Jste šťastní? Baví vás život?

Osobně jsem spokojenej a šťastnej, jak blecha.

Před chvílí jsem se vytočila do běla, dozvěděla jsem se, že ten kretén exzeť už 4 měsíce nezaplatil na děti, dnes si bral tu starší na večerní akci a dcera mu musela dát na vstupné. Jinak jsem naprosto spokojená a pokud sebou nefláknu v kuchyni, jsem i každý den šťastná, mám perfektního manžela, dceru + 2 vnučky, krásný, nový invalidní vozík (toho co ho vymyslel bych na něm nechala jezdit), kuřata a koťata jsou na chalupě v pohodě, slepice snáší... Nic víc nepotřebuji, ano, jsem šťastná a díky za každý nový den.

Jestli jsem šťastnej a jestli mě baví život? No, to teda nevim. :-/

Dobrá otázka...ne snadná odpověď.

Postupem času většina lidí zjistí,že pocit štěstí naprosto nesouvisí s tím,co máme,vlastníme...Co je to : Být šťastný(á)? Stačí mít kde spát,co jíst ,práci,abych obojí poplatil a pár dobrých lidí,kterří mne mají rádi? Ano? Ne?

Někdy to bereme jako samozřejmost.Chyba.

Mám dům,muže, dva hodné syny,přesto však někdy mívám smutky jako každý a nechce se mi ani být...

Můj oblíbený citát : Mít štěstí je věcí náhody. Být šťastný je velké umění ...

Jsem v důchodu ,čili jedu už s kopečka, přesto mám svůj život rád. Vždycky a u každého se najdou chvíle ,kdy se rozzuří ,ale pak to zase přejde.Podle mého názoru je spokojenost dost závislá na tom, jaké si kdo najde zájmy ,čím se dokáže bavit ve svém volném čase. Ten kdo sedí u okna a čeká na další den,kdo poslouchá různé fantasmagorie a realita pak je jiná-jeho život potom nebude asi úplně štastný.

Za mě mohu říct, že se snažím žít tak, aby mě život bavil a zatím se mi to daří.

Život není o nalezení štěstí. Život je o hledání štěstí. V tom je rozdíl. Vždycky bude něco, co nám štěstí bude kazit. A šťasní nemůžeme být nikdy, pokud nepoznáme i neštěstí. Život je jako jízda na horské dráze, nahoru do pohody a sešup do nepohody, naštvanosti, bídy, nemoci a zase nahoru do pohody, klidu, míru. A když mozek dobře funguje, vyloučí i hormony štěstí a my se rozzáříme a vůbec nezáleží na tom, na jakém místě horské dráhy jsme. Takže šťastná jsem často, spokojená jsem téměř permanentně. Jen kdyby se mi tak blbě nechodilo, život by mě bavil více.

Suzy, kdybych mohla, dala bych vám bod.

Štěstí je obrovský pojem. Každý vnímá "štěstí" po svém a těší ho něco jiného. Viz dosavadní odpovědi. Ale právě ty různé odpovědi by Ti měly ve tvém hloubání pomoci. Jsem přesvědčena, že ani Ty se netrápíš každý den. Stačí si jenom uvědomit ty chvíle, kdy se Ti nic tak "hrozného" neděje. A to je ta chvíle, kdy můžeš říci, ejhle - dnes jsem vlastně šťastná. Jinak mohu k tomuto tématu dodat, že méně nešťastný bude člověk, který se nebude snažit řešit to, co on ovlivnit a vyřešit nemůže. Když se místo toho bude soustředit jenom na to, co on naopak ovlivnit a řešit může, je na té správné cestě ke štěstí.

A i když tohle vím, tak také vím, že není vůbec snadné z této správné cesty nesejít a občas zabloudit. A to je právě ten moment, kdy se cítíme nešťastní a nepochopení a připadá nám, že nevíme jak a proč žít. A začneme se plácat v něčem co stejně nevyřešíme a jen zbytečně plýtváme energií a užíráme se. Mezi tím nám utíká čas, který jsme mohli využít k tomu, abychom se zabývali tím, co ve svém okolí řešit a vylepšit můžeme a co by nám nakonec dalo tu satisfakci pocitu štěstí a radosti. A kvůli tomu nemusí člověk hnedka "Hory přenášet". Někdy stačí k pocitu štěstí a radosti docela málo...

Bůh dal lidem do srdce (narozdíl od zvířat) touhu po něm samotném. Proto kdekdo na světě, ať je to křovák v pralese (který tancuje u ohně zdrogovanej houbičkama) nebo Čech, který si nahrazuje vyšší moc vírou v politiky, věštěním karet a jinejma pozemskejma přitroublostma. Všichni mají v sobě víru v něco vyššího. Kdo tuhle touhu naplní, tak se cítí velmi fajn.

K pocitu štěstí úspěšně napomáhají antidepresiva typu SSRI - inhibitory zpětného vychytávání serotoninu. Když už ne přímo ke štěstí, tak je vám to aspoň jedno...

Ano .