ex se občas vídáme.

Já prožívám ani ne výročí rozvodu, jako výročí nabytí právní moci rozvodového rozsudku - přišlo mi tenkrát jako dárek k 24. narozeninám. Ale ve skutečnosti se svým prvním manželstvím ani rozvodem nezabývám, bylo to pro mě vlastně velké štěstí, i když tenkrát jsem vnímala jenom stres. Nebojte, zase bude líp. Člověk musí začít hlavně věřit sám v sebe, ve svoji schopnost všechno zvládnout sám - obstarat sebe, dítě, uživit se, zabydlet se, a až je tohle pořešené, teprve je rozumné začít se rozhlížet kolem sebe. Pak (jestli jste opravdu nespadl na hlavu, i tací jsou) jste schopný dalšího vztahu, a to na úplně jiné úrovni. Neopakujete staré chyby. Děláte nové, ale to už je život, ostatně máte vyzkoušené, že to zvládnete i sám, tak o co jde? Tak to vidím já.

Nijak-jsem přes 25 let šťastně ženatý

no, taky jsem rozvedená, ale datum pro mě nikdy nebylo důležité - ani si ho nepamatuji... spíš mě trápily porozvodové spory, zklamání ze vztahu apod.

Rozvod to sice nebyl, ale první manžel mi přišel přát s kytkou k výročí svatby. Když jsem se ho ptala, jestli mu nevadí, že už jsme 20 let rozvedeni, tak nevadilo...

Já to mám teď aktuálně. A tuším, že to jen tak nevyprchá. Asi se bude vracet takovej ten pocit prohry. Dalšího chlapa už ne. Ale na pokec, na kafe, ...to asi časem příjde...

Ahoj Patronko. Taky dobrý. Já bych takovouhle kytku nesl za chvíli. My jsme nedožili naše manželství do 20. Listopadu. 28 let.

Rozvedenost přece nějakému stýkání a kamarádění nebrání. Takhle se navštívit, chvíli pobejt a zase dom. Začínám pozorovat, že asi nasírám své ženaté kamarády. Někdy mi to i řeknou, že dělají asi něco divně. Nebojte, já jim to vlažně vymlouvám.

Ono se říká, že když se jedni rozvedou, že v okolí to s ostatními páry zatřese. To myslím ty chlapy, co si nejsou jistí, jestli něco nedělaj divně...

No musel bych hodně přemýšlet, ve kterém roce jsem se vlastě rozváděl. Ale vzpomínám si, že to bylo někdy na začátku zimy. Slavit? Smutnit? Proboha proč?! Je to dávno a je to prostě pryč. Život jde dál. S bejvalkou se občas vídáme a vycházíme spolu v dobrém. Zrovna dneska s ní a s jejím přítelem jdu do Lucerny na countryvečer (samozřejmě se souhlasem mé přítelkyně, ona country zrovna nemusí). Zbyl jim lístek, tak mi ho nabídla a já nemám důvod ho odmítnout.